Kořenová biomasa představuje 60 – 90 % čisté primární produkce travních ekosystémů. Vytvoření většího množství aktivních kořenů (včetně většího množství zásobních látek) znamená i vyšší odolnost porostů proti změnám vnějších podmínek a odolnost vůči stresovým vlivům.
Zakořenění ovlivňuje řada faktorů
Délka života kořenů, hloubka zakořenění, hmotnost a stratifikace kořenového systému vykazují značné druhové a odrůdové rozdíly, které mohou být modifikovány vlivem stanoviště, úrovní ošetřování a účinkem stresu. Čím hlouběji kořeny sahají, tím lépe mohou získávat vláhu i z větších hloubek a odolávat stresům ze sucha. Vedle hloubky kořenů je důležitým kritériem také prokořenění půdy, jež se zvláště v posledních letech stává předmětem studia kořenové biomasy. Podle Bearda (1973) dosahuje kořenový systém trav mírného pásma hloubky okolo 45 cm. Jsou-li trávy krátce koseny, může být hloubka zakořenění při letním stresu z horka redukována na pět centimetrů i méně. Čím nižší je výška kosení, tím mělčí je prokořenění.
Podstatným faktorem ovlivňujícím růst a vertikální distribuci kořenové biomasy je hnojení. Nedostatek živin obecně způsobuje relativně vyšší nárůst kořenové hmoty, protože vrcholky kořenů zpravidla pronikají rychle zónami s nižší zásobou živin. Omezení růstu kořenů je často následkem vysoké úrovně dusíku – hnojení spojené s vyšším nárůstem nadzemní hmoty a s tím související potřebou asimilace. V půdě dochází ke zvýšení koncentrace CO2, což je důsledek zvýšené hustoty porostu, zvláště v souvislosti se stoupající intenzitou odnožování zapříčiněné vyšší četností využití.
V případě trávníků lze mělčí prokořenění přisuzovat více než nadměrné výšce porostu tvorbě travní plsti, která při postupném utužení vede k omezení výměny plynů mezi půdou a atmosférou (Gandert, Bureš 1991). Hloubka a hustota kořenů poklesá podle zjištění Bearda (1973) také začátkem léta, kdy dochází u některých travních druhů k intenzívní tvorbě generativních orgánů. Zásobní látky nezbytné pro tvorbu květů, pak nejsou v dostatečné míře k dispozici pro vytváření kořenů.
Zakořenění trav u trávníku lze podle Fischera (2000) pozitivně ovlivňovat následujícími způsoby:
Zvýšit výšku kosení, aby více listové plochy příznivě ovlivnilo fotosyntetický požitek,
optimalizovat obsahy živin v půdě, zejména fosforu, draslíku, síry a železa,
je-li kořenový systém příliš slabý nebo málo funkční, přejít na kapalná hnojiva
a upravit poměr závlahové vody tak, aby většina živin mohla být přijímána přes listy,
snížit vysoké jednorázové dávky N, zejména rychle rozpustných forem, které podporují tvorbu listů na úkor kořenů,
zamezit tvorbě travní plsti, stávající plsť odstranit vertikutací a pravidelným mírným top-dressingem v dávkách max. 0,4 l/m2 po 14 dnech omezit vznik nové plsti,
použití herbicidů omezit na minimální možnou míru.
Rozdíly ve struktuře drnu travních druhů
V letech 1996 – 2000 probíhaly výzkumné práce zabývající se sledováním rozdílů v hmotnosti kořenové biomasy a ve struktuře drnu (hmotnosti zbytkové nadzemní biomasy po pokosení trávníku a hmotnost kořenové biomasy do hloubky 20 cm) u vybraných trávníkových odrůd trav na stacionárním výzkumném stanovišti Ústavu pícninářství AF MZLU v Brně, v areálu Výzkumné pícninářské stanice Vatín. V současné době jsou poznatky získané z tohoto výzkumu využívány v navazujícím projektu nazvaném Racionální postupy při zakládání a ošetřování travnatých ploch veřejné zeleně.
Jednotlivé trávníkové odrůdy trav lze z hlediska celkové hmotnosti biomasy drnu seřadit (vzestupně) v následujícím pořadí: 1. Lolium perenne (1511,51 g/m2), 2. Phleum bertolonii (1580,13 g/m2), 3. Agrostis tenuis (1587,28 g/m2), 4. Festuca arundinacea (1696,68 g/m2), 5. Festuca ovina (2026,58 g/m2), 6. Poa pratensis (2039,96 g/m2), 7. Deschampsia caespitosa (2086,43 g/m2), 8. Festuca rubra (2153,76 g/m2).
Při hodnocení podílu nadzemní a podzemní travní biomasy byl zjištěn u všech sledovaných travních druhů v jejich drnu vyšší podíl kořenové biomasy, který se pohyboval mezi 58,2 % (Deschampsia caespitosa) až 74,4 % (Festuca rubra). Přestože podíl kořenové biomasy na struktuře drnu byl u Deschampsia caespitosa nejnižší ze všech sledovaných travních druhů a u Festuca rubra byl naopak tento podíl kořenové biomasy na struktuře drnu nejvyšší, dosáhly celkové hmotnosti biomasy drnu u těchto trávníkových odrůd trav nejvyšších hodnot.
Vliv druhu na hmotnost a stratifikaci kořenové biomasy
Celková průměrná hmotnost kořenové biomasy ve vrstvě 0 – 200 mm se u sledovaných trávníkových odrůd pohybovala v rozmezí od 929,66 g/m2 u Agrostis tenuis do 1603,42 g/m2 u Festuca rubra. Průměrné hodnoty hmotností kořenové biomasy ve vztahu k jednotlivým travním druhům se ve vrstvě 0 – 20 mm pohybovaly mezi 611,65 g/m2 (Agrostis tenuis) a 1160,92 g/m2 (Poa pratensis). Ve vrstvě 21 – 200 mm vykazovala průměrná hmotnost kořenové biomasy nejnižší hodnoty u Phleum bertolonii (223,66 g/m2) a nejvyšší hodnoty u Festuca rubra (473,67 g/m2).
Ke zpracování tohoto příspěvku byly použity informace získané při řešení výzkumného projektu č. 2B06034 podpořeného MŠMT v rámci Národního programu výzkumu II.
