Russelia equisetiformis

Současný sortiment vegetativně množených záhonových a balkónových květin

Rusélie přesličkovitá (Russelia equisetiformis) z čeledi Scrophulariaceae je keřovitá, dobře větvící rostlina, domovem v subtropech Střední a Jižní Ameriky a západní Indie. Má tuhé, svěže zelené, jehlicovité, převislé stonky, podobající se přesličce. Listy jsou malé, asi jeden centimetr velké, na postranních výhonech často šupinaté, květy zářivě červené, trubkovité, až tři centimetry dlouhé na prodloužených, tenkých stopkách, uspořádané v cymózních květenstvích. V sortimentu je původní druh a také méně známá červenožlutá, bezejmenná odrůda.
Nároky na pěstování
Nejvhodnější dobou množení je jaro a léto. Z matečných rostlin se sklízejí vrcholové nebo stonkové řízky bez vrcholu o velikosti pět až šest centimetrů, které zakořeňují pod mlžícím zařízením nebo mikroténovou fólií při teplotě okolo 22 °C během tří až čtyř týdnů. Před napícháním do sadbovačů se řízky ošetřují práškovým stimulátorem. Po zakořenění se mladé rostliny vysazují po třech kusech do květináčů o průměru 12 –13 cm nebo po 5 až 7 ks do velkých závěsných nádob o průměru 25 – 27 cm. K sázení je vhodný dobře propustný, středně vyhnojený, humózní substrát s pH 5,5 až 6,5.
Počáteční teplota pěstování je 18 – 20 °C. Za dva až čtyři týdny se snižuje na 16 – 18 °C a zhruba za stejnou dobu, po ujmutí rostlin a zaštípnutí výhonů (jeden až dvakrát), se dále snižuje na 10 – 12 °C. Při této teplotě se rostliny pěstují osm až deset týdnů a poté (od poloviny ledna až začátku února) se teplota opět zvyšuje k uspíšení kvetení na 16/14 °C.
Během celé pěstební doby vyžadují rusélie hodně světla a rovnoměrně vlhký substrát. Jsou méně náročné na živiny než ostatní druhy vegetativně množených letniček a i v období silného růstu se přihnojují jen slabšími (0,1 až 0,2%) roztoky plných hnojiv s vyrovnaným obsahem základních živin. Interval přihnojování je zpravidla sedm dnů.
Ošetření retardanty ke zkrácení výhonů není nutné při dodržení výše uvedených teplot. Rusélie jsou poměrně odolné vůči houbovým chorobám i škůdcům. Na mladých rostlinách škodí nejčastěji plíseň šedá, u starších rostlin se někdy objevují mšice, molice nebo třásněnky. V zimním období je nutná opatrná zálivka, při delším zamokření substrátu může dojít k poškození až úhynu kořenů nebo k výskytu chloróz.
V létě (u spotřebitele) nejlépe rostou a kvetou na dobře osluněném místě, chráněném proti dešti. Při rovnoměrné zálivce a pravidelném přihnojování kvetou bohatě až do příchodu podzimních mrazů. Urostlé exempláře snášejí i krátkodobý pokles teplot pod bod mrazu. Přezimují při 5 °C ve světlé a dobře větrané místnosti. Na jaře se odstraňují pouze starší a slabší výhony, silný zpětný řez rusélie špatně snášejí.
Příklady pěstebních postupů
Pro získání větších výpěstků v květináčích o průměru 12/13 cm je vhodný termín výsadby začátek října. Do květináčů se vysazují obvykle tři zakořenělé řízky a rostliny pak kvetou za sedm až osm měsíců, tj. od začátku až konce května. Při pěstování dekorativních květin ve velkých závěsných nádobách o průměru 25 – 27 cm se mladé rostliny vysazují po pěti i více kusech již v polovině srpna a kvetou za devět až deset měsíců tj. od poloviny května až poloviny června.
Použití
Russelia equisetiformis nejvíce vyniká jako solitéra v závěsných nádobách, květinových mísách nebo ve velkých květináčích. Ve společných kompozicích se vysazuje s ostatními slabě až středně vzrůstnými druhy nebo odrůdami vegetativně množených letniček jako jsou např. Anagallis monellii, Asteriscus maritimus, Brachyscome multifida, Cuphea ignea, Dichondra argentea, Helichrysum apiculatum, Lamium galeobdolon, Lantana camara, Lysimachia congestiflora, Lysimachia nummularia, Monopsis lutea, Origanum vulgare, Sanvitalia speciosa, Sutera cordata a Veronica montana, které neomezují její růst.