Zhruba za měsíc oslaví Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví osmdesát let své existence. Již od roku 1927 je v Průhonicích realizována rozsáhlá výzkumná činnost, věnovaná především problematice zahradnické výroby a uplatnění zeleně v sídlech a krajině, v těsném spojení se zahradnickou a sadovnicko-krajinářskou praxí. Své nezastupitelné místo zde má i výzkum školkařský, jehož přehled nyní přinášíme.
Počátky školkařského výzkumu v dnešním Výzkumném ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví musíme hledat ještě v době před utvořením samostatného oddělení, zabývajícího se touto problematikou. Protože jsme v Průhonicích u Prahy, kde se také nachází význačný park, šlo zejména o okrasné dřeviny. Množení rostlin není pochopitelně izolovanou činností, ale souvisí s další problematikou jako je vyhodnocování sortimentu, udržování matečnic a šlechtění, uplatnění dřevin v sadovnictví, použití substrátů, hnojiv a herbicidů, ochrana proti chorobám a škůdcům a v neposlední řadě také ekonomické hodnocení technologií. I když vše souvisí se vším, budeme se v tomto článku věnovat spíše užšímu vymezení školkařství, tj. práce vedoucí přímo k získání kvalitního potomstva. Naším cílem bylo zmapovat školkařský výzkum v Průhonicích a přinést jeho ucelený přehled.
Začalo se v padesátých letech
Na samém počátku stála výzkumná činnost Jiřího Soukupa, který již v letech 1952 až 1955 testoval využití stimulátorů. Byly zkoušeny čtyři směsi v odlišných koncentracích ve vodním roztoku. Když k tomu přidáme různou dobu namáčení řízků (od 15 minut po 24 hodin), šlo celkem o třicet různých variant pokusu. Zakořeňování bylo zkoušeno zejména u tří kultivarů magnólií a úspěšnost kolísala od 3 do 66 %. Zvláštní pozornost byla věnována také druhu Eucommia ulmoides (gumojilm jilmovitý), rostlině, jež byla pro obsah gutaperči zajímavá v průmyslovém využití. I u ní se podařilo řízkování zvládnout (Soukup, 1955). V následujícím období se již zkoušela aplikace pudrových stimulátorů. Tato činnost vedla k známému přípravku VS-9, jenž byl pak uveden na trh (Hieke, 1960).
V padesátých letech zahájil Ludvík Večeřa obsáhlé testování světového sortimentu růží, které probíhalo (1951 až 1975) až do náhlé smrti tohoto našeho významného šlechtitele růží. V závislosti na různých použitých podnožích zkoumal růstové vlastnosti, ale důležitým kritériem byla i bohatost kvetení. Šlo o kombinace deseti podnoží a deseti světových odrůd té doby. Jako nejvhodnější se pro průměrné půdní podmínky potvrdila Rosa canina pollmeriana, avšak s velkými rozdíly mezi odrůdami (Večeřa, 1970, 1973, 1974, 1975, 1976). Z okrasných dřevin se Ludvík Večeřa věnoval intenzivně šeříkům (1962 až 1974), a to nejen z hlediska sortimentálního, ale i z hlediska podnoží. Rozsah jeho činnosti se dá snadno charakterizovat množstvím 136 druhů a odrůd, z nichž bylo třicet vybráno jako nejlepších pro naše podmínky po 8 letech sledování kvetoucí výsadby (Večeřa, 1972).
Kontejnery a aplikace hnojiv
Převratnou změnou ve školkařství se stalo zavedení kontejnerů. Vhodné umělohmotné nádoby se u nás ještě nevyráběly, a tak se experimentovalo ve dvou typech plechovek – na marmeládu (10 l) a na okurky (5 l) a dále pak v polyetylénových sáčcích. Trvanlivost ve všech případech nepřevyšovala tři roky. I v těchto pionýrských podmínkách se v letech 1965 až 1972 podařilo otestovat celkem sedmnáct kultivarů jehličnanů a šest kultivarů listnáčů. Zkoušely se různé substráty – směsi ornice, jílu a rašeliny i aplikace hnojiv typu NPK (Lehovec, 1973). Následovaly čtyřleté pokusy s optimalizací velikosti kontejnerů, tvary hranatými i kulatými, s rozpojitelnými kontejnery i vlastním uspořádáním kontejnerovny (Schuch, 1975). Je třeba dodat, že otázkám optimalizace výživy rostlin se ve výzkumném ústavu věnovala vždy velká pozornost a vývoj prošel od zavádění kontejnerů a kůrorašelinných substrátů, přes testování zásobních minerálních hnojiv a hnojiv tabletových až k ekologickému využívání živin a tím souvisejícímu zdokonalování půdních rozborů. Dnes je tato problematika náplní činnosti samostatného oddělení.
Zajímavou a pro praxi velmi aktuální školkařskou činností bylo jistě další propracování řízkování magnólií (1958 až 1975). V první etapě byl u pěti kultivarů charakterizován optimální fyziologický stav řízků a jejich úprava, aplikace stimulátorů a vybavení množárny. Zakořeňování se pohybovalo mezi 50 až 80 %. Bylo zkoumáno přezimování při různých teplotách a doporučeno přisvětlování během přezimování. (Hieke, 1967). Po několika letech, ve druhé, navazující etapě, byl zjišťován ještě vztah mezi výnosem řízků a přirychlováním matečných rostlin (Hieke, 1975, 1977).
Průhonické rododendrony
S Průhonicemi jsou nerozlučně spjaty rododendrony. Na mrazuvzdornost se testovaly jak dovezené odrůdy, tak i zdejší novošlechtění. Do popředí zájmu se dostala i problematika efektivního množení. Bylo nutné zajistit kvalitní podnože, což spadalo do výzkumné činnosti Milady Opatrné (1953 až 1958), Jiřího Dostálka (1958 až 1962) a Alžběty Dostálkové, která v roce 1975 tuto problematiku dokončila (Dostálková 1975). Cílem práce bylo získání generativní podnože hybridního původu, tak aby semenáče byly nenáročné a s naroubovanými kultivary se dobře snášely. Práce byla pochopitelně dlouholetá a zakončená hodnocením na trvalém stanovišti. Mimoto se prováděla i křížení původních druhů za účelem získání dobře řízkovatelných podnoží.
Již v roce 1972 zahájil Karel Hieke obsáhlý výzkum, jehož hlavním cíle bylo nalezení vhodných kultivarů rododendronů uspokojivě zakořeňujících z řízků. Do té doby byly rododendrony množeny výsevy, bez záruky kvality potomstva a případně roubováním, což je proces náročnější na odborné provedení a vyžadující také přípravu podnoží. Ing. Hieke vycházel z dlouholetých zkušeností s těmito rostlinami. Konečným výsledkem sedm let trvajícího rozsáhlého řízkování zahrnujícího 309 kultivarů testovaných vždy ve dvou kombinacích stimulátorů a nestimulované kontrole, byl soubor 49 velkokvětých velkolistých rododendronů zakořeňujících z více než 60 % v některé variantě pokusu. Je potěšitelné, že mezi nimi bylo i pět původních průhonických odrůd. Dalších 35 rododendronů pak kořenilo alespoň z 50 %, což lze ze školkařského hlediska považovat ještě za uspokojivé. V této druhé skupině bylo sedm novošlechtění z Průhonic. Mezi rododendrony doporučitelnými pro řízkování jsou zastoupeny všechny základní barevné odstíny (Hieke, 1978, 1979, 1985). V pozdějších letech (od roku 1986) nastala s postupným zaváděním explantátových kultur další převratná změna v jejich množení.
Rozmnožování růží
Pro praxi je určitě velmi důležitý postup, jak dosáhnout lepší vzcházivosti osiva podnoží růží. V letech 1978 až 1982 probíhaly pokusy se zkrácenou stratifikací semen u podnožového kultivaru ´Pávův červený´. Z různých variant stratifikace se nejlépe osvědčila stratifikace teplá (při 20 °C) na podzim po dobu dvou měsíců a následný výsev (Benetka 1983).
V letech 1980 až 1993 realizoval Jiří Žlebčík obsáhlý výzkum problematiky pěstování růží na vlastních kořenech. Komplexní přístup zahrnoval výběr kvalitních odrůd z hlediska zdravotního stavu, dále orientační řízkování a založení matečnice ve fóliovníku s hodnocením výtěžnosti ve třech termínech odebírání řízků. Následně byly řízkovance přezimovávány v různém prostředí a hodnoceno dopěstování do sazenic standardní kvality. Z původně vytipovaných více než sta taxonů růží bylo ve dvou etapách zařazeno 37 do polních srovnávacích pokusů s očkovanými odrůdami (Žlebčík, 1984, 1985, 1986 a 1987). V rámci spolupráce s Rosa klubem, specializovanou organizací ČZS, bylo od roku 1984 poskytnuto na 1300 pravokořenných sazenic růží osmadvaceti pěstitelům v ČR i SR s cílem ověřit jejich životnost v různých klimatických podmínkách (150 až 800 m. n. m.) (Žlebčík, 1988). V konečném hodnocení byla u dvaceti odrůd růží prokázána vhodnost pro efektivní množení řízkováním. Výběr zahrnuje různé skupiny i barvy (Žlebčík, 1988).
Při sortimentálním pěstitelském a estetickém hodnocení význačných rodů dřevin v našich podmínkách byl v období do roku 1985 brán zřetel i na vhodnost kultivarů pro vegetativní množení řízkováním. V Průhonicích byly takto zpracovány rody Calluna, Erica, Forsythia, Philadelphus, Weigela a druh Potentilla fruticosa (Hieke, 1977, 1978, 1981, 1985).
Obtížně množitelné listnaté dřeviny
V uplynulých pětadvaceti letech byl výzkum ve VÚKOZ Průhonice letech orientován především na vypracování technologií vegetativního množení obtížně množitelných listnatých dřevin z bylinných i dřevitých řízků. Vegetativním množením a pěstováním dřevin se od roku 1977 zabýval Jiří Obdržálek. Při řešení metodik se přihlíželo k místním výrobním podmínkám a technickým možnostem našich rozvíjejících se školkařských podniků. Výzkumně byla vyřešena příprava matečných rostlin pro jarní a letní odběry řízků, způsoby úpravy a ošetření množitelského materiálu a vyhodnocen byl i vliv stimulátorů na zakořeňování řízků pod mlžením a fólií u Acer palmatum cv., Clematis, Cotinus coggygria cv., Fagus sylvatica, Magnolia, Rododendron (azalky skupiny Knap Hill) a Rosa (Obdržálek, 1983, 1984).
Energeticky úsporné postupy množení mladých rostlin z letních řízků ve vysokých, nevytápěných foliových krytech se osvědčily u dalších obtížně množitelných taxonů rodu Acer, Betula, Carpinus, Malus, Platanus, Prunus, Syringa a Viburnum (Obdržálek, 1986). V poloprovozních podmínkách byly ověřeny nové růstové látky typu auxinoidů a regulátorů růstu a ochranné přípravky na bázi biofungicidů, například český preparát Supresivit® (Trichoderma harzianum), dále hnojiva s prodlouženým účinkem a minerální komponenty do pěstebních substrátů včetně technických materiálů (podkladové a stínící textilie a tkaniny s tepelně izolačními vlastnostmi), které jsou vhodné pro množení, přezimování a dopěstování rostlin.
Souhrn výsledků dvacetileté práce, poznatky našeho i zahraničního výzkumu a školkařské praxe jsme publikovali formou metodické příručky Vegetativní množení listnatých dřevin (Obdržálek, 1997).
Přehled citovaných prací – prosím samostatně do rámečku
Benetka V. Zkrácení klíčního odpočinku semen u podnožové růže ´Pávův červený´ s využitím podzimního výsevu v roce sklizně. Acta Pruhoniciana, 1983, č. 47, s.3 – 24.
Dostálková A. Šlechtění podnoží pro rododendrony. Závěrečná zpráva, VŠÚOZ Průhonice, 1975, 146 s.
Hieke K. Zjištění příčin špatného zakořeňování některých okrasných rostlin z hlediska jejich chemického složení a vysvětlení působnosti stimulátorů při zakořeňování kamélií a klatovských karafiátů. Závěrečná zpráva, VÚOZ Průhonice, 1960, 70 s.
Hieke K. Řízkování magnólií. Zahradnické listy, LX, 5, 1967, s. 152 – 154
Hieke K. Řízkování magnólií. Závěrečná zpráva, VŠÚOZ Průhonice, 1975, 44 s.
Hieke K. Množení magnólií řízkováním. Vědecké práce VŠÚOZ v Průhonicích, 1977, č. 7, s. 47 – 49.
Hieke K. Množitelské poměry u současného sortimentu rodu Calluna Salisb. a Erica L. Časopis Slezského muzea, 26, Opava, 1977, č. 2, s. 173 – 182.
Hieke K. Hodnocení současného sortimentu rodu Forsythia. Záhradnictvo, 1978, č. 10, s. 468 – 571.
Hieke K. Výsledky pokusů s řízkováním pěnišníků. Záhradnictvo, 1978, č. 11, s. 521 – 524.
Hieke K. Ergebnisse einer Stecklingsvermehrung von Rododendron. Deutsche Baumschule, 1979, č. 10, s. 376 – 379.
Hieke K. Hodnocení mrazuvzdornosti a množitelnosti řízkováním u průhonického sortimentu velkokvětých rododendronů. Časopis Slezského muzea, 28, Opava, 1979, č. 1, s. 31 – 72.
Hieke K. Charakteristiky současného doporučovaného sortimentu rodu Weigela Thunb. Sborník ÚVTIZ, Zahradnictví, 1981, č. 1, s. 59 – 74.
Hieke K. Výsledky hodnocení sortimentu mochny křovité. Záhradnictvo, 6, č. 7, 1981, s. 316 – 317.
Hieke K. Hodnocení sortimentu pustorylů – Philadelphus L. (Saxifragaceae). Časopis Slezského muzea, 34, Opava, 1985, č. 2, s. 157 – 174.
Hieke K. Pokusy s množitelností řízkováním u průhonického sortimentu stálezelených rododendronů. Acta Pruhoniciana, 1985, č. 50, s. 79 – 117.
Lehovec J. Příspěvek k pěstování okrasných dřevin v nádobách (kontejnerech). Vědecké práce VÚOZ, 1973, č. 6, s. 111 – 124.
Obdržálek J. Vegetativní množení opadavých azalek skupiny Knapp Hill řízkováním. In Acta Pruhoniciana, 1983, č. 47, 53 – 76.
Obdržálek J. Využití růstových regulátorů při zakořeňování řízků japonských javorů. Zahradnictví, 11, (XIV), 1984, č. 2, s. 153 – 160.
Obdržálek J. Vegetativní množení dřínu květnatého (Cornus florida L.) letními řízky. Zahradnictví, 12, (XV), 1985, č.1, s. 53 – 59.
Obdržálek J. Energeticky úsporné pěstování a přezimování mladých rostlin listnatých dřevin. In: Informace VŠÚOZ Průhonice: tvorba a údržba zeleně, 1986, s. 33 – 41.
Obdržálek J., Pinc M. Vegetativní množení listnatých dřevin. VÚKOZ Průhonice, 1997, 118 s.
Schuch J. Pěstování dřevin v kontejnerech. Závěrečná zpráva, VŠÚOZ Průhonice, 1975, 41 s.
Soukup J. Die Verwendung von Stimulátorem bei der vegetativen Vermehrung von Magnolien. Der Deutsche Gartenbau, 2, 1955, č. 8, s. 224 – 226.
Soukup J. Použití stimulátorů při vegetativním množení magnólií. Ovocnářství a zelinářství, 3, 1955, č. 1, s. 14 – 15.
Soukup J. Stanovení vlivu chemických stimulátorů růstu u urychlení vegetativního množení okrasných a průmyslových rostlin. Závěrečná zpráva, VÚOZ Průhonice, 1955.
Večeřa L. Výzkum velkovýrobní technologie růží I. a II. etapa. Závěrečná zpráva VÚOZ Průhonice, 1966 – 1970, 33 s.
Večeřa L. Výsledky hodnocení sortimentu šeříků. Zahradnické listy, r. 65, 1972, č. 5, s. 138 – 140.
Večeřa L. Stav a výsledky novošlechtění podnoží růží v ČSSR. Zahradnické listy, 66, 1973, č. 9, s. 272 – 273.
Večeřa L. Vzrůstnost některých odrůd růží na podnožích Rosa canina pollmeriana a Rosa dumetorum laxa. Zahradnické listy, 66, 1973, č. 7, s. 219 – 220.
Večeřa L. Zhodnocení účelnosti některých kombinací odrůd a podnoží venkovních růží, stav novošlechtění podnoží v ČSSR. Acta Pruhoniciana, č. 32, 1974, s. 44 – 57.
Večeřa L. Výzkum světového sortimentu okrasných rostlin. Sortiment Rosa. Závěrečná zpráva VÚOZ Průhonice, 1975, 550 s.
Večeřa L. Růže, SZN, Praha, 1976, 186 s.
Žlebčík J. (): K možnostem pěstování pravokořenných růží. Záhradníctvo, 9, 1984, č. 4, s. 175 – 176.
Žlebčík J. Poznatky o pěstování pravokořenných růží. Zpravodaj Rosa klubu, 1984, č. 54, s. 25 – 27.
Žlebčík J. K uplatnění pravokořenných venkovních růží. Záhradníctvo, 10, č. 8, 1985.
Žlebčík J. Přezimování pravokořenných růží na venkovním stanovišti. Informace VÚOZ, 1985.
Žlebčík J. Letní řízkování venkovních růží. Informace VÚOZ, 1986.
Žlebčík J. Možnosti výroby venkovních pravokořenných růží. Dendrologická sdělení, 1986, č. 32, s. 67 – 68.
Žlebčík J. Perspektivní odrůdy záhonových růží. Informace VÚOZ, 1986.
Žlebčík J. Technologické možnosti získávání mladých rostlin pravokořenných růží. Sborník ÚVTIZ, 1987, Zahradnictví 14, č. 3, s. 203 – 210.
Žlebčík J. Možnosti produkce a uplatnění pravokořenných růží. Sympozium 60 let zahradnického výzkumu v Československu, 1987.
Žlebčík J. Technologické možnosti získávání mladých rostlin pravokořenných růží. Sborník ÚVTIZ, 1987, Zahradnictví, č. 14, 87, 3.
Žlebčík J., Pinc M. Některé poznatky z pěstování prav. růží na trvalém stanovišti. Záhradníctvo, 11, 1986, č. 3, 127 – 129.
Žlebčík J., Pinc M. Množení a pěstební technologie pravokořenných růží pro venkovní výsadby. Závěrečná zpráva, VŠÚOZ Průhonice, 1987, 31 s.
Žlebčík J. Přezimování mladých rostlin pravokořenných růží. Informace VÚOZ, 1988.
Žlebčík J. Řízkování růží – perspektivní metoda množení. Sborník Životní prostředí a veřejná zeleň, 14, Klatovy, 1988.
Žlebčík J. Růže vhodné pro výsadby jako pravokořenné rostliny. Zahradnictví, 19, 1992, č.3, 189 – 196.
Žlebčík J. Jsou pravokořenné růže rovnocenné očkovaným? In Informační Bulletin, Zpravodaj Svazu školkařů ČR, 1995, 95/3.
Žlebčík J. Příprava pravokořenných růží. In Informační Bulletin, Zpravodaj Svazu školkařů ČR, 1995, 95/3.
