Rododendrony jsou trvalou a neodmyslitelnou součástí zahrad a parků. V době kvetení jsou tyto dřeviny pěstované ve skupinách nebo jako solitéry výraznou dominantou keřového patra parkové flóry s vysokou estetickou hodnotou. V zahradní architektuře se pestré palety barev jejich květů využívá v kompozici parků a městské zeleně. Podobně je tomu i ve stále se častěji vyskytujících okrasných zahradách v intravilánech měst či v již existujících nebo nově vznikajících zahradách suburbií.
Zvyšující se početní stavy pěstovaných keřů usnadňují šíření stávajících i potenciálních druhů škodlivých organizmů, pro které rododendrony představují možný potravní zdroj a zároveň i prostředí vhodné pro jejich vývoj. Dřívější i současná pozorování šíření rozličných druhů organizmů do nových, často geograficky velmi vzdálených oblastí potvrzují, že tento jev za určitých podmínek není nijak výjimečný. K rychlému šíření nepůvodních druhů v dnešní době napomáhají rozvinutá doprava a obchod, nedostatečná kontrola výchozího rostlinného materiálu zasílaného často na velké vzdálenosti, nekázeň pěstitelů a některé další faktory. Klasickým příkladem bylo zavlečení křísa – sítinovky pěnišníkové (Graphocephala fennahi), původně se vyskytující na americkém kontinentu, do Anglie v první polovině 20. století. V současné době se vyskytuje na rododendronech v různých státech kontinentální Evropy. V naší republice byl její výskyt potvrzen teprve před několika roky na keřích rododendronů rostoucích v některých částech pražské aglomerace. Četné recentní nálezy sítinovky pěnišníkové i na malých, solitérně pěstovaných keřích rododendronů svědčí o její schopnosti aktivně se šířit na lokalitě s příznivými podmínkami pro její výskyt a přežívání.
Sítinovka pěnišníková je díky svému zbarvení a velikosti nezaměnitelný druh křísa naší fauny. Tak jako mnoho jiných druhů křísů vyskytujících se u nás má i tento zástupce štíhlé protáhlé tělo, jehož délka dosahuje 8 až 11 mm. Dospělí jedinci jsou úhledně zbarveni. Na hrudi a předních křídlech převládá světle zelené zbarvení s nevýrazným namodralým nádechem. Nažloutlá hlava s tmavě lemovanými okraji se v přední části klínovitě zužuje do tupě zakončené špičky. Malý trojúhelníkovitý štítek v hrudní části těla je žlutohnědě zbarvený. V klidu střechovitě složená křídla přes zadeček tvoří dominantní část těla, které se směrem dozadu pozvolna zužuje. Štíhlost těla zvýrazňují podélné proužky hnědočervené barvy s proměnlivou šíří na zeleně zbarvených předních křídlech. U sedících jedinců vytvářejí dobře pozorovatelné obrazce ve tvaru písmene „V“ umístěné na křídlech za sebou a oddělené úzkým zeleným proužkem obdobného tvaru.
Přes svoji velikost a zbarvení lze sedící sítinovku snadno přehlédnout, protože pokud není vyrušena, neprozradí se pohybem a převládající zelenavé zbarvení jejího těla ji dobře chrání před objevením. Dospělce sítinovky lze často nalézt na lícní straně listů rododendronů v těsné blízkosti hlavní žilky. Obvykle sedí s tělem orientovaným souhlasně s podélnou osou listu a jsou-li vyrušeni, reagují zpravidla hbitým přelezením na jejich spodní stranu, případně odskočí a popolétnou na vedlejší list či vzdálenější výhonek nebo jinou sousedící rostlinu. Nedospělá stadia – nymfy, jsou světle zbarvené, tvarem těla podobné dospělcům a většinu života tráví na spodní straně listů. Předchozí přítomnost nymf na listech mohou prozradit také exuvie, což jsou svlečené a odvržené vrstvy kutikuly nedospělých vývojových stadií, která by jinak bránila jejich dalšímu růstu. Světlá svlečená kutikula nymf bývá přichycena na povrchu spodní strany listů a její nález na listech je zřetelným důkazem přítomnosti tohoto křísa. Koncem léta a během podzimu samičky sítinovek kladou vajíčka do pupenů rododendronů. Zjara se z přezimujících vajíček líhnou malé nymfy, které postupně dorůstají v dospělé jedince objevující se v populaci přibližně od července. Počátkem léta lze často zastihnout starší nymfální stadia a dospělce sítinovek na mladých výhonech rododendronů. Dospělé jedince můžeme pozorovat na keřích až do pozdního podzimu.
Sítinovky, obdobně jako ostatní druhy křísů, získávají potravu sáním z rostlinných pletiv. Posátí listů menším počtem jedinců na vzrostlých keřích rododendronů nezpůsobuje výrazné vizuální poškození. Mnoho druhů křísů kromě přímých škod sáním poškozuje rostliny ještě dalším způsobem, tzv. nepřímo - přenosem původců rozličných onemocnění rostlin. Schopnost přenášet různé patogenní organizmy je prokázána i u některých zástupců rodu Graphocephala zahrnujícího v současné době více než padesát druhů křísů. Sítinovka pěnišníková je často dávána do souvislosti s výskytem onemocnění květních pupenů rododendronů, jehož původcem je patogenní houba Seifertia azaleae. Pupeny infikované tímto houbovým patogenem zasychají a hnědnou. Silnější infekce se projevují výraznou redukcí počtu květů. Podle četných literárních údajů dochází k infikování pletiv pupenů touto houbou zpravidla v místech poškozených mechanicky samičkami sítinovek při kladení vajíček. Podle některých studií existují i jiné faktory podporující šíření a výskyt této patogenní houby. Kosmopolitní rozšíření a nálezy této houby na rododendronech v sousedních státech vytvářejí předpoklad jejího výskytu i u nás. Pěstitelé rododendronů by proto měli být pozorní a pravidelně kontrolovat jejich zdravotní stav. V zahraničí se k regulaci populace sítinovky na rododendronech používá chemická ochrana založená na opakované aplikaci insekticidů koncem léta v období kladení vajíček. K represivním zásahům se zpravidla přistupuje jen v případech současného výskytu houbového patogena, kterého lze paralelně tlumit fungicidy.
