Dříve velmi oblíbená letnička astra čínská (Callistephus chinensis) se pěstuje již téměř 300 let a v současné době ji najdete spíše na zahrádkách než v květinářstvích, i když semenářské firmy nabízejí astry nejrůznějších barev a tvaru květů (soukvětí), vysoké i nízké, pro záhonové výsadby (do 30 cm, např. ´Průhonický trpaslík´, ´Color Carpet´, středně vysoké 30–50 cm, např. ´Unicum´) i k řezu (výška 50–70 cm).
Za nejzávaznější onemocnění aster je považováno fusariové vadnutí, jehož původcem je houba Fusarium oxysporum f.sp. callistephi. U napadených rostlin vadnou buď jednotlivé výhony nebo celé rostliny. Listy od báze stonku mění zbarvení na světle zelené, postupně žloutnou, a v konečné fázi hnědnou a zasychají. Nápadné bývá charakteristické jednostranné či parciální žloutnutí a hnědnutí listů. Pokožka stonku je v počátečním stadiu onemocnění beze změn, zhnědlá je pouze vnitřní část stonku. Antokyanová skvrnitost nebo hnědé zbarvení báze stonku se objevuje později, většinou na jedné straně, ale může se rozšířit i na celý obvod. Typické pro fusariové vadnutí je postupná změna zbarvení stonku od báze až k vrcholu související s postupem patogenu cévními svazky.
Rostliny mohou být napadeny ve všech vývojových fázích a postup onemocnění může být pozvolný nebo velmi rychlý. Patogen proniká do rostlin přes drobná poranění kořenů z půdy a prorůstá cévními svazky. Pokud byly infikovány kořeny jen na jedné straně, projeví se to typicky i na nadzemní části – žloutnou a vadnou pouze listy vyrůstající nad sebou, zatímco protilehlé listy zůstávají bez symptomů. Podobné symptomy se objevují i na stonku, na průřezu viditelné zhnědnutí vnitřní části se šíří na povrch. Obzvláště za vyšší vlhkosti v důsledku pokročilé hniloby více či méně výrazně černě zbarvený povrch stonku a s červenožlutým povlakem spor. Konidie jsou přenášeny vzdušnými proudy či splavovány vodou a zamořují půdu či infikují semena. Patogen přezimuje na napadených zbytcích.
Ochranná opatření: i když rezistentní kultivary nejsou k dispozici, existují značné rozdíly ve vnímavosti k patogenu. Obecně platí, že červené kultivary jsou méně náchylné k napadení než bílé a růžové. K základním opatřením patří předpěstování sazenic v desinfikovaném substrátu (zálivka Previcurem 607), rostliny nepřehnojovat dusíkem a zajistit dostatečnou zásobu draslíku a vápníku v půdě. Pokud se fusariové vadnutí již vyskytlo, neměla by následovat výsadba aster na stejnou plochy dříve než za čtyři až pět (sedm) let. Pokud se v porostu vyskytnou jednotlivé vadnoucí rostliny, je nezbytné je opatrně odstranit i s půdou ještě dříve, než se vytvoří spory a zlikvidovat je, nikoliv vyhodit na kompost. Místa po odstraněných rostlinách i okolní rostliny se ošetří fungicidem (např. Bavistin WG, Karben Flo Stefes) a ošetření po čtyřech týdnech opakuje. Přípravky však mají jen částečný účinek proti fusariu, onemocnění nevyléčí, pouze zpomalí jeho průběh.
Na rozdíl od původce fusariového vadnutí aster, tj. F. oxysporum f.sp. callistephi, které poškozuje svazky cévní, se Fusarium lateritium a F. culmorum vyskytují na povrchu rostlin, především na bázi stonku a poškozují pokožku. Následkem napadení pokožka postupně černá a změna zbarvení postupuje ke středu stonku. V konečné fázi pletivo trouchniví. Napadené rostliny vadnou, často se vyvracejí a leží na povrchu půdy. Za dlouhotrvajícího deštivého počasí se na napadeném stonku vytváří žlutý až načervenalý povlak makrokonidií fusaria.
Kromě fusariového vadnutí se jen výjimečně vyskytuje u aster i další původce cévního vadnutí Verticillium sp., případně k vadnutí nadzemních částí dochází v důsledku poškození kořenů půdními patogeny, např. Phytophthora spp. Za teplého a deštivého počasí bývají květy často napadeny plísní šedou (Ronilan WG, Rovral Flo). Někdy se objeví i astry s deformovanými a zelenými květy, tzv. fytoplazmová žloutenka aster. Proti původcům tohoto onemocnění – fytoplazmám - nejsou k dispozici žádné přípravky.