Nejběžnějšími abiotickými (neparazitními) poruchami rostlin jsou bezesporu poruchy způsobované nesprávnou výživou, tzn. nedostatkem (deficiencí) nebo někdy i nadbytkem některého makro- nebo mikroprvku.
Nedostatek dusíku se projevuje slabým růstem kořenů i nadzemních částí a především světlezelenou barvou, která je nejvýraznější na níže položených listech. Při dlouhodobějším nedostatku rostliny žloutnou a pletiva mohou i odumírat (nekrotizovat). Kromě toho dochází i ke zpomalení růstu a v mnoha případech i k menší tvorbě květních pupenů a semen. Příznaky nedostatku dusíku se vyskytují především na lehkých půdách a za chladného počasí, především na jaře. Nedostatkem dusíku trpí zvláště květák a zelí, nejméně pak cibule, salát a pastinák. Nadbytek dusíku se projevuje tmavozelenou barvou listů a nadměrnou tvorbou zelené hmoty na úkor květů a plodů. Rostlinná pletiva jsou vodnatá, řídká a proto i náchylnější vůči chorobám, škůdcům a chladovým a mrazovým poškozením. Zelí při přihnojení dusíkem má nižší obsah cukrů a proto hůře kvasí, cibule je hůře skladovatelná, lusky papriky špatně vyzrávají a u celerových bulev dochází k černání nebo modrání dužniny. Přehnojení dusíkem se projevuje i nižším obsahem kyselin a vitaminu C. Zcela specificky reagují na nadbytek dusíku rychlené (skleníkové) okurky, u nichž okraje listů žloutnou a postupně zasychají.
Fosfor
Jeho nedostatek se obecně projevuje červenavým až fialovým či bronzovitým nádechem částí, které mají být zelené (především stonky, listová žilnatina a spodní strana listů). Dalším příznakem je zpomalený růst stonků a kořenů, tvorba menších a protáhlejších listů s kratšími řapíky, opožděné rašení, kvetení a dozrávání a zvláště nedostatečná tvorba a vývin plodů. Luskoviny mají menší počet semen v luscích. Silnější příznaky jsou na lehkých a kyselých půdách, na půdách s nadbytkem dusíku a za chladného počasí. Na nedostatek fosforu je náchylná především mrkev, hrách, fazol a rajčata. U hlávkového zelí, okurek, tykví, cibule a vodnice se příznaky nedostatku fosforu většinou neprojevují. S nadbytkem fosforu se v přirozených podmínkách prakticky nesetkáváme.
Draslík
Při nedostatku tohoto prvku se v listech hromadí nadbytek dusíku, což se projevuje jejich tmavozelenou barvou. Protože se jedná především o amoniakální formu dusíku, nahromadění amoniaku (čpavku) působí toxicky, což se projevuje následným žloutnutím a postupným zasycháním listů. To začíná na špičkách listů a rozšiřuje se po okrajích listů směrem k řapíkům a při silnějších příznacích i mezi žilnatinu. Typický příznak nedostatku draslíku se výstižně nazývá okrajovou (někdy též káliovou) spálou, resp. nekrózou. Uvedené příznaky se vyskytují nejprve na spodních listech a až později přecházejí i na listy umístěné výše. Někdy se nedostatek draslíku projevuje i vadnutím rostlin nebo svěšením listů, a to i v případě dostatku vody v půdě, předčasným opadem listů i květů, sníženou mrazuvzdorností, tvorbou drobných a špatně vybarvených plodů a tvorbou semen se špatnými osivovými hodnotami. Obecně dochází k opožděnému růstu, rostliny mají světle zelené listy a snižuje se obsah vitaminu C. U rajčat a paprik může mít nedostatek draslíku za následek metlovitý vzrůst rostlin a u rajčat je i příčinou zvýšeného praskání a rovněž nerovnoměrného dozrávání plodů (tzv. nevyzrávání stopkové části). U okurek dochází k různým deformacím plodů a u salátu a zelí k tvorbě nekvalitních hlávek. Nízký obsah draslíku v zelenině, a v potravinách obecně, pak má negativní vliv na vysoký krevní tlak u konzumentů. Na nedostatek draslíku je citlivé především hlávkové zelí, mrkev, celer, hrách, fazol a nejméně citlivá je cibule, salátová řepa, salát, tykve a okurky. Projevy nedostatku draslíku jsou silnější na lehkých půdách, za sucha a teplého počasí a na půdách s vysokým obsahem vápníku a hořčíku. Nadbytek draslíku se projevuje pouze nepřímo a to tím, že jeho vysoká koncentrace v půdě omezuje příjem jiných živin, zejména vápníku a hořčíku, ale i zinku a manganu. V těchto případech pak mluvíme o indukované výživové poruše.
Síra
Její nedostatek se projevuje obdobně jako nedostatek dusíku, ale příznaky postupují od vrcholu rostlin a žilnatina zůstává zelená. Při nízkém obsahu síry se v rostlinách zvyšuje koncentrace nežádoucích nitrátů. Výrazné snížení atmosférických spadů a omezené používáním hnojiv obsahujících síru má za následek stále častější projevy deficience síry i v našich podmínkách, zvláště na lehkých půdách. Nejnáchylnější na nedostatek síry jsou všechny brukvovité druhy zeleniny, cibule, pór a česnek.
Hořčík
Nejtypičtějším příznakem nedostatku prvku je ztráta chlorofylu (chloróza) listů, při které zůstávají zelená pletiva pouze v blízkosti žilnatiny (nervatury). Poškozené listy předčasně opadávají. Tato porucha se objevuje nejprve na spodních listech a až později postupuje směrem nahoru. Dalším příznakem je zpomalený růst a opožděné květení. Porucha se projevuje silněji na lehkých a kyselých půdách, při nadbytku draslíku, dusíku (zejména v amoniakální formě) a vápníku. Na nedostatek hořčíku je citlivé především hlávkové zelí. Nadbytek hořčíku je v běžných podmínkách zcela ojedinělý a projevuje se poškozením kořenové soustavy.
Železo
Příznaky jeho nedostatku jsou velmi podobné příznakům nedostatku hořčíku a taktéž silnější příznaky jsou na půdách s vyšším obsahem vápníku, ale i fosforu a s nedostakem draslíku. Základní rozdíl oproti hořčíku je především v tom, že ztráta zeleného zbarvení nastává od horních (nejmladších) listů. Tento typ chlorózy se někdy nazývá kalciózou. Příznaky nedostatku železa jsou silné zejména na půdách zásaditých (s vysokým obsahem vápníku), vlhkých, s vysokým obsahem jílovitých částic a za vyšších teplot. Na nedostatek železa jsou citlivé zejména rajčata. S nadbytkem železa se v přirozených podmínkách prakticky nesetkáváme.
Bór
Nejtypičtějším příznakem nedostatku je tzv. srdéčková hniloba, která je poměrně častá u celeru a salátové řepy a projevuje se vytvářením a postupným hnědnutím dutin v bulvách a kořenech. Doprovodným jevem je podélná pruhovitost, zkorkovatění a pukání listových řapíků. U celeru jsou podstatné rozdíly v citlivosti jednotlivých odrůd. V některých případech se nedostatek bóru projevuje i chlorózou, slabší násadou květů, opadem květů a nekvalitními plody. U květáku, brokolice i u ostatních druhů brukvovité zeleniny je nedostatek bóru příčinou dutosti a vnitřní hniloby košťálů, hnědnutí růžic a kadeřavosti a křehkosti listů. Při silnějším nedostatku bóru se mohou vytvořené dutiny zbarvovat dohněda. U salátu a špenátu je příčinou světlé barvy a stáčení listů a často i praskání listových řapíků. Nedostatek bóru je podporován dlouhodobým suchem, intenzivním světlem a nadbytkem vápna a draslíku v půdě. Může se však vyskytovat i na půdách kyselých s vysokým obsahem organické hmoty nebo na půdách lehkých při nadbytku dusíku, fosforu a nedostatku draslíku Nadbytek bóru se většinou projevuje žloutnutím až zasycháním okrajů listů. Citlivé na nadbytek bóru jsou především okurky, rajčata a mrkev.
Měď
Základními příznaky nedostatku jsou to chlorózy, vadnutí, zpomalený růst a snížená tvorba semen. Nejcitlivější je cibule, kopr, salát a špenát a to především při jejich pěstování na půdách s vysokým obsahem organických látek. Příznaky jsou kromě toho vyšší v době vysokých teplot a při přehnojení dusíkem. Nadbytek mědi pak snižuje růst rajčat (především na kyselých půdách).
Mangan
Při nedostatku listy žloutnou, avšak zelené zůstávají i ty nejjemnější žilky. U mrkve se špatně vyvíjejí kořeny a tvoří se více postranních kořenů. Především u květáku a brokolice nedostatek manganu má za následek snížený příjem fosforu, draslíku, hořčíku, bóru a mědi. Příznaky nedostatku mangánu zvyšuje nadbytek železa v půdě. K náchylnějším rostlinám patří fazol a hrách. Nadbytek manganu se projevuje především na půdách kyselých a to někdy až těžkými chlorózami.
Molybden
Nedostatek tohoto prvku je nejznámější u květáku a brokolice, kde je příčinou nevytvoření růžic („vyslepnutí“) nebo tvorby deformovaných růžic. Od vyslepnutí způsobeným jinými příčinami (především plodomorkou /bejlomorkou/ zelnou, mrazem, krytonoscem čtyřzubým a některými virózami) se vyslepnutí způsobené nedostatkem molybdenu odlišuje silnou deformací listů. Většinou je celá jedna podélná polovina listu zakrnělá a druhá polovina je v různém stupni redukována, zprohýbána a celkově deformována. Při silnějších příznacích jsou nejmladší listy redukovány často až na hlavní nerv, který je v horní části většinou zahnutý, takže celý list je přeměněn na útvar, který připomíná háček (v Polsku se tato porucha označuje jako „biczykowatość kalafiora“). V případě slabších příznaků se sice růžice mohou vytvořit, ale jsou menší a méně kompaktní. Rostliny trpící nedostatkem molybdenu často působí chlorotickým dojmem, což je způsobeno omezenou asimilací dusíku. Nedostatek molybdenu se však může vyskytovat i jiných brukvovitých druhů zeleniny, především u hlávkového zelí, kedlubnů a i tuřínu. I v těchto případech jsou redukovány listové čepele a při silnějších příznacích jsou rostliny bez nejmladších listů (vegetačních vrcholů, srdéček). Deformace listových čepelí se může projevit i u salátu a rajčat. Silné příznaky jsou především na kyselých půdách, ve kterých je nejen velmi nízký obsah molybdenu, ale jeho příjem rostlinami je omezen. Rané odrůdy květáku jsou vůči deficienci molybdenu více náchylné než odrůdy s delší vegetační dobou. Jindy se ale uvádějí jako odolnější odrůdy s pomalejším růstem. Preventivní ochranou je především úprava půdní reakce (např. vápněním nebo nepoužíváním fyziologicky kyselých hnojiv). Při pH větším než 6 přechází molybden do formy pro rostliny lépe přijatelné. Je však třeba počítat s tím, že molybden v této přijatelné formě je z půdy poměrně rychle odčerpáván.
Zinek
Příznaky jeho nedostatku jsou velmi podobné příznakům nedostatku železa, manganu nebo hořčíku a velmi těžko se od nich rozpoznávají jen vizuálně. Kromě chloróz je pro tuto deficienci typická i tvorba abnormálně malých listů (tzv. drobnolistost nebo též růžicovitost listů). Všechny tyto příznaky jsou výraznější při vysokém obsahu vápníku nebo fosforu. Podporuje je však i chladná zima a suché jaro. U zeleniny se tato deficience projevuje jen vzácně.
O nejzajímavější karenční poruše zeleniny, kterou je bezesporu nedostatek vápníku, v tomto článku není záměrně žádná zmínka a bude o ní pojednáno samostatně. Na závěr je třeba ještě zdůraznit, že tento článek zdaleka není vyčerpávajícím souhrnem znalostí o dané problematice, ale jen určitým abstraktem toho, co by pěstitelé zeleniny měli znát.
