Tuto otázku si kladou odborníci i laici pokaždé, když na nějakém místě mají být z různých důvodů odstraněny stromy nebo tehdy, když byly nějaké stromy hrubě poškozeny nebo dokonce již pokáceny. Stejnou otázku si jistě pokládají také lidé v souvislosti s převody nemovitostí. Stromy rostoucí například na zahradách u rodinných domů, chat, chalup jsou, stejně jako ostatní kategorie dřevin, považovány za součást pozemků, na kterých stojí, a proto se podílejí na jejich hodnotě a ceně, jež je předmětem našeho zájmu.
Výraz hodnota je obecný pojem k ocenění čehokoliv jak ve smyslu materiálním, tak duchovním. Hodnota je údaj obvykle kvantitativní, vzniklý hodnocením, měřením apod. V různých oborech může mít i různé významy. Cenou pak označujeme peněžní ekvivalent hodnoty. V oboru sadovnická a krajinářská tvorba chápeme hodnotu dřevin přeneseně jako význam těchto přírodních prvků pro určitý subjekt nebo pro společnost. Protože dřeviny mají pro člověka mnoho významů, specifikujeme podle nich odpovídajícím přívlastkem i jejich hodnotu. Hovoříme např. o hodnotě estetické, ekologické, environmentální, ekonomické, sadovnické, kulturní, historické, apod. Preference jedné hodnoty před jinými je odvislá mimo jiné na úhlu pohledu posuzovatele, potřeb i mínění vlastníka dřeviny, správce či uživatele nemovitosti, na které roste.
Nákladová metoda
Vzpomenuté významy (hodnoty) okrasných dřevin jsou nezpochybnitelné, navenek hmatatelné i pocítitelné. Mnohé z nich však nejsou vůbec exaktně změřitelné a často jsou kvantifikovatelné pouze velmi obtížně, náročně a zdlouhavě. Slovní, bodové, stupňové a jiná hodnocení významu dřevin zase bývají značně subjektivní, často v silné závislosti na vztahu posuzovatele k předmětné dřevině. Výše uvedená slova dokládají, že takovýto úkol je složitý a že většinu citovaných hodnot tak není možné komplexně a spravedlivě ocenit v penězích. Přesto v praktickém životě potřebujeme znát cenu dřevin, a tudíž je musíme nějakým způsobem oceňovat. Ekonomická věda v tomto případě postupuje pragmaticky. Cenu nestanovuje podle neměřitelných a neobchodovatelných abstraktních hodnot, nýbrž ji určuje podle výrobních nákladů vložených do výroby konkrétního statku k určitému – rozhodnému – dni. V případě dřevin to jsou náklady potřebné na vypěstování dřeviny do velikosti a kvality, kterou měla nebo má ku dni zjišťování její ceny (převod) nebo ku dni nastalé události (pokácení, poškození). Z ekonomického hlediska jde o naprosto objektivní a regulérní přístup. Takovýto postup při oceňování je všeobecně uznáván a nazývá se nákladová metoda.
Uvedenou metodou byly kalkulovány i základní ceny stromů ve dvou metodických pomůckách používaných v současné době k oceňování dřevin rostoucích mimo les, resp. okrasných dřevin v ČR. Jedná se o metodiku Českého ústavu ochrany přírody (ČÚOP) Praha 1992, nyní v aktualizované verzi Agentura ochrany přírody a krajiny (AOPK) ČR vydané v roce 2005, a vyhlášku Ministerstva financí (MF) č. 540/2002 Sb. ve znění vyhlášky č. 617/2006 Sb. První pomůcka je využívána k oceňování společenské hodnoty a ekologické újmy na dřevinách, druhá pak slouží zejména pro oceňování okrasných dřevin při převodech nemovitostí a pro daňové účely. Základní cenou se rozumí cena za dosažené ideální rozměry stromu, popř. jeho stáří, tedy bez přirážek nebo srážek za kvalitu dřeviny, kvalitu stanoviště, polohu lokality atd.
Odlišnosti v hodnocení
Přestože obě pomůcky deklarují, že základní ceny stromů (i dalších kategorií dřevin) byly stanoveny nákladovým způsobem, jejich výše u stejných druhů stromů ve stejné velikosti (stáří) se diametrálně odlišuje, často v řádu desítek až sta tisíc Kč. Vzhledem k tomu, že žádná z uvedených metodik neuvádí u základních cen konkrétní kalkulace, vyvstávají mezi zainteresovanými odborníky přirozeně pochybnosti o správnosti jejich nastavení. Nejde však jen o způsob výpočtu, ale také o použité podklady, zvolené technologie výsadby a pěstování, specifikace a množství vložených materiálových a pracovních nákladů, jednotkové ceny materiálů a prací atd.
Neprůhledné záležitosti okolo tvorby základních cen stromů byly impulsem k tomu, aby se tyto ceny v obou metodikách prověřily, popř. aby se podle aktuální situace na trhu práce a materiálů, jakož i poznatků vědy a praxe o tomto problému, vykalkulovaly základní ceny nové. Ve Výzkumném ústavu krajiny a okrasného zahradnictví (VÚKOZ) Průhonice jsme proto založili výzkumný projekt, který si současně stanovil i cíl navrhnout jednotný a jednoduchý způsob hodnocení a oceňování dřevin rostoucích mimo les, jež by byl přijatelný pro různé objekty zeleně i životní situace. Projekt je nyní.ve stadiu řešení a tento příspěvek seznamuje se způsobem hodnocení solitérních stromů v terénu, výpočtem základní ceny a její úpravou podle momentálního stavu stromu do ceny výsledné (aktuální, konečné, odhadní).
Hodnocení dřevin v terénu
V sadovnicko-krajinářském oboru chápeme pod pojmem hodnocení dřevin (bonitace) zejména proměřování jejich základních kvantitativních veličin (biometrických parametrů) a klasifikaci podstatných kvalitativních znaků za účelem určení jejich výsledné sadovnické hodnoty (bonity). Bonitací zjišťujeme tedy především rozměry dřeviny a její aktuální kvalitu. Zahrnujeme do ní však i další údaje potřebné k vytvoření představy dřeviny při jejím oceňování i kontrole ceny či při rozhodováních o její další existenci nebo péči, která se převážně již řeší ex situ, mnohdy i s časovým odstupem. Bonitace vždy předchází oceňování, které je na ní závislé. Procesy bonitace a oceňování jsou tedy vzájemně propojené.
Při bonitaci stromů v terénu, která je součástí inventarizace dřevin v určitém objektu zeleně, se nejprve provede identifikace lokality a stromu. Zapíše se informace o místě výsadby (park, náměstí, ulice, zahrada apod.), uvede se parcelní číslo pozemku a příslušné katastrální území a dále datum hodnocení. Jednotlivým stromům se přidělí evidenční číslo a určí se jejich botanický (vědecký), popř. český odborný název. Následně se přikročí ke stanovení jejich věku, změří se rozměry stromu, kmene a koruny a posuzují se relevantní kvalitativní znaky, jako jsou vitalita, zdravotní stav, poškození hlavních částí stromu, provozní bezpečnost a sadovnická hodnota. Všechny tyto údaje se při hodnocení považují za obligatorní.
Věk stromu se stanovuje převážně odborným odhadem. Vodítkem jsou zpravidla jeho rozměry, ekologické poměry na stanovišti, kvalita péče o dřevinu i stanoviště. Hodnocený jedinec se zařazuje do věkové kategorie (5 až 10 let, 10 až 15 let, 15 až 20 let, 20 až 30 let, 30 až 40 let, 40 až 60 let, 60 až 80 let, 80 až 100 let, atd.). K měření výšky stromu se používá výškoměr, kterým změříme nejen jeho výšku, ale i výšku koruny. Průměrkou, plátěným metrem nebo pásmem změříme průměr či obvod kmene ve výšce 1,3 m od jeho báze. Měříme-li průměrkou, kmen měříme ve dvou na sobě kolmých směrech, z nichž první je měřením ve směru nejdelší osy. Zjištěné hodnoty následně dělíme dvěmi. Taktéž si počínáme při měření, příp. krokování šířky (průměru) koruny, jež je na povrch zemský vymezena průmětem její okapové linie.
Kvalitativní hodnocení
Ke klasifikaci těchto znaků stromu použijeme stupnice uváděné v tabulce 1. Zde se již jedná do značné míry o subjektivní kvalifikaci předmětných znaků. Výsledek je závislý především na odborné výbavě a praktických zkušenostech posuzovatele. Svoji roli v něm však hraje i roční doba, kdy např. u opadavých listnatých stromů v zimě nevidíme změny ve velikosti, tvarech, barvě listů, a tudíž se můžeme zmýlit v posouzení vitality i zdravotního stavu. Jiné způsoby hodnocení kvalitativních atributů dřevin opírající se o data z měření, zkoušení, ohledání atd. však nejsou dosud známy.
Vitalita, zdravotní stav, poškození hlavních částí stromu (koruna, kmen, kořeny) se současně promítají i do jeho sadovnické hodnoty. Tento ukazatel slučuje prakticky všechny kvalitativní znaky stromu, které není možné postihnout klasickým měřením. Je to kritérium vypovídající o kvalitě dřeviny jako prostorového a funkčního přírodního prvku nejen v parcích, zahradách, atd., ale i ve volné krajině mimo les. Pro svoji integrující funkci je tedy sadovnická hodnota (bonita) naprosto zásadním a neopominutelným ukazatelem aktuálního stavu dřeviny. Definování kategorie sadovnická hodnota dřeviny patří k významným přínosům prof. Ing. J. Machovce, CSc., ze Zahradnické fakulty MZLU Brno – Lednice na Moravě pro práci v tomto oboru v naší republice i sousedním zahraničí. Vzhledem ke skutečnosti, že se prakticky jedná o shrnující výsledek bonitace stromu v terénu, předkládáme zde čtenářům současné slovní vymezení jednotlivých stupňů sadovnické hodnoty (SH), které je přizpůsobené i potřebám pro oceňování stromů:
Sadovnická hodnota
SH 1 – velmi vysoká – strom s ideálně vyvinutým habitem, který odpovídá danému taxonu, pěstebnímu tvaru a věku; většinou v solitérní pozici a pravidelně zavětvený, zcela vitální, zdravý, nepoškozený, bezpečný; funkčně a kompozičně velmi významný; dlouhodobě perspektivní
SH 2 – vysoká – strom se ve všech kvantitativních a kvalitativních znacích jen mírně odchyluje od ideálu v příslušném věku (SH 1); odchylky však podstatně nezhoršují jeho typický vzhled, kondici, funkci a bezpečnost; kompozičně a funkčně významný; dlouhodobě perspektivní
SH 3 – průměrná – strom má již výraznější odchylky od ideálního habitu v příslušném věku; vykazuje menší i větší fyziologické poruchy či vady v architektuře; celková kondice, poškození a stabilita však nesnižuje jeho relativně příznivou funkčnost i bezpečnost a stále umožňuje jeho střednědobou až dlouhodobou existenci
SH 4 – nízká – strom se značně poškozeným habitem např. v důsledku zápoje, chorob, trvale působících škůdců, věku či absence odborné péče; málo olistěný, slabě až velmi slabě vitální, v dospělosti a senescenci zpravidla s vysokou mírou nebezpečnosti pro své okolí; existenčně krátkodobý, neperspektivní
SH 5 – velmi nízká (žádná) – strom s velmi slabou nebo již žádnou vitalitou, těžce nemocný, málo olistěný, odumírající nebo už suchý; celkově velmi silně habituálně poškozený, v dospělosti a senescenci často i vysoce nebezpečný až havarijní; absolutně bez perspektivy
Při aplikaci tohoto klasifikačního systému pro účely oceňování se funkční působnost stromu posuzuje úměrně k jeho věku popř. vývojovému stadiu. Nejvyšší stupeň sadovnické hodnoty tak může docílit i relativně mladý, avšak ve všech aspektech kvalitní strom. Tradiční zařazování mladých a dospívajících, byť dobře vyvinutých a prosperujících, ale dosud funkčně neplnohodnotných jedinců do SH 3, vede totiž následně ke špatné výsledné ceně dřeviny.
Uváděné bonitační údaje se v terénu mohou doplnit ještě o další data, např. pěstební stav, biologickou perspektivu, vývojové stadium. Nezbytné je charakterizování pozice (postavení) stromu v prostoru.
Záznam hodnocení
Pro terénní šetření i prezentaci výsledků bonitace stromů v různých dokumentech slouží tabulkové formuláře, kam se zapisují příslušné stupně a kódy. Vzor vyplnění formuláře přináší tabulka 3. Z tabulky je zřejmé, že při hodnocení několika atributů byly u některých jedinců použity mezistupně. Hodnotitel tím upozorňuje na nevyhraněnost znaku k určitému stupni. Nevyplněné buňky znamenají, že daný atribut nebyl nebo nemohl být posouzen. V konkrétním případě se předpokládá, že kořenový systém je plně skrytý v půdě a strom nemá ani povrchové kořeny, nebo tyto nejsou poškozeny. Sestupné řazení kvality od nejlepšího stupně k nejhoršímu a stejný systém stupňování kvality u všech znaků urychluje práce v terénu a usnadňuje základní interpretaci výsledků jakýmkoliv uživatelem.
Řešení dané problematiky finančně podporuje MŽP ČR v rámci výzkumného záměru „Výzkum neprodukčních rostlina jejich uplatnění v krajině a sídlech budoucnosti“.
Dobrý den,
mám prosbu měla jsem na zahradě stříbrný smrk staří cca 20 let výška 7 metru museli jsem zařezávat kvůli el.vedení. cca 20 cm průměr v dobrém stavu. Došlo k autonehodě a strom nám byl vyvrácen a zlomený. Dokázaly by jste mi prosím odhadnout jeho cenu. Předem děkuji za pomoc, mám problém s pojišťovnou nevím jak dokázat cenu stromu.