Některé rostliny původně využívané jako léčivé, aromatické či kořeninové nacházejí v současné době uplatnění i v okrasném zahradnictví. Mohou se vysazovat jako solitéry nebo záhonové rostliny a často se hodí také do květinových aranžmá. Použitelnost okrasných druhů a kultivarů jako drog byla v průběhu tříletého pokusu hodnocena na Zahradnické fakultě v Lednici na Moravě. Zkoumán byl nejen habitus, růstové schopnosti a kvetení rostlin, ale také množství a kvalita obsahových látek.
Mezi novinkami i stálicemi sortimentu okrasných rostlin najdeme druhy známé jako rostliny léčivé, aromatické nebo kořeninové. Jejich příkladem může být máta (Mentha L., Lamiaceae), významná aromatická rostlina využívaná k izolaci vonných látek, především silic (dříve esenciálních olejů). Největší uplatnění těchto látek je v parfumerii a kosmetice, dále v potravinářství k aromatizaci potravin a ve farmacii jako korigencia, tj. jako látek, které upravují, překrývají a tím zlepšují nepříjemnou vůni, chuť a vzhled léčiv.
Příkladem léčivých rostlin je rod dobromysl (Origanum L., Lamiaceae). Léčivky zpravidla obsahují látky terapeuticky účinné, používané ve veterinární i humánní medicíně.
Šalvěj (Salvia L., Lamiaceae) patří mezi kořeninové rostliny, které se vyznačují obsahem aromatických látek tj. látek čichově a chuťově výrazných. Kořením lze upravovat chuť, vůni nebo vzhled potravinářských výrobků nebo jídel připravovaných v kuchyni.
V odborné literatuře o léčivých rostlinách obvykle najdeme jejich popis, informace o účinných látkách, dávkování apod., ale chybí zde informace o možnosti uplatnění v okrasném zahradnictví. Tento aspekt hodnocení je zdánlivě nedůležitý. Pěstujeme-li však okrasné druhy léčivých rostlin, určitě nás zajímá, zda je můžeme použit i jako léčivku nebo koření. Abychom mohli alespoň částečně na tyto otázky odpovědět, byly postupně od roku 1995 na pozemcích Zahradnické fakulty MZLU v Lednici založeny pokusy se sortimenty dobromysli, máty a šalvěje. Nejprve se budeme věnovat šalvějím, které jsou v Lednici za tímto účelem pěstovány od roku 2002.
Habitus i kvalita drogy
V průběhu tří let byl hodnocen sortiment následujících druhů šalvějí: Salvia amplexicaulis Lamb., Salvia aethiopis L., Salvia argentea L., Salvia bulleyana Diels., Salvia hians Royle., Salvia jurisicii Kopanin, Salvia microphylla Kunth., Salvia nemorosa L., Salvia nemorosa L. ‘Rosenwein’, Salvia officinalis L., Salvia officinalis L. ‘Alba’ Salvia officinalis L. ‘Albiflora’, Salvia officinalis L. ‘Extracta’, Salvia officinalis L. ‘Icterina’, Salvia officinalis L. ‘Rosea’, Salvia officinalis L. ‘Purpurascens’, Salvia przewalskii Maximowitz, Salvia ringens Smith., Salvia splendens L., Salvia sclarea L., Salvia sclarea L. ´Vatican White´ Salvia sclarea L. var. turkestanica, Salvia transsylvanica Schur., Salvia verticillata L., Salvia verticillata L. ‘Alba’, Salvia x superba Stapf.‘Blaukönigin’, Salvia x superba Stapf. ‘Rosakönigin’. Rostliny byly množeny generativně z osiva získaného od domácích a zahraničních semenářských firem a prostřednictvím Index seminum z botanických zahrad. Kromě celkového habitu rostlin, byl hodnocen jejich růst a vývoj, délka a barva listů, květů a květenství, délka internodií, poléhavost, vhodnost k řezu a schopnost přezimování v klimatických podmínkách jižní Moravy, vše v letech 2002 – 2005. Dále byl stanoven sesychací poměr a výnos nati. Pro hodnocení kvality drogy, kterou je nať (Herba salviae), je rozhodujícím ukazatelem obsah silice. Objem silice se stanoví podle metodiky aktuálně platného Českého lékopisu. Další podrobné hodnocení bylo zaměřeno na zastoupení jednotlivých složek silice. Z hlediska negativního působení na lidský organizmus je důležitý nízký obsah thujonu.
Estetika nebo obsahové látky
Po vyhodnocení všech získaných údajů, lze konstatovat, že z hlediska estetického účinku byly nejvýše hodnoceny Salvia sclarea ‘Vatican White’, která se uplatní jako solitéra a Salvia officinalis ‘Icterina’, jež je kromě záhonové rostliny i velmi kvalitním floristickým materiálem do všech typů aranžmá a kytic. Obsah silice byl stanoven v rozmezí od 0,4 ml/kg (Salvia amplexicaulis, Salvia x superba ´Rosakönigin´) do 23,0 ml/kg (Salvia officinallis ´Extracta´). Podle platného lékopisu je oficinální drogou (pouze ta smí být surovinou pro farmaceutický průmysl) Salviae officinalis folium, tj. list šalvěje lékařské, která má obsahovat minimálně 10 ml (droga řezaná) nebo 15 ml (droga neřezaná) silice v kilogramu drogy. V Českém lékopisu z roku 1997 je uveden minimální požadavek na obsah silice v Salviae herba – nati šalvěje lékařské 10 ml v kilogramu drogy. Daným požadavkům odpovídaly tyto hodnocené vzorky okrasných taxonů šalvějí: Salvia officinalis, Salvia officinalis ‘Alba’, Salvia officinalis ‘Extracta’, Salvia officinalis ‘Icterina’, Salvia officinalis ‘Rosea’, Salvia przewalskii a Salvia sclarea ´Vatican White´.
Obsah thujonu byl stanoven pouze u těchto vybraných druhů šalvějí: Salvia hians, Salvia officinalis, Salvia officinalis ‘Alba’, Salvia officinalis ‘Extracta’, Salvia officinalis ‘Icterina’, Salvia przewalskii, Salvia sclarea a Salvia sclarea ´Vatican White´.
Nejnižší obsah thujonu byl zjištěn ve vzorcích Salvia sclarea a Salvia sclarea ´Vatican White´. Při porovnání okrasných odrůd Salvia officinalis byl zjištěn nejnižší obsah thujonu v Salvia officinalis ‘Icterina’.
Sledované taxony lze pro fytoterapeutické využití doporučit pouze na základě výsledků podrobného kvalitativního hodnocení silice a dalších obsahových látek. Závěrem lze říci, že sledované okrasné druhy a odrůdy šalvějí lze použít jako koření nebo léčivou rostlinu ale jen pro osobní potřebu v přesném dávkování.
