13.02.2008 | 10:02
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Ovocné dřeviny Bílých Karpat

V současné době dochází k nebývalému zájmu o staré kulturní a krajové odrůdy ovoce. Hlavním důvodem pro záchranu odrůd, dnes již téměř zapomenutých nebo naopak dosud málo prozkoumaných či širší veřejnosti zcela neznámých, je jedinečnost jejich genetického základu. Zánik každé odrůdy, která je kombinací specifických vloh, je totiž těžko nahraditelný. Bylo prokázáno, že mnohé staré odrůdy vykazují značnou odolnost k patogenům a škůdcům, vykazují vysokou přizpůsobivost k méně příznivým klimatickým a půdním podmínkám, odolávají stresům.

Rychlý úbytek starých kulturních a krajových odrůd ovoce nastal za éry socialismu v souvislosti s vyvlastněním půdy a následným spojováním pozemků do “širých rodných lánů”. Tím docházelo k ničení stromů rostoucích na okrajích, kde sloužily jako přirozené hranice, i v sadech samotných. Se zvyšující se intenzifikací zemědělství a díky rychlému rozvoji šlechtění nových výkonnějších odrůd se zdálo, že odklonu od pěstování starších odrůd již není možné a ani smysluplné bránit. Situace se obrací počátkem 90. let 20. století, kdy Ministerstvo zemědělství České republiky vyhlašuje “Národní program konzervace a využívání genetických zdrojů rostlin”, který je postupně aktualizován a plně dotován státem. Uchování genofondu většiny ovocných druhů zajišťuje Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský v Holovousích, s. r. o., na Zahradnické fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně jsou shromážděny kolekce teplomilných peckovin a révy vinné.

Vysoká odolnost k patogenům a škůdcům

V loňském roce se na území České republiky objevily rasy patogena Venturia inaequalis, původce strupovitosti jabloně, které jsou schopné infikovat dosud rezistentní odrůdy jabloní (viz článek Ing. Blažka v čísle 12/2006 tohoto časopisu). Došlo k tomu proto, že genetický základ až na výjimku téměř všech tzv. rezistentních odrůd jabloní je příliš úzký, má původ v druhu Malus floribunda klon 821 (gen Vf). Naproti tomu některé staré odrůdy disponují odolností danou širším nebo přinejmenším jiným genetickým základem. Asi nejznámější je využití staré ruské odrůdy ´Antonovka´, ze které byly vyšlechtěny např. odrůdy ´Angold´ nebo ´Produkta´. Již v 50. letech minulého století však v Holovousích zařazovali do rezistentního šlechtění osvědčené staré odrůdy, vykazující vysokou odolnost k Venturia inaequalis – ´Hedvábné pozděkvěté´, ´Krátkostopka královská´, ´Hájkova muškátová reneta´, ´Hvězdnatá reneta´, ´Watervlietské mramorované´ a další, s neznámými geny rezistence.
Některé krajové odrůdy slivoní vykazují vysokou odolnost k virové chorobě šarka švestky, která je příčinou plošné devastace slivoní. Odrůda ´Bílá trnečka´, kterou objevil Ing. Tetera v roce 1974 v malé obci Seninka na Valašsku, je od poloviny 80. let zařazena v genofondu v Holovousích a dosud nebyla v polních podmínkách šarkou švestky infikována. Vzhledem ani chutí nevyniká, ale může se stát v budoucnu velmi zajímavým šlechtitelským zdrojem.

Uchování krajových odrůd

Riziko zániku starých a krajových odrůd si uvědomují vědci a šlechtitelé na celém světě, a proto jsou pořádány expedice vedoucí k jejich záchraně. Praktické uchování se poté provádí dvěma základními způsoby. První představuje tzv. konzervaci ex situ, tj. namnožení, přenesení genetického zdroje z místa jeho nálezu do polních kolekcí. Nevýhodou je, že krajové odrůdy rostou mimo areál svého přirozeného výskytu a jsou pěstovány konvenční intenzivní technologií (nízké tvary na slabě vzrůstných podnožích, chemická ochrana, hnojení). Druhou možností je uchování v místě nálezu – in situ konzervace, kam patří i tzv. metoda on farm, což prakticky znamená pěstování farmářem, a to tradičními postupy. K této metodě se v současnosti stále více obrací pozornost, protože se jedná o dynamický způsob, umožňující koevoluci druhu, respektive odrůdy, s faktory daného ekosystému. Filozofie on farm vychází ze zkušenosti, že nejlepší způsob, jak staré odrůdy uchovat pro budoucí generace, je podporovat jejich pěstování. Změna legislativy od roku 2003, kdy byla zavedena kategorie konformního rozmnožovacího materiálu (CAC), ve které mohou být uváděny do oběhu i neregistrované odrůdy, nepřímo podporuje rozšiřování i starších odrůd, proto je dnes možné zakládat i větší výsadby se starými či krajovými odrůdami. Farmáři mohou nakoupit stromky ve školkách a nemusí být odkázáni na svépomoc. Trend ekologizace zemědělství a koncepce trvale udržitelného rozvoje dává velkou naději, že se některé staré odrůdy zachrání, pokud se zajistí jejich využití. U on farm genofondových výsadeb je totiž nezbytností rentabilita pěstování, využití produktů. Je to otázka nápadu a jeho realizace, například zbudování moštárny nebo sušárny, která by nabízela ovocné výrobky z odrůd daného regionu jako místní specialitu, nejlépe v certifikované biokvalitě. Pro farmáře mohou být atraktivní i finanční dotace, které se pro ekologické pěstování v letošním roce pohybovaly kolem 25 tisíc korun na hektar sadu. Význam starých a krajových odrůd tedy přesahuje šlechtitelsko-ovocnářské hledisko a nabývá rozměrů rozvoje regionů, jejich kultury. Neméně důležitá je i funkce krajinotvorná, estetická.

Mapování odrůd v oblasti Bílých Karpat

V České republice jsou ovocné odrůdy zachraňovány a uchovávány také díky dalším institucím a iniciativám nevládních neziskových organizací. Již na přelomu 60. a 70. let 20. století se studiem a záchranou krajových a místních odrůd na Valašsku zabýval Ing. Václav Tetera, který shromáždil část genofondu ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. V oblasti Bílých Karpat vyústily mapovatelské práce členů Českého svazu ochránců přírody – Základní organizace 58/06 Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou (dále jen ČSOP Bílé Karpaty) založením genofondových sadů v Národní přírodní rezervaci Zahrady pod Hájem ve Velké nad Veličkou na počátku 90. let. Je zde shromážděn sortiment zejména místních odrůd slivoní. V letech 1994 – 1997 byla pozornost soustředěna na oblast Moravských Kopanic a později jižního Valašska (1996 – 1997). Výskyt významných stromů byl podchycen do map, nicméně tyto průzkumy byly málo systematické.
V roce 2003 zahájil ČSOP Bílé Karpaty projekt “Využití krajových odrůd ovocných dřevin pro udržení a obnovu krajinného rázu v CHKO Bílé Karpaty a pro záchranu biodiverzity”. Projekt byl realizován ve spolupráci se Správou Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a za účasti odborníků ZF MZLU v Brně. Ukončen byl v roce 2006. Cílem bylo zmapovat výskyt extenzivních ovocných sadů a významných jedinců rostoucích v nich, případně samostatně jako solitéry. Hranice extenzivních sadů byly v terénu zakreslovány do ortofotomapy v měřítku 1 : 5000 červenou barvou. Každý sad byl popsán mapovací kartou sadu, která obsahovala údaje o mapovateli, datum hodnocení, územní katastr, číslo sadu, informace o údržbě sadu, druhové diverzitě travního porostu, počtu, druhové skladbě a stáří vysazených ovocných stromů. Významné stromy byly posány mapovacími kartami stromů, jejichž součástí bylo: mapovatel, datum hodnocení, příslušnost k danému katastru a sadu (návaznost na mapovatelskou kartu sadu), čtyřmístný alfanumerický kód jednoznačně determinující daného jedince, sestávající z počátečního písmene abecedy (vztah k mapovateli) a trojciferného čísla. Dále identifikace taxonu, druhu, odrůdy, odhad věku stromu, výška kmene, zdravotní stav, případně další zjištěné skutečnosti jako místní lidový název, využití ovoce a další. Do mapového podkladu byly stromy zaneseny křížkem zelené barvy a opatřeny příslušným alfanumerickýcm kódem. Získaná data z terénu byla následně zpracována do digitalizované podoby v prostředí GIS pomocí software ArcView GIS verze 3.1. na Správě CHKO Bílé Karpaty v Luhačovicích.

Výsledky

Za tři roky trvání projektu bylo zmapováno a zhodnoceno 180 extenzivních sadů, více než 2200 stromů v 220 odrůdách zejména jabloní, hrušní a slivoní. Pozornost byla věnována i méně rozšířeným ovocným dřevinám jako jsou jeřáb domácí – oskeruše, dřín obecný, mišpule německá, ořešák královský, morušovníky a další. U všech nalezených krajových a místních odrůd byl vypracován odborný pomologický popis plodů, které jsou zvěřejněny v knize “Ovoce Bílých Karpat” (autoři Tetera a kol., 2006), která je důležitým výstupem projektu.
Z nalezených místních odrůd si zvláštní pozornost zaslouží zvláště skupina zelenoplodých a žlutoplodých slivoní ´Bílá slíva´, ´Bílá trnka´, ´Zelená slíva´, ´Zelená švestka´, ´Žlutá durancie´; tři odrůdy hrušní s červenou dužninou, obecně zvané “krvavky” (nalezeny na Moravských Kopanicích v obcích Vyškovec a Lopeník) a zvláštní chimerická hrušeň s pruhovanou slupkou plodů – ´Oharkula´.
Výsledky ELISA testů na slivoních, které prováděl doc. Dr. Ing. Boris Krška na ZF MZLU Brno, odhalily nepřítomnost ekonomicky významných virů u následujících jedinců odrůd (v závorce uvedena lokalita výskytu): ´Bílá trnka´ (Pitín), ´Kulovačka´ (Velká nad Veličkou), ´Pavlůvka´ (Hostětín, Pitín), ´Sračky´, ´Štolcova slíva´ (Velká nad Veličkou), ´Švestička´ (Velká nad Veličkou), ´Zelená slíva´ (Velká nad Veličkou), ´Zelená švestka´ (Bojkovice), ´Žlutá durancie´ (Javorník). Po dalších důkladných a opakovaných testech by se tyto odrůdy mohly stát donory odolnosti ve šlechtění.
Praktickým výstupem je namnožení významných položek a jejich postupné zařazování do genofondové kolekce v nově vzniklých on farm výsadbách v Bojkovicích a Rokytnici. V Bojkovicích se jedná o dva sady s celkovou výměrou 3 ha, v Rokytnici má sad výměru 2,5 ha. Odrůdy jsou naroubovány na semenných podnožích, jsou zapěstovány ve tvaru polokmene a vysazeny v širokých sponech na zatravněné ploše. Sady v Bojkovicích jsou vedeny v systému ekologického zemědělství. Rostlinný materiál vysazený a udržovaný v těchto sadech je přístupný pro další vědecké bádání, mimoto je vhodným zdrojem roubového materiálu pro regionální školky, čímž tyto přispívají k dalšímu šíření místních odrůd a tím podporují jejich pěstování, což je prakticky metoda konzervace on farm. Předností regionu Bojkovicka je existence občanského sdružení Tradice Bílých Karpat, které je dobrovolným seskupením nevládních a neziskových organizací, obcí a fyzických osob, které spojuje zájem podporovat aktivity, které rozvíjejí tradiční zemědělskou a řemeslnou produkci Bílých Karpat. Členové rozvíjejí program na podporu tradičního ovocnářství v Bílých Karpatech, který je zaměřen na zpracování ovocnářské produkce. Ochranná známka Tradice Bílých Karpat slouží jako značka kvality a původu pro výrobky pocházející z Bílých Karpat s cílem napomoci odbytu tradičních místních produktů. Moštárna v Hostětíně (obec mezi Bojkovicemi a Rokytnicí) se soustřeďuje na výrobu moštu z ekologické produkce. Za moštárnou najdeme i tradiční sušárnu ovoce, která slouží pro potřeby místních obyvatel.
V Hostětíně je každoročně pořádána jednodenní akce zvaná “Jablečná slavnost”, která pomáhá popularizaci starých odrůd a tím přispívá k propagaci jejich pěstování. Stejný cíl si klade i počin vydání pomologie “Ovoce Bílých Karpat” jako důležitého výstupu mapovatelského projektu. V budoucnosti se nabízí využití genofondových ploch jako demonstrativních farem hospodářících ekologicky šetrnými postupy, po vstupu do plodnosti se řada krajových odrůd může stát místními specialitami a tak přispět k rozvoji cestovního ruchu a celkovému rozkvětu regionu. Již dnes se některé místní odrůdy začínají více rozšiřovat, roste jejich obliba u pěstitelů i konzumentů. Ovoce je využíváno v čerstvém stavu a zvláště na různé tradiční zpracované výrobky. Jedna z nejvíce rozšířených a oblíbených odrůd v regionu, jabloň ´Jadernička moravská´, má univerzální použití, hodí se k přímému konzumu, na moštování, sušení, výrobu povidel, ovocných vín a destilátů. Vysoce plodná odrůda hrušně ´Jačmenka´ se začíná vysazovat v okolí Velké nad Veličkou i jinde, má prvotřídní vlastnosti z hlediska využití do kvasu (aroma, výtěžnost). Odrůda hrušně ´Praskula´ je velmi populární na Bojkovicku (Bzová, Pitín, Bojkovice) i na Moravských Kopanicích (Starý Hrozenkov), kde je označována názvem ´Dule´. Hodí se výborně na sušení a pálení. Odrůdy ´Medůvky´ a ´Sůkeničky´, hrušně nalezené v Pitíně, respektive Nedašově Lhotě, mají výbornou chuť v čerstvém stavu. Ze skupiny slivoní má největší budoucnost hojně rozšířená k šarce švestky tolerantní odrůda ´Durancie´, využívaná zejména na pálení. V oblasti Moravských Kopanic je velmi oblíbený ´Špendlík žlutý´. Díky vynikající sladké aromatické chuti dužniny a snadné odlučitelnosti od pecky se hodí jak přímo k jídlu, tak na přípravu povidel a marmelád.

Závěr

Výsledky projektu jsou příkladem užitečnosti alternativních snah o konzervaci genetických zdrojů vycházejících z iniciativ nevládních neziskových organizací. Oblast Bílých Karpat se vyznačuje velkým bohatstvím starých kulturních, krajových a místních odrůd ovocných druhů. Tyto odrůdy přestavují nejen bohatství genetických zdrojů, potenciálně využitelných v současném šlechtění, ale existující diverzita se podílí na utváření unikátní krajiny.

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

  1. Dobrý den,
    mám u domu strom švestku ve stáří nejméně 70 let. je vysoká nad 10 m ,pruměr kmene 45 cm, je prasklá ,ale stále má dobrou úrodu.Dozrává velmi pozdě.
    Je to prý stará krkonošská švestka.Bylo by dobré její zachování.
    Jelikož nevím kam se obrátit, tak jsem našel Vás.

    Děkuji za odpověď Palouš mobil 603 391 156

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down