Turany (Erigeron), čítající na 360 převážně severoamerických druhů, náleží rozvětvenému příbuzenstvu vytrvalých severoamerických aster a zlatobýlů – liší se vlastně jen jednořadým chmýrem na nažkách. Výjimkami jsou druhy sekcí Phalacroloma a Fruticosus – ač podle nově zjištěných molekulárních dat nejsou blízce příbuzné, pod kvítky disku mají nažky u obou skupin chmýr dvouřadý a botanikové je proto někdy vyčleňují do nepřirozeného rodu Stenactis. A právě poslední z obou příbuzenských skupin náleží několik subkordillerských druhů, stojících za zrodem početných zahradních hybridů – jde především o Erigeron speciosus (Lindl.)DC., E. macranthus Nutt. (dnes považovaný rovněž jen za varietu druhu předešlého) a E. glaucus Ker.-Gawl.
Hybridní turany dorůstají zpravidla přes půl metru výšky a na trsnatě sblížených, drátovitých, po celé délce olistěných a při vrcholu rozvětvených stoncích přinášejí po několika poměrně velikých úborech s početnými, tenkými, zářivě vybarvenými paprsky. Vznik prvních hybridů je zahalen tajemstvím a pozornosti šlechtitelů turany poměrně dlouho unikaly. První dvě (dosud však nepřekonané!) odrůdy přihlásil až K. Forster roku 1932. Současný bohatý sortiment je především výsledkem usilovné práce anglických a německých pěstitelů (G. Arends, A. Bloom, H. Götz) v padesátých letech minulého století. Později přihlásili po několika málo odrůdách už jen pěstitelé východoněmečtí (VEG Bornimer Staudenkulturen) a H. Klose. Pro naše klimatické podmínky jsou dnes vybrané odrůdy zkoušeny v PBZ Praha a na zahradnické fakultě MZLU v Lednici. Obrovským přínosem však zůstává zhodnocení rozsáhlého sortimentu M. Opatrnou (Acta Průhoniciana 45, 1982). Působivá květenství moderních odrůd dobře odolávají přepravě a ve váze vydrží až týden. Jediným, nikoli však bezvýznamným handicapem je krátká doba kvetení – jakkoli mnohé odrůdy po seříznutí nezřídka až do září remontují, dostatečně bohaté kvetení je omezeno zhruba na jedinou dekádu spadající nejčastěji do poloviny června. To je patrně i nejzávažnějším důvodem, proč se dnes na nizozemských aukcích s turany v podstatě neobchoduje.
Množení rostlin
Rozhodneme-li se přesto turany k řezu uplatnit (zejména pozdnější odrůdy jako ´Dominator´ nebo ´Dunkelste Aller´, spadající kvetením do závěru školního roku, se poměrně dobře prodávají), získáme potřebná množství rostlin nejsnáze dělením trsů brzy zjara před zahájením prodlužovacího růstu stonků. Zakořeňují snadno, i malé oddělky s dvěma nebo třemi očky lze vysazovat přímo na záhony v počtu 560 až 740 (tříleté kultury, které však lze v produktivním stavu udržet jen na dobrých půdách) až 1100 (pro kultury dvouleté) rostlin na ar. Stejně dobře lze starší trsy dělit počátkem srpna po seříznutí odkvetlých stonků a vyrašení nových růžic. Vyvarujme se ale zakládání kultur po polovině září – nedostatečně prokořenělé rostliny trpí v zimě mrazy i vlhkem, a především nejpěstovanější odrůdy jako ´Foerster Liebling´ nebo ´Rosa Juwel´ jsou na zimní vlhko značně citlivé. Některé z odrůd (´Azurfee´, ´Rosa Juwel´, ´Schöne Blaue´) lze množit i výsevem. K dopěstování tisíce rostlin je třeba necelého gramu osiva, které vzchází na světle při 18 oC až 22 oC do čtyř až osmi dní (výsevy je lépe chránit před přímým sluncem – lze je lehce přesypat vermikulitem). Po vzejití teploty snížíme k 16 oC a čtyři týdny poté lze rostliny přepichovat přímo do 6 až 8cm hrnků. Teploty lze za snížené zálivky dále snižovat až k 12 oC – dovolí-li to počasí, a po dalších deseti až dvanácti týdnech lze dopěstované rostliny vysazovat na záhony.
Nároky na pěstování
Půdy vyhovující turanům jsou humózní a propustné (vhodné jsou písčité půdy pod závlahami), slabě kyselé (pH 6,4 až 7,0), nezasolené, se zásobním hnojením do 10 až 12 kg NPK pro ar. Přínosné bývá obohacení půd rašelinou (až 0,6 m3 s 10 kg vápence pro ar), zvyšuje se však riziko napadení háďátky. Z herbicidů lze po dostatečném zakořenění rostlin uplatnit přípravky založené na chloroxuronu (Tenoran, 70 g pro ar, na vzcházející plevele), lenacilu (Venzar, 20 g pro ar, rovněž jen na vzcházející plevele) nebo propyzamidu (Kerb 50W, 40 g na ar v zimě za teplot nižších než 10 oC). V produkčních letech je doporučováno každoroční rozhození plného hnojiva (8 až 10 kg na ar) v předjaří. Ihned po sklizni hlavního floru, bez ohledu na opozdile nakvétající stonky, se porosty hluboce seřezávají, přihnojí se dalšími 4 až 6 kg plného hnojiva a zálivkou se rostliny podnítí k novému růstu. Čtyři týdny nato je vhodné rozhodit dalších 6 kg NPK na ar. Pouze včasným a hlubokým zpětným řezem docílíme dalšího, byť podstatně slabšího floru v září až říjnu. Vzrůstnější odrůdy, jakými jsou ´Strahlenmeer´, ´Rosa Triumph´ či vynikající, u nás však často vyzimující výpěstky Bloomovy (´Charity´, ´Dignity´, ´Serenity´), budou na výživnějších půdách a ve větrných polohách vděčné za oporu natažením drátu kolem záhonů v druhém a třetím produkčním roce.
Řízené pěstování
Turany jsou kvantitativně dlouhodenní rostliny, květní tvorba je urychlována také rostoucími teplotami a posilována vernalizací (ta bývá u nekrytých porostů zajištěna v zimním období). Po 12 až 14 týdnech vernalizace nakvétají turany na krátkém dni zhruba po osmi týdnech, na dlouhém dni již po pěti nebo šesti týdnech. Nevernalizované rostliny na krátkém dni nepokvetou, ale na dlouhém dni nakvétá asi polovina rostlin. Po dvanáctitýdenním vystavení teplotám 4 oC rozkvétá na 80 % rostlin i na krátkém dni, avšak na dlouhém dni kvetou turany už po čtyřtýdenní vernalizaci a s rostoucí dobou chlazení výrazně roste i kvalita produktu. Nicméně, pro skleníkové kultury se turany příliš nehodí a v nekrytých prostorách je v našich klimatických podmínkách květní tvorba bezproblémová. Rostliny lze sice o šest až osm dní přirychlit nakrytím folií zhruba v polovině března, kvalita produktu však klesá a z hlediska odbytu je přirychlování diskutabilní. Nakrývací folie musí být odstraněna k počátku prodlužovacího růstu stonků, jinak se tyto deformují a paprsky úborů nebývají plně vybarveny. Větratelné foliové tunely mohou kvetení přirychlit o 12 až 16 dní a nad záhony je lze ponechat až do stadia viditelných poupat (při výšce stonků asi 0,4 m), ani tady nebývá ale v teplejších letech kvalita produktu vysoká.
Výnosy a ošetření po sklizni
Výnosy se v prvním roce pohybují při deseti až dvanácti kvetoucích stoncích z rostliny, ve druhém při 20 až 25 stoncích, ve třetím roce poskytnou dobře založené kultury až po třiceti kvetoucích stoncích z rostliny. Se 150 až 200 stonky z m2 může jít tedy o poměrně výnosnou extenzívní kulturu, kvetoucí navíc při výběru vhodných odrůd ku konci školního roku. Stonky jsou k řezu vhodné v době, kdy jsou centrální úbory v květenství zcela a obvodové z poloviny nakvetlé – uzavřená poupata s paprsky dosud nevybarvenými se ve vodě nerozvinou a zavadají. Stonky musí ihned po řezu do vody v chladných prostorách. Po obnově turgoru je lze zabalené v perforované folii krátkodobě přepravovat nasucho. Trvanlivost řezaných kvetoucích stonků ve vodě se pohybuje mezi osmi až dvanácti dny. Přípravky na bázi STS údajně mohou trvanlivost o dva až čtyři dny prodloužit – u turanů bývá ale nezbytné je přesně dávkovat a předem odzkoušet: některé (např. Nelken-chrysal) jsou pro rostliny toxické! Nedostatkem bránícím většímu rozšíření je vedle krátké doby kvetení i rychlé zahnívání listů ve vodě, tyto musí být proto před expedicí odstraněny. Také řez nakvetlých stonků bývá pracovně náročný – zejména za sucha se stonky špatně odřezávají.
