Pěstební nároky lilií

V minulém čísle jsme vás seznámili s historii šlechtění a pěstování lilií, které se datuje do období 2700 let před n. l. Dostatek prostoru byl věnován popisu botanických druhů, a třídění hybridních lilií do devíti skupin. Tentokrát se budeme věnovat jejich pěstebním nárokům.

Množení lilií
U generativního množení – výsevem semen, je nutné uvést, že semena lilií klíčí dvěma způsoby: epigeicky, t.j. nad zemí a hypogeicky, t.j. pod zemí. Oba tyto způsoby se ještě dělí na pomalé a rychlé klíčení. Většina epigeicky klíčících lilií klíčí po výsevu rychle, většina hypogeicky klíčících opožděně.
U epigeického způsobu klíčení vyraší ze semen děložní lístek, podobně jako u kuchyňské cibule a zanedlouho poté první pravé listy. U hypogeického způsobu se ze semene vytváří nejdříve malá cibulka, ze které po mírném prochlazení vyraší pravé listy. Tyto vlastnosti jsou specifické pro jednotlivé botanické druhy a jejich odrůdy, např. většina asijských druhů klíčí epigeicky, na druhé straně všechny martagonovité druhy hypogeicky. V tomto případě se osvědčuje ukládat semena do vlhké rašeliny do plastových sáčků, ve kterých se zhruba do vánoc ze semen utvoří malé cibulky. Při jarním výsevu se semen, nebo i malých cibulek vysévají do dobře propracované zeminy v kontejnerech, v některých velkých šlechtitelských podnicích např. ve státě Oregon (USA) do volné půdy. U některých odrůd se již po prvním roce výsevu získají květuschopné cibulky, u jiných, např. u zmíněných martagonovitých až po pěti letech.
O vegetativním množení jsme se částečně zmiňovali v příspěvku uveřejněném v minulém čísle.

Stanoviště a půdní podmínky
Při výběru stanoviště bychom měli mít na zřeteli na jakých místech rostou botanické lilie v přírodě a snažit se jim poskytnout stejné nebo podobné podmínky. Některé asijské druhy, jako například L. pumilum rostou na otevřených, hodně osluněných místech, lilie bělostná, nebo L. henryi na vápencových skalách na plném slunci, martagonovité jsou spíš hajními rostlinami, některé americké jsou téměř bažinní, jsou i lilie vegetující na okrajích džungle, atd. Obecně platí nepsané pravidlo, že čím má lilie užší list, tím více slunce ji poskytneme a naopak. Většina hybridních lilií byla vyšlechtěna pro zahradní podmínky, jsou odolné a s výjimkou dálnovýchodních druhů jako je např. L. speciosum a jejich hybridů, dobře snášejí naše klimatické podmínky. Při výběru stanoviště se vyvarujeme mrazovým kotlinám, zamokřeným místům. Nevhodně jsou také oblasti s častým výskytem pozdních mrazíků, na které jsou obzvlášť citlivé čínské hybridy. Volíme stanoviště vzdušná, ale chráněná před prudkými větry a dobře osluněná především dopoledním sluncem.
Jako jsme vycházeli při výběru stanoviště z přírodních podmínek místa výskytu botanických lilií, tak přistupujeme i s volbou půdního substrátu pro jejich pěstování v kultuře. Pro pěstování hybridních lilií je vhodná kvalitní hlinitopísčitá zahradní zemina v tzv. staré síle, tj. ne čerstvě vyhnojená, propustná, na níž nebude po deštích voda stát. Těžké půdy můžeme vylepšit přídavkem hrubšího písku, eventuelně se postarat o drenáž z hrubšího materiálu. Osvědčují se i vyvýšené záhony, které podle potřeby můžeme drenážovat celé.

Výsadba a přesazování lilií
Nejvhodnějším obdobím pro výsadbu a přesazování lilií jsou podzimní měsíce, až do příchodu mrazů. V současné době se cibule lilií prodávají i na jaře, jde o cibule sice sklizené na podzim, ale přes zimu skladované v chladírnách. Tyto cibule by neměli být při jarní výsadbě narašené a vysazujeme je nejpozději v dubnu Rostliny z jarní výsadby nejsou tak vitální, jako rostliny vysazená na podzim. Teprve až druhým rokem se nám ukážou v plné síle a kráse. Při výsadbě cibulí je velice důležitý jejich zdravotní stav.
Všechny poškozené kořeny a šupiny je třeba ostrým nožem odříznout, doporučuje se nechat větší rány jeden nebo dva dny oschnout. Cibule můžeme také dezinfikovat krátkodobým máčením v roztoku fungicidu např. Karate (0.05% po dobu cca. ½ hod.). Při manipulaci s cibulemi lilií se vyvarujeme poškození jejich kořenů. Lilie se nikdy nenachází v úplném vegetačním klidu.
Hloubka výsadby cibule závisí na její velikosti a na konkrétní odrůdě. Asijské hybridy sázíme do hloubky přibližně 10 cm, větší cibule čínských hybridů do hloubky 15 cm. V těžších půdách vysazujeme mělčeji. Obecně se můžeme držet nepsaného pravidla, že hloubka výsadby cibule je tří až čtyřnásobek její výšky.
Hustota sponu výsadby se volí podle velikosti cibule a vzrůstnosti odrůdy. Vzdálenost příčných řádků je zpravidla 15 až 25 cm, minimální vzdálenost cibulí je 15 cm na záhonech o šíři 120 až 150 cm. Přehuštěná výsadba podporuje rozvoj plísní a bakteriálních chorob. Je-li suchý podzim nebo jaro, je vhodné vysazené cibule adekvátně zalít. Při podzimní výsadbě se osvědčuje pokrýt půdu asi pěticentimetrovou vrstvou mulče z organického materiálu. Nejvhodnější je vyzrálý kompost, kterým můžeme mulčovat i během vegetačního období.
Zcela jiný způsob výsadby volíme u lilie bělostné (L. candidum), která raší už v srpnu. Z tohoto důvodu ji sázíme nebo přesazujeme koncem července. Cibuli nesázíme hluboko, výška substrátu nad vrcholem cibule by měl být pouze jeden až tři centimetry.
V posledních letech se šlechtitelé lilií zaměřili i na produkci odrůd menšího vzrůstu, které se staly velice populárními a vhodnými rostlinami pro pěstování v nádobách na terasách a okenních římsách. Velikost nádoby volíme podle velikosti cibule, přibližně 15 x 15 až 20 x 20 cm. Při pěstování lilií v nádobách je nezbytné, pro jejich zdravý růst, zajistit dostatečný odtok vody drenážní vrstvou. Na ni přisypeme pěticentimetrovou vrstvu zeminy, rozprostřeme kořeny a cibuli zasypeme lehčí zeminou. Vrstvou mulče zmírníme vysychání půdního substrátu z nádoby. Pokud pro výsadbu zvolíme plastové nádoby tmavých barev, které se snadno na prudkém letním slunci zahřívají, je vhodné je zastínit. Tím částečně zmírníme možnost přehřátí substrátu, na které jsou lilie citlivé.
K přesazování lilií přistupujeme především z důvodu přehoustlého porostu. Většina lilií kromě dělení cibule nasazuje i tzv. lodyžní cibulky, které rostou na podzemní části lodyhy. V následujících letech z těchto cibulek vzniká shluk cibulí (trs), které nemají dostatek živin a růst lilií se zastavuje. Většinu hybridních lilií po dvou až třech letech přesazujeme, při komerčním pěstování sklízíme s ploch narostlé cibule. Dalším důvodem k přesazení a změny stanoviště může být zapříčiněn výskytem chorob, kterými mohou být lilie napadeny. Nejvhodnějším termínem k přesazení rostlin je konec jejich vegetačního období. Cibule nenecháváme delší dobu obnažené na světle a teple. Doba od vyjmutí cibulí ze země a jejich výsadby na nové stanoviště by měla být co nejkratší.V případě nutnosti lze lilie přesadit, pokud možno s neporušeným kořenovým balem, i během vegetačního období.

Výživa lilií
Velká část lilií dobře roste v kultivované hlinitopísčité zahradní půdě. Optimální půdní reakce pro asijské odrůdy je pH 6 – 6,5, tolerují ale i rozsah pH 5 – 7. Mírně alkalickou půdu tolerují čínské a LA – hybridy, vápnitou půdu vyžadují např. L .candidum a henryi. Východoasijské botanické druhy L .alexandreae, auratum, japonicum, rubellum, speciosum a jejich hybridy vyžadují silně kyselou půdu a mohou být pěstovány i v čisté rašelině.
Každoroční podzimní mulčování dobrým kompostem by mělo pokrýt nároky na výživu. Vynikajících výsledků je dosaženo u mohutných OT– hybridů (´Leslie Woodriff´, ´Silk Road´, ´Anastazia´ a další) mulčováním sušeným rozdrobeným kravincem, jako náhrada poslouží i zkompostovaný koňský hnůj. Při nedostatku těchto organických hnojiv a při komerčním pěstování lilií se bez minerálních hnojiv neobejdeme. Používají se především komplexní hnojiva bez vápníku a pokud možno i bez fluoru, který některé fosfáty obsahují, nezapomínejme na hořčík. Aplikaci komplexního hnojiva provádíme především v jarních měsících, kdy jsou rostliny nejvíce náročné na živiny. Pokud aplikaci hnojiv v granulované formě provádíme před rozevřením vegetačního vrcholu rostliny, vyvarujeme se nebezpečí možného popálení listů hnojivem zapadlé v paží listů.
Přihnojovat lze i kapalnými hnojivy ve formě zálivky, koncentrace by neměla být vyšší než 0,3%.

0šetřování během vegetace
Při dodržení uvedených požadavků rostlin na půdu a výživu, provádíme během vegetačního období pouze občasnou mělkou okopávku, čímž udržujeme porost bezplevelný. Závlaha rostlin je adekvátní k množství přirozených srážek, půdní substrát by neměl být přeschlý ani přemokřený. Pokud je zálivka nutná, provádíme ji v ranních hodinách, kdy listy mají dostatek času během dne oschnout a sníží se tím riziko pro rozvoj listových plísní. Po odkvětu lilií jejich listy žloutnou a nároky rostlin na přísun vody se snižují. Během kvetení odstraňujeme z rostlin semeníky, které rostlinu zbytečně vysilují. Na konci vegetace přihnojujeme malým množstvím síranu draselného. V pozdních podzimních měsících odstraňujeme uschlé lodyhy mírným kroutivým pohybem a tahem ze země.