Tématika poradenství v zahradnictví a vinohradnictví v ČR si v současnosti zaslouží pozornost, a to přinejmenším ze tří následujících důvodů:
1. počínaje rokem 2007 vstupuje v platnost nařízení Rady (ES) č. 1782/2003, podle něhož mají členské státy Evropské unie (EU) zabezpečit fungování komplexního zemědělského poradenského systému;
2. rok 2007 je prvním rokem sedmiletého období, po které se bude uplatňovat společná zemědělská politika EU prostřednictvím systému dotací z Evropského fondu rozvoje venkova (EAFRD), přičemž v rámci tohoto systému se mimo jiné počítá i s dotacemi na zemědělské poradenství;
3. v ČR neexistuje státem koordinované a finančně podporované poradenství pro zahradnictví (zelinářství, ovocnářství a okrasné rostliny) a vinohradnictví.
Cílem tohoto příspěvku je hledat příčiny rozporu mezi nařízením Rady (ES) požadujícím funkční komplexní zemědělské poradenství finančně podporovaného státem na jedné straně a absencí poradenství pro zahradnictví a vinohradnictví na straně druhé a zároveň informovat odbornou veřejnost o aktivitách usilujících o zabezpečení rostlinolékařského poradenství na úseku zahradních plodin a vinohradnictví finančně podporovaného z veřejných prostředků.
Záměry EU se zemědělským poradenstvím
V současnosti je cílem EU využívat poradenství k prosazování zemědělské politiky a motivovat zemědělce k využívání poradenských služeb. Zemědělskému poradenství a jeho jednotlivým složkám se přikládá význam při plnění obecně prospěšných úkolů souvisejících s uchováním veřejných statků, jako je veřejné zdraví lidí, zvířat a rostlin a zlepšování stavu životního prostředí péčí o přírodu a krajinu. Prostřednictvím státem podporovaného zemědělského poradenství se má v členských státech EU urychlit uplatňování náročných norem pro moderní vysoce kvalitní zemědělství, zabezpečit udržitelný rozvoj venkova, konkurenceschopnost zemědělství a potravinářství. V tomto směru se politika EU výrazně odklonila od politiky uplatňované např. v 80 a 90. letech Velké Británii, která spočívala v privatizaci celého veřejného sektoru, včetně zemědělského poradenství.
Chybí rostlinolékařské poradenství
Na rozdíl od záměrů EU, v České republice státem podporované poradenství v zahradnictví a vinohradnictví neexistuje. Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 předpokládá, že jej bude provozovat “jeden nebo více určených úřadů nebo soukromých subjektů”. Jinými slovy, má se za to, že v členských státech poradenské právní či fyzické subjekty již existují. Skutečnost, že v ČR chybějí kompetentní státem finančně podporované a koordinované poradenské služby v zahradnictví a vinohradnictví (ale i u jiných plodin), má své příčiny, které je nutno hledat ve vzdálenější i nedávné minulosti.
Poradenské služby, jejich rozsah, obsah a kvalita, se v průběhu času měnily v závislosti na kapacitních možnostech a kompetentnosti poskytovatelů poradenství, dále na mobilnosti poradců a technických možnostech zprostředkovaného šíření informací a v neposlední řadě také na odborné úrovni příjemců poradenských služeb, jakož i ekonomických a technologických možnostech aplikace nových poznatků v praxi.
Situace do roku 1951 – u podtrženého prosím menší písmo než mezititulkové
Až do roku 1951 se zemědělské poradenství (díky “šíření zemědělského pokroku”) vyvíjelo obdobně jako v ostatních vyspělých evropských státech. Funkci poradců plnili ponejvíce učitelé zemědělských škol, pracovníci výzkumných ústavů, veřejnoprávních institucí (jako byly např. zemské zemědělské rady plnící roli prostředníka mezi širokými kruhy zemědělskými a zemskými a centrálními úřady) a rovněž poradci firem usilující o vyšší odbyt pro své výrobky. Příkladem úzkého spojení vzdělávacích institucí s poradenstvím je mezinárodně proslulý Zemský pomologický ústav v Praze (1871 – 1951). Instituce se nenazývala školou, ale ústavem. Již samotný název naznačoval, že vedle výuky zahradnictví má ústav za úkol i další priority, a to provádět pokusy s dřevinami a zpracováním ovoce a být poradenským zahradnickým střediskem.
Poradenství v letech 1951 – 1989
Po roce 1951 je v bývalém Československu patrný počátek odklonu od vývoje poradenství probíhajícího v západních státech. V letech 1951 – 1989 měly poradenskou činnost na úseku rostlinné výroby v náplni práce výzkumné ústavy a stanice, zemědělské školy, šlechtitelské a semenářské podniky, pobočky a zkušebny ÚKZÚZ a tzv. vědeckotechnické společnosti.
Od roku 1990 na okraji zájmu
Po roce 1989, v období překotných politických, ekonomických a vlastnických změn, stálo poradenství na okraji zájmu zemědělců, pěstitelských svazů, Agrární komory i MZe. Řada chaotických organizačních změn týkajících se poradenství byla odrazem neujasněnosti toho, jak moc, na kterých úsecích a v jaké podobě se má stát (MZe) v podmínkách tržní ekonomiky angažovat v zemědělském poradenství. Prostřednictvím dotačních programů podporovalo MZe zejména poradenství legislativní a ekonomické. Novým mezníkem v pohledu na zemědělské poradenství v ČR bylo nařízení Rady (ES) č. 1782/2003.
V roce 2004 předložilo MZe Koncepci zemědělského poradenství na roky 2004 – 2010. Řídícími pravomocemi vůči zemědělskému poradenskému systému je podle nich pověřen Ústav zemědělských a potravinářských informací (ÚZPI). Koordinační centrum ÚZPI plní zejména funkci kontrolního orgánu pro poradenství, vzdělává a akredituje privátní poradce a vede registr poradců MZe. Jedním z akreditovaných oborů zemědělského poradenství je rostlinná produkce. Součástí Koordinačního centra jsou Krajská informační střediska (KIS) a Krajská metodická střediska, která kontrolují činnost poradců a jsou pro ně metodickým zázemím. V rámci Koordinačního centra ÚZPI je poradenství v rostlinné výrobě zabezpečováno dvanácti metodiky.
Současnost
Rok 2007, od něhož má v ČR fungovat komplexní rostlinolékařské poradenství, nepřinesl žádnou nápravu ani v tomto oboru, ani v poradenství pro rostlinnou výrobu, zahradnictví a vinohradnictví. Poradenství tohoto zaměření není zabezpečeno jak po stránce finanční, personální, tak i institucionální. Tato skutečnost je v rozporu s nařízením Rady (ES) č. 1782/2003 i významem ochrany rostlin pro rostlinnou výrobu, s poptávkou po rostlinolékařských službách a také v protikladu s více než stoletou tradicí rostlinolékařského poradenství v českých zemích.
Finančních prostředků se nedostává
Nevyhovující stav je podmíněn převážně tím, že pro naplňování poslání zemědělského poradenství je ČR k dispozici jen asi 25 % finančních prostředků, než předpokládá nařízení Rady č. 1783/2003. Prostor pro koncepční a koordinační činnost je limitován složitými ustanoveními týkajícími se mechanismu shromažďování a toku finančních prostředků od zdrojů k těm právnickým a fyzickým osobám, které jsou k výkonu poradenství kompetentní a k těm, jež jsou uživateli poradenských služeb.
Chybějí profesionální poradci, komplexnost a koordinace poradenství.
Rostlinolékařské poradenství provádějí různé osoby a instituce, které své hlavní poslání spatřují v jiných činnostech, jako je dovoz a prodej přípravků a prostředků na ochranu rostlin, výzkum nebo výuka, na nichž závisí jejich hlavní příjem. Scházejí jednak všeobecní (praktičtí) rostlinolékaři, jednak specializovaní poradci, kteří jsou v přímém kontaktu s pěstiteli, připraveni osobně provádět prohlídky zdravotního stavu porostů a skladovaných produktů, zabezpečovat polní diagnostiku a navrhovat praktická opatření k regulaci škodlivých organismů a minimalizaci abiotických stresových faktorů a zároveň připraveni nést za svá doporučení přímou odpovědnost. Chybí diagnostické rostlinolékařské laboratoře, personálně a přístrojově patřičně vybavené, o jejichž výsledky by se v případě potřeby mohli opřít terénní rostlinolékaři, plodinoví poradci a samotní pěstitelé při stanovení příčin narušeného zdraví rostlin.
Existuje cesta k nápravě?
Při hledání cest k nápravě bude nutno respektovat, že:
• integrovaná ochrana je součástí integrované produkce plodin,
• poradenská činnost se neobejde bez využití pracovních, přístrojových a prostorových kapacit existujících institucí,
• je účelné usilovat o dosažení stavu, kdy zájemci o poradenském služby naleznou na jednom pracovišti jak akreditované poradce pro rostlinolékařství, tak i poradce pro rostlinnou produkci, určitou plodinu nebo skupinu plodin,
• je žádoucí zvrátit sílící proces uvolňovaní vazeb mezi vzdělávacími a výzkumnými institucemi a zemědělskou praxí,
• revitalizace rostlinolékařského poradenství bude dlouhodobějšího charakteru.
V minulých desetiletích tvořily základ poradenství v rostlinné výrobě a rostlinolékařství plodinové výzkumné ústavy. V budoucnu tomu nemůže být jinak. V tomto smyslu je ze zahradních plodin zabezpečeno poradenství ovocných dřevin Výzkumným a šlechtitelským ústavem ovocnářským v Holovousích. V českých zemích však nemáme Výzkumný ústav vinařský. Začátkem devadesátých let byl zrušen Výzkumný a šlechtitelský ústav zelinářský v Olomouci. Negativní následky tohoto neuváženého kroku jsou v českém zelinářství, včetně poradenství, čím dál citelnější. Výzkumný ústav Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví se stal součástí MŽP. Poradenství je v něm orientováno na byliny a dřeviny mimo polní a lesní ekosystémy.
Pro plnění úkolů rostlinolékařského a plodinového poradenství je nezbytné na příslušných institucích (plodinových ústavech, univerzitách) či organizacích (pěstitelských svazech) vytvořit poradensko-diagnostická střediska. Je k tomu nutné vyčlenit nezbytné pracovní kapacity, zařízení a finanční prostředky, aby se kompetentní pracovníci mohli na tuto činnost specializovat, dlouhodobě se jí věnovat a zdokonalovat se v ní. Jejich posláním bude zabezpečovat diagnostiku chorob, poruch, poškozeni biotického a abiotického původu, případně obtížně detekovatelných plevelných rostlin pro potřeby fyzických a právnických osob, které pěstují, zpracovávají nebo uvádějí na trh rostliny a rostlinné produkty. Budou analytickým zázemím pro terénní rostlinolékaře
Složky rostlinolékařského poradenství
V souladu s návrhem Rostlinolékařské rady MZe z 19. ledna 2006 a podle doporučení rozšířeného předsednictva ČAZV ze dne 7. 11. 2006 se má rostlinolékařství stát jedním z akreditovaných oborů zemědělského poradenství .
Komplexní rostlinolékařské poradenství bude tvořeno: terénními rostlinolékařskými poradci; komoditními rostlinolékařskými poradci (při plodinových výzkumných ústavech nebo pěstitelských svazech); rostlinolékařskými poradensko-diagnostickými středisky (při zemědělských univerzitách s akreditací pro magisterské a doktorské studium v oboru rostlinolékařství nebo ochrana rostlin, při VÚRV Praha-Ruzyně a plodinových výzkumných ústavech) a rostlinolékařskými metodiky (při Koordinačním centrum poradenství ÚZPI).
V náplni jednotlivých složek rostlinolékařského poradenství jsou tyto činnosti:
• konkrétní adresné rostlinolékařské poradenství orientované na uplatňování systémů integrované ochrany plodin v zemědělských podnicích,
• monitorování epidemiologické, gradologické a herbologické situace v polních podmínkách,
• polní a laboratorní diagnostika,
• příprava expertních systémů a dalších metodických podkladů pro rostlinolékařské poradenství,
• pořádání školení, seminářů a polních kázání a aktivní účast na nich,
• koordinace činností právnických a fyzických osob zapojených do rostlinolékařského poradenství.
Shrnutí
Poradenství je osvědčený způsob, jak zavádět a uplatňovat nové rostlinolékařské poznatky v zemědělské praxi. Zatímco rostlinolékařské vzdělávání a výzkum se u nás postupně specializovalo a institucionalizovalo, v poradenství se tak nestalo. Absence koordinovaného rostlinolékařského poradenství je zvláště citelná u zahradních plodin a révy vinné, jejichž pěstování klade vysoké nároky na odbornost.
Nedostatečné organizační, finanční, personální a přístrojové zabezpečení rostlinolékařských služeb ve veřejném zájmu a pro potřeby prvovýroby snižuje konkurenceschopnost rostlinných produktů na tuzemských a zahraničních trzích. Při neexistenci koordinovaného rostlinolékařského poradenství zůstávají nevyužity optimální podmínky pro praktické uplatňování inovačních procesů na úseku ochrany rostlin, a tím i pro zefektivnění finančních prostředků vkládaných státem do rostlinolékařského výzkumu a vývoje.
Do budoucna nevystačíme s tím, na co se u nás v současnosti klade kvůli nedostatečným finančním zdrojům v zemědělském poradenství důraz, tj. na naplňování zákonných požadavků na hospodaření a respektování vhodných agroenvironmentálních opatření. Stěží by české zemědělství bylo v budoucnu schopné konkurence, kdyby se prvovýrobci spokojili pouze s radami, z jakých zdrojů čerpat prostředky z evropských a národních programů.
V průběhu let 2007 – 2013 je třeba dát základ rostlinolékařské poradenské službě, která by byla připravena poskytovat kvalitní služby potenciálním odběratelům i poté, až se omezí podpora zemědělskému poradenství z veřejných prostředků.
