Předešlý článek o stavu sídlištní zeleně zdánlivě nevyzněl přímo optimisticky. Na sídlištích je ale prozatím stále dostatek zeleně, v převážné míře se stabilizovanými výsadbami ve stáří do 30 let. Tu je možné dále rozvíjet s cílem zvýšit její hodnotu a přiřadit jí nové funkce. Jednou z výhod sídlišť je jejich poměrně snadná dopravní dostupnost z centra a často i dobrá návaznost veřejné zeleně na příměstskou krajinu. Rozšiřuje tak rekreační potenciál a obyvatelům dává větší možnosti k aktivní i pasivní rekreaci.
Nevýhodou je obvyklá nevyhraněnost funkcí současných výsadeb a vzájemná izolovanost jednotlivých typů veřejné zeleně (např. zeleň vnitrobloků, ochranných valů, komunikační a vyhrazená zeleň, předzahrádky, veřejné parky atd.). Zejména absence jednotících kompozičních prvků, např. cíleně navržená stromořadí, která by dala ulici či části sídliště specifický vzhled. To samé by docílila promyšlená výsadba předzahrádek (zeleň mezi objektem a chodníkem u předních a zadních vstupů do objektů), které se významným způsobem podílejí na vzhledu parteru ulice.
Značnou roli má, pro krátkodobou rekreaci a aktivní odpočinek v okrajových částí města, bezprostřední návaznost na příměstskou krajinu a přítomnost lesoparků. Jejich význam stoupne v případě, že sídliště nemá veřejně přístupný park, což je velmi časté. V 70. až 90. letech, kdy většina sídlištní zástavby vznikala, byl totiž park považován za zbytečný a přežitý typ zeleně.
Současný stav
Bohužel i v dnešní době je veřejný park opomíjený a nejen v okrajových částech města. Hlavním důvodem je finanční náročnost, přestože na celém světě jsou adresy bytů v blízkosti a s výhledem do parků jedny z nejžádanějších a nejdražších.
Ze sadovnických úprav z různých důvodů vymizely v 70. až 80 letech trvalkové výsadby. Zajišťovaly barevnost, zvyšovaly estetickou hodnotu a sezónní přitažlivost parků a ostatní veřejné zeleně. V podstatě je zcela nahradily keře a zejména lavinovitě se šířící barevné kultivary základních druhů. Ve stejné době se stalo velmi moderní sázet výpěstky v malých sponech do černého úhoru, tzv. technologie zahuštěných výsadeb. A to z důvodu velké spotřeby rostlinného materiálu (vždyť obvyklá byla výsadba v případě keřů o konečné velikosti 3 m ve sponu 1 sazenice na 1m², ale i více). Hustý spon byl odůvodněn snahou zachovat plošnou celistvost výsadby v případě neujmutí části sazenic, uspořením finančních prostředků při následné údržbě a docílení zapojení výsadeb v co nejkratším čase. Teoreticky se předpokládaly probírky výsadeb, ke kterým však obvykle později z různých důvodů nedocházelo. Výsledkem jsou deformované tvary dřevin v plošných, přehoustlých a přerostlých keřových skupinách. Keře zasahují do chodníků a brání ve výhledu do komunikace.
Samozřejmě nelze plošné výsadby obecně zatracovat, např. v těžko přístupných svazích, ochranných valech a podél komunikací, kde je tato technologie výsadby zcela na místě. V obecné rovině se však sídlištní zeleň dodnes nevypořádala s dědictvím malého sponu a v některých případech s nevhodnou druhovou skladbou na daném stanovišti.
Druhová skladba
Problémové jsou zejména původní plošné a zahuštěné výsadby z Berberis thunbergii Dc. 'Atropurpurea' – dřišťál Thunbergův, Caragana arborescens Lam. – čimišník stromovitý, Cornus alba L. – svída bílá, Cornus stolonifera Michx. ‘Flaviranea‘ – svída výběžkatá, Forsythia x intermedia Zab. – zlatice prostřední, Symphoricarpos albus Blake – pámelník bílý, Syringa vulgaris L. – šeřík obecný, stálezelená Pyracantha coccinea Roem. – hlohyně šarlatová, vysazené v těsné blízkosti chodníků či do malých ostrůvků a úzkých pásů mezi vozovkou a chodníkem. Zde nezbývá nic jiného než je udržovat v přijatelné velikosti opakovaným řezem. To je jednak poměrně finančně náročné a z pohledu dlouhodobého vývoje keřů neperspektivní.
Problémové se jeví i plošné výsadby monokultur z Juniperus chinensis L. – jalovec čínský, Juniperus x media Van Melle – jalovec prostřední, Juniperus virginiana L. – jalovec viržinský nebo Cotoneaster dammeri Schneid.– skalník Dammerův a jeho nejpěstovanější kultivar‘Skogholm‘ na nevhodných lokalitách, např. v prostorově omezených předzahrádkách. Monokulturní výsadby těchto druhů a kultivarů působí jednotvárně a zejména v případě skalníku se hůře udržují v bezplevelném stavu. Zhoršená kvalita údržby a v případě jalovců zhoršená prostupnost porostu napomáhá výskytu hlodavců.
Husté a vzrostlé skupiny keřů o výšce kolem tří metrů jsou podél chodníků nežádoucí i z důvodu bezpečnosti občanů. Je obecně známé, že kvalita údržby je v přímé návaznosti nejen na zdravotní stav výsadeb, ale velmi významně ovlivňuje celkový pocit bezpečí návštěvníků. Přerůstající keřové skupiny snižují průchodnost chodníků, působí zanedbaně a lidé se intuitivně takovým místům vyhýbají. Již se stalo, že správce veřejné zeleně byl požádán Policií ČR o odstranění křovin do vzdálenosti přibližně tři metry od okraje chodníku z důvodu bezpečnosti chodců a v jednom případě i o úplné vykácení křovin. Pozornému cestovateli po krásách zemí na západ od našich hranic jistě neuniklo, že v městské zeleni jsou keřové skupiny pouze tam, kde např. nahrazují z různých důvodů trávník, účelně dotváří okraj porostu nebo jsou sezóně zajímavé svým vzhledem, barevností a květem.
Jehličnany a listnáče
Kosterní výsadby každé sadovnické úpravy (s výjimkou specializovaných kompozic) tvoří vždy stromy, zejména výpěstky alejového typu, v omezeně míře keřové formy. Tak je tomu i v sídlištní zeleni. Z jehličnanů jsou to především druhy Abies concolor Hoopes – jedle ojíněná, Picea omorika Purkyně – smrk omorika, Pinus mugo Turra – borovice kleč, Pinus nigra Arnold – borovice černá, méně často domácí, ale město hůře snášející Pinus sylvestris L. – borovice lesní a rychle rostoucí Pseudotsuga menziesii Franco – douglaska Menziesova.
Z listnatých stromů pak převládají Acer platanoides L. – javor mléč, Acer pseudoplatanus L. – javor klen, Acer saccharinum L. – javor stříbrný, Acer negundo L. – javor jasanolistý, Betula pendula Roth. – bříza bělokorá, Catalpa bignonioides Walt. – katalpa trubačovitá, Eleagnus angustifolia L. – hlošina úzkolistá, Fraxinus excelsior L. – jasan ztepilý, Malus Mill. – jabloň, Populus nigra L.‘Italica’ – topol černý pyramidální, Populus tremula L. – topol osika, Prunus mahaleb L. – mahalebka obecná, Prunus cerasifera var. pissardii nigra Hort., Prunus padus L. – střemcha obecná, Prunus serotina Ehrh. – střemcha pozdní, Prunus serrulata Lindl. – třešeň pilovitá, Quercus robur L. – dub letní, Quercus rubra L. – dub červený, Sorbus aucuparia L. – jeřáb obecný, Tilia cordata Mill. – lípa srdčitá, Tilia platyphylla Scop. – lípa velkolistá a Tilia tomentosa Moench. – lípa stříbrná.
Stromy ve veřejné zeleni většinou nejsou problematické z hlediska jejich druhové skladby, ale často jsou na nevhodném stanovišti, vzhledem k růstovým požadavkům nebo svým charakteristickým vlastnostem. Např. keřové tvary v aleji. Mahalebka obecná v ostrůvku mezi chodníkem a komunikací ve vnitrobloku, kde její široká koruna a zejména opad peckovic se silně barvící šťávou není vítán. Široké koruny v úzké ulici, kultivary okrasných jabloní, kde zejména větší plody znečišťují přístupové chodníky a mohou zapříčinit úraz. Obecným problémem je zejména výsadba stromů ve vzdálenosti bližší jak 5 m od objektů a v dosahu inženýrských sítí.
Šance na změnu
Při revitalizaci sadovnických úprav je žádoucí posílit domácí druhy vhodné do daných stanovištních podmínek. V případě pražských sídlišť lze zvýšit podíl základních druhů a jejich kultivarů, zejména v okrajových částech, které navazující na okolní příměstskou krajinu. Neprávem opomíjené jsou prozatím Acer campestre L. – javor babyka, Carpinus betulus L. – habr obecný, ale i Prunus avium L. – třešeň ptačí, zejména plnokvětý kultivar 'Plena'. Překvapivě i Pyrus communis L. – hrušeň obecná, např. kultivar 'Beech Hill', který je odolný proti suchu, mrazu, městskému prostředí a tvorba plodů je velmi omezená. Na vhodných stanovištích dopřejeme větší rozšíření Quercus petraea Liebl. – dub zimní. a také do nedávné doby ve veřejné zelení dosti opomíjený Sorbus aria Crantz. – jeřáb muk a Sorbus torminalis Crantz. – jeřáb břek. Místo posledně jmenovaných se i na výsušných stanovištích vysazoval Sorbus aucuparia L. – jeřáb obecný, který je vhodnější do středních a vyšších poloh. V našich nejvyšších horách vystupuje bez problémů do výšky 1000 metrů nad mořem, ale letní sucha a vysoké teploty mu nesvědčí. Stejně tak jako domácí Pinus mugo Turra – borovice kleč či na jarní přísušky choulostivá a cizí Pinus nigra Arnold – borovice černá. Takto oslabené dřeviny jsou pak snáze napadány chorobami a škůdci a v posledních letech zejména v nižších polohách, např. v pražských sídlištích usychají i 20 až 30 let staré exempláře.
Introdukované dřeviny
Z introdukovaných druhů by si větší zastoupení zasloužil zejména v městském prostředí odolný Ginkgo biloba L. – jinan dvoulaločný, zatracovaný, ale v teplejších oblastech a v městském prostředí dobře rostoucí Ailanthus altissima Swingle – pajasan žláznatý, Celtis occidentalis L. – břestovec západní, Corylus colurna L. – líska turecká, Crataegus crus-galli L. – hloh kuří noha a Crataegus x lavallei Henriq. ex. Lav. – hloh Lavallův. Bez šancí by neměl zůstat ani Fraxinus angustifolia Vahl. – jasan úzkolistý, který je doma v jižní Evropě a na jižní Moravě se vyskytuje jedna jeho botanická odrůda. Větší uplatnění jistě najde i Gleditsia triacanthos L. – dřezovec trojtrnný, dále méně známý Gymnocladus dioicus K. Koch a Juglans nigra L . – ořešák černý. V teplejších a nižších polohách nelze vynechat Platanus x acerifolia Willd. – platan javorolistý, Pyrus calleryana Decne 'Chanticleer' – hrušeň Calleriova a Sophora japonica L. – jerlín japonský.
Zcela neprávem opomíjené jsou na sídlištích samopnoucí či ovíjivé dřeviny. Jenom výjimečně se setkáváme s Hedera helix L. – břečťan popínavý a Parthenocissus tricuspidata Planch. – přísavník trojhrotý, případně Parthenocissus qiunquefolia Planch. – přísavník pětilistý.
Problematické jsou jedovaté dřeviny, zejména v blízkosti dětských hřišť či ve školkách a školních zahradách. Za všechny alespoň velmi jedovatý a velmi oblíbený (proto často vysazovaný) Laburnum anagyroides Med. – štědřenec odvislý nebo velmi cenný Taxus baccata L. – tis červený. Časté chyby vznikají vysazením dřevin do nevhodných stanovištních podmínek, např. Potentilla fruticosa L. – mochna křovitá a Rosa rugosa Thunb. – růže svraskalá. Vydrží hodně, jsou zcela mrazuvzdorné a byť dají přednost slunnému stanovišti přežijí i polostín, ale vysazené do suchopárného svahu živoří, zaplevelují a jejich krása mizí.
Poznámka závěrem
Zejména laická veřejnost si málo váží samovolně vzešlých dřevin, označovaných s hanlivým nádechem nálety.
Z hlediska ochrany dle ustanovení § 7 odst. 1 zákona 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, v platném znění, jsou si před zákonem všechny dřeviny rostoucí mimo les rovny (do jisté míry výjimku tvoří ovocné stromy). Avšak je rovněž obecně známo, že co se samo usadí, to roste bez problémů. Nejde o bezhlavou obhajobu všech samovolně vzešlých stromů. Pochopitelně není možné zachovat strom u paty veřejného osvětlení, v podezdívce domu, ve schodišti či v křižovatce. Na druhou stranu bychom vždy měli uvážit, jestli není samovolně vzešlá dřevina z hlediska dlouhodobého vývoje v kompozici sadovnické úpravy či v parku perspektivní, zejména pokud se jedná o dřevinu domácího původu.
Přes nedostatky, které současné výsadby mají, jsou dobrým základem a východiskem pro další práci a postupnou přestavbu porostů. Rozhodující jsou většinou finanční prostředky správců a vlastníků, tj. obcí a dobrá osvětová práce s občany. Ti velmi často odmítají jakékoliv i prospěšné a z hlediska vývoje porostu nutné zásahy do zeleně v domnění, že jde o její likvidaci.
