17.03.2009 | 10:03
Autor:
Kategorie:
Štítky:

Rozšíření kaštanovníku jedlého v České republice

Kaštany byly v Evropě po staletí hlavní obživou horalů a venkovanů, kteří se k nim vraceli v časech hladomorů a chudoby. Kaštanovník byl označován jako „strom dávající chléb“. Díky nízké ceně kaštanů a naopak jejich vysoké nutriční hodnotě byl později znám jako „chléb chudých“. Proto byl vysazován na volné plochy v blízkosti lidských obydlí, a tak šířen Evropou.

Kaštanovník jedlý Castanea sativa Mill. je na území České republiky starobylou kulturní dřevinou. Podle prof. Schürera započalo jeho pěstování ve druhé polovině 16. století na Chomutovsku za Ferdinandova přispění, jak dokládají nalezené zápisky v chomutovském archívu. Balbín se též v publikaci Miscellanea historica regni Bohemiae zmiňuje o kaštanovnících pěstovaných v Chomutově a v Obytcích u Klatov (Nožička 1957). Zbytky kaštanovníku, včetně pylu, byly také detekovány ze středověkých jímek v Praze.
Přestože se s pěstováním začalo již před více než 450 lety, máme v ČR pouze tři kaštanové sady a stovky jednotlivých kaštanovníků v parcích a zahradách. Jiná situace je na Slovensku, kde mají desítky kaštanovníkových sadů.
Již v létech minulých se mnozí autoři snažili o propagaci intenzivnějšího vysazování kaštanovníků do našich lesů. Hofman (1952) pojednával o kaštanovnících jako dřevinách tříslovinných. Kaštanovník má také kvalitní dříví, ze kterého se v jižních zemích vyrábí mnoho produktů od pletených košíků po veškerý nábytek. Do dnešní doby se ale kaštanovník do našich lesů ve větší míře nedostal a ani dostat nemůže, neboť jako dřevina introdukovaná, nepůvodní, není její vysazování do lesních porostů podporováno stávající legislativou, přestože je svým chováním i mykoflórou velmi blízká, prakticky totožná s domácími druhy dubů.

Morfologické znaky
Rod kaštanovník Castanea je zařazen do čeledi Fagaceae. Čeleď obsahuje šest rodů: Castanea, Quercus, Castanopsis, Fagus, Lithocarpus a Nothofagus; a okolo tisíce druhů. Do rodu Castanea se řadí 12 nebo 13 druhů podle použité klasifikace (Bounous a Marinoni 2005).
Kaštanovník jedlý C. sativa vytváří v optimálních růstových podmínkách široce kuželovitou korunu, v zápoji pak štíhlou dosahující výšky až 30 m. Borka je v mládí červenohnědá, ve vyšším věku hnědosivá a později až tmavošedá nebo téměř černá, síťovitě rozbrázděná, v hlubokých rýhách šedá. Kmen je většinou nízko nad zemí rozvětvený. Stromy pak vytváří široké rozložité koruny. Kaštanovníky mají obrovskou výmladkovou schopnost. Na rozdíl od jírovce maďalu má kaštanovník jednoduché 10 – 35 cm dlouhé kopinaté listy s ostře pilovitým okrajem. Kvete po olistění v červnu až červenci. Květy kaštanů jsou uspořádány v bohatých přímých nebo jen málo převislých jehnědách. Jehnědy jsou buď jednopohlavné, obsahují jen květy samčí, řidčeji samičí, nebo obojpohlavné, přičemž květy samičí bývají zpravidla jen v dolní polovině jehnědy. V horní části jehněd jsou květy samčí, často jen málo vyvinuté, zakrnělé. Samičí květy jsou uloženy na číšce, která v době zrání plodu neobyčejně zbytňuje a mění se v obal opatřený ostrými ostny. Číška puká čtyřmi chlopněmi. V číšce dozrávají jeden až tři plody, zřídka 5 až 7. Plod je pokryt kožovitým oplodím. Semeno má dvě mohutné masité dělohy. (Hofman 1952)
Jde o jednodomou dřevinu, ale velmi často se objevují případy spíše samčích nebo samičích jedinců, jež vůbec neplodí, nebo mají hluchá semena. Plody dozrávají koncem září a jsou jedlé, jak už napovídá sám název dřeviny.

Původ a rozšíření
Kaštanovník jedlý je v našich zahradách ojedinělý, přestože se v poslední době zvyšuje zájem pěstitelů o cizokrajné dřeviny. O původnosti kaštanovníku jedlého v Evropě se mezi botaniky vedly dlouholeté diskuze. Podle Pridnya a kol. (1996) se původní areál rozšíření nachází pravděpodobně v oblasti Malé Asie a vybíhá přes Černomoří až na západní Kavkaz.
Rod Castanea je rozšířen v Asii, Evropě, a Americe. V Asii rostou C. crenata Seib&Zucc., C. mollissima Blume C. seguinii Dode, C. davidii Dode, C. henryi (Skan) Rehd.&E.H.Wils. V Americe se vyskytují druhy C. dentata (Marsh.) Borkh. C. pumila (L.) Mill. var. pumila, C. pumila (L.) Mill. var. ozarkensis, C. floridana Ashe (Sarg.), C. ashei (Sudw.) Ashe, C. alnifolia Nutt., C. paucispina Ashe. V Evropě byly před glaciály původní dva druhy kaštanovníku: C. sativa a C. latifolia Sord. (Paganelli 1997 ex Bounous a Marinoni 2005). Na konci doby ledové, jak ukazují pylové analýzy, přežil pouze druh C. sativa. (Bounous a Marinoni 2005)
Jednotlivé druhy se od sebe liší např. tvarem, či barvou listů, ochlupením, vzhledem plodů, celkovou výškou, kterou dřevina dorůstá, habitem a také odolností vůči patogenním organismům.

Výskyt v ČR
V České republice byl kaštanovník jedlý potvrzen na více než 336 lokalitách. V zámeckých parcích a zahradách často spolu s katalpami, liliovníky, platany a dalšími dřevinami dotváří jedinečnost a krásu těchto míst. Kromě druhu C. sativa je znám výskyt Castanea dentata z arboreta Peklov u Kostelce nad Černými Lesy (Reš 2005, ústní sdělení).
V posledních letech je možno zaznamenat řadu nových výsadeb kaštanovníku jedlého jak v měststkých výsadbách, tak i v lesních porostech, kde je kaštanovník vysazován jako plodonosná dřevina. Nejseverněji dosud zaznamenanou lokalitou byla Nová Víska v okrese Děčín. Kaštanovníky se vyskytují vesměs do nadmořské výšky 500 m n. m. Ve vyšších nadmořských výškách trpí klimatickými extrémy, především pozdními mrazy. Nejvýše zjištěnou lokalitou kaštanovníku je lokalita Nejdek v okresu Karlovy Vary, kde kaštanovníky prosperují v nadmořské výšce 678 m n. m. na stráni u hotelu Krásná Vyhlídka. V nadmořské výšce 627 m n. m. byly zaznamenány kaštanovníky i na lokalitě Zubří v okrese Chrudim.
Stromy se vyskytují většinou jednotlivě v zahradách. Pouze na některých místech je můžeme najít v lesních porostech a to hlavně v oblasti Lovosicka, Žehušicka, Slatiňanska a v okolí Luhačovic. V ČR máme tři kaštanové sady. Nejstarší jedinci rostou v kaštance Chomutovského zooparku. S výsadbou se zde začalo již ve druhé polovině 16. století, jak již bylo uvedeno v úvodu. Nejsilnější kmen má v prsní výšce obvod přes 650 cm (měřeno 2003). Letité stromy rostou ve druhé naší kaštance v Nasavrkách u Chrudimi, která zabírá plochu 1,0832 ha. Rozprostírá se na mírném svahu, severní expozice s podložím kyselé horniny Nasavrckého plutonu (CHKO Železné hory). Vznikla na pozemku bývalého auerspergského dvora za dob Adama kn. Auersperga v roce 1776 nebo 1778 (Kokeš 1950). Kokeš dále uvádí, že byl kníže výtečný hospodář – založil ovocnou školku, kde mimo jiné pěstoval i kaštanovníky ze semen dovážených z jeho tyrolského panství v Tuxerském údolí. Mlatečka (1973) oproti tomu uvádí, že historie kaštanky začala v roce 1783, když kníže Auersperk dovezl z Itálie šest sazenic kaštanovníku jedlého a zasadil je na pozemek pod svým zámečkem. V příštích letech dovezl kníže další kaštany, a tak vznikl sad jedlých kaštanovníků. Literatura se v popisech vzniku kaštanky různí. V současnosti probíhají na Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně genetické testy, které by měly objasnit původ zdejších kaštanovníků.
V severních Čechách v okresu Litoměřice, přibližně 1 km západně od obce Březno, se nachází kaštanka Vinička, která není kaštanovým sadem v pravém slova smyslu, neboť se de facto jedná o lesní porost v oblasti působnosti Lesní správy Litoměřice. Jde o téměř 180letý kaštanový sad, který byl založen v roce 1827 Karlem Daudlebským ze Šterneku (Nožička 1953). Stromy jsou zde vysázeny v pětimetrových sponech v jedenácti řadách. Lokalita se nachází v nadmořské výšce 360 m n. m.
Několik památných stromů se podle informací Agentury ochrany přírody a krajiny ČR nachází v Loučeni, Netřebicích, Chomutově, Damicích, Domaslavicích, Chotěboři, Dolním Vestci, Slavíkově, Liberku a Zábřehu nad Odrou.

Podmínky pro pěstování
Bounous a Marinoni (2005) uvádí, že jsou pro kaštanovník nejvhodnější hluboké, kypré, půdy na vyvřelých horninách s vysokým obsahem fosforu a draslíku. Odpovídající kyselost půdy by se měla pohybovat v rozmezí pH 5 – pH 6,5. Kaštanovník je velmi citlivý na aktivní vápenec, z tohoto důvodu je třeba se takovýmto půdám vyhnout. Propustnost půdy je důležitá. Těžké vodou obohacené jílovité půdy se stagnující vodou jsou příznivé pro šíření kořenových hnilob, které jsou především způsobovány houbami rodu Phytophthora spp. a Armillaria spp. V našich klimatických podmínkách trpí kaštanovníky pozdními mrazíky. Na kmenech i kořenových nábězích vznikají mrazové praskliny, které jsou často vstupní branou houbové infekce. V zástinu jen těžko přežívá a v konkurenci sousedních stromů tvoří štíhlé protáhlé koruny. V souvislosti s výskytem pohlavně vyhraněných jedinců (viz výše) je lepší pěstovat aspoň dva jedince, abychom zajistili jejich plodnost.

Množení
Kaštanovníky se množí buď generativně ze semen nebo vegetativně. Kaštany mají velmi dobrou klíčivost. V jižních zemích Evropy se kaštanovníkové sady zakládají nejčastěji roubováním a očkováním. Úspěch rozmnožování zajišťuje použití správné techniky, roubovací či očkovací dovednost, čas, povětrnostní podmínky (odpovídající teplota, proudění vzduchu, vlhkost), vhodný množící materiál, ohled na správnost polarity roubů. Největší kompatibilita podnoží s roubem je u stejných druhů, zatímco nekompatibilita se vyskytuje u evropských a asijských druhů. K roubování evropských kultivarů je vhodnější použít jako matečnou rostlinu C. sativa. K roubování hybridů (např. C. crenata x C. sativa) je lepší použít rostliny C. crenata, nebo hybridy (Bounous, Marinoni 2005). Roubovaný jedinec začíná plodit již po pěti letech. Jedinci vyrostlí ze semene začínají plodit po deseti až patnácti letech. Záleží samozřejmě také na okolních stanovištních podmínkách.

Produkce
V jižních zemích Evropy se kaštanovníky běžně pěstují a šlechtí jako u nás například jabloně. Stromy jsou pěstovány v sadech. Roční produkce plodů např. Číny byla 615 tis. t, Jižní Korey 90 tis. t, Itálie 50 t, atd. Světová produkce kaštanových plodů v roce 2002 představovala 962 640 t. (Bounous 2003). V české republice jsou marony nabízeny především v předvánočním prodeji. Pečené kaštany jsou již tradiční součástí českých vánoc. Marony jsou dováženy především z Itálie. Zajímavostí je, že některé výsadby kaštanovníku, jako třeba dnes již neexistující větrolamy ve školce v Kladíkově vznikly z přebytku dovezených kaštanů pro trh.

Potravinářské využití
Čerstvé kaštany obsahují vyšší množství uhlovodíků než většina ořechů, a proto jsou výborným energetickým zdrojem. Obsahují také sacharózu jako hlavní cukr ve větší koncentraci než pšenice, vlašský ořech či brambory, zatímco glukóza, fruktóza a maltóza jsou obsaženy jen v malých množstvích (Bounous, Marinoni 2005). Zastoupeny jsou také minerální látky: draslík, fosfor, síra, hořčík, vápník, chlorid, sodík, železo, mangan, měď, zinek (Bounous 2000).
Kaštany se upravují mnoha způsoby a vyrábí se z nich řada produktů. Konečnými produkty mohou být loupané kaštany, nebo konzervované horkou vodou, vakuované, mražené loupané kaštany, kaštany v sirupu, kandované marony, marony v alkoholu, kaštanový krém, kaštanová mouka či vločky. V Itálii a Francii se z kaštanů vyrábí alkohol, ve Švýcarsku a na Korsice se vyrábí kaštanové pivo a v Koreji nealkoholické nápoje (Bounous, Marinoni 2005). Existují celé kuchařské knihy zabývající se pouze přípravou jídel z kaštanů. Kaštanovník je také významnou medonosnou dřevinou, plody rovněž poskytují potravu pro zvěř. Je to strom všestranně užitečný. Vedle množství výživných plodů má krásné tvrdé dřevo, téměř stejně hodnotné jako dubové, vhodné k výrobě sudů, nábytkových dýh, trvanlivých železničních pražců apod. (Bouček 1954)

Kaštanovník je obdivuhodnou dekorativní dřevinou parkových výsadeb a zahrad. Je nádherný v květu i po odkvětu. Z praktického hlediska ovšem mohou působit problém opadlé jehnědy, které na betonu vytváří nesmyvatelné rezivě hnědé skvrny, které jsou jen těžko odstranitelné. Po opadu plodů je také pod stromem mnoho ostnitých číšek.

Napsat komentář

Napsat komentář

Komentáře k článku

deník / newsletter

Odesláním souhlasíte se zpracováním osobních údajů za účelem zasílání obchodních sdělení.
Copyright © 2024 Profi Press s.r.o.
crossmenuchevron-down