S tím, jak se horké a suché počasí objevuje častěji v celé Evropě, vzrůstá zájem o informace o přežívání trávníků v těchto podmínkách. Voda se stává stále častěji nedostupná a v mnoha oblastech světa je přímo zakázáno její používání pro zavlažování trávníkových ploch a zahrad (např. části Austrálie, USA, Itálie aj.). Je zřejmé, že do budoucna se závlaha i u nás stane nákladnější a zdroje závlahové vody budou méně dostupné.
Krajinní architekti a návrháři sportovních areálů a golfových hřišť již musí začleňovat do svých plánů opatření pro uchování vody z vlhčích období (zimní srážky, vydatné deště) a pro recyklaci drenážních či odpadních vod. Budování zásobních nádrží a transport vody na větší vzdálenosti jsou však spojeny s vysokými náklady. Určitým řešením může být ponechání části trávníků bez závlahy, což je spojeno s jejich přechodem do stavu dormance.
Množství vody, které trávník potřebuje během letního období často převyšuje přirozené srážky. Jakmile jsou zásoby půdní vláhy téměř vyčerpané, začíná trávník vadnout a jeho barva se mění ze zelené na modrozelenou nebo šedozelenou. Vadnutí je obvykle známkou vodního stresu a nejlépe je patrné v odpoledních hodinách. Jakmile vznikne se objeví dlouhodobější nedostatek půdní vláhy, trávník zastaví veškerý růst a vývoj a přechází do dormantního stavu.
Dormance umožňuje přežít
Letní dormance indukovaná suchem a vysokými teplotami je u trávníků charakterizována hnědými, odumřelými listy. Trávník není mrtvý, ale je ve stavu, který chrání nezbytné části rostliny. Dormance trávníku omezuje potřebu vody a umožňuje koncentrovat omezené množství dostupné vláhy do odnožovací uzliny, rhizomů a do kořenů. Dormance tak umožňuje přežít rostlinám nepříznivé podmínky i po delší dobu, dokud není půdní vláha znovu doplněna (zvýšena). Pupeny, které dávají vznik novým výhonům jsou odolnější vůči suchu než listy, neboť jejich buňky mají malé vakuoly. Nicméně vyschnutí těchto pupenů a kořenů, ke kterému dojde po dlouhém období sucha, vede k odumření travních rostlin a tím celého trávníku.
Obecně přežívají běžné trávníkové trávy mírného pásma (cool season grasses), jako jsou lipnice luční, jílek vytrvalý, kostřava rákosovitá a k. červená, sucho v dormantním stavu po dobu čtyř až šesti týdnů, jsou-li teploty na úrovni normálu či pod ním. Doba, po kterou je tráva schopna přežívat v dormantním stavu závisí na řadě faktorů, jako jsou úroveň vlhkosti půdy, denní teploty, stav trávníku na počátku nástupu sucha atd. Pokud jsou teploty vysoké (30 oC a více), trvale po celé období dormance, lze očekávat pouze tři až čtyři týdny přežití trávníku. Jakmile vyschne a uhyne odnožovací uzlina, kořeny a rhizomy dehydratují. Místa okolo chodníků, příjezdových komunikací, poškozená místa, jižní svahy atd. jsou vystavena největšímu stresu a jsou první, kde dochází k odumírání trávníku při déle trvajícím suchu. Dobu dormance lze prodloužit lehkou závlahou (12 mm jednou za dva týdny) tak, aby došlo ke zvlhčení odnožovací zóny ale nedošlo k přerušení dormance. Zajistí to dostatek vody pro udržení odnožovací uzliny, rhizomů a kořenů v hydratovaném stavu. Toto množství vody neumožní regeneraci a regeneraci dormantního trávníku, ale pomůže jeho obnově po příchodu dešťů v pozdějším období.
Stupeň poškození však závisí na druhu. Trávník s dominantní lipnicí luční dokáže pravděpodobně snést vyšší zátěž díky tomu, že její rhizomy jsou chráněny půdou. Trsnaté druhy jsou více ohroženy, i když například jílek vytrvalý snáší dlouhodobé období sucha lépe, než výběžkatá kostřava červená. Nejhůře jsou postiženy dlouhodobým suchem lipnice roční, lipnice obecná a psineček výběžkatý.
Doporučené ošetření trávníků během letní dormance
Správně provedené ošetření trávníku může výrazně zvýšit šanci na přežití suchého období.
1. Správné kosení – výška by měla být před a v průběhu sucha co nejvyšší (5 až 8 cm). Vysoký trávník vytváří hlubší a mohutnější kořenový systém než krátce střižený trávník. Vyšší trávník zajišťuje také lepší stínění půdy, což se projevuje její nižší teplotou a sníženým výparem. Při kosení nikdy neodstraňujeme více, než 1/3 výšky trávníku. Radikálnější snížení výšky oslabuje trávník a snižuje jeho schopnost překonávat stres. Oslabený trávník je také snadněji zaplevelován. Trávník kosíme pokud možno v chladnějším období dne – ráno nebo večer. Velmi důležité je používat ostré nože na sekačce – tupé nože vytváří větší rány na listech a oslabují trávník (Jansen, 2002).
2. Závlaha – v bezsrážkovém období v létě vyžaduje trávník přibližně 25 mm vody týdně aby zůstal zelený. Množství vody dodávané závlahou bychom měli změřit rozmístěním několika misek v prostoru postřikovačů. Ideální čas pro závlahu je brzy ráno, kdy je nižší teplota, vyšší vzdušná vlhkost a většinou nefouká vítr (minimalizace ztrát). Pokud jsou zdroje závlahové vody omezené, měli bychom se rozhodnout, které plochy jsou prioritní.
3. Během suchého období trávník nehnojíme, neošetřujeme proti plevelům a škůdcům. Minimalizujeme zátěž (pohyb po trávníku).
Pro dokumentaci rozdílů mezi základními trávníkovými druhy uvádím následující příklad. Johnson (2006) prováděl v aridních podmínkách severoamerického státu Utah pokusy s dlouhodobou absencí závlahy trávníků u následujících druhů trav (lipnice luční, jílek vytrvalý, kostřava červená, k. ovčí a k. rákosovitá). Každé dva týdny byly z trávníku odebírány vzorky drnu golfovým vrtákem na jamky, ty byly umístěny do skleníku a plně zavlažovány. Minimálně měsíc po zavlažování byla sledována jejich regenerace. Stáří trávníků bylo čtyři roky. Poslední srážka spadla v polovině května a teploty v průběhu pokusu byly nadprůměrné. Trávy začaly vstupovat do dormance na počátku června, pouze kostřava rákosovitá zůstávala částečně zelená do poloviny srpna. Půda na pokusném stanovišti byla hluboká hlinitojílovitá, bez zhutnění. Jedním z důvodů, proč kostřava rákosovitá vstupovala do dormance později bylo hlubší zakořenění ve srovnání s ostatními travami (lepší přístup k vláze). První rozdíly začaly být patrné v polovině července, kdy byly průkazně více poškozeny kostřavy červená a ovčí. V polovině srpna byla průkazně nejlepší regenerace kostřavy rákosovité, jílek vytrvalý a lipnice luční na tom byly stejně a další dva druhy byly silně poškozeny. V polovině září (čtyři měsíce po poslední srážce) byly všechny druhy poškozeny, ale kostřava rákosovitá vykazovala nejlepší stav a jílek vytrvalý i lipnice luční částečně regenerovaly také. V následujícím roce, kdy byl pokus opakován a v průběhu léta vyskytlo se několik dešťů, které zvýšily vlhkost půdy do hloubky 10 až 15 cm. Trávy se přesto dostaly do dormance a v tomto případě nejlépe ze všech druhů regenerovala lipnice luční. Z měření bylo zřejmé, že všechny trávy byly schopny odebírat vláhu z hloubky do 30 cm, kostřava rákosovitá i do 40 cm. V nižších vrstvách zůstala vlhkost půdy nezměněna.
Stres z vysokých teplot
Často se u nás v letním období vyskytuje stres z vysokých teplot i při dostatečné závlaze. Stupeň poškození buněk závisí na době působení a hodnotě teploty. K poškození rostlin dochází již při teplotách rostlin nad 35 až 40 oC. Rostlina se při postupném navykání dokáže částečně aklimatizovat.
Optimální teplota půdy pro růst kořenů a příjem vody a živin je pro druhy mírného pásma 10 až 18 oC. V horkých letních dnech jsou tyto hodnoty překračovány zejména na písčitých substrátech, což je spojeno s poklesem kvality trávníků. Za vysokých teplot je omezena fotosyntéza, trávy neprodukují dostatek asimilátů na obranu proti stresu a rostlina může uhynout. Nové výzkumy ukázaly (Huang a Jiang, 2006), že teplota půdy je pro růst trav důležitější než teplota vzduchu. Snížení teploty půdy z 35 oC na 20 oC během 24 hodin při zachování teploty vzduchu 35 oC mělo stejný vliv na zlepšení stavu trávníku jako kdyby rostl při optimálních teplotních podmínkách. Během letních měsíců bývá teplota půdy v noci vyšší, než teplota vzduchu, zejména při vyšší vlhkosti substrátu. Jakmile denní max. teplota půdy v hloubce 5 cm přesáhne 30 oC a ani v noci neklesne pod 20 oC, nastává odumírání kořenů a je třeba změnit přístup k takovýmto trávníkům:
1. Zvýšit výšku a snížit frekvenci sečení
2. Přesunout grooming, vertikutaci a aerifikaci a pískování až do chladnějšího období
3. Omezit zatěžování trávníku
Nefunkční kořenový systém může limitovat chlazení a tím zdravý růst rostlin při vysokých teplotách vzduchu. Vysoké teploty omezující růst kořenů mohou způsobovat problém, kdy transpirace přesáhne schopnost příjmu vody kořeny. Proto každý zásah, který zlepší kapacitu kořenového systému vede k lepšímu přežití v období vysokých teplot. Jako nejjednodušší řešení je možno použít jarní přípravu trávníku, kdy omezenou závlahou donutíme trávy vytvořit hluboký a mohutný kořenový systém. Díky této přípravě existují kořeny v hlubších vrstvách půdy, které jsou vlhčí a chladnější a snadněji přečkají období vysokých teplot i sucha.
