Patogeny rodu Rhizoctonia se vyskytují kosmopolitně a napadají několik set druhů hostitelských rostlin. Největší ztráty způsobují zejména u okrasných rostlin a zeleniny, méně často u polních plodin a trav, případně u okrasných trvalek, keřů a stromů. Napadení rhizoktoniemi se projevuje padáním klíčních rostlin, hnilobami kořenů, kořenového krčku a stonků, žloutnutím a vadnutím listů nebo odumírání celých rostlin. Nejčastěji vyskytujícím se patogenním druhem pro okrasné rostliny je Rhizoctonia solani.
Mezi okrasné rostliny nejčastěji napadané druhem R. solani patří Anemone coronaria, Aquilegia spp., Begonia sp., Bouganvillea spp., Campanula carpatica, Catharanthus roseus, Dahlia x hybrida, Euphorbia pulcherrima, Eustoma grandiflorum, Exacum affine, Fuchsia x hybrida, Gerbera jamesonii, Hibiscus rosa-chinensis, Impatiens sp., Kalanchoë blossfeldiana, Pelargonium x hortorum, Primula sp., Ranunculus sp., Saintpaulia ionantha, Solanum pseudocapsicum
a Verbena x hybrida.
Příznaky napadení
Symptomy závisejí na druhu a vývojové fázi hostitelské rostliny a na podmínkách prostředí. Pravděpodobně nejčastějším symptomem vyvolaným Rhizoctonia sp. je padání klíčních a vzcházejících rostlin, vyskytující se zejména na chladných mokrých půdách. Klíční rostliny mohou uhynou ještě dříve než dosáhnou povrchu půdy. U rostlin se silnými dužnatými klíčky se na nich objevují nápadné hnědé léze a zčernalé odumřelé vrcholky. Pokud rostliny vzejdou nad povrch půdy, napadení se projeví vodnatými měkkými lézemi na stonku, ztrátou pevnosti pletiv a padáním rostlin na povrch půdy. U starších rostlin je napadení omezováno tvorbou vnějších korových pletiv. Rezavě hnědé skvrny na rozhraní půdy a vzduchu se podélně i příčně zvětšují až obepnou celý stonek, který se svrašťuje, černá a rostliny padají a hynou. Patogen se ve výsevech šíří velmi rychle, výpadky rostlin se vyskytují hnízdovitě. Pokud je k odumřelém pletivu či půdě pevně přitisknuté světle hnědé mycelium, je původce obvykle jasný. K napadení R. solani jsou obzvláště citlivé klíční rostliny Catharanthus roseus, Begonia a Impatiens.
Napadení kořenů mladých, starších a dospělých rostlin R. solani je charakterizováno jednotlivými rezavě hnědými až tmavě hnědými, mírně vkleslými lézemi a hnilobou korových pletiv. Zpočátku mělké léze se objevují na stonku těsně pod povrchem půdy, u mladých rostlin mohou zasahovat i do hlubších vrstev. V chladném vlhkém prostředí se hniloba může rozšířit na téměř všechny kořeny a jednotlivé léze již nemusí být zřetelně viditelné. Tvorba nových kořenů je výrazně potlačena. Někdy jsou na povrchu lézí viditelné (pod lupou) hnědé hyfy. Následkem je vadnutí, žloutnutí nadzemních částí a odumírání rostlin. R. solani je mnohem častěji původcem hnilob kořenového krčku a řízků než kořenů, i když mezi jednotlivými druhy okrasných rostlin jsou značné rozdíly, např. Euphorbia pulcherrima je značně vnímavá k hnilobě kořenů.
Také hrnkové rostliny, které se převážně rozmnožují řízky (Pelargonium, Impatiens, Euphorbia, Saintpaulia) jsou často postiženy hnilobou vyvolanou R. solani. Napadení se projevuje jako suchá hnědá bazální hniloba, která se může objevit před nebo po zakořenění.
Na základě hnědého zbarvení báze řízků pelargonií lze odlišit původce R. solani od mnohem častější černé Pythiové hniloby báze řízku.
U rostlin přemístěných ze skleníku do volného prostoru se pak častěji vyskytuje krčková hniloba, přičemž kořeny nemusí být poškozeny. K infekci dochází buď přechodem patogenu z kořenů nebo přímou penetrací pletiv krčku. U druhů Euphorbia, Saintpaulia, Begonia aj. se projevuje napadení kořenových krčků hnědými nekrotickými lézemi. U starších rostlin se tvoří podélné praskliny a suchá hniloba. Symptomy se objevují také na nadzemních částech, např. chloróza, vadnutí, opad bazálních listů, zastavení růstu. Napadené rostliny často hynou.
Taxonomie dosud nevyřešena
Mezi kosmopolitně rozšířenými zástupci tohoto rodu se vyskytují jak saprofyti tak paraziti, jichž většina způsobuje ekonomicky významné ztráty. Většina pozornosti je věnována anamorfě R. solani (teleom.: Thanatephorus cucumeris) a jejím patogenním vlastnostem. Taxonomie rodu a druhů Rhizoctonia dosud není zcela jednoznačně vyřešena. Jednotlivé druhy jsou rozděleny do tzv. anastomózových skupin (AG), přičemž většina izolátů z okrasných rostlin je zařazena do AG4 (např. R. solani na Impatiens New Guinea) nebo AG1.
K základní charakteristice patogenu patří mnohojaderné buňky v mladých vegetativních hyfách, větvení v blízkosti distálních sept, zúžení větví v místě připojení, světle hnědé až hnědé mycelium s pravoúhle se větvícími hyfami. V čisté kultuře na živné půdě je mycelium zbarveno v různých odstínech hnědé, s vlnatým okrajem a četnými sklerocii.
Výskyt a intenzita napadení závisí na hostiteli, kmenu houby a podmínkách prostředí. Rhizoctonia solani se nejlépe vyvíjí v teplých vlhkých půdách. Hniloba kořenů se rychle šíří při teplotě 17 až 26 °C a vodní kapacitě půdy pod 40 %, tedy při vyšším obsahu O2 v půdě. Patogen přežívá v půdě sklerocii nebo myceliem na napadených zbytcích pletiv. Hyfy se nejprve rozrůstají po povrchu kořenů, tvoří infekční polštářky, následně pronikají do pletiva a usmrcují je.
Ochrana
Ochrana proti houbám rodu Rhizoctonia je obtížná. Fungicidy obsahující účinné látky captan, iprodione nebo thiophanate-methyl je vhodné aplikovat zálivkou. Pokud však fungicidy mají chránit před hnilobou kořenů a kořenového krčku, měly by být aplikovány do půdy dříve než dojde k infekci. Údaje o rezistenci jednotlivých druhů okrasných rostlin k R. solani nejsou k dispozici. Z pokusů s umělou infekcí Impatiens New Guinea kultivarů ´Astro´, ´Aurora´, ´Columbia´, ¨Corona´, ´Cosmos´, ´Equinox´, ´Gemini´, ´Milky Way´, ´Nova´, ´Red Planet´, ´Sunset´, ´Twiling´ a ´Twinkle´ vyplynulo, že ´Milky Way´ a ´Gemini´ jsou mnohem odolnější než ostatní kultivary a na druhé straně kultivary ´Astro´, ´Aurora´,´Nova´ a ´Sunset´ byly nejcitlivější. Šlechtění na rezistenci vůči tomuto patogenu se však u okrasných rostlin běžně neprovádí.
