Léčivé, aromatické a kořeninové rostliny (LAKR) jsou zvláštní skupinou plodin, která je ve světovém měřítku téměř neustále ve středu zájmu. V České republice se jejich obliba i rozsah pěstebních ploch v průběhu let značně měnily – zatímco statistická šetření z let 1990 a 1996 uvádějí plochu deset a dokonce i patnáct tisíc hektarů, v roce 1999 to byly jen 3500 ha, o pět let později znovu zhruba 10 000 ha a v roce 2007 5184 ha. Fórem pro zhodnocení současné situace i prezentaci nových poznatků z oblasti pěstování i využití LAKR se stal již 14. odborný seminář, který proběhl na sklonku loňského roku v Lednici na Moravě.
Až do loňského roku bychom byli nuceni konstatovat, že dosud poslední konference k tématu léčivých, aromatických a kořeninových rostlin proběhla na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně poměrně dávno – v srpnu roku 1989 a seminář na stejné téma v roce 2005. Rok 2008 byl narozdíl od let předchozích z hlediska četnosti setkání odborníků na tuto problematiku velmi úspěšný – v září přivítala jihomoravská metropole pátý ročník mezinárodní konference pořádané Asociací pro léčivé a aromatické rostliny zemí jižní a jihovýchodní Evropy (AMAPSEEC), na jehož organizaci se podílely zahradnická i agronomická fakulta MZLU, jakož i farmaceutická fakulta Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. A nebyla to akce jediná. Na sklonku roku 2008 zavítali odborníci, pěstitelé a zpracovatelé LAKR na Moravu ještě jednou. Tentokrát se jejich cílem stala přímo Zahradnická fakulta v Lednici na Moravě, která spolu s občanským sdružením Pelero CZ (sdružení pěstitelů a zpracovatelů LAKR) připravila jednodenní seminář. Sedmdesátku účastníků z České republiky i Slovenska v úvodu přednáškového cyklu za ZF přivítali Ing. Jarmila Neugebauerová, Ph.D. a také proděkan pro vědeckovýzkumnou činnost a rozvoj doc. Ing. Pavel Šimek, Ph.D.
Dominují kmín, ostropestřec a námel
„Léčivé, kořeninové a aromatické rostliny mají v české legislativě stejné právní postavení jako ostatní plodiny,“ uvedl na počátku svého vystoupení Ing. Ivan Branžovský, CSc. z odboru rostlinných komodit MZe. Podle něj jsou však LAKR přesto velmi specifickou skupinou plodin a v kontextu celé rostlinné výroby se řadí mezi maloobjemové. Zatímco tuzemská legislativa na ně pamatuje prostřednictvím zákona č. 252/1997 Sb. o zemědělství a potažmo i souvisejících předpisů, v nařízení Rady ES č. 1234/2007 zmíněny nejsou. „Za dobu existence EU totiž nepocítily členské státy potřebu tuto komoditu jakýmkoliv způsobem regulovat,“ odůvodnil Ing. Branžovský. Na druhou stranu, z pohledu státní správy ČR právě v současné době dozrál čas posoudit silné a slabé stránky těchto plodin a zhodnotit výchozí podmínky i současnou situaci tak, aby byly zajištěny podložené argumenty pro plnohodnotná rozhodnutí. „Situace v rámci celé rostlinné výroby však stále vyznívá v neprospěch LAKR, například dokonce ani mák jako olejnina, dnes již pěstovaný zhruba na 70 tis. hektarech zatím dosud nebyl pro výrobce pesticidů lukrativní plodinou,“ říká Ing. Branžovský. Našimi nejvýznamněji velkoplošně pěstovanými komoditami zahrnutými do celkové plochy necelých 6000 ha jsou kmín, ostropestřec a námel. Další druhy LAKR se v ČR pěstují jen v rozsahu jednotek až desítek hektarů. Makovina se sice využívá z plochy téměř 18 tisíc ha, ale jde o využití vedlejšího produktu při pěstování máku potravinářského.
Profituje Německo a USA
Světový zájem o LAKR jako zdroj významných biologicky aktivních látek neustále narůstá. Jenom za posledních dvacet let bylo objeveno 61 % nových chemicky aktivních substancí pocházejících z přírodních produktů nebo byla jejich syntetická podoba těmito produkty alespoň inspirována. Rostliny, kterých bylo již k léčebným účelům využito téměř 70 000 druhů (prakticky každá čtvrtá kvetoucí rostlina), stále představují velký potenciál využitelných různorodých chemických struktur. „V současné době jen v Evropě existuje na dva tisíce firem zabývajících se LAKR a další 2200 najdeme v USA. Asijské země zase zodpovídají za 41 % světového ročního dovozu a přibližně polovinu světového ročního vývozu,“ uvedla v rámci své přednášky Ing. Anna Vildová z ČZU v Praze. V celosvětovém měřítku podle ní existují tři nejvýznamnější obchodní centra pro tuto komoditu, kterými jsou Německo, USA a Hong Kong (Čína). K největším světovým spotřebitelům patří Japonsko, Jižní Korea, USA, Německo a Francie, největšími světovými dodavateli LAKR (suroviny) jsou potom Čína, Indie, Mexiko, Bulharsko, Chile, Egypt, Maroko a Albánie. Jen z Hong Kongu je ročně vyvezeno zhruba 55 000 tun této komodity. „Zatímco zisk dodavatelů suroviny je poměrně malý, produkce se zhodnocuje především ve státech spotřeby, tedy státech s enormním zpracovatelským průmyslem. Takto z ní profitují především USA a Německo,“ vysvětlila současné principy světového obchodu s LAKR Ing. Vildová.
Přestože ve státech střední a západní Evropy činí podíl suroviny sbírané ve volné přírodě cca 35 %, například v Turecku dosahuje celých 100 %, což znamená potenciální ohrožení rostlin, zavedla Federal Agency for Nature Conservation ve spolupráci s World Wildlife Foundation počínaje rokem 2007 mezinárodní standardizaci pro sběr nazvanou International Standard for Sustainable Wild Collection of Medicinal and Aromatic Plants (ISSC-MAP). Současně se některé státy začínají zaměřovat na ekologické pěstování LAKR (Bulharsko, Dánsko).
LAKR jsou minoritní indikací
Relativně nízká výměra, na níž se v ČR i ve světě LAKR ve srovnání s ostatními plodinami pěstují, je řadí mezi tzv. plodiny minoritní. Podobně jsou na tom například zelenina, okrasné rostliny či semenné porosty trav. "Registrace nových přípravků na ochranu rostlin u těchto tzv. minoritních indikací je momentálně považována za největší problém v ochraně rostlin v Evropě," uvedl Ing. František Muška, Ph.D. ze Státní rostlinolékařské správy. Podle jeho slov tato situace vznikla v důsledku výrazného zvýšení nároků na dokumentaci, která se předkládá pro posouzení vlastností přípravků na ochranu rostlin za účelem jejich registrace. Výrobci přípravků si právě díky nim velmi pečlivě vybírají ty plodiny, resp. kultury, u nichž o registraci požádají. Minoritní indikace jsou již ze své podstaty (aplikační oblast malého rozsahu a potažmo i menšího ekonomického významu) a právě v souvislosti s výše uvedenými komplikacemi málo zajímavé. "Podle zákona č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči, však mohou minoritní použití navrhovat i správní úřady na úseku zemědělství a lesnictví a také profesionální uživatelé přípravků nebo jejich sdružení, tedy i pěstitelské svazy, naopak nemohou jej podat držitelé rozhodnutí o registraci" vysvětlil možnosti pěstitelů Ing. Muška. V současnosti je již zaregistrováno více než sto minoritních indikací a další žádosti jsou průběžně podávány a zpracovávány. Dalším možným a perspektivním řešením nedostatku přípravků na ochranu rostlin, kterými by mohli pěstitelé minoritních plodin legálně své kultury ošetřovat, je podle SRS větší využití vzájemného uznávání registrací v rámci Evropské unie. Pokud totiž již byly účinná látka konkrétního přípravku i přípravek samotný vyhodnoceny jinou členskou zemí (v souladu s podmínkami směrnice č. 91/414/EHS) je možné závěry té země – zčásti nebo úplně – pro potřeby tuzemské registrace použít. Nespornou výhodou je zkrácení délky registračního procesu i nižší poplatky.
