Jiřinka (Dahlia Cav.,) byla objevena v Mexiku v roce 1784, kde byla ještě před objevením Ameriky pěstována jako léčivá, okrasná a konzumní rostlina. V Evropě se poprvé objevila v botanické zahradě v Madridě v roce 1785 a teprve za šest let byla rostlina pojmenována Dahlia na počest Dr. Andrease Dahla, žáka věhlasného botanika Linnéa. V Čechách se jiřinky začali pěstovat kolem roku 1830 a šlechtitelského vrcholu dosáhly ve třicátých letech minulého století, kdy řada českých odrůd obohatila celosvětový sortiment. Na úspěšnou šlechtitelskou tradici jiřinek u nás navázali v Průhonicích.
Průhonické šlechtění jiřinek
Koncem 50. a začátkem 60. let minulého století bylo vyšlechtěno v Průhonicích celkem 14 odrůd jednoduše kvetoucích jiřinek – mignonek. Jejich tvůrci Ing. Ondřej Holitscher a Ing. Eva Petrová se později úspěšně věnovali šlechtění jiných rodů okrasných rostlin (hrachory, astry a tulipány). Jiřinka zahradní se do Průhonic vrátila až s příchodem šlechtitele Ing. Jiřího Václavíka na přelomu nového tisíciletí. V roce 1999 získává průhonické pracoviště kromě bohatých zkušeností ze šlechtění této květiny i rozsáhlý sortiment odrůd a rozpracovaného novošlechtění, pocházející ze šlechtitelské stanice Heřmanův Městec. Během následujících pěti let byl tento materiál zhodnocen a doplněn křížením nízkých sadovnických typů i skupin vysokých jiřinek, určených k řezu úborů. Celkem bylo dokončeno a nově selektováno 36 odrůd. K nejznámějším patří kaktusovité odrůdy ´Harmonia´ a ´Půvab´, světle lososová dekorační jiřinka ´Emília Vášáryová´ a pomponky – ´Wisla´, ´Tisa´, ´Hron´ a ´Dunaj´. Vytvořená skupina klonů nízkých leknínovitých jiřinek nazvaná Stern–Dahlia byla prodána k pěstování do Holandska.
Nové odrůdy jiřinky zahradní (Dahlia pinnata) z let 2005-2008
´Alenka´ (507/3) SK– semikaktuska, barva úboru bílá se světle purpurovými špičkami, průměr úboru 18 cm, výška rostliny 100 cm, šířka 90 cm, kvete raně týden po ´Kláře´, vhodná pro řez úborů i pro vyšší sadovnické výsadby bez potřeby opory. Pojmenování získala v roce 2005 na výstavě Flora Olomouc, zároveň byla přihlášena k právní ochraně pod číslem odrůdy ORN 09996. Semenáč odrůdy ´Magic Moment´.
´Kokoska´ (311/00) K– krémově bílá kaktusovitá jiřinka, s pavoukovitě stočenými špičkami, průměr úboru 15 cm, výška rostliny 125 cm, šířka 90 cm, kvete raně a bohatě jeden až dva týdny po ´Kláře´. Je vhodná pro řez úborů a zahrádkářské výsadby. V roce 2005 byla přihlášena k právní ochraně pod číslem odrůdy ORN 09995.
´Barunka´ (176/98) L – světle růžovopurpurová leknínovitá jiřinka, průměr úboru 18 cm, výška rostliny 90–100 cm, šířka 80–100 cm, kvete raně jeden až dva týdny po ´Kláře´, vhodná pro sadovnické výsadby vyšších solitérních skupin, nepotřebuje oporu. Pojmenována byla v roce 2005 v České Skalici. Výstava se konala u příležitosti 150 letého výročí vydání Babičky Boženy Němcové. Šlechtitelské osvědčení získala v roce 2007. Mezi rodiči je klon 290/89, důležitý komponent sadovnické skupiny jiřinek Stern–Dahlia.
´Viktorka´ (1/01) L – krémově bílá leknínovitá jiřinka, průměr úboru 18 cm, výška rostliny 90 cm, šířka 90 cm, kvete raně dva týdny po ´Kláře´, vhodná pro sadovnické výsadby spolu s ´Barunkou´, ze které vznikla jako indukovaná mutace. Pojmenována byla na výstavě v České Skalici v roce 2006, ve stejném roce získala šlechtitelské osvědčení.
´Loira´ (108/02) P – světle červená pomponka, průměr úboru šest cm, výška rostliny 110 cm, šířka 90 cm, kvete raně a velmi bohatě týden po ´Kláře´, vhodná pro solitérní sadovnické výsadby a zejména pro řez úborů. Byla přihlášena k právní ochraně a získala šlechtitelské osvědčení v roce 2007. Jeden ze semenáčů odrůdy ´Léto´.
´Ebro´ (111/97) P – růžová pomponka, průměr úboru sedm cm, výška rostliny 140 cm, šířka 100 cm, kvete raně jeden týden po ´Kláře´, vhodná pro solitérní sadovnické výsadby a k řezu úborů. Byla přihlášena k právní ochraně a šlechtitelské osvědčení získala v roce 2007. Mutace z odrůdy ´Wisla´ z roku 2001.
.
´Metuje´ (94/02) P – purpurová pomponka, průměr úboru šest cm, výška rostliny 115 cm, šířka 100 cm, kvete raně dva týdny po ´Kláře´. Rodičovským komponentem je odrůda ´Evelina´.
´Humoreska´ (54/02) B – světle žlutá kulovitá jiřinka, průměr úboru 11 cm, výška rostliny 150 cm, šířka 90 cm, kvetení pozdní až čtyři týdny po ´Kláře´. Pro své pevné a dlouhé stopky je výborná k řezu. Semenáč z odrůdy ´Song´.
´Helena Růžičková´ (181/00) K – žlutočervená kaktusovitá jiřinka, průměr úboru 16 cm, výška rostliny 150 cm, šířka 120 cm, kvete raně jeden až dva týdny po ´Kláře´, vhodná pro řez úborů. Někdy trpí uvolňováním středu úborů. Název získala v roce 2006 na výstavě jiřinek v Sloveči. Mateřskou odrůdou je ´Roger Gessele´.
´Iveta´ (298/00) SK – bílá semikaktusovitá jiřinka se světle růžovopurpurovými špicemi, průměr úboru 13 cm, výška rostliny 115-130 cm, šířka 90 cm, kvete raně ve druhém týdnu po ´Kláře´, vhodná k řezu. Semenáč z odrůdy ´Ema´.
´Andrea´ (141/00) K – karmínově purpurová kaktusovitá jiřinka, průměr úboru 14 cm, výška rostliny 120 cm, šířka 100 cm, kvete velmi raně a velmi bohatě v týdnu jako ´Klára´.
Pochází z odrůdy ´Gute Laune´.
´Samuel´ (30/01) L – leknínovitá jiřinka růžové barvy se světle žlutým středem, průměr úboru 17 cm, výška rostliny 100 cm, šířka 90 cm, kvete raně a bohatě ve druhém. týdnu po ´Kláře´. Mateřskou odrůdou je ´Bridgeview Aloha´.
´Pastel´ (124/02) D – oranžová dekoračka se žlutým středem, průměr úboru 16 cm, výška rostliny 110 cm, šířka 100 cm, pozdní odrůda kvete tři týdny po ´Kláře´. Pochází z odrůdy ´Pamír´.
Množení jiřinek
Matečné hlízy sázíme od ledna až do začátku března do teplého skleníku. Substrát obohatíme o mletý vápenec a další živiny. Na rozdíl od venkovní výsadby sázíme mělce, aby vrchní část hlíz zůstala nad povrchem substrátu. Získáme pak snadný přístup k mladým výhonům. Pro zakořenění hlíz stačí teplota do 15˚C. Do dvou týdnů začnou jiřinky rašit a teplotu zvýšíme na 20˚C. Řízky o velikosti pět až patnáct centimetrů odebíráme nejprve jedenkrát týdně, později v předjaří za slunečného počasí i častěji. Po každé sklizni řízků můžeme hlízy zalít slabým roztokem hnojiva (Kristalon, ledek vápenatý). K množení používáme výhony se 2-3 páry listů, které zkrátíme 1 až 2 mm pod spodním párem listů. Spodní listy řízku odstraníme, druhý pár zkrátíme asi o polovinu listové plochy. Spodní část řízku ošetříme stimulátorem a sázíme kolíčkem 1 až 2 cm hluboko do vlhkého sterilního písku. Sklářský písek o zrnitosti 0,5 až 1 mm použijeme na množárně ve vrstvě pěti centimetrů, teplotu pro kořenění udržujeme alespoň na 17˚C. Vzdálenost řízků je přibližně dva centimetri, jednotlivé řádky jsou vzdáleny od sebe pět až šest centimetrů. Po napíchání řízky důkladně zavlažíme, preventivně do zálivky přidáme fungicid. Nechceme-li rostliny přesazovat, sázíme řízky přímo do sadbovačů se substrátem. Množárnu zakryjeme mikroténovou fólií a pravidelně rosíme. Za slunečného počasí raději dvakrát denně. Čerstvě napíchané řízky chráníme před silným slunečním svitem stíněním síťovinou a nátěrem skel. Kontrolujeme zdravotní stav množárny a řízky napadené plísní nebo hnilobou z porostu průběžně odstraňujeme. Po třech týdnech zakořenělé řízky přesadíme do kontejnerů o velikosti nejméně 6 x 6 cm. Za další tři až čtyři týdny rostliny seřízneme, vrcholovou část rostliny je možné opět použít k dalšímu množení. Za další týdny lze postup opakovat. Řízkování končí ve druhé polovině dubna. Mladé rostliny vysazujeme na přelomu května a června, kdy již nehrozí pozdní mrazíky. Před výsadbou je vhodné na pozemek zapravit kořenové herbicidy (Stomp). Vzdálenost řádků pro nízké jiřinky je 70 cm, pro vysoké odrůdy volíme raději 100 cm. Jednotlivé rostliny sázíme v řádku 20 až 40 cm od sebe. Po výsadbě, než rostliny důkladně zakoření, je za teplého počasí nezbytná zálivka. Začátkem srpna provedeme přihnojení (Cererit) a řez, abychom podpořily tvorbu hlíz. Sklizeň začíná po zmrznutí nadzemní části rostlin většinou od října do začátku listopadu. Hlízy opatrně vyrýváme, očistíme od zeminy a stonek zkrátíme 5až10 cm nad hlízou. Pod střechou necháme hlízy a ránu po odstraněném stonku oschnout. Skladujeme v bezmrazé místnosti nebo ve sklepě při teplotě 4 až 6˚C a relativní 80% vzdušné vlhkosti.
Pěstování jiřinek
Před výsadbou je třeba velké trsy hlíz rozdělit tak, aby každý díl měl část živého kořenového krčku, nebo zbytku stonku, ze kterého pak vyrůstají nové výhony. Samotná oddělená hlíza tuto schopnost nemá. Hlízy vysazujeme od druhé poloviny dubna. Polohu volíme slunnou, chráněnou před větrem a mrazíky. Vhodné půdy pro pěstování jiřinek jsou hlinitopísčité s dostatkem humusu a neutrální až slabě alkalickou reakcí pH 7až 8. Před výsadbou dodáme potřebné živiny přidáním mletého vápence a Cereritu. Hlízy vysazujeme 15až 20 cm hluboko. Během vegetace udržujeme porosty bez plevele, v případě potřeby zaléváme, kontrolujeme zdravotní stav a pravidelně aplikujeme postřiky proti škodlivým činitelům.
Choroby a škůdci
Před jakými škůdci jiřinky chráníme? Rašící hlízy mohou být za vlhčího počasí poškozovány plži a slimáky. V letech s teplým a suchým průběhem vegetace se začíná šířit sviluška. Násadu poupat pravidelně poškozují sáním klopušky. Mšice kromě sání na rostlinách, přenášejí v porostu virovou mozaiku jiřinky (Dahlia mosaic virus). Jedná se o nejzávažnější chorobu jiřinek. U náchylných odrůd se projevuje jako žlutá mozaika podél žilnatiny listů, v těžších případech se listy deformují a rostliny zakrňují v růstu. Tyto virózou silně infikované rostliny je potřeba z porostu odstraňovat. Z teplejších oblastí se šíří černopáska bavlníková, jejíž housenky u jiřinek vyžírají stonky, které se pak lámou. V Průhonicích byla tato můra na jiřinkách prvně zjištěna v roce 2006.
Z houbových chorob se nejčastěji vyskytuje skvrnitost listů jiřinky (Entyloma dahliae). Objevuje se nejprve na starších spodních listech v podobě žlutozelených skvrn, listy později tmavnou a předčasně zasychají. Ojediněle se mohou na listech vyskytnout moučnaté povlaky padlí (Erisyphe). Při poškození rostlin nebo příliš husté výsadbě jsou listy a výhony jiřinek napadány plísní šedou (Botrytis cinerea). Během sklizně odstraňujeme hlízy s nahloučenými zmnoženými výhony ( původce - Corynebacterium fascians) a nádorovitostí (Agrobacterium tumefaciens).
