V pojetí starých autorů jsou rozchodníky (Sedum) jedním z nejpočetnějších rostlinných rodů, sdružujícím na pět set sukulentních druhů, z nichž více než desetina patří k oblíbeným zahradním trvalkám. Všechny tyto taxony spojuje však jen řada archaických znaků, známek jakéhosi „ustrnutí ve vývoji“ – ve skutečnosti jde hned o několik starobylých skupin, porůznu odštěpovaných na prahu vývoje odvozenějších rodů, k jakým patří netřesky, rosularie anebo echeverie.
Pokud bychom tedy chtěli rozchodníky nadále chápat v tradičním širokém pojetí, všechny tyto rody bychom k rodu Sedum museli dodatečně přesunout rovněž. Zhruba před dvěma desetiletími rozdělili proto botanikové rozchodníky postupně až do dvou desítek rodů menších a molekulární data dnes oprávněnost takových kroků potvrzují. Zjednodušeně řečeno – rozchodníky se ukázaly být evolučními tlaky jen málo pozměněnými potomstvy několika spojovacích vývojových článků, které v této podobě „zapomněly vyhynout“. Naštěstí pro nás zahradníky, neboť většina z pěstovaných druhů patří k trvalkám nevšedně pohledným, nadto snadno množitelným a naprosto nenáročným. Díky sukulentnímu habitu a CAM metabolismu přečkají neuvěřitelně dlouho bez vody v náprstku jalové prsti a prokáží neocenitelné služby na exponovaných stanovištích, jakými jsou suché zídky, střešní zahrady nebo zanedbávané skalky. A početné hybridy před čtvrtstoletím nově postaveného rodu Hylotelephium se ukázaly být i mimořádně trvanlivými, na nizozemském trhu vysoce oceňovanými květinami k řezu, mezi nimiž se ve statistikách VBN umístily v loňském roce na 91. pozici s celoročním obratem 1 110 000 eur za 11,3 milionu prodaných stonků, (ještě lépe si však stály na přelomu tisíciletí, kdy se zde každoročně prodávalo na třináct milionů kvetoucích stonků).
Robustné rozchodníky
Druhy rodu Hylotelephium patří mezi rozchodníky k nejrobustnějším – možná také proto nesou jméno syna Héráklova. Spolu s rody Orostachys, Rhodiola a Phedimus jsou současně skupinou nejvíce archaickou, v jejímž rámci jsou charakteristické volnoplátečnými květy s pestíky dosud nesrostlými. Lodyhy s masitými, stále však ještě lupenitými listy často vyrůstají ze zhlíznatělých oddenků (výjimkou jsou poléhavé vysokohorské druhy sekce Populisedum) a na zimu zatahují. Všechny kvetou v podzimních měsících a nejpočetnější jsou ve východoasijských pohořích, odkud se ku konci třetihor rozběhly po celém euroasijském kontinentu. Vzpřímeně rostoucí, k řezu uplatnitelné druhy náleží vesměs typové sekci, kterou ale molekulární data nedávno odhalila jako parafyletickou ve dvou vývojových větvích: první (zahrnující východoasijské, už od roku 1868 pěstované H. spectabile /Boreau/ Ohba) se více než jiným druhům rodu překvapivě zdá být bližší rodu Orostachys. Druhá je provázána s taxony obou zbývajících sekcí a sdružuje druhy jako H. maximum (L.) Holub (zahrnující domácí Sedum jullianum Boreau i kavkazské S. ruprechtii Jalas), H. erythrostictum (Miq.) Ohba (známější jako Sedum alboroseum Bak.) anebo středoevropské, od roku 1596 pěstované H. triphyllum (Haw.) Holub. Přesto se G. Arendsovi podařilo už v meziválečných letech druhy obou skupin zkřížit a vzniklý hybrid ´Herbstfreude´ (rozšiřovaný též pod jmény ´Autumn Joy´ a ´Indian Chief´) se vedle dnes již téměř stoletého H. spectabile ´Brilliant´ stal na celé další půlstoletí vůbec nejpěstovanějším rozchodníkem. Konečně i dnes nejvíce množená ´Matrona´, nápadně vzrůstná odrůda s purpurovými stonky a relativně velikými, nádherně tvarovanými květy, byla E. Huginem roku 1986 vybrána z potomstva Arendsovy ´Herbstfreude´, sprašované pylem H. maximum ´Atropurpureum´. V posledních letech se s novými rozchodníky doslova „roztrhl pytel“. Nabízeny jsou v desítkách odrůd sotva čtvrt metru nebo zase hodně přes půl metru vysokých – mnohé z nich jsou ale opět jen sporty obou osvědčených hybridů, ať už ´Autumn Fire´ se zubatě olistěnou ´Jaws´, pestrolistými ´Autumn Charm´ a ´Elsies Gold´ (sporty ´Herbstfreude´) nebo ´Crazy Ruffles´, ´Maestro´, ´Black Jack´, ´Diamond Edge´ a ´Samuel Oliphant´ (sporty ´Matrona´).
Množení rozchodníků
Rozchodníky rodu Hylotelephium lze snadno množit dělením trsů v předjaří – nejde o příliš produktivní metodu, oddělky lze však vysazovat přímo na záhony. Produktivnější je odběr samotných bazálních pupenů k dopěstovaní pod sklem v 8cm hrnkách. V dubnu lze k množení odebírat dosud neindukované vrcholové řízky, kořenící v perlitu nebo jiném dokonale propustném substrátu pod lehkou vodní mlhou při 24 až 26 oC zpravidla do dvou týdnů. Řízky odebírané v květnu mívají už založené květní primordia a koření o poznání hůře – matečné rostliny je proto lépe držet na čtrnáctihodinovém a delším dni. I v takových podmínkách bývají však poupata po určité době se zpožděním zakládána. Osními (popřípadě listovými) řízky lze rostliny rovněž množit, i ty ale koření pomalu a navíc rostou nevyrovnaně. Nověji jsou nejžádanější selekce množeny též prostřednictvím tkáňových kultur. Moderní kultivary jsou většinou sterilními hybridy – výsevem na světle klíčícího osiva lze proto vedle nativních taxonů množit jen odrůdy ´Emperor Wave´ a ´Turkish Delight´, ani tyto však nebývají z výsevů příliš uniformní a k řezu se pro krátké stonky nehodí.
Nároky na pěstování
V kulturách pro řez kvetoucích stonků lze rozchodníky vysazovat v počtu 460 rostlin pro ar (0,4 x 0,4 m), méně vzrůstné odrůdy H. spectabile v počtu až 600 rostlin pro ar na záhony s propustnými, spíše kyselými substráty (pH 5,4 až 6,2). Budou vděčné za vyšší podíl organické složky v půdě, přizpůsobí se ale nezamokřeným půdám jakékoli kvality. Kultury z oddělků pokvetou již v roce výsadby. Přestože jde ve většině případů o rostliny světlých lesů, květenství bývají lépe vyvíjena za vysoké světelné intenzity.
Rozchodníky rodu Hylotelephium jsou dlouhokrátkodenní rostliny – možná ne zcela exaktně v biochemickém či fyziologickém pojetí (tady bývají zpravidla představovány jako obligátně dlouhodenní), určitě však ve smyslu pěstebních technologií. Květenství jsou u většiny hybridů zakládána se vstupem do dormance (zpravidla po čtyřech a více dlouhodenních cyklech při teplotách nad 22 oC) na počátku června a rychle se vyvíjejí za zkracujícího se dne v podzimních měsících; ošetření nízkými teplotami nebývá u rozchodníků nezbytné. Na dni kratším než 12 hodin zůstávají rostliny v listových růžicích; na 14 hodinovém dni jsou sice prodlužována internodia, květenství ale rostliny zakládají často až po čtrnácti týdnech. Na 16 hodinovém dni bývají květní primordia patrná již po čtyřech až šesti týdnech a doba potřebná k indukci se s dalším prodlužováním dne ještě zkracuje. Ve sledování amerických pěstitelů vykvétaly rostliny nejrychleji v kombinaci čtyř týdnů dlouhého dne následovaných pěti nebo šesti týdny dne krátkého, zůstávaly ale příliš nízké – až o polovinu nižší než rostliny po šesti až osmi týdnech dlouhého dne (po nichž pak už stačí jen dva až tři týdny s krátkodenní periodou). Dlouhý den lze nahradit čtyřhodinovým přerušením noci, skleníkové kultury v zimních měsících vyžadují však k udržení požadované kvality stonků asimilační přisvětlování o intenzitě nejméně 4000 až 6000 luxů. Budeme-li tedy chtít rozchodníky nabízet mimo obvyklou sezónu, bude s přihlédnutím k ekonomickým ukazatelům akceptovatelné spíše letní přirychlování (urychlení vývinu založených poupat) prostřednictvím časnějšího nastavení krátkodenní periody. Různé teploty v rozmezí 16 až 28 oC, jak vyplývá z tabulky, nemají za dostatku světla na vývin založených poupat a termín kvetení výraznější vliv.
Produktivita kultur k řezu zůstává v závislosti na dalším ošetřování (především na včasné likvidaci plevelů!) relativně vysoká do třetího nebo čtvrtého roku. Každoroční rozhození plného hnojiva v dávce 4 až 6 kg na ar v předjaří je zcela postačující. Výnosy se pohybují v prvním roce při třech až pěti kvetoucích stoncích z rostliny, ve druhém 5 až 8 a ve třetím (čtvrtém) roce při 10 až 12 stoncích z rostliny (tedy asi 5000 stonků z aru).
Prodej Hylotelephium
Nakvétající stonky lze řezat nejlépe v době, kdy jsou plně vybarvena všechna poupata v květenství. Normy VBN povolují také stadia s poupaty dosud se vybarvujícími, stejně jako květenství s polovinou květů již rozvinutých. Pro vazačství jsou ale vykupována též květenství s poupaty ještě zelenými – konečně na nizozemských aukcích právě takový produkt zdaleka převládá (´Matrona´ groen 1,2 milionu, spectabile groen 6,5 milionu prodaných stonků). Nakvetlé laty lze také sušit a v menší míře (asi 200 tisíc stonků ročně) se obchoduje i s barvenými květenstvími. Stonky se váží po pěti a skladovat je lze v prostorách s teplotami do 4 oC až dva týdny bez výrazného vlivu na trvanlivost u spotřebitele. Ta se s přihlédnutím ke skutečnosti, že i po opadu petalů zůstávají laty pohledné díky pastelově zbarveným semeníkům, pohybuje mezi 18 až 24 dny.
