Sídliště lemují téměř všechna naše větší města, případně necitlivě vrůstají do starších čtvrtí. Většina sídlišť si je podobná jako vejce vejci, zejména ta ze 70. a 80. let 20. století, kterých je převaha. Potýkají se s podobnými problémy, mezi které patří i veřejností silně vnímaný stav, rozvoj, funkční a estetická hodnota veřejné zeleně.
V posledních letech obyvatelé pozvolna získávají ke svému sídlišti osobní vztah. Zajímají se více o zeleň, která je obklopuje, často ji vnímají jako jeden z výrazných kladů bydlení. Příčin současného stavu veřejné zeleně je mnoho a v krátkém článku všechny nelze ani popsat, natož vyhodnotit. Jejich pojmenování je prvním hlavním krokem k nápravě stavu sídlišť, ve kterém hraje zeleň neopomenutelnou roli.
V prvé řadě se jedná o nedostatky, které stály již při vzniku vlastní koncepce sídlišť – projekční příprava a následná výstavba nových čtvrtí. Koncept počítal v podstatě s celky s výrazně převažující obytnou funkcí. Chybělo plánování vnitřní dopravní obslužnosti a často i společenských a sportovních aktivit. Širší občanská vybavenost se soustřeďovala v minimalizované míře do center, která se postupem času ukázala jako neživotná, nebo nebyla nikdy dostavěna v původně uvažovaném rozsahu.
Současný stav
Bytové objekty, koncipované v systému více méně otevřených vnitrobloků, mají často nevhodný poměr šířky k výšce budov. To bylo především ovlivněno dobovými názory na potřebu a kvalitu bydlení. Plocha pro budoucí sadové úpravy vycházela z ohledu na maximální zastavěnost řešeného území. Bez účasti sadového architekta v rozhodujících fázích vzniku sídliště. Jeho činnost byla vykázána do předem určených ploch a částí sídliště, bez možnosti ovlivnit rozsah, funkci a vzájemnou provázanost budoucí veřejné zeleně. V takto okleštěném prostoru musel být navíc respektován způsob vedení tras inženýrských sítí a jejich ochranná pásma. Ta dodnes vedou převážně volnými plochami, zejména v sídlištích ze sedmdesátých a první poloviny osmdesátých let. Díky těmto omezení nedosahovala zeleň ani v době svého vzniku potřebné funkce a estetické hodnoty.
V současné době jsou velmi těžko napravitelné chyby v technologii a kvalitě realizovaných sadových úprav, ve většině případů totiž byly zakládány na pozemcích se zdevastovaným původním profilem. Stačí připomenout některé scény z filmu Věry Chytilové Panel story. Následovaly nekvalitní hrubé terénní úpravy, ponechávání stavebních zbytků na pozemku (zbytky panelů, ztuhlého cementu, izolačních materiálů atd.) a zahrnuté provizorní komunikace. Po stavební činnosti zůstávalo zhutnělé podloží, na němž byla rozprostřena v rámci terénních úprav nekvalitní či chybně deponovaná ornice, navíc v nedostatečné mocnosti. Docházelo k záměně orniční a podorniční vrstvy. To jsou nejčastější prohřešky, se kterými se současné sadovnické úpravy jen velmi těžko vyrovnávají, protože náprava je nákladná, ve většině případů i nemožná. Nezbývá než se s takto založenými terénními úpravami spokojit a důsledně odstraňovat utajené panely, které nečekaně vystupují na povrch při dosadbách dřevin či rozsáhlejší obnově zeleně.
Nevhodný sortiment a způsob zakládání
Nemalé problémy způsobily realizační týmy svévolnou záměnou sortimentu,a to jak v kultivarech, tak v druhové skladbě skutečně použitých rostlin. Velmi časté bylo uplatnění nevhodných taxonů pro daný účel a místo (skupiny vzrůstných keřů těsně při okrajích pěších komunikací či rozměrných stromů v malých předzahrádkách). Dále použití nekvalitního výsadbového materiálu (zaschlé a prostokořenné rostliny). Prakticky docházelo k chybné výsadbě keřů a stromů do jamek nevhodných velikostí a často jen technikou za rýč bez předepsané výměny a doplnění zeminy. Následovala minimální či žádná údržba po výsadbě, zejména nedostatečná zálivka. Šok po výsadbě podle poznatků učiněných ve veřejné zeleni pražských sídlišť nepřežilo odhadem 30 % vysazených stromů. Dalších přibližně 15 % zápasí s následnými chorobami zvláště houbového původu ještě dnes, 30 let po výsadbě. Používané technologie v 70. až 80. letech vedly k rozsáhlým plošným výsadbám, např. keřových skupin z jednoho či několika málo taxonů vysazených ve velmi hustém sponu. Sledovalo se tak omezení údržby na co nejmenší míru a rychlé zajištění celistvosti skupiny. Docházelo buď k uschnutí celé výsadby nebo se téměř všechny sazenice ujaly. Zanedbané probírky způsobovaly omezený růst výpěstků. Důsledky se projevují dodnes zhoršeným zdravotním stavem, atypickým vzhledem a omezením funkce v kompozici.
Chybějící účel veřejné zeleně
Faktorem spjatým s funkcí a estetickou hodnotu veřejné zeleně je chybějící důraz na význam a funkci místa. Jde o rozumnou míru typizace zeleně, která přestane být amorfní zelenou hmotou, ale stane se výraznou charakteristickou součástí města. Již není vnímána jako obyčejná zeleň, což snižuje její hodnotu v očích těch, kteří o její existenci rozhodují. Těmi jsou předně orgány samosprávy obce a orgány státní správy.
Patří sem nedostatečné vybavení veřejné zeleně pro cílenou zájmovou a sportovní činnost splňující požadavky občanů na aktivní i pasivní krátkodobou rekreaci. Vybavenost je v přímé návaznosti na měnící se potřeby a věkovou strukturu obyvatel. Z toho se odvíjí i další požadavky na funkce veřejné zeleně a veřejný prostor obecně.
Údržba zeleně
V současné době se objevují tendence k omezení rozsahu údržby veřejné zeleně sídlišť. V důsledku toho dochází k podceňování jejího významu a chybám ve vývoji již založených sadovnických kompozic. Na vině jsou poměrně vysoké finanční náklady na některé práce. Chronický nedostatek finančních prostředků v rozpočtech obcí je veřejně známou skutečností. Údržba zeleně je posléze zjednodušována na pouhý řez nevhodně vysazených, přerostlých či přestárlých keřů, úklid spadaného listí a zelené hmoty trávníků. O údržbě travnatých ploch, jak je doporučována v každé odborné publikaci, se nedá vůbec hovořit. Je omezována pouze na seče a ještě je tendence četnost maximálně snížit. V oborové normě doporučených osm sečí ročně je nedosažitelných (vzhledem k naprosté absenci další údržby trávníku a tím omezeného nárůstu travní hmoty většinou i nadbytečné). Vyskytují se případy, kdy se jeví samosprávným orgánů obcí šest sečí příliš mnoho. Omezení pod uvedený počet má podle zkušeností z praxe velký vliv na vnímání kvality údržby sídlištní zeleně. Občas zazní i názor, že tři seče budou stačit. Jistě, v lučním porostu stačí pouze dvě.
Pro vývoj sadovnické úpravy, její význam, estetickou hodnotu a funkci v sídle je údržba stejně rozhodující jako vlastní realizace.
Řešení musí být komplexní
Nezanedbatelný vliv na život sídliště měla a má změna společenských poměrů, která vyvolala soukromé podnikání uvnitř zástavby. S tím z části souvisí nárůst automobilové dopravy a stále stoupající tlak na výstavbu plošně náročných parkovišť. Dalším velkým problémem jsou nedořešené majetkoprávní vztahy k pozemkům, které komplikují a v některých případech znemožňují jakékoliv změny v dohledné době. Veřejnou zeleň a její vybavení negativně zasahuje i vandalismus a nemožnost před ním účinně ochránit veřejně přístupná místa. Problémy sídlišť a jejich výsadeb mají řešení, ale nejsou jednoduchá ani krátkodobá a neobejdou se bez vzájemné spolupráce obyvatel, obce, kraje, státu a EU.
Cílem je zachovat dosavadní různorodou sociální skladbu obyvatelstva, zabránit pozvolnému úpadku sídliště a jeho přeměně na slumy. K tomu výraznou měrou přispěje úroveň veřejně přístupných prostranství a jejich zeleň. Nezbývá nic menšího, než s obnovou jednotlivých bytových objektů nebo lépe jejich ucelených komplexů – vnitrobloků, vždy upravit i širší okolí včetně zeleně. Na základě komplexního vyhodnocení všech funkcí, současného stavu veřejně přístupné zeleně a ve spolupráci s urbanisty navrhnout nové funkční využití zelných ploch. Tak, aby se zmenšila jejich dosavadní roztříštěnost, přispělo se k narušení uniformity a šedosti sídlištní zástavby. Úsilí by mělo být soustředěno na vznik zelené stopy, která propojí veřejně přístupnou zeleň vnitřního města s příměstskou krajinou. To je nemalá výzva pro politickou reprezentaci, neboť každé změny jsou finančně náročné a neobejdou se bez trvalého přispění a zájmu představitelů obce. A že to jde, dokazují obnovené čtvrtě bývalého východního Berlína.
