Jednonápravové nosiče nářadí jsou častým pomocníkem při údržbě veřejné zeleně i v komunální sféře. Využití však nacházejí nejen tam. Neobejde se bez nich ani péče o biologicky cenné lokality, kde je třeba sekat mokřadní louky, svahově hůře dostupné plochy, přerostlé travní porosty či louky po odkvětu a také odvážet posečený materiál. Spolu s několika typy příslušenství slouží jednoosé nosiče například Českému svazu ochránců přírody, základní organizaci Polabí.
Český svaz ochránců přírody (ČSOP) je jedním z našich nejstarších a nejznámějších občanských sdružení ve svém oboru. Jeho členskou základnu tvoří asi devět tisíc lidí, kteří mají společný zájem o ochranu přírody a životního prostředí. Podobně jako počet členů, i činnost svazu je velmi rozsáhlá, a kromě osvětové práce s veřejností a mládeží, péče o handicapované živočichy a účasti při rozhodování státu ve věcech ochrany přírody je její hlavní součástí aktivní péče o biologicky cenná území a zachování druhové rozmanitosti. ČSOP se člení na téměř čtyři sta základních organizací působících v jednotlivých regionech České republiky. Základní organizace (ZO) 09/07 Polabí sídlí nedaleko Poděbrad a její hlavní náplní je ochrana přírody ve středním Polabí. Veškeré aktivity organizace zajišťuje Polabské ekocentrum, které má čtyři střediska (krajské středisko ekologické výchovy pro Středočeský kraj a záchranná stanice pro zraněné a handicapované živočichy, středisko ochrany biodiverzity a Pozemkový spolek Polabí). Působnost pozemkového spolku zahrnuje takové oblasti jako Rožďalovicko, Lysá nad Labem a okolí, bývalý vojenský výcvikový prostor Milovice-Mladá, Pardubicko, okolí Lázní Bohdaneč a Žehuně. Celkem jde o zhruba 500 ha cenných lokalit, na nichž je každoročně šedesát hektarů obhospodařovaných ploch.
Udržitelné hospodaření
Území, o která se ochránci přírody starají, jsou státem vyhlášené ekologicky cenné lokality, tedy přírodní rezervace a národní přírodní rezervace a také lokality spadající do evropské soustavy chráněních území Natura 2000. Mimo to pečují členové ZO Polabí o vlastní nebo pronajaté pozemky, především biologicky cenné mokřadní louky dosud nezařazené mezi chráněná území. Jejich obhospodařování má, narozdíl od zahrad či veřejné zeleně v intravilánu měst a obcí, svá přesná pravidla. Hlavním cílem tu totiž není pěkně upravený trávník, ale zachování diverzity rostlinných a živočišných druhů realizované prostřednictvím specifického managementu území. Velmi zjednodušeně řečeno, louky musí vykvést, aby přilákaly různé druhy motýlů a hmyzu apod. „Neprovádíme šest až osm normovaných sečí ročně, ale sekáme pouze jednou nebo dvakrát do roka, obvykle v září, po té co odkvetou chráněné druhy rostlin,“ popisuje v krátkosti managament chráněných území člen ZO Polabí Mgr. Radko Samek. I přesto má podle něj péče o takové pozemky smysl jen ve chvíli, kdy je trvale udržitelná – posečenou hmotu je třeba odvézt a dále využít. V současné době už zájem o seno či píci není ani na vesnicích příliš velký, ale i tak nají ochranáři tuto otázku vyřešenou. Sami ji rozvážejí menším zemědělcům v okolí, nechávají kompostovat nebo poskytují pěstitelům jedlých hub. A ještě jedna varianta tu je: nedaleká obec Kněžice je od loňského roku energeticky soběstačnou obcí s fungující centrální výtopnou, bioplynovou stanicí a kogenerační jednotkou, kde lze zelenou hmotu bez problémů přeměnit na tepelnou energii.
Kvalitní stroje jsou základ
Základní organizace ČSOP Polabí má přibližně padesátku členů (z nichž zhruba dvacet lze označit jako aktivních) a deset zaměstnanců. Z tohoto počtu se péči o chráněné lokality na plný úvazek věnuje pětice pracovníků a je zřejmé, že bez kvalitní techniky se při své práci rozhodně neobejdou – jde tu nejen výkonnost a svahovou dostupnost strojů, ale také o dodržování zvláštních požadavků ochrany přírody a netypicky obtížné podmínky prostředí (podmáčené plochy, mokřadní louky, svahy, nepřístupný terén atd.). A jaká značka u ekologů nakonec vyhrála? Limitujícím faktorem byly zpočátku samozřejmě finanční prostředky, takže jako první přišly na řadu levnější stroje. Praxe ale ukázala, že jejich životnost je při enormním zatížení příliš krátká a bylo potřeba sáhnout po profesionální technice. „Partnerská základní organizace ČSOP ve Vlašimi v té době (zhruba před čtyřmi lety) zrovna začala používat německé stroje Agria a velmi si je pochvalovala. Vyšší cena nás sice málem odradila, ale práce v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Milovice-Mladá, kterou jsme tenkrát prováděli, nakonec rozhodla. Levnější technika nám tu doslova hořela pod rukama a některé stroje nevydržely déle než víkend,“ komentuje konečné rozhodnutí Radko Samek. A rozhodnutí to bylo dobré. Dnes ZO Polabí vlastní a využívá dva jednoosé nosiče nářadí Agria, samozřejmě ty nejvýkonnější, osazené motorem o výkonu 22 a 13 koní (5900 Bison a 5900 Bison). Vybaveni jsou i co se příslušenství týče: dvě portálové žací lišty o záběru 160 cm a jednu komunální žací lištu se záběrem 125 cm, shrnovač a obraceč píce (160 cm), bezpečnostní mulčovač Humus Safety a pro další údržbu také mobilní štěpkovač Eliet SuperProf 2000 a křovinořezy. Portálové lištové sekačky jsou ideální nejen na kosení vysoké trávy a jejich velkou předností oproti prstovým a komunálním žacím lištám je lepší svahová dostupnost, menší potřeba údržby, velmi kvalitní střih i při vysoké pojezdové rychlosti (5 až 6 km/h), dobré vyvážení a menší hlučnost i vibrace. Vyrábějí se v záběrech 125, 140, 160 i 250 cm, přičemž i ty větší lze agregovat s jednoosými nosiči Agria. Shrnovač a obraceč píce je schopen dobře vyčistit posečené plochy a připravit materiál pro sběr. Pro ochranáře v Polabí má navíc ještě další výhody – dobře pracuje na podmáčených plochách a z louky dokáže vyhrabat i odumřelé a neposečené zbytky, tzv. stařinu.
Balíky i s jednou nápravou
Ale zpátky k výše zmiňované udržitelnosti hospodaření. Máme posečený pozemek, píci usušenou a shrnutou pěkně do řádků. Teď ji potřebujeme efektivně dostat na místo určení. V ZO Polabí až donedávna k tomuto účelu používali jednoduchou svážecí techniku, která však byla pro jejich potřeby příliš málo efektivní. Pořídili proto další mechanizaci a zcela mimoděk tak získali jedno zajímavé prvenství – stali se totiž úplně prvními majiteli nového balíkovacího stroje značky Lipco v České republice. I tento stroj jim dodala společnost Agrocar, s. r. o., s níž jako s výhradním zástupcem značky Agria již tři roky spokojeně spolupracují. Balíkovačka, která pracuje v sestavě s jednoosým nosičem nářadí, je u nás zatím unikátem, přestože v sousedním Německu a Rakousku se jí prodají desítky až stovky kusů ročně. Uplatnění nachází především v horských oblastech a nepřístupném terénu, tedy v místech pro dvouosé stroje nedostupných. Zvládne 50 až 80 balíků za hodinu a její pracovní záběr činí 70 – 150 cm. V závislosti na druhu materiálu váží hotové balíky od 20 do 50 kilogramů, takže i ruční manipulace s nimi je relativně snadná. Automatické otevírání zásobníku, napínání a mazání řetězu je součástí standardního vybavení.
