Travní porosty jsou významnou a neoddělitelnou součástí životního prostředí. Tvoří přirozená nebo uměle vytvořená společenstva rostlinných druhů. V posledních letech dochází v oblasti sadovnických a krajinných úprav k enormnímu nárůstu zatravněných ploch, které plní široké spektrum funkcí – estetickou, rekreační, ekologickou a podobně. Stejně jako ostatní prvky zeleně vyžadují i travní porosty pravidelnou údržbu, která zahrnuje obsáhlý okruh pracovních operací s různou opakovatelností v průběhu roku.
Jednu z nejvýznamnějších a nejčastěji se opakujících operací představuje sečení. Podle funkce travního porostu a intenzity jeho údržby se často jedná o deset a více sečí za sezónu. Hlavním rysem této operace je produkce travní hmoty představující odpad vznikající jak při údržbě veřejné, tak i soukromé zeleně. Jedná se o různorodý materiál s odlišnou velikostí částic, vlhkostí, obsahem organické hmoty, živin a s rozdílným poměrem uhlíku a dusíku (C:N), který lze v zásadě rozdělit do dvou skupin.
Dva zdroje travní hmoty
První variantu představuje travní hmota z údržby extenzivních trávníků. Vzniká ve velkém množství při údržbě krajnic, břehů, svahů liniových staveb (železnice, dálnice) a luk. Hmota se vyznačuje zpravidla větší délkou rostlinných segmentů se širším zastoupením travních a nezřídka i ostatních druhů rostlin. Charakteristická je nižší vlhkost a různý stupeň zdřevnatění rostlinných pletiv. Právě tato skutečnost je příčinou poměrně širokého poměru uhlíku k dusíku – C:N (50 a více:1). Množství dusíku obvykle nepřesahuje 1,5 % sušiny. Produkce vzniklé hmoty bývá často velmi rozdílná (v průměru přibližně deset tun z hektaru) a její objemová hmotnost se pohybuje v rozmezí 100 – 150 (200) kg/m3.
Druhou variantu tvoří travní hmota z údržby intenzivních trávníků. Jedná se o údržbu parkových a parterových travních porostů (sportoviště, hřbitovy, plochy veřejné a sídlištní zeleně). Množství hmoty připadající na jednu seč bývá zpravidla nižší, avšak celkový roční objem produkce bývá s ohledem na vyšší četnost seče srovnatelný s předchozí kategorií. Nejčastěji bývá tvořena krátkými segmenty o délce několika milimetrů. Objemová hmotnost se pohybuje kolem 200 – 300 kg/m3, což představuje množství čtyř až šesti tun na hektar. Travní hmota se vyznačuje vysokou vlhkostí 50 až 70 %. Poměr C:N se pohybuje na úrovni 30 (40):1. Uváděné vlastnosti ji proto předurčují k rychlému sesedání a za vyšších teplot k zapaření doprovázenému vznikem hydrolýzních procesů.
Využití travní hmoty
Opatření zabraňující vzniku odpadní travní hmoty nebo využívající travní hmotu k dalším účelům lze rozdělit do následujících skupin:
mulčování
aerobní likvidace (kompostování)
anaerobní likvidace (biozplynování)
V posledních letech jsou při údržbě travních porostů ověřovány technologie s využitím strojů pracujících na principu mulčovačů, ale tak, že travní hmota není drcena na drobné částice, které vlhké zapadají mezi stébla strniště a přikrývají povrch, nýbrž lámou stébla porostu na kusy o délce 80 – 100 mm při výšce strniště 100 – 150 mm. Zbytky takto posečené hmoty zůstávají uloženy na strništi, rychle vysychají, snižují svůj objem a pouze část z nich postupně propadne až na povrch pozemku. Časová prodleva umožňuje původnímu porostu rychlou regeneraci.
Kompostování představuje proces aerobního rozkladu organické hmoty působením mikroorganismů. Z hlediska vlastností travní hmoty (vlhkost, C:N, sléhavost) je její kompostování obtížné bez přídavku dalších surovin bohatých zejména na uhlík (slámy, pilin, zeminy, chlévský hnůj apod.). Pro zajištění aerobních podmínek vyžaduje častější překopávání kompostových zakládek a úpravu pH. Množství kompostu vzniklého rozkladem travní hmoty představuje často pouze 15 – 30 % objemu původní hmoty.
Anaerobní likvidace (digesce) travního odpadu představuje perspektivní metodu, při níž dochází k rozkladu hmoty ve vlhkém prostředí bez přístupu vzduchu působením metanových bakterií. Při tomto procesu vzniká bioplyn, jehož hlavní složkou je metan (70 %), oxid uhličitý (20 %) a některé další plyny (dusík, sirovodík, amoniak). Obdobně jako v předchozím případě je tento způsob likvidace vhodný po přídavku dalších surovin např. fekálií, odpadu ze zpracování ovoce a zeleniny. Váňa (2004) uvádí, že z jedné tuny travní hmoty může vzniknout až 95 m3 bioplynu, který nachází uplatnění jako náhrada zemního plynu při spalování, nebo jako palivo pro automobily.
Příspěvek vychází z řešení výzkumného projektu NAZV č. 1G 57004 "Komplexní metodické zabezpečení údržby trvalých travních porostů pro zlepšení ekologické stability v zemědělské krajině se zaměřením na oblasti se specifickými podmínkami“
