Česnek je jedna z nejstarších kulturních rostlin. Je členem rozsáhlého botanického druhu rodu Allium. Doprovází lidstvo dlouhými dějinami a chrání jej před chorobami a epidemiemi. V minulosti byl ceněn jako koření, zelenina a léčivá rostlina. V České republice však v posledním desetiletí dochází k prudkému poklesu jeho pěstování.
Nejvyšší pokles v pěstování česneku vykazuje oblast Bílých Karpat. Dolní Němčí a Bánov patřily k našim největším producentům kvalitního česneku. Plocha osázená česnekem kuchyňským je nepatrná v porovnání s předchozími lety a zkušení pěstitelé už pouze radí, jaký typ ochrany využívat proti chorobám a škůdcům česneku kuchyňského.
Enzym allináza
Nejdůležitější látky s léčebnými a nutričně prospěšnými vlastnostmi obsažené v česneku jsou sloučeniny obsahující síru, glycidy, vitamíny, hormonální látky, fermenty, bezsirná antibiotika či mikroelementy. Zdálo by se, že česnek, který vyniká tolika zdravotními přednostmi a účinnými látkami, nebude trpět nemocemi a škůdci. Opak je však pravdou. Látky obsažené v česneku působí proti chorobám a škůdcům v izolované formě. Účinné látky nejsou během napadení pravděpodobně schopny aktivace allicinového principu, proto nedochází k aktivaci enzymu allinázy. Ta je v buňkách lokalizována ve zvláštních útvarech a je uvolňována při narušení buněk.
Virózy a škůdci
Nejobávanějšími chorobami česneku jsou virózy. Přenášejí se převážně sadbou a sáním mšic či jiného savého hmyzu. Kalamitní škody však mohou způsobit i škůdci, kteří bývají často zavlečeni sadbou z různých oblastí. Udržují a rozšiřují se víceletým pěstováním česneku na stejném místě a nebo při zanedbání zdravotních opatření. Mezi nejobávanějšími škůdce patří háďátko zhoubné, houbomilka česneková, květilka cibulová, vrtalka pórová a řada dalších.
Háďátko zhoubné (Ditylenchus dipsaci)
Rostlinná pletiva houbovatí a následně dochází k deformacím celých rostlin. Napadení se vyskytuje v ohniscích. Řapíky listů a lodyhy jsou ztlustlé a popraskané. Podpučí cibule také praská, česnek následně práchnivý. Háďátko je drobná mikroskopická hlístice s průsvitným nitkovitým tělem a s nápadně zašpičatělým koncem těla, 1–1,8 mm dlouhé. Vyznačují se rhabditoidním jícnem s mohutným bulbem a dutým stiletem, který je bazálně knoflíkovitě rozšířen v ústní dutině. Podél jícnu jsou uloženy tři žlázy. Háďátko může mít až čtyři generace ročně. Přezimuje v zaschlých částech skladovaných rostlin, na rostlinných zbytcích a v půdě. Z půdy se dostávají háďátka do rostlin průduchy, ranami, ale i nepoškozenou pokožkou. Vývoj probíhá uvnitř rostlinných pletiv, kde se namnoží. Jakmile však začne docházet k zahnívání částí rostlin, háďátko rostlinu opouští a rozpadem rostlin se dostávají zpět do půdy. Může zničit 50 % až 80 % rostlin.
Těžší půdy, vyšší vlhkost, střední teploty a deštivé počasí jsou nejvhodnější podmínky pro výskyt háďátka. To škodí nejvíce v letech s vlhkým a chladným jarem. I při slabším napadení se výnosy značně snižují a silně napadené rostliny hynou. Na zamořených plochách není možné pěstování cibulovin a některých dalších plodin řadu let. Uvádí se, že háďátko zhoubné může přežít v anabióze v půdě až 23 let.
Základem ochrany je výsadba pouze zdravé uznané sadby. Česnek lze pěstovat po česneku nejdříve po pěti letech a důležitou roli hraje včasná selekce a likvidace napadených rostlin. První výběr je nutné provést již ve druhé polovině května, druhý v červnu a třetí začátkem července. Při výsadbě česneku neznámého původu, nebo při výsadbě na plochy, kde existuje riziko výskytu, se provádí moření sirnými preparáty. Moří se přípravkem Sulka. Podle nejvýznamnějšího pěstitele v České republice Ing. Jana Kozáka je však účinnost přípravku Sulka proti háďátku téměř nulová. Přesto se stále používá jako nejefektivnější ochrana proti háďátku. Podle zkušeností pěstitelů česneku je nejlépe vysadit zdravou a uznanou sadbu a dodržovat osevní postup.
Houbomilka česneková (Suillia univittata)
U listů napadených houbomilkou dochází k vadnutí a kroucení. Jejich žloutnutí začíná od nejmladších listů. Často dochází k druhotnému napadení bakteriózami a houbovými patogeny a následně celé rostliny odumírají. Slaběji poškozené rostliny se vyznačují podstatně menší a méně kvalitní cibulí.
Jedná se o hnědožluté, poměrně štíhlé, osm milimetrů dlouhé mouchy. Jejich tělo je na mnohých místech bělavě poprášeno. Létají pomalu a váhavě. Šedě zakouřená křídla mají v místech příčných žilek tmavší skvrny. Vajíčka jsou perleťově bílá, 0,9 až 0,7 mm dlouhá. Larvy jsou bělavé a dosahují délky 11 mm. Příď těla je zašpičatělá, záď zaoblená, nesoucí dvě tmavé silné dýchací trubičky. Pupária jsou štíhle soudečkovitá, 7 až 8 mm dlouhá, okrově hnědá, se dvěma dýchacími trubičkami.
Houbomilka přezimuje jako dospělec v nejrůznějších úkrytech. Samice klade vajíčka během prvních teplejších dní koncem února a začátkem března na báze listových pochev vzcházejících rostlin. Napadány bývají i rostliny dosud nevzešlé. Vajíčka kladou jednotlivě na pochvy vyrůstajících listů, nejčastěji těsně nad zemí. Larvy vnikají mezi složené listy a vyžírají jejich báze. Často pronikají až k vegetačnímu vrcholu. Nová generace dospělců se líhne v květnu a červnu. Škůdce má jednu generaci ročně. Houbomilce nejlépe vyhovuje deštivé a teplé počasí. Na jednu rostlinu připadá vždy jen jedna larva.
Houbomilka česneková byla na území bývalého Československa jako škůdce poprvé zjištěna v roce 1962 a to na východním Slovensku v okrese Bardějov. V ČR byl první výskyt zaznamenán na jižní Moravě v dubnu 1971 v Oblekovicích, okrese Znojmo. Problémy s napadením houbomilkou česnekovou má také oblast Bílých Karpat, která v minulosti patřila mezi nejvýznamnější producenty česneku kuchyňského. Škody z napadení houbomilkou v této oblasti se pohybují kolem 10 %. Záleží ovšem na včasnosti preventivních opatření. Osvědčilo se zde pěstování jarních odrůd, které houbomilka nenapadá, protože výsadba probíhá až po náletu dospělců. U malých pěstitelů je nejlepším opatřením použití bílé netkané textilie, která zabrání samičkám v nakladení vajíček na báze listových pochev.
Vedle nepřímých metod ochrany jako je jarní výsadba, pokrytí porostů netkanou textilií nebo vhodný osevní je používána i ochrana přímá. Rostliny se ošetřují postřikem koncem února nebo začátkem března po alespoň čtyřdenním slunečném počasí s odpoledními teplotami kolem 10 °C, bez ohledu na to, zda porost česneku začíná teprve vzcházet. Postřik se za 14 dní opakuje. Je možné použít přípravky Karate se Zeon technologií 5 CS, Reldan 40 EC nebo Sumithion Super, který má povoleno používání pouze do 25. listopadu 2008.
Květilka cibulová (Delia antiqua)
Rostliny napadené květilkou cibulovou lze snadno vytáhnout z půdy, listy se kroutí a vadnou. Dochází k zahnívání napadených krčků listů a cibule. Jedná se o šedožlutou mouchu o velikosti 6 až 7 mm. Vajíčka jsou bílá, štíhlá, dlouhá 1,2 mm. Larvy mají bílou nebo žlutou barvu, jsou průhledné, válcovité, k přednímu konci zkosené. Dosahují délky 8 mm. Pupária jsou štíhlá, podlouhlá. Přezimuje jako kukla v pupáriu v půdě a začátkem května se z nich líhnou líhnou dospělci. Jsou málo pohyblivé a samičky kladou vajíčka na půdu či mělce do půdy ke kořenovému krčku, ale i na bázi listů hostitelských rostlin jednotlivě nebo ve skupinkách po 10 až 30 kusech. Vylíhlé larvy vnikají do pletiv rostlin a infikují je různými baktériemi, které rozkládají rostlinná pletiva a vytváří larvám optimální prostředí. Jedna larva může napadnout více rostlin v řádku. Dorostlé larvy opouští rostlinu a kuklí se v půdě. V červnu a červenci se líhnou mouchy druhé generace, jejichž larvy se vyvíjí ve vzrostlých cibulích a po dokončení svého vývoje se kuklí v půdě. Část pupárií přezimuje, ale z části se může líhnout třetí generace, která napadá pažitku.
Květilka způsobuje větší škody na setých kulturách než na kulturách ze sazečky. Největší škody způsobují larvy první generace v květnu až první polovině června vyžíráním krčků a lodyhy. Vedle chemických insekticidů jako je Sumithion Super (povoleno používání do 25. listopadu 2008) je možné využít jemné ochranné sítě na zakrytí porostu.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Při dnešní sklizni části česneku tj.8.7. jsem mezi poškozenými stroužky česneku bílého i modrého objevil asi 6mm dlouhého lesklého broučka o průměru do 1mm s červeným páskem napříč těla o šířce asi 0.3mm byl velmi hbitý a tvrdý,nevím co to je ,zda je to náhodný jev nebo se mám bát nějakého ohrožení další sklizně, našel jsem celkem 3 ks v asi 40 palicích,česnek jsem sázel mořený v sulce po dobu 24hod a česnek jsem získal od známých z Nosislavi u Židlochovic,zespodu palice bylo vidět poškození jakoby hnilobou a při rozdělání palice jsem uviděl dotyčného broučka.Já pěstuji česnek ze semen,je to zdlouhavé,ale již to praktikuji mnoho let a mám vždy slušnou úrodu,teď jsem se nechal umluvit na jiný druh a dopadlo to takto.
Prosím o radu co dělat.
děkuji