V minulém čísle Floristiky 01/07 jsme vás informovali o průběhu evropské juniorské soutěže Eurofleurs 2006 v nizozemském Nieuwegeinu. Vítězem se stal Tamas Endre Mezöffy z Maďarska, druhá byla Birgitte Lovis Urkeová z Norska a třetí místo obsadil Alexander Bermijakov z Ruska. K tématu se ještě jednou vracíme nejzajímavějšími obrazovými profily jednotlivých soutěžících a přinášíme rozhovor s dvěmi nejvýše umístěnými floristy.
Nejen na dojmy ze soutěžního klání jsme se zeptali vítěze Tamase Endre Mezöffyho a druhé v pořadí Birgitte Lovise Urkeové.
Co pro vás účast na Eurofleurs 2006 znamená a kolik času jste věnovali přípravě?
Birgitte:
Pro každého květináře je možnost účastnit se jakéhokoli klání vždy velkou událostí. Díky nominaci Norské floristické asociace mám šanci porovnat své schopnosti, umělecké vyjádření a pracovní přístupy s ostatními mladými lidmi z oboru. Je to událost, kvůli které jsem několik měsíců nespala a pevně věřím, že mi pomůže otevřít další dveře v mé kariéře. Mám pocit, že získané zkušenosti a překonání trémy vydá více než jakákoli praxe. Od zadání témat jsem přemýšlením nad zpracování strávila snad každý den. Samotná technická příprava mi zabrala minimálně pět měsíců.
Tamas:
Dalo by se tvrdit, že by mě podobné soutěže měly nechávat chladným, opak je ale pravdou. Mám za sebou devět velkých klání, ve kterých jsem se umístil vždy do druhého místa. Věřím, že díky podobnému měřením sil mám možnost získávat nové zkušenosti a přehled o trendech v dalších zemích. Pokaždé je to pro mě veliká událost a snažím se nikdy nepodcenit přípravu. Ta mi v tomto případě zabrala něco přes čtyři měsícem.
Probíhalo vše podle plánu, dostavil se stres?
Birgitte:
Snažila jsem se vše pečlivě dopředu předpřipravit, navíc mi v roli asistentky pomáhala kamarádka Hildre Aaslaugová. Jsme sehraný tým, pracujeme společně na různých projektech více jak tři roky. Ale i když jsem se snažila mít vše v pořádku, zapomněla jsem na různé maličkosti. Uprostřed vázání vřesové korunky mi například došel jemný drát. Druhá namotaná špulka totiž zůstala doma v garáži. Nejvíce stresující pro mě byly konce disciplín. Zda jsem oproti návrhu něco nezapomněla a podobně.
Tamas:
Ani mi tak nevadí stres z nedostatku času, jako fakt, že vás při práci pozorují desítky očí. S tím se ovšem nadá nic dělat a člověk si na to musí zvyknout. Navíc moje asistentka Ildiko Schützová perfektně plnila svoji roli a zodpovídal všechny dotazy návštěvníků, takže jsem při práci nebyl vůbec rušen.
Zkoušeli jste si předem vytvořit aranžmá nanečisto?
Birgitte:
Snažila jsem se většinu věcí předem promyslet a rozkreslit. Jednotlivé části aranžmá jsem si zkoušela, abych docílila rovnovážného smíchání materiálů a barev. Dělám to tak vždy, abych se vyvarovala jakéhokoli nemilého překvapení při soutěži. Většina materiálu však byla zajištěna organizátorem, takže jsem si nemohla být dopředu jistá jaké květiny budu moci použít.
Tamas:
Jelikož jsme si mohli předem připravit materiál pouze na dvě disciplíny (květinový šperk a historická svatební kytice) musel jsem spíše více improvizovat až na místě. Nejlepší disciplínou byla tajná práce, kde se ukázalo, jak moc dokážeme zpracovávat různorodý materiál.
Odkud jste čerpali inspiraci ke zpracování zadaných témat?
Birgitte:
To záleželo na zadaném úkolu. Nejvíce času jsem věnovala hledání informací o daném tématu a pak jsem se nechávala unášet vlastní fantazií. Snažím se netvořit si v myšlenkách žádné zábrany a bloky. Mnoho nápadů jsem získala z pozorování přírody a každodenního života. Technika, která mě vyloženě chytla při řešení úkolů na Eurofleurs 2006 bylo prošívání materiálů různými barevnými nitěmi a provázky.
Tamas:
Někdy je nad lidské síly sledovat pozorně veškeré zdroje, a proto se snažím o celkový přehled v módě, trendech a umění. Ke zpracování určitých zadání jsem využil kombinace podnětů, které nás denně obklopují. Nechtěl jsem vytvořit umělé samoúčelné věci, ale šlo mi o vznik funkčních výtvorů.
Čím je pro vás floristika?
Birgitte:
Ráda pracuji s lidmi v kreativním prostředí. Floristika je navíc obor, kde mohu spojit lásku k přírodě a umění. Není to pro mě jen obživa, ale i filozofie a styl života.
Tamas:
Vyrůstal jsem v malé vesnici u Balatonu a tamní lesy a louky pro mě znamenaly vždy druhý domov. Od malička mě fascinovala krása rostlinných materiálů a možnosti jejich kombinací. Práce s květinami mi dává možnost předávat lidem radost, pohodu a dotvářet lidem jejich obydlí.
Jak jste se k oboru dostali?
Birgitte:
Moje maminka s babičkou jsou náruživé zahradnice ale v aranžování se omezují pouze na dekorace domu. Obě jsou velmi zručné a naučily mě sbírat a zpracovávat různé přírodní materiály. Z toho už tak samo vyplynulo, že jsem raději chtěla dělat květinářku, než jít studovat gymnázium.
Tamas:
U nás se aranžováním živí pouze moje maminka, ta mě nasměrovala na mou budoucí profesní dráhu. Měl jsem možnost pomáhat jí v obchodě a naučit se pracovat s živým materiálem. Přísně dbala na profesionální přístup, jak ke zpracovávání materiálů, tak k účelu i formě výsledku práce. Při výběru povolání jsem pak neváhal a šel studovat zahradnickou školu.
Jaké je vaše floristické vzdělání, dá se vůbec bez něj v oboru prosadit?
Birgitte:
V dnešní konkurenci je velmi těžké se zviditelnit. Nicméně si nemyslím, že odborné vzdělání je v tomto oboru nějak zásadní. Záleží spíše na manuálních schopnostech člověka, jeho estetickém cítění a samozřejmě kladném vztahu k přírodě.
Vystudovala jsem střední floristickou školu ve městě Ski. Následovala rok a půl dlouhá praxe ve květinářství a další roční studium floristiky na zemědělské škole ve Vea.
Tamas:
Vzdělání pomáhá v každém případě lepší orientaci na trhu, v poptávce a nabídce. Co se samotné kvality práce týká, tam jde spíše o cit a umění se vyjádřit. Vystudoval jsem Střední zahradnickou školu Mártona Varga, obor floristika. Pokračoval jsem dále dvouletým studiem na škole Gyula Magyara, kde jsem se již věnoval přímo floristice a vnitřnímu designu. Měl jsem také mnoho příležitostí získávat zkušenosti během pobytů ve Finsku a na Slovensku.
Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Birgitte:
V současné době studuji bakalářský program na Univerzitě v Akershusi kousek od Helsinek. Mým cílem je získat možnost vyučovat floristiku na této vysoké škole. Baví mě práce s lidmi a myslím, že jsem schopna jim předávat své zkušenosti. Rozhodně bych se ráda i nadále účastnila podobných floristických akcí.
Tamas:
Dostal jsem příležitost pracovat v samém srdci Budapešti v luxusním květinovém studiu. Rád bych se časem osamostatnil a založil si vlastní značku. Rád bych propagoval své vlastní techniky na kterých bych založil jméno firmy. Nerad bych ustrnul na jednom místě a proto se chci i nadále účastnit podobných soutěží.
