Produkce zeleniny až na pár výjimek představuje nejvyšší výrobní náklady ze všech forem zemědělské činnosti [Swiader, Ware 2002]. Zvyšující se náklady na ochranu zeleniny, výskyty reziduí pesticidů v potravinách a jejich negativní vliv na zdraví, snižování druhové rozmanitosti organismů a celkové zatěžování ekosystému…..toto všechno mohou být znaky a důsledky konvenčního zemědělského hospodaření.
Dříve nebo později přestane být současný stav v moderní společnosti tolerován. Již nyní se hledají možnosti, jak tyto “vedlejší efekty” zmírnit nebo úplně omezit. Vhodnou alternativou pro střední a velké zelinářské podniky je přechod na integrovaný systém hospodaření. Tento rozvíjející se a v současné době finančně dotovaný způsob hospodaření stojí někde mezi konvenčním a ekologickým zemědělstvím. Podmínky pro integrovanou produkci zeleniny jsou obsaženy v metodické příručce, kterou vydal svaz IPZ v roce 2005 (info na www.zelinarska-unie). Samotný proces přechodu na integrovanou produkci se zcela jistě neobejde bez celé řady testování, které povedou k nalezení nejvhodnější technologie pro daný podnik. Kromě povolených přípravků ochrany rostlin se musí dodržovat vyvážený osevní postup a rovněž správná výživa a hnojení rostlin.
Zavádění prvků biologické ochrany v provozních pokusech je jeden z kroků, které mohou poukázat na jiné, stejně efektivní, ale nikoliv “drastické” způsoby ochrany rostlin. Dostatek trpělivosti ve zkoušení a oproštění se od konzervativních postupů může vést k nalezení toho nejvhodnějšího způsobu hospodaření.
Výzkum
V rámci diplomové práce na Zahradnické fakultě MZLU v Lednici na Moravě byla řešena problematika introdukce biologické ochrany v polní výrobě zelí hlávkového. Provozní pokus měl ukázat, zda jsou některé pyrethroidní insekticidy proti savým a žravým škůdcům nahraditelné biopesticidními přípravky a zároveň měl poukázat na vliv použitých insekticidů na užitečné organismy. Součástí pokusu nebylo porovnání výnosů a kvalit sklizně ani ekonomické zhodnocení ochrany rostlin. Na dvou variantách se shodnou odrůdou zelí hlávkového byla, počínaje výsevem, po 12 týdnů prováděna shodná agrotechnika včetně ochrany rostlin, poté byl jeden z pozemků (označován dále BIO varianta) ošetřován bez použití insekticidů a v případě nutnosti byly aplikovány biopesticidy.
V první části experimentu byla ověřena účinnost biopesticidu Biobit (Bacillus thuringiensis ssp. kurstaki) na populace bělásků, a také byla zjištěna 100% účinnost proti zápředníčku polnímu (Plutella xylostella), jehož význam v posledním desetiletí roste nejen díky jeho postupnému rozšiřování do nových oblastí, ale také tím, že středoevropské populace jsou značně rezistentní proti celé řadě insekticidů. Výskyt zápředníčků se často kryje s výskytem bělásků, čímž je usnadněna aplikace. Z výsledků dalších výzkumů je možné také doporučit vaječného parazitoida Trichogramma ssp. jako prostředek biologického boje proti můře zelné (Mamestra brassicae), která bývá v zelinářských oblastech hojná. Tento bioagens je v ČR registrován, a stejně jako na další prostředky biologické ochrany, i na něj se uplatňují dotace až ve výši 60 % prokázaných nákladů.
V druhé části výzkumu se zaznamenával populační vývoj užitečných organismů (přirozených nepřátel), zejména antagonistů mšic, kteří rovněž působí jako významný prvek biologické ochrany. Sledovaly se tyto organismy:
Slunéčka (Coccinellidae)
Zlatoočky (Chrysopa ssp.)
Pavouci (Araneida)
Parazitoidi mšic – mšicomarovití (Aphidiidae)
Pestřenky (Syrphidae)
Výsledky
Z výsledků pozorování je možné vyvodit negativní vliv insekticidních přípravků (pyrethrodidů) na populaci sledovaných přirozených nepřátel. Ve všech případech byly na BIO variantě naměřeny vyšší počty užitečných organizmů (parazitoidů Aphidiidae, pavouků, pestřenek, zlatooček i slunéček). U parazitoidů lze přímo poukázat na výrazný pokles populace bezprostředně po aplikaci těchto insekticidů. Funkce těchto přirozených nepřátel jakožto antagonistů mšice zelné byla zaznamenána, přesto tyto užitečné organismy nebyly úplně schopny udržet populaci mšic na BIO variantě pod hladinou ekonomické škodlivosti (mšice překročily 10% práh škodlivosti). Prvním důvodem bylo narušení populace přirozených nepřátel pesticidními postřiky shodně prováděnými od výsadby zelí na pozemek až do začátku experimentu (12 týdnů). Druhým důvodem mohly být nevyhovující podmínky pro větší rozvoj přirozených nepřátel. Jak uvádí Boller a kol. [2004] důležitým faktorem pro podporu užitečných organizmů je přítomnost bio-koridorů (stromořadí, pásy trav, květin a keřů). Tato účelně budovaná “ekologická infrastruktura” zajišťuje těmto organizmům potravu v době, kdy jí ještě na poli není dostatek a také poskytuje zimoviště. Rozmístění biokoridorů v agrosystému pomáhá rychlejšímu rozvoji přirozených nepřátel. Řada z těchto organismů má krátkou doletovou vzdálenost a u velkých rozloh pozemků, jak tomu bylo v našem případě, může dojít k pomalému rozšiřování. Podle Winklerové [2005] může hrát právě kvetoucí vegetace na okrajích pozemků významnou roli v podpoře přirozených nepřátel. Je nutné vybrat takové druhy rostlin, které budou poskytovat potravu přirozeným nepřátelům a nikoliv škůdcům. Vhodnou volbou takovýchto rostlinných druhů můžeme antagonisty škůdců podpořit natolik, že se při rozvoji škůdce budou vyskytovat v dostatečném počtu, aby jej mohli efektivně eliminovat.
Z našeho zjištění vyplývá, že pouhé omezení některých insekticidů nestačí. V dalších pokusech je možné doporučit nejen omezení insekticidních postřiků, případně jejich nahrazení více selektivními přípravky, jejichž efekt na přirozené nepřátele nebude tak destruktivní, ale také přispět k vybudování ekosystému vhodného pro rozvoj těchto přirozených nepřátel.
Můžeme tedy konstatovat, že použité pyrethroidní insekticidy proti škodlivým housenkám můr a motýlů byly v našem provozním pokusu plně nahraditelné biopesticidy. Alarmující byl i destruktivní efekt zmíněných pyrethrodidních insekticidů na sledované užitečné organismy, vyskytující se v daném agroekosystému.
Postupem času se dá v oblasti biologické ochrany očekávat další vývoj. Pravděpodobná bude i snaha o zlepšování technologických postupů výroby zeleniny, které budou přírodě bližší. Nejobtížnější bude ovšem realizace takovýchto “novinek” v praxi.
