Aksamitník neboli afrikán nemá s Afrikou nic společného, pochází totiž z Mexika, tedy ze subtropické části Ameriky. U nás v Evropě zdomácněl již v 16. století. Je to nenáročná letnička pro záhonové výsadby, hodí se i do truhlíků a nádob. Její vysoká forma je vhodná také k řezu a dokonce i do suchých vazeb.
Vezmeme-li jako základ rozdělení výšku, tak aksamitníky dělíme na nízké, polovysoké a vysoké.
Nízké aksamitníky dorůstají výšky 25 až 30 cm a patří mezi ně Tagetes patula – aksamitník rozkladitý, jehož odrůdy můžeme dále dělit na jednoduše a plně kvetoucí. Mezi odrůdy jednoduché řadíme ‘Mars‘ (hnědočervený), ‘Sonnenglanz‘ (žlutý), ‘Malá Marietta‘ (žlutý s hnědými skvrnami). Plnokvěté pak jsou ‘Fiesta‘ (hnědočervený se žlutým lemem), ‘Valencia‘ (oranžový), ‘Solstrahl‘ (žlutý), ‘Favorit‘ (žlutooranžový s hnědým lemem). Do skupiny nízkých řadíme i Tagetes tenuifolia – aksamitník jemnolistý. Kromě žluté odrůdy ‘Citrina‘ je ve veltruském sortimentu odrůd i kultivar oranžový[foto] a červený. Novinkou je odrůda ‘Karkulka‘. Tyto aksamitníky vytvářejí velmi efektní keříky o průměru 50 a více centimetrů a na rostlině najednou vykvétá až 400 jednoduchých kvítků.
Polovysoké aksamitníky dorůstají výšky 40 až 50 cm a řadíme sem křížence Tagetes patula a Tagetes erecta. Jsou to tzv. mušketýrské plnokvěté odrůdy a patří mezi ně ‘Porthos‘ (oranžový), ‘Athos‘ (žlutý s hnědočerveným okrajem), ‘Aramis‘ (zlatožlutý) a ‘Konstance‘ (hnědočervený se žlutým lemem).
Vysoké aksamitníky patří do skupiny aksamitníku vzpřímeného Tagetes erecta a dorůstají výšky 60 až 80 cm. Řadíme mezi ně odrůdy ‘Clinton‘ (oranžový) a ‘Zitronenprinz‘ (žlutý).Všechny jmenované odrůdy jsou v sortimentu udržovacího šlechtění ve Veltrusích.
Aksamitníky vyséváme od počátku března ve skleníku nebo v květnu do volné půdy. Termín výsevu volíme v závislosti na tom, kdy chceme, aby rostliny začaly kvést. Aksamitníky plně kvetou od poloviny června až do prvních mrazů. Ty květy zpravidla zničí. Intenzitě kvetení a vzhledu rostlin prospívá pravidelné odstraňování odkvetlých úborů. Na stanoviště vysazujeme rostliny až v druhé polovině května, kdy již nehrozí riziko pozdních mrazíků. Aksamitníku se dobře daří v každé zahradní půdě, na slunném, teplém, sušším stanovišti. Pokud ho pěstujeme v truhlících, vyžaduje pravidelnou zálivku. Protože se aksamitníky většinou předpěstovávají, používá se k výsevům běžný substrát. Ve výsevném truhlíku je třeba substrát dobře urovnat, navlhčit a semena do něj zatlačit. Pak je opět substrátem velmi jemně přes síto zasypeme do výšky 2 až 3 mm. Velkou chybou pěstitelů je hluboký výsev, 5 mm by měla být maximální mez. Hlouběji vysetá semena klíčí a vzcházejí nerovnoměrně nebo vůbec ne. Při mělkém výsevu a dobré klíčivosti semen nám rostlinky vzcházejí při teplotě 18 – 20 oC již za tři až pět dní.
Aksamitníky jsou považovány za rostliny ozdravující půdu. Je o nich známo, že dokáží poměrně úspěšně omezit výskyt některých půdních patogenů, zejména kořenových háďátek. Působí rovněž jako účinný repelent, mohou pomoci zredukovat silné nálety mšic, např. v porostech paprik. Jsou nepostradatelné při ekologickém pěstování rostlin.
