K nejběžnějším plodovým zeleninám pěstovaným na našem území patří rajčata, papriky a okurky. I když bakteriální choroby u těchto zelenin nemají takový význam jako virové nebo houbové, některé z nich mohou za příznivých podmínek pro rozvoj patogenů způsobit značný pokles výnosu. Kromě toho jsou infikované plody na trhu neprodejné.
Proto se pěstitelé neobejdou bez ochranných opatření proti těmto chorobám. Některé fytopatogenní bakterie napadající plodovou zeleninu patří mezi karanténní organismy. V tomto příspěvku bude pojednáno o těch, které způsobují listové skvrnitosti a hniloby.
Bakteriální tečkovitost rajčete
Jedná se o nejvýznamnějším bakteriální chorobu rajčete u nás a způsobuje ji Pseudomonas syringae pv. tomato. Choroba se vyskytuje v polních podmínkách ve všech pěstitelských oblastech této zeleniny. Hostitelskou rostlinou je kromě rajčete i brambor, ale ten není z praktického hlediska důležitý. Význam choroby stoupl od 70. let minulého století hlavně v souvislosti s pěstováním odrůd, které jsou sice výnosné, ale k původci tečkovitosti náchylnější než byly odrůdy pěstované dříve. Infikované rostliny jsou méně vitální, což ovlivňuje násadu plodů a plody samy, pokud jsou silně infikované, jsou neprodejné.
Příznaky napadení se objevují na všech rostlinných orgánech. Na listech se vytvářejí zpočátku drobné, 1 až 3 mm velké léze se světlým prstencovitým okrajem nazývaným „halo“, které postupně tmavnou až černají a splývají ve větší plochy. Vodnaté a postupně tmavnoucí až černající nekrózy se objevují také na stoncích, řapících a květních stopkách. Na infikovaných plodech se vytváří drobné vyvýšené léze okrouhlého i nepravidelného tvaru, které postupně černají. Může dojít i k infekci cévního systému bakteriemi Pseudomonas syringae pv. tomato, což se projevuje jeho diskolorací a zakrslostí rostlin.
Stejné příznaky může způsobit také bakterie Pseudomonas syringae pv. syringae. Příčinou podobných příznaků mohou být i houby Phytophthora infestans, původce plísně bramborové a Alternaria solani, která způsobuje hnědou skvrnitost rajčete.
Bakterie pronikají do rostlin průduchy, rankami po odlomených trichomech a při jiném poranění. Původce tečkovitosti přežívá v latentní formě na rajčeti a na nehostitelských a plevelných rostlinách v tzv. rezidentské fázi, což znamená, že rostlinám neškodí. Patogen je přenosný semeny, na jejichž povrchu i uvnitř je schopen přežívat po mnoho roků.
Optimální podmínky pro šíření bakteriální tečkovitosti rajčete nastávají při teplotách 18 až 21 oC v prostředí s vysokou relativní vzdušnou vlhkostí. Tyto podmínky splňují lokality poblíž vodních toků nebo v kotlinách, kde se často tvoří ranní a večerní mlhy. Stoupnou-li denní teploty nad 25 oC, potlačí se rozvoj choroby.
Ochrana proti tečkovitosti spočívá v používání kvalitního zdravého osiva z aridních oblastí. Semena je možné ozdravit ošetřením teplou vodou. Ponechávají se v vodě 48 oC teplé po dobu 60 minut nebo ve vodě 50 až 56 oC po dobu 25 až 30 minut. Bohužel jsou některé odrůdy na ošetření semen teplou vodou citlivé, což se může projevit sníženou klíčivostí.
Jako postřikové přípravky do porostu se doporučují měďnaté preparáty v kombinaci s manebem, i když nezaručují 100% účinnost. Dále se doporučuje závlaha podmokem a pěstování rezistentních odrůd, jakou je např. odrůda ´Rehovot-13´.
Bakteriální skvrnitost rajčete a papriky
V oblastech pěstování papriky i rajčete v České republice je velmi významnou chorobou bakteriální skvrnitost rajčete a papriky. Tuto chorobu způsobují dvě bakterie, a to Xanthomonas axonopodis pv. vesicatoria, kterou najdeme převážně na paprice a Xanthomonas vesicatoria, která škodí hlavně na rajčeti. Choroba je rozšířená především v subtropickém a teplejších oblastech mírného klimatu ve všech oblastech, kde se tyto zeleniny pěstují. Bakterie se vyskytují i na dalších kulturních i plevelných rostlinách, které patří k lilkovitým.
Škodlivost choroby se projevuje jednak napadením a případným odumíráním infikovaných sazenic už ve skleníku, jednak infekcí plodů, které jsou znehodnoceny korkovitými skvrnami.
Příznaky, které tyto bakterie způsobují, jsou charakteristické malými vodnatými lézemi na listech o velikosti asi 3 mm, většinou nepravidelného tvaru s černým středem a po obvodu se světlým okrajem, které postupně černají a zasychají. Silně infikované listy bývají často roztřepené. Napadené listy a květy opadávají. Na plodech se tvoří nejprve vodnaté, trochu vyvýšené, později vkleslé, strupovité skvrny. Takto poškozené plody bývají často následně infikovány hnilobnými bakteriemi.
Původci skvrnitosti papriky a rajčete pronikají do rostlin průduchy a po poranění. Přežívají v rezidentské fázi na hostitelských i nehostitelských rostlinách. Pro rozvoj infekce jsou optimální teploty kolem 24 až 27 oC a vysoká relativní vzdušná vlhkost. Rozvoji silné infekce napomáhají větrné deště či krupobití. V porostu se napadení šíří při přímém kontaktu nemocných a zdravých rostlin. Bakterie přežívají na nerozložených rostlinných zbytcích v půdě. Na větší vzdálenost se přenáší semeny.
K ochranným opatřením proti skvrnitosti rajčete a papriky patří používání zdravého osiva z aridních oblastí. V infikovaném porostu se aplikují postřiky měďnatými přípravky s mancozebem, které se v průběhu celé vegetace až do sklizně opakují nejčastěji po 5 až 10 dnech. Při zavlažování je třeba dát přednost závlaze podmokem. Hostitelské rostliny by se neměly na jednom pozemku pěstovat dříve než po třech letech. Karanténní inspekci podléhají semena a sazenice.
Bakteriální hranatá skvrnitost okurky
To je nejvýznamnější bakteriální choroba na tykvovitých rostlinách a způsobuje ji bakterie Pseudomonas syringae pv. lachrymans. Choroba se vyskytuje ve všech pěstitelských oblastech této zeleniny, zvláště v polních podmínkách. Onemocnění je nejvýznamnější na počátku vegetačního období. Rané infekce významně snižují výnosy a kvalitu plodů. Největší škody způsobuje patogen u okurek nakládaček. Hostitelskou rostlinou jsou nejen okurky, ale i tykev a meloun.
Příznaky napadení se objevují už na děložních lístcích jako vodnaté, okrouhlé i nepravidelné skvrny. Na pravých listech se tvoří typické hranaté, zpočátku vodnaté, později hnědnoucí nekrózy ohraničené žilnatinou. Rostlinné pletivo uvnitř nekróz často usychá a vypadává. Listy pak vypadají jako potrhané a někdy se na nich objevují za vlhka kapičky, za sucha šupinky slizu. Na stoncích, řapících i plodech se tvoří vodnaté skvrny s bělavým exudátem, který někdy vysychá a vytváří pak na plodech krustu. Bakterie mohou kolonizovat i cévní svazky. Poté jsou oslabené rostliny často sekundárně napadeny hnilobnými bakteriemi.
Patogen se přenáší semeny i prostřednictvím nerozložených infikovaných rostlinných zbytků. Na kratší vzdálenost se bakterie šíří přímým kontaktem zdravých a infikovaných rostlin bez a nebo prostřednictvím člověka, na delší vzdálenost deštěm a hmyzem.
Ochranná opatření spočívají v používání zdravého osiva, střídání pěstitelských ploch nejpozději v tříletých intervalech, postřicích napadených porostů měďnatými přípravky a pečlivou likvidací infikovaných rostlinných zbytků.
Hniloby
Hnilobu plodů rajčete, papriky, okurky a jiných tykvovitých druhů mohou způsobit různé hnilobné bakterie, které se uplatňují někdy jako primární, ale častěji jako sekundární patogeni. Způsobují poškození mnoha rostlin, nejčastěji oslabených různými abiotickými a biotickými faktory. Patří k nim především pektinolytické erwinie a pseudomonády, jako např. Pectobacterium chrysanthemi, P. carotovorum subsp. carotovorum, P. carotovorum subsp. atrosepticum a Pseudomonas marginalis a P. viridiflava. Hnilobné bakterie mohou napadat všechny nadzemní orgány zeleniny ještě za vegetace, zvláště za deštivého počasí nebo mohou způsobit škody při transportu a při skladování zeleniny v nevhodných podmínkách.
