Našli by jsme jen málo okrasných keřů nebo stromů, které jsou u nás tak rozšířené a oblíbené jako šeřík. Svoji přízeň si získal pro svoji otužilost, rozmanitost barev, tvary květů i délkou kvetení a v neposlední řadě pro nenáročné pěstování.
Přestože, je šeřík (Syringa L.) ideální rostlinou pro pěstování jak v zahradách, tak i na veřejných prostranstvích, nesetkáváme se ve školkařských závodech se širokou odrůdovou nabídkou této dřeviny. Nedostatek kvalitního výsadbového materiálu se projevuje zpravidla až na trvalém stanovišti z vnitřní hodnoty jednotlivých kombinací kultivarů a podnoží nebo z kvality pravokořenných rostlin.
Podnože šeříků
Je známo, že semenáče Syringa vulgaris se pro přílišné podrůstání jako podnože neosvědčily, což se projevuje u všech starších výsadeb. Ale ani dosavadní zkušenosti s použitím semenáčů jiných botanických druhů šeříku pro podnožové účely se v praxi neuplatnily. U semenáčů S. japonica, S. josikaea, S. reflexa a S. tomentella se v kombinaci u většiny naštěpovaných kultivarů projevila špatná afinita až do výše 70 %.
U nás se dosud nepoužívá v širší školkařské a pěstitelské praxi podnože Ligustrum vulgare a L. ovalifolium. V kombinaci s naštěpovanými kultivary částečně zhoršená afinita s podnoží přinutí šeříky při hlubším zasázení o 15 cm k tvorbě vlastních kořenů a postupnému až úplnému osamostatnění zpravokořenělé rostliny. Podnože Ligustrum, případně vhodných botanických druhů šeříku, jsou výhodné z hlediska nepodrůstání od kořenového krčku i z kořenů. Pokud by k podrůstání přesto došlo, je velmi snadné rozlišit podle listů podnož od naštěpovaného kultivaru. U podnože semenáče šeříku obecného se obtížně rozlišuje podnož od ušlechtilého kultivaru a to jak podle morfologických znaků dřeva tak i listů. Přes všechny tyto přednosti, které má podnož Ligustrum se u našich školkařů štěpují šeříky stále na podnože vlastního semenáče šeříku obecného.
Keře ušlechtilých kultivarů se na semenáči S. vulgaris vyznačují nepříjemnou vlastností. Obrůstají planými podnožovými výhony od kořenů, které se musí každoročně odstraňovat, aby nedocházelo k přerůstání naštěpovaného kultivaru nebo jeho úplnému zániku. Velkokvěté šeříky oslabuje každoroční nadměrné odřezávání kořenových výmladků od podnože. Výsadbové rostliny šeříku ušlechtilých kultivarů nebo botanických druhů a mezidruhových hybridů včetně jejich kultivarů by měli být nejlépe pravokořenné.
Z hlediska sadovnické tvorby je v parkových i zahradních úpravách nejvhodnější šeřík pravokořenný, který je identický s mateřskou rostlinou ve všech znacích a vlastnostech. Nepotvrdily se zprávy o tom, že pravokořenné šeříky všeobecně rostou slaběji než štěpované na semenáči šeříku a že méně a později nakvétají. Tyto, někdy v zahradnické literatuře uváděné údaje, nejsou dostatečně podložené a ověřené se všemi základními druhy a jejích kultivary.
Kvalita a výsadba sazenic
Pro zdárný růst a vývoj keře na trvalém stanovišti, kde mu je zpravidla věnována minimální péče, volíme sazenice S. vulgaris o výšce minimálně 40 až 100 cm s pěti až deseti výhony o síle 1 až 1,2 cm s dobře vyvinutým kořenovým balem. Na něm záleží, zda šeřík na trvalém stanovišti vydrží zpravidla kritický první rok bez závlahy.
Urostlé sazenice, které budou dobře odolávat nepřízni počasí, především suchu, získáme výhradně jejich pěstováním ve volné půdě za tři až pět let. Mladé keře vysazujeme se zemním balem nejlépe zavázané do jutové plachetky. Šeříky můžeme vysazovat po celé období jejich vegetačního klidu, pokud půda není zamrzlá. Podzimní výsadba šeříků je vhodnější neboť rostliny zakořeňují ještě za podzimní vláhy při nižších teplotách až do zamrznutí půdy. Šeříky na jaře brzy raší, půda rychleji vysychá. Z tohoto důvodu jarní výsadba trpí více suchem. V prvním roce po výsadbě zajistíme rostlinám pravidelnou zálivku během celého vegetačního období až do jejich dobrého zakořenění. Při jarní výsadbě usnadníme ujmutí silnějším seříznutím keře. Pokud nemůžeme provést důkladnou zálivku keřů a zkráceni koruny alespoň o 1/3 pak se nevyhneme velkému úhynu rostlin během roku.
Šeřík negativně reagují na herbicidy, které se používají k odplevelování půdy, nejlépe se osvědčuje předjarní rozhození přípravku Casoron G. v okolí keře.
Při výsadbě šeříku obecně platí, že v prvních dvou až třech letech nejprve v půdě zakořeňuje. To se projevuje krátkými a slabými přírůstky. Silné víceleté rostliny při sázení většinou nezakracujeme, pouze některé větve vyřežeme. Šeříky se slabými a nevyzrálými výhony nebo s malým počtem základních větví (dvou až čtyř) hluboce seřízneme. Zkrácením keře na dva až čtyři pupeny docílíme většího počtu výhonů, dobrého rozvětvení a pevnější základ koruny. U mladých rostlin provádíme řez, pokud ho vyžadují, začátkem března, při mírné zimě už v únoru.
Řez a prosvětlování
Šeříky s květními pupeny řežeme hned po odkvětu, při dostatečné tvorbě mladého dřeva vylamujeme jen odkvetlé laty. Šeříky kvetoucí v létě jako S. microphylla ´Superba´, S. x ´Josee´, S. pekinensis, S. reticulata řežeme až v zimním období. V parcích a zahradách se často neprovádí pravidelné prosvětlováni keřů, které je nutné pro obnovu tvorby mladého dřeva. Staré keře velmi dobře snáší hluboké zmlazení i do silných větví víceletého dřeva. Přesazované starší vzrostlé keře s kořenovým balem nutně vyžaduji redukci koruny nejméně o polovinu.
Živé ploty ze šeříků střiháme v zimním období (únor až březen) a podle potřeby po odkvětu.
Všestranné použití
Většina druhů šeříku je vhodná z hlediska uplatněni v různých typech zeleně, kde se přihlíží k velikosti, tvaru, účelnosti a estetickému účinku. Šeříky vysazujeme v sadových i zahradních úpravách jak solitérně tak i v menších i větších skupinách i jako volně rostoucí
nebo tvarované živé ploty. Velkokvěté kultivary S. vulgaris a S. x hyacinthiflora uplatníme ve veřejné zeleni spíše s předsadbou nižších keřů. Kde je nebezpečí olamování kvetoucích větví, vysazujeme keře spolu s trnitými okrasnými keři jako jsou hloh, hlohyně nebo dřišťál. Pro malé plochy vybíráme druhy méně vzrůstné jako je S. meyeri ´Pali–bin´, S. microphylla ´Superba´, S. laciniata, S. pubescens, S. patula, S. julianae, S. potanini. Kořenový systém šeříku je bohatě rozvětvený s hustou strukturou drobnějších kořínků, které napomáhají zpevnění svahovitých terénů. S. vulgaris , S. chinensis a S. josikaea jsou vhodnými druhy k ozelenění prudších svahů.
V sortiment školkařských závodů se především nacházejí běžně známé kultivary S. vulgaris a S. x hyacinthiflora. Nedoceněné botanické druhy i mezidruhové hybridy, které dokážou prodloužit období kvetení šeříků od května až července, stále čekají na své objevení. Některé z nich vám představíme.
Šeřík čínský (S. chinensis) – svým habitem tenkého větveni, užšími listy a vzdušným květenstvím má vzhled jemného keře. Tento hybridní druh je jeden z nejkrásnějších kvetoucích šeříků, které známe. Květy jsou světle růžovofialové, jednoduché, trubkovité, čtyřcípé, jemné, vonné v krásných velkých vzdušných latách. Kvete v květnu. Keře jsou odspodu dobře ovětvené, hustšího, jemnějšího vzhledu. Tvar keře je zpočátku vzpřímeně kulovitý, později široce rozložitý s převislými větvemi a výškou od 3 až 4 metrů. Vyznačuje se každoročním bohatým květenstvím, protože má neplodné květy, po odkvětu netvoři semenné tobolky.
K cenným vlastnostem patři bohaté květenství, dlouhověkost, mrazuvzdornost, nevyžaduje řez ani jinou zvláštní pěstitelskou údržbu. Pro tyto vlastnosti se mu dává v sadovnických projektech přednost před šeříkem obecným a jeho kultivary. Čínský šeřík se hodí do velkých okrasných zahrad a parkových výsadeb jako solitera nebo rozvolněná skupina několika keřů
Šeřík Potaninův – (S. potanini) – byl pojmenován na počest ruského objevitele a badatele G. A. Potanini. Vzpřímeně štíhlý keř 1,8 – 2,5 m vysoký, větve jemně plstnaté. V mnoha morfologických znacích je tento šeřík podobný S. microphylla a S. pubescens. Listy jsou menší, dlouze oválné až kosočtverečně oválné, hustě plstnaté na obou stranách listů. Květní laty vzpřímeně řazené, 8 až18 cm dlouhé, až 8 cm široké, kuželovité. Korunní rourka štíhlá, úzká, válcovitá 13 mm dlouhá. Koruna nazpět ohnutá, lžičkovitě prohnutá, oválná, čtyřčetná, srostlá. Květy jsou bělavě zarůžovělé, při dokvétáni bělavé. Vytváří krásné kvetoucí keře a pro příliš křehké, jemné dřevo se nedoporučuje do veřejných sadových úprav, ale pouze do udržovaných zahradních výsadeb.
Šeřík pekingský (S. pekinensis) – patří do skupiny pozdně kvetoucích šeříků společně s šeříkem S. reticulata. Je to rychle rostoucí keř až strom 4,5 m vysoký, odolný proti mrazu, chorobám a škůdcům. Kůra na starém dřevě je šupinovitě popraskaná, načervenale hnědá s četnými, nápadnými a velkými lenticelami. Listy pevné, tuhé, tmavě zelené, oválně kopinaté, na lícní straně hladké na delším slabém řapíku. Laty široce četně větvené, velké, přibližně 20 cm dlouhé. Korunní trubka úzká, květy smetanově bílé až nažloutlé, tyčinky výrazně dlouhé, dvakrát delší než pestík. Vzdušné, lehce jemně načechrané bílé květy pokrývají strom nádhernými latami od druhé poloviny června. Je to velice atraktivní orientální šeřík, který vyžaduje dostatek prostoru. U nás se pěstitelsky nevyskytuje, přestože se jedná o jeden z nejkrásnějších stromových šeříků.
Šeřík Komarovův (S. komarowii) – patří ke krásnému přírodnímu druhu šeříku objeveným ruským botanikem A. Potaninim. Keř je 3 až 4 m vysoký se vzpřímenou zakulacenou korunou. Nápadné velké listy jsou oválně vejčité, podlouhlé až podlouhle kopinaté, 15 cm dlouhé a 7 cm široké, sytě zelené barvy, na licí hladké na spodní straně chlupaté. Květní laty jsou na olistěném terminálním stvolu až 15 cm dlouhé, poměrně úzké v bohatém květenství, někdy rozdílného odstínu vybarvení od červeně fialového přes bledě červeně růžové až po světle fialové nebo tmavě červeně růžové. Nepochybně se na rozdílném vybarvení podílí půdní i další stanovištní podmínky. S. komarowii se řadí k bohatě kvetoucím druhům.
Šeřík širokolistý (S. oblata) – patří do skupiny raně kvetoucích šeříků s několika dalšími varietami, které kvetou o jeden až dva týdny dříve než šeřík obecný. Je to silně rostoucí šeřík, odolný proti mrazu, keře jsou 2,5 až 4 m vysoké, větve hladké, listy zakulaceně srdčité až 10 cm široké, ostře zašpičatělé, tuhé, leskle zelené na podzim vínově červeně zbarvené. Květy bledě purpurově fialové, laty 12 až 15 cm dlouhé, rozvolněné, korunní lístky široké, voňavé.
S. oblata var. dilatata se liší od původního druhu listy, které jsou oválné, zašpičatělé, na bázi zakulacené, úplně hladké, laty rozvolněné, květy purpurově fialové, keře široce rozevřené. S. oblata var. giraldii se liší vzpřímenějším vzrůstem, listy jsou více zašpičatělé na bázi široce klínovité až srdčité, na spodní straně jemně chlupaté
na lícní straně hladké. Květy purpurově růžové až nafialovělé, květní laty jsou větší než u S. oblata. Syringa oblata a jejím varietám zajistíme dostatek prostoru pro jejich růst jak do výšky tak hlavně do šířky.
S. oblata var. donaldii je keř 3 až 4m vysoký, štíhlý, nepatrně široký, lépe zavětvený od země narozdíl od ostatních variet S. oblata. Listy jsou široce vejčité, kožovité, hladké, lesklé často se zvlněným okrajem. Květy tmavě purpurové při dokvétání světle purpurové, jednoduché, korunní lístky široké v řídkých širokých latách.
Šeřík stříhanolistý (S. laciniata) – jeden z nejkrásnějších a nejvhodnějších druhů šeříků.
Jedná se o okouzlující šeřík, který si zaslouží místo v kterékoliv zahradě, která má dostatečný prostor nebo do veřejné parkové úpravy. Je to keř dorůstající maximálně do výšky 2,5 m, který se během let rozroste i do stejné šířky. Růst větví připomíná vrbu se skloněnými větvemi, které jsou pokryty latami s jednoduchými květy levandulově modré barvy. Na stejném letorostu i na starších větvích má listy různého tvaru a to jak kopinaté, vejčité, trojčetné, různě četně lichozpeřené. Z botanických druhů šeříku patří k nejzajímavějším.
Šeřík Meyerův (S. meyeri) – se řadí mezi přední zástupce zakrsle rostoucích šeříku. S. meyeri ´Palibin´ je nejmenší ze všech šeříků, dosahuje výšky kolem 1 m. Meyerův šeřík nebyl nikde nalezen jako planě rostoucí a proto se pravděpodobně jedná o vyšlechtěnou formu ze S. pubescens, kterému se morfologicky značně podobá. Keře kompaktního vzrůstu, kulovitého tvaru, starší rostliny široce rozložité. Listy malé vejčitě zakulacené, sytě zelené,lesklé, čepel je plošně i po okrajích typicky zvlněná. Rostliny jsou bohatě pokryty květními latami, které jsou kolem 8 cm dlouhé. Jednotlivé květy mají úzkou trubkovitou korunu 15 mm dlouhou zakončenou čtyřmi kopinatými do stran rozmístěnými korunními lístky, s konci mírně přizvednutými. Na jaře jsou keře šeříku obsypány drobnými latami jednoduchých květů s temně purpurovými poupaty, které rozkvetou do levandulově růžové barvy s modrým nádechem. Pro svůj zakrslý vzrůst je velice vhodný do malých okrasných zahrad, atriových zahrádek, do větších skalek, na nízké plůtky i pro pěstování v nádobách jako bonsaj. Meyerův šeřík je u nás zcela mrazuvdorný a kvete koncem dubna nebo počátkem května, v některých letech se může objevit květenství ve zmenšené míře v pozdním létě. Keře prakticky nevyžadují řez.
Šeřík Prestonové – (S. prestoniae) – je pozdně kvetoucí hybrid S. villosa S. reflexa.
Šeřík byl pojmenován po šlechtitelce Isabelle Prestonové, která pracovala v Kanadské centrální výzkumné stanici v Ottawě. Tyto krásné hybridy šeříku jsou pozoruhodné nápadnou rozdílností od S. vulgaris a jeho kultivarů, vzezřením květu, odlišností v listech, vzrůstu rostliny a osobitou exoticky orientální vůni. Kvete později o 7 až 10 dnů než S. vulgaris. Keře jsou bujného vzrůstu, mohou dorůst do velikosti menších stromů. Ke svému růstu potřebuje dvojnásobný prostor než jaký vyžaduje S. vulgaris. Jeden z nejlepších S. prestoniae je kultivar ´Miss Canada´ s růžovými květy. Nejkrásněji působí jako solitera. Jejich barevný rozsah květů je od růžové, světle levandulové, modré, třešňově červené, tmavě fialovo růžové, tmavě purpurové až po krásně bílé. Květní laty jsou rozdílného tvaru, dlouhé, úzké připomínající Buddleia davidii. Stavba laty i jednotlivé květy se liší u každého kultivaru, jednou se více podobají S. reflexa u jiných hybridů vzezřením ukazují na genetický základ S. villosa. Laty jsou velké často 30 cm dlouhé, vyrůstají z vrcholových pupenů jsou vzpřímené až mírně převislé, velmi nápadné. Trubkovité květy mají nálevkovitý tvar s malými korunními lístky do šířky rozprostřené. Listy jsou nápadně velké, široce podlouhlé až 18 cm dlouhé a 7,5 cm široké, zašpičatělé, tmavě zelené, na líci hladké s měnící se plstnatostí na obou stranách listu. Keře dosahují výšky přes 3 m a vyznačují se bohatým olistění. Tvarem a strukturou keře i květu se přibližují oběma rodičům. V současné době existuje velký počet pojmenovaných kultivarů patřící do skupiny S. prestoniae, které se mohou uplatnit hlavně ve velkých prostorách trávníkových ploch parků a jiných sadovnických úpravách. Je to nejcennější z pozdně kvetoucích šeříků a dosud nedoceněný pro bujný, zdravý růst, odolnost vůči mrazu i chorobám a škůdcům.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Dobry den,muzete me prosim napsat rozdil mezi kerovym a stromkovym serikem.Je mozne s kere udelat strom nebo je lepsi si koupit stromkovy serik.Dekuji 🙂