Ve dnech 2.– 8. září 2007 se v anglickém Nottinghamu konalo sympozium o pěstebních substrátech (International Symposium on Growing Media), které pořádaly Nottingham Trent University, International Society for Horticultural Science a International Peat Society. Měli jsme možnost účastnit se této akce a při té příležitosti se setkat s mnoha lidmi zabývajícími pěstebními substráty, ať už z výzkumných organizací nebo z produkčních firem.
Širokou problematiku pěstebních substrátů pokrývalo více než 40 přednášek a téměř 40 posterů počínaje metodami zkoumajícími chemické, fyzikálními a mikrobiologické vlastnosti přes použití jednotlivých komponentů a hodnocení stability a konče výživou a řízením vodního režimu.
Produkce substrátů v EU
Jedním ze stěžejních byl referát, který přednesl pan G. Schmilewski z firmy Klasmann a Deilmann, o produkci pěstebních substrátů ve 13 zemích EU. Podle průzkumu z roku 2005 se v EU vyprodukovalo 34,6 mil. m3 pěstebních substrátů, největší podíl, asi jedna čtvrtina, z toho připadl na Německo, které s určitým odstupem následovala Itálie, Nizozemsko, Velká Británie a Francie. Rašelina byla stále převládající surovinou a to i v zemích, kde nemají vlastní zdroje, její celková spotřeba činila 26,8 miliónů m3. Minerálních komponentů (perlit, jíl, písek, vermikulit, expandovaný jíl) se spotřebovalo 3,1 mil. m3, kompostovaných materiálů (kompostovaná kůra, kompostovaný rostlinný odpad) 2,3 mil. m3, průmyslově zpracovaných materiálů (např. minerální plst) 1,8 mil. m3 a ostatních organických materiálů (kůra, štěpka, kokosová rašelina a vlákna, dřevní vlákna) 0,64 mil.m3. Kompostované materiály tvořily necelých 7 %, jejich spotřeba však stále narůstá a to především ve výrobě pro hobby sektor. Nejvíce se jich spotřebovalo ve Francii, Velké Británii, Španělsku, Německu a Itálii. Také do budoucna se podle pana Schmilewského očekává další nárůst spotřeby kompostovaných materiálů, které se budou používat především ve směsích, nikoliv samostatně, vzhledem k některým negativním vlastnostem jako je vysoké pH, vysoký obsah draslíku, větší objemová hmotnost.
Perspektivní komponenty náhrady rašeliny
Komposty byly na sympoziu nepochybně tématem číslo jedna, také díky tomu, že jsme byli ve Velké Británii, kde se věnuje velká pozornost snižování spotřeby rašeliny a existuje silný tlak ze strany environmentálních organizací i vlády. Podle úvodní přednášky (Susie Holmes) se v roce 2005 snížila spotřeba rašeliny (výroba pěstebních substrátů, meliorace půdy) o 40 % a pro rok 2010 požaduje britská vláda snížení o 90 %. Je to velká výzva pro výrobce i pro výzkum, podle některých přítomných ale naprosto nereálný požadavek. V této souvislosti stojí za zmínku především rozsáhlé pokusy, které uskutečnil Arnie Rainbow ve 25 školkařských podnicích s 267 druhy rostlin a které prokázaly, že dřeviny je možné úspěšně pěstovat v substrátech s 33 % zeleného kompostu (kompostovaný rostlinný odpad). O podobných výsledcích referovaly i další příspěvky, totéž potvrdily i mnohé naše pokusy. Velmi důležitým hlediskem je stabilita komponentů, stabilita substrátů a její hodnocení, touto problematikou se zabývalo hned několik příspěvků.
Dokonce i v Nizozemsku, kde mají rašelinové substráty velkou tradici, se stále více využívají alternativní komponenty. O pokusech zaměřených na toto téma referoval C. Blok, mezi perspektivní tam patří kokosová rašelina a vlákna, kůra, rýžové plevy, perlit, dřevní vlákna, komposty a minerální plst. Používání jednotlivých komponentů závisí na mnoha aspektech a nepochybně v každé zemi i do budoucna bude jiná situace. Zcela odlišný přístup amerických pěstitelů a producentů substrátů dokumentovala přednáška Briana Jacksona o využívání dřeva borovice kadidlové (Pinus taeda) pro výrobu pěstebních substrátů. Ve Spojených státech kromě rašeliny a kompostované kůry léta používají piliny nebo dřevní štěpku a ukazuje se, že se kvůli tomu vyplatí zakládat plantáže rychle rostoucích dřevin.
Ekologicky šetrná likvidace odpadů je v některých případech tou hlavní motivací, příkladem byly referáty M. Raviva z Izraele o metodách kompostování odpadu z lisoven oliv, který je toxický a bez další úpravy ohrožuje životní prostředí, nebo C. MacConnella z USA o využití hovězí kejdy pro produkci metanu a pěstebních substrátů.
Rašelina je stále surovinou číslo jedna
I přesto naše znalosti o ní nejsou zcela úplné. Paní Paivi Picken z Finska informovala o široce pojatých laboratorních testech, ve kterých porovnávali hydrofyzikální vlastnosti různých typů rašelin pocházejících z Finska, Švédska, Estonska a Lotyšska a které ukázaly, že důležitou roli má nejen stupeň rozložení, ale také to, ze kterých rostlinných druhů rašelina vznikla. Kombinací různých typů rašelin pak lze získat pěstební substráty různých vlastností s ohledem na pěstované plodiny a pěstební podmínky. Rašelina je považována za ideální surovinu, jejím nedostatkem je však špatná schopnost přijímat vodu po vyschnutí. Použitím zvlhčovacích činidel a to syntetických gelů i přírodních látek se zabývalo několik příspěvků, jiné zase dokumentovaly, že obdobných výsledků se docílí přídavkem kompostu nebo kokosové rašeliny.
Porovnatelné údaje na etiketách
Věčným tématem jsou analytické metody, jejich interpretace a samozřejmě standardizace. K tomu vystoupil A. Baumgarten z Rakouska (pokroky ve standardizaci) a C. Sonneveld z Nizozemska (stanovení mikroelementů ve vodním extraktu a interpretace dat) . V diskusích převládal názor, že evropští výrobci by měli používat metody EU, aby bylo možné porovnávat údaje na etiketách, totéž by mělo platit pro výzkumná pracoviště zabývající se hodnocením pěstebních substrátů.
Samostatný workshop a řada dalších přednášek a posterů byly věnovány biologickým vlastnostem substrátů, jedná se o velmi důležitou a tematicky velmi širokou oblast
(mikrobiální aktivita v různých substrátech, přítomnost patogenních mikroorganismů, toxické látky mikrobiálního původu, interference s živinami a fyzikální strukturou, prospěšné mikroorganismy, supresivní vlastnosti některých substrátů, mykorhiza...).
Prohlídka vybraných podniků
Součástí sympozia byla celodenní exkurse, během níž jsme navštívili dvě výzkumná pracoviště a jeden školkařský podnik. Stockbridge Technology Centre je zaměřeno především na pěstební technologie šetrné k životnímu prostředí a na propagaci ekologických přístupů v zemědělství. Relativně nedávno vybudovaná Central Science Laboratory je předním britským i světovým fytopatologickým pracovištěm. Pracuje zde více než 100 specialistů na diagnostiku chorob a škůdců rostlin. Poskytuje služby soukromým firmám i vládním organizacím. Zabývá se identifikaci škůdců a chorob rostlin, jejich šířením, zjišťuje rizika a navrhuje preventivní opatření. Vzhledem k našemu zaměření nás nejvíce zaujala školkařská firma Johnsons of Whixley, která pěstuje dřeviny a trvalky na celkové ploše 140 ha. Navštívili jsme jednu z jejích školek o rozloze čtyři hektary, kde jsme se seznámili s použitím různých pěstebních substrátů i se specifickými problémy školkařské výroby ve Velké Británii.
Pořadatelé sympozia, Bill Carlile z Irska a Victoria Surrage se svými kolegyněmi a kolegy z Nottingham Trent University odvedli velký kus práce a patří jim dík nejen za bezchybnou organizaci, ale především za neformální přátelskou atmosféru. K celkové pohodě přispěly i doprovodné akce, jako třeba „orientační závod“ po Nottinghamu spojený s kvízem, kterého jsme se s chutí zúčastnili.
