K nejčastěji pěstovaným okrasným opadavým keřům u nás patří tavolníky. Mezi nimi má výlučné postavení tavolník van Houtteův, Spiraea x vanhouttei (v dalším textu jen VH tavolník). Uvádí se, že např. na území města Prahy roste několik desítek tisíc keřů tavolníků, z nichž přibližně 95 % patří k VH tavolníku. Vysazován zde byl zejména v 60. a 70 letech minulého století.
Pro řadu svých předností je VH tavolník v okrasném zahradnictví i v současnosti považován za prvotřídní druh, který je i do budoucna vhodný pro výsadby v podmínkách ČR. Ve volné přírodě se nevyskytuje.
V čem spočívá obliba VH tavolníku
VH tavolník je populární nejen u nás, ale i v jiných zemích mírného pásma z několika důvodů. Vytváří elegantní hustší keře vázovitého tvaru s obloukovitě prohnutými výhony a užší až nohatou bází. Malé listy jsou v létě temně zelené, na podzim barvu nemění. Mezi více než sto druhy rodu Spiraea patří VH tavolník k nejbohatěji a každoročně kvetoucím druhům . Čistě bílé menší květy, vytvářející se na koncích postranních letorostů od začátku května až do druhé poloviny června, tvoří krásné nápadné okoličnatě hroznovité svazečky květenství.
VH tavolník není náročný na stanoviště. Preferuje dobře odvodněné půdy. Daří se mu na slunci, kde bohatě kvete, ale i v polostínu. K jeho přednostem patří, že snáší zasolení půd a znečištěné městské ovzduší. Je také značně vzdorný vůči zimním mrazům. Pokud jsou jednoleté výhony vyzrálé, nejsou mrazem poškozovány.
Využití TV tavolníku je mnohostranné. Uplatňuje se v pásových výsadbách podél dopravních tepen jako protihluková stěna, v řezaných i neřezaných živých plotech, v parcích ve skupině nebo jako solitérní keř. Celé rostliny lze rovněž pěstovat v nádobách k rychlení květů.
Problémové či negativní vlastnosti
VH tavolníku je atraktivní keř během plného květu, poté však z estetického či jiného hlediska neposkytuje nic, čím by byl výjimečný či užitečný. VH tavolník nepatří k těm okrasným druhům, které okouzlují zářivě žlutým nebo červenavým podzimním zbarvením listů. Plody, slabě rozestálé hnědé měchýřky s odstávajícími kališními cípy nejsou vzhledově nikterak poutavé. Ve většině případů se plody vůbec nevytvářejí (viz dále). Na keřích VH tavolníku by mohli ptáci nalézt dobré podmínky pro hnízdění, avšak semena, kterými by se mohli přikrmovat, zde nenacházejí.
V době plného květu jsou z květů vylučovány éterické látky, které jsou některými osobami vnímány jako smrduté. Jelikož včely upřednostňují květy, které voní svěže, jemně či mátově, je možné, že intenzivní pach květů a (nebo) malé množství nektaru neláká včely k návštěvě keřů VH tavolníku.
Ze škůdců je VH tavolník ve vrcholových částech letorostů obvykle zjara poškozován mšicemi. Později lze v některých letech zaznamenat výskyt křísů, pouzdrovníčka tavolníkového (Coleophora spiracella) a klopušek. Během zimy trpí keře ohryzem zvěří. Celkově se však VH tavolník považuje za druh, který je relativně málo poškozován abiotickými faktory, původci chorob a škůdci. Neplatí to však obecně. Zdravotní stav keřů se diametrálně liší podle toho, zda se keře pravidelně seřezávají (jako je tomu u živých plotů) nebo se u nich řez vůbec neprovádí. S narůstajícím počtem seřezávání během vegetace se zdravotní stav zhoršuje, zvláště když se provádí v nevhodnou dobu. Intenzivně seřezávané keře nezřídka postupně prosychají a nakonec odumírají.
Zhoršování zdravotního stavu intenzivně seřezávaných VH tavolníků může mít spojitost s tím, že od svého vzniku kolem roku 1862 se množí výhradně vegetativně (bylinnými nebo dřevitými řízky). Pokud se matečné rostliny netestují na přítomnost původců infekčních chorob, lze předpokládat silné promoření klonové populace VH tavolníku zejména viry a fytoplazmami, případně i bakteriemi. Jejich potenciální škodlivost se může projevit především v těch případech, kdy jsou keře často seřezávány a tím oslabovány. Navíc, nářadím používaným k řezu se nákaza může snadno šířit z keře na keř.
U VH tavolníku je nápadné, že i když keře pravidelně bohatě kvetou, neplodí. Tuto vlastnost lze nepochybně považovat za negativní. Nezpůsobilost vytvářet plody a semena má spojitost s příznaky spálovitosti, objevující se pravidelně po odkvětu.
Spálovitost
Pojem spálovitost je odvozen od termínu spála. Spála (angl. blight) je označení pro destruktivní proces, který se projevuje náhlým hnědnutím až černáním a odumíráním listů, květů, výhonů, plodů, případně celých rostlin. Postižené rostlinné orgány vypadají, jakoby byly spálené ohněm nebo mrazem. Termín spálovitost (angl. blast) se používá v obdobném významu jako výraz spála, a to pro náhlé odumření mladých pupenů, květů, květenství nebo plodů.
Příznaky spálovitosti květenství
V průběhu kvetení nejsou na keřích patrné žádné známky poškození. První nápadné příznaky spálovitosti lze postřehnout až po opadu korunních lístků. Zpočátku se spálovitost projeví u jednotlivých květů a květenství a nakonec zasáhne téměř všechna květenství na celém keři. Korunní lístky vadnou a ostatní části květní části, tyčinky, pestík a kališní lístky, se zbarvují hnědě až tmavohnědě. Nakonec je celé květenství tmavohnědé, uschlé a scvrklé. V místě, kde se květenství začíná větvit, se stopka květenství v pravém úhlu ohýbá. Postižená květenství neopadávají, zůstávají na keři viset, nezřídka až do následné vegetace. Jindy se horní části spálovitého květenství v místě ohybu odlamují. Zbylé stopky květenství ční pak po dlouhou dobu z výhonů v podobě připomínající delší tenké trny . Suchá spálovitá pletiva květenství jsou křehká a lze je snadno mezi prsty rozmělnit na prášek. Ve spálovitých květenstvích nenajdeme žádná vyvinutá semena.
Příčina spálovitosti
Příznaky spálovitosti VH tavolníku připomínají spálu růžovitých rostlin, jejíž původcem je k bakterie Erwinia amylovora, zařazená mezi karanténní organismy. Spálová bakterie je způsobilá infikovat i některé druhy tavolníku a od roku 1986 zdomácněla i na území ČR. Vzniklo proto podezření, že by se tento patogen na vzniku spálovitosti VH tavolníku mohl podílet. Tato domněnka však byla spolehlivě vyvrácena. Nezodpovězena však zůstala otázka, co je příčinou spálovitosti a sterility VH tavolníku.
Lze se domnívat, že příčina spálovitosti a sterilita má spojitost s tím, že VH tavolník je hybrid, jehož způsobilost k pohlavnímu rozmnožování je silně narušena. Vznikl křížením mezi tavolníkem kantonským (Spirea cantoniensis) a tavolníkem trojlaločným (S. trilobata). Předpokládá se, že existující populace VH tavolníku je tvořena pouze jedním genotypem. Pokud tomu tak skutečně je, pak křížové opylování z různých klonů, nezbytné pro dobré nasazení semen, může být redukováno nebo dokonce vyloučeno. Neoplodněné květy získávají spálovitý vzhled a na keři zůstávají viset.
Bohatost květů, výskyt spálovitosti a sterility
Jestliže VH tavolník můžeme charakterizovat jako bohatě kvetoucí a sterilní, pak příkladem druhu vydatně kvetoucího a zároveň i hojně tvořícího semena je S. japonica.
Spálovitost a sterilita se vyskytuje u různých druhů tavolníků, ač většinou ne vždy v tak velké intenzitě jako u VH tavolníku. I když ve skupině druhů s nejvyšší intenzitou spálovitosti převládají hybridy, ne každý hybrid se vyznačuje vysokou intenzitou výskytu spálovitosti a sterility.
Shrnutí
1. Oblíbený VH tavolník má i některé negativní vlastnosti. Pravidelně každým rokem jsou prakticky všechny keře postiženy spálovitostí a sterilitou.
2. Podezření, že na vzniku spálovitosti se podílí původce bakteriální spály, bakterie Erwinia amylovora, bylo vyvráceno. Byla vyslovena domněnka, že výskyt spálovitosti a neplodnost souvisí s tím, že VH tavolník je hybrid. Z toho však nelze vyvodit, že kterýkoliv tavolníkový hybrid bývá totálně postižen spálovitostí a je sterilní.
3. Neplodnost VH tavolníku má za následek jeho výlučnou závislost na vegetativním množení, s níž je spojeno jednak riziko zamořenosti celé populace původci infekčních chorob, nebezpečí jejich šíření nejen při množení, ale zejména při seřezávání keřů v živých plotech.
4. Stojí za úvahu, zda více než 90% podíl VH tavolníku mezi u nás pěstovanými druhy tavolníků by neměl být změněn ve prospěch jiných druhů, které tak netrpí spálovitostí. Pokud se však bude v nových výsadbách i nadále dávat přednost VH tavolníku, je žádoucí, aby více než dosud se věnovala pozornost selekci zdravých matečných rostlin.
