Tamaryšky patří ke dřevinám, které jsou jen zřídka zastoupeny ve veřejné zeleni i soukromých zahradác, přestože v době svého kvetení na sebe strhávají pozornost masou květů, kterými jsou doslova obsypány. I samotný habitus rostliny je zcela odlišný od běžně používaných keřů a ve výsadbách působí exotickým dojmem. Pro svoji nenáročnost by si zajisté zasloužil větší pozornost školkařů a mohl, tak obohatit jejich sortiment.
Tamaryšky (Tamarix L.,) patří do čeledi Tamaricaceae společně s židovníky (Myricaria Desv.,), které se liší stavbou květu. Tyčinky židovníků jsou ve dvou řadách, bývá jich deset a v dolní polovině srůstají. Chlupy na semenu vyrůstají na krátkém zobánku. Tamaryšky mají tyčinky volné a chlupy na semenu vyrůstají přímo ze semene. Židovníky obvykle rostou na nezpevněných říčních náplavech v horách. Třetí rod čeledi je Reaumuria. Jsou to nízké, vřesu podobné keříky, rostoucí v pouštních. Květy mají jednotlivé nikoliv v hroznech a celé semeno mají porostlé chlupy. Rostou v kamenitých a hlinitých pouštích.
Tamaryšky jsou stálezelené nebo opadavé keře, nebo vícekmenné stromy. Opadavé druhy na podzim výrazně červeně, oranžově či žlutě barví. Na rozdíl od většiny jiných dřevin u nich opadávají celé mladé koncové větvičky, které jsou přes léto zelené a částečně přebírají asimilační funkci listů. Kořeny tamaryšků dosahují značné hloubky – v literatuře je uváděno, že kořeny zasahují i přes 40 m pod úroveň půdy. To jim umožňuje přežít v pouštních oblastech, protože dosáhnou hladiny podzemní vody. Listy tamaryšků jsou drobné, šupinovité, střídavé, u některých druhů přitisklé, objímavé či trubkovitě srůstající. U několika málo druhů jsou větvičky bradavičnaté či chlupaté. Listen bývá jeden, zcela výjimečně dva až tři (T. rosea). Délka listenu v porovnání s délkou květní stopky a kališních lístků je důležitým poznávacím znakem. Květy jsou drobné, většinou čtyřčetné nebo pětičetné, bílé, růžové až fialově červené. Květy jsou opylované hmyzem a jsou medonosné. Květy skládají hroznovitá či latnatá květenství. Plody jsou tobolky, které pukají třemi chlopněmi. Semena jsou drobná, chmýr vyrůstá na stopce. Semena jsou anemochorní, jeden keř může vyprodukovat i více jak 1 milion semen.
Určovací znaky tamaryšků
Tamaryšky jsou skupina taxonomicky obtížná. Je to dáno jednak tím, že si jsou dosti podobné, hlavní určovací znaky ve stavbě květu jsou patrné až při větším zvětšení. Některé druhy vytvářejí rozdílná květenství na jaře (hroznovitá na loňských větvích) a v létě (latnaté na letošních větvích) a dokonce ta samá rostlina některých druhů (T. gracilis) může mít květy jak čtyřčetné tak i pětičetné. Navíc dlouhou dobu chyběly údaje z Číny. Některé druhy tamaryšků se mezi sebou zřejmě kříží.
Rozšíření
Tamaryšky jsou dřevinami Starého světa. Většina druhů jsou subtropické keře, které rostou v oblastech s mírnými zimami. Vyhledávají především aridní oblasti, slané bažiny, rostou v břehových porostech sezónních řek a na mořském pobřeží. Rozšířené jsou ve Středomoří, severní, východní a jižní Africe, v asijských pustinách, vyskytují se v Arábii, v Africe dosahují na jih do Angoly a v celé pustinné Asii. Jeden druh, T. chinensis zasahuje na východ do Koreje a Japonska. Vývojová centra tamaryšků jsou na Blízkém východě, na západ od Kaspického moře, v Pakistánu a v Číně v provincii Xinjiang. Již ve staré Číně se používaly jako meliorační dřeviny v pouštích a polopouštích. V Evropě roste 14 druhů především ve Středomoří a na hranicích s Asií. U nás není žádný druh původní.
V polopouštích amerického středozápadu tamaryšky zplaněly a jsou ekologickým problémem. Naopak v západní Číně v poušti Taklamakan je ceněn endemický Tamarix taklamakensis, jehož husté větve dokáží zadržovat písek vznášející se ve větru. Ten se ukládá okolo keře, kterým jí prorůstá a vytváří kuželovitou dunu. Ta je zpevňována každoročním opadem listů,větviček a vyrůstajícími kořeny ze zasypaných větví pískem.
Tamaryšky u nás a v cizině
Dostál (1989), udává v květeně České republice pouze jeden druh, a to T. gallica, který se řadí k teplomilným druhům a u nás se převážně pěstuje na jihu Moravy. Můžete se s ním setkat podél dálnice z Brna do Bratislavy a v oblasti kolem Velkých Bílovic, Pavlova a Lednice. V ostatních částech republiky je prakticky neznámý. Dostálův údaj o výhradním či hojném pěstování T. gallica převzala řada populárních i odborných knih, které ho uvádějí jako nejvíce pěstovaný druh (Červenka, Cigánová 1976). Přitom nejčastěji pěstovaným druhem v ČR je bezpochyby T. parviflora, a to jak v Praze a jejím okolí, tak i na Moravě. Lze předpokládat, že většina pěstovaných rostlin nejspíše pochází z jednoho klonu, protože jsou na rozdíl od přírodních populací pouze jednoho růžového odstínu. T. parviflora byl běžně pěstovaný již za první republiky. Je i uveden v Katalogu okrasných dřevin a bylin Spolkových zahrad Průhonických (1927). Správně tento druh jako dosti často pěstovaný uvádí Kubát K. (2002), v Klíči ke květeně ČR.
Hieke (1978, 1994) uvádí 5 druhů (T. chinensis, T. gallica, T. ramosissima, T. parviflora, P. tetrandra - tučně označené považuje za významné v kultuře). Koblížek (2000) uvádí 4 druhy (T. chinensis, T. gallica, T. parviflora, T. ramo-sissima). Lze předpokládat, že poslední dva jmenovaní autoři vycházejí ze zahraniční literatury, protože jmenované druhy jsou v nabídkách významných zahraničních školek, nikoliv ze skutečné situace v našich školkařských podnicích a v zahradách.
V jižní Evropě se navíc pěstují T. africana, T. canariensis, především na mořském pobřeží. Jsou velmi citlivé na zimní mrazy a jejich pěstování u nás nepřipadá v úvahu. T. aphylla je zajímavý druh s maximálně redukovanými listy, který má úzce kuželovitou korunu. Stromy poněkud připomínají cypříškovité jehličnany a druh byl dokonce nejprve popsán v rodu Thuja. Pěstuje se v muslimských zemích od Tuniska po Taiwan.
Přehled pěstovaných druhů:
a) tamaryšky pětičetné
Tamarix chinensis Lour., – Tamaryšek čínský
(syn.: T. juniperina, T. amurensis, T. japonica)
Velký keř nebo vícekmenný strom s tmavě hnědou až černou borkou, větve jsou lysé, listy přisedlé s rovnou bází dlouhé 1,5 až 3 mm. Pokud vytváří květenství na jaře, skládá se z hustých hroznů, letní květenství je řidší a delší. Šířka hroznů je 5 až 7 mm, délka 2 až 6 cm. Listen je stejně dlouhý nebo jen nepatrně delší než květní stopka. Kališní lístky jsou celokrajné. Kališní i korunní lístky mají zřetelný kýl. Korunní lístky jsou nejčastěji oválně eliptické, souměrné, po odkvětu dlouho vytrvávající.
Rozšíření: Čína – používán na tvarování bonsají, Mongolsko, Korea a Japonsko.
Tamarix ramosissima Ledeb., – Tamaryšek oděský
(syn.: T. odessana, T. pendandra, T. pentandra, T. altaica)
Velké keře nebo vícekmenné stromy vysoké až 6 m s hnědou nebo červenohnědou borkou, větve lysé. Listy jsou přisedlé s rovnou bází dlouhé 2 až 5 mm. Listeny jsou delší než květní stopky a dosahují prakticky ke konci kališních lístků. Kališní lístky nepravidelně zubaté. korunní lístky nesouměrné, opakvejčité, po odkvětu vytrvávající. Květenství vytváří buď na jaře na loňských větvích, nebo v létě na letošních větvích, letní hrozny jsou široké 3 až 4 mm a dlouhé 2 až 7 cm.
Rozšíření: pouště a polopouště mírného pásma Asie od Kavkazu po Mongolsko a Koreu.
V literatuře se uvádí několik kultivarů:
T. ramosissima 'Alba' – květenství bílé
T. ramosissima 'Pink Cascade' – květenství delší, převislé, růžové
T. ramosissima 'Rubra' – květenství tmavě růžové
Tamarix gallica L., – Tamaryšek francouzský
(T. anglica, T. algeriensis)
Malé stromy nebo velké keře vysoké i přes 8 m vysoké, borka je tmavě černohnědá či tmavě purpurová. Větve lysé. Listy přisedlé s rovnou bází, dlouhé 1 až 2 mm. Listeny delší než květní stopka. Kališní lístky celokrajné či zřídka nevýrazně nepravidelně zubaté. Korunní lístky pravidelné, oválné či oválně vejčité, po odkvětu opadavé. Kvete obvykle začátkem léta v koncových latách na letošních větvích. Jsou široké 5 až 6 mm, jednotlivé větve jsou dlouhé kolem 7 cm.
Rozšíření: západní Středomoří, sever Francie a jih Anglie.
b) tamaryšky čtyřčetné
Tamarix parviflora DC., – Tamaryšek drobnokvětý
Keře vysoké až 3 m. Borka je nejčastěji hnědá až červeně hnědá, větve lysé. Květní stopka krátká, listeny dosahují do poloviny kalicha. Kališní lístky nepravidelně zubaté, s výrazným kýlem. Korunní lístky nejčastěji oválné, dlouhé až 2 mm. Korunní lístky dlouho po odkvětu vytrvávají. Květe na jaře v květnu na loňských větvích, větve jsou široké 3 až 5 mm a dlouhé 1,5 až 4 cm, květy jsou hustě uspořádané.
Rozšíření: Balkán, Turecko, severní Itálie, Korzika, Kréta. Ve Španělsku a severní Africe nejspíše zplanělý.
Tamarix tetrandra Pall., – Tamaryšek čtyřmužný
(syn.: T. taurica)
Keře vysoké až 3 m. Borka černá, šedočerná vzácně hnědá, větve lysé nebo s papillose. Listy přisedlé, s rovnou bází, dlouhé 4 až 5 mm. květy mají velice krátkou stopku. Kališní lístky někdy s řídkými pappilose, můžou být s několika zuby, mají dobře vyvinutý kýl. Korunní lístky vytrvávají dlouho, nejčastěji jsou oválné, dlouhé 2,5 mm. Kvete na loňských větvích na jaře v květnu o něco později než T. parviflora, hrozny jsou 6 až 7 mm široké a kolem 5 cm dlouhé, relativně řídké.
Rozšíření: jižní Balkán, Turecko, Krym, Kypr a blízký východ.
Často zaměňován za Tamarix parviflora a i jiné druhy.
Perspektivní druhy
Ve střední Asii roste řada druhů, které by mohly být perspektivní pro zahradnickou kulturu. Rozšíření sortimentu tamaryšků by umožnilo nejenom výrazně rozšířit dobu jejich kvetení, ale i barevnost podzimního zbarvení. V úvahu by připadaly T. hispida, kvetoucí v létě a na podzim dlouhými latami, T. laxa, kvete časně na jaře světle růžovými květy v krátkých hroznech, T. leptostachya kvetoucí začátkem léta až 15 cm dlouhými hrozny.
Nároky a pěstování
Pěstované druhy vyžadují plné slunce, dobře snáší i úpal. Ve stínu vytahují a špatně kvetou. Na půdu jsou nenáročné, ale upřednostňují lehké a písčité půdy, rostou ale i na skeletnatých kamenitých půdách a skrývkách. Dobře rostou i na píscích, příliš těžké vápnité půdy jsou méně vhodné. Bez problémů snáší zasolení kolem silnic.
T. parviflora dobře snáší naši zimu, T. gallica v tuhých zimách namrzá, ale dobře regeneruje. Dobře snášejí i hluboký řez, špatně reagují na přesazování. Zasypaní báze substrátem jim neškodí. U nás netrpí chorobami a škůdci.
Rozmnožování
Tamaryšky poměrně špatně rostou ze semen – podobně jako bříza spíše vyklíčí náhodně zanesená semena, než výsev v kontejnerech. Vysévají se na povrch půdy, ke klíčení potřebují světlo. Snadno se množí dřevitými řízky v zimě i bylinnými řízky kdykoliv během vegetace.
Odolnost vůči soli a slunci
Tamaryšky jsou značně odolné vůči zasolení, přebytečnou sůl dokáží vylučovat žlázkami na listech. Urychlují tak přesun solí ze spodních vrstev půdy na její povrch. V určitých podmínkách tak slaný opad brání v klíčení semen vrb a topolů. Jsou velice tolerantní k suchému vzduchu a dobře snáší sluneční úpal.
Použití
Tamaryšky jsou nápadné, jemné keře, které se pro svůj svébytný habitus poměrně obtížně kombinují. Používají se především ve větších výsadbách, podél silnic a dálnic a v sídlištní zeleni. Jsou vhodné i pro soliterní výsadby. Oblíbené jsou i v rodinných zahrádách. Krása, na jaře kvetoucích druhů tamaryšků, nejvíce vynikne před kulisou vysokých jehličnanů.
Zdravim. Krasne napsany clanek. Pisete, ze Tamarysek je opadavy i stalezeleny. Nenasla jsem ,ktery druh je stalezeleny....neopadavy. Muzete upresnit ? Dekuji