Růže patří k tradičním a velmi oblíbeným okrasným rostlinám, které jsou pěstovány po dlouhá staletí. Pravidelná přítomnost širokého sortimentu růží v parcích a zahradách láká a podporuje výskyt celé řady fytofágů, z nichž mnozí patří k permanentním či alespoň příležitostným škůdcům těchto okrasných rostlin.
Jedním z druhů, který se v poslední době častěji vyskytuje na růžích pěstovaných v exteriérech, je štítenka šípková – Aulacaspis rosae. Spolu s ostatními druhy štítenek patří mezi červce, kteří představují jednu z rizikových a problémových skupin hmyzu z hlediska možnosti včasného zjištění jejich výskytu na rostlinách a případné následné regulace jejich populací. Obvyklou příčinou pozdního nalezení štítenek na rostlinách je především mikroskopická velikost jejich těla, která způsobuje, že jednotlivé jedince lze snadno přehlédnout i při pečlivém prohlížení rostliny. Teprve když jsou na napadených rostlinách pozorovatelné příznaky zhoršování zdravotního stavu, pěstitel zpravidla registruje přítomnost těchto škodlivých organismů. Při silném napadení nejsou výjimkou výhony růží pokryté téměř souvislou vrstvou štítenek, jejichž štítky se často navzájem překrývají.
Morfologie škůdce
Štítenky čeledi Diaspididae mají charakteristicky utvářené tělo. Samičky nelétají, protože jsou bezkřídlé a nemají ani obvyklou stavbu těla typickou pro většinu hmyzích druhů. Nejsou schopny aktivního pohybu, protože mají redukované nohy. Celý svůj život tráví přisáté na jednom místě hostitelské rostliny. Měkké tělíčko samiček je kryto voskovochitinovým štítkem, jehož tvar je u většiny druhů štítenek obvykle oválný nebo protáhlý. Zbarvení štítků je převážně nenápadné, často šedavé, bělavé nebo hnědavé. Štítky bývají v různé míře vypouklé, na jejich svrchní straně zůstávají přichyceny svlečky kutikuly předcházejících vývojových stádií. Samci jsou zpravidla okřídlení, mají ale jen jeden pár křídel, pomocí kterých mohou létat. Na rozdíl od samiček nepřijímají potravu a u mnoha druhů nejsou popsáni. Také jejich ontogenetický vývoj probíhá pod ochranou voskovochitinového štítku. Štítenky se na rostlinách vyskytují zpravidla pospolitě. Preferují často větvičky, výhonky a kmeny, někdy se vyskytují i na plodech a listech hostitelských rostlin.
Štítenka šípková je běžně se vyskytující druh červce, který napadá především planě rostoucí i pěstované zástupce rodu Rosa, případně i rodu Rubus. Vývoj této štítenky probíhá na výhonech. Samičí štítky jsou 2,0 – 2,5 mm velké, bělavé, našedlé, více nebo méně oválné, se žlutohnědě zbarvenými nymfálními exuviemi excentricky umístěnými u okraje štítku. Vlastní tělíčko samičky pod štítkem je žlutooranžové barvy. Samčí štítky jsou protáhlé, obdélníkovitého tvaru o velikosti 0,8 x 0,3 mm. Štítky samců jsou bílé s podélně orientovanými žebry. Samice kladou vajíčka v létě pod štítek. Vylíhlé nymfy (nedospělá vývojová stadia) jsou oranžově zbarvené. Mladé nymfy se aktivně rozlézají po výhonech a vyhledávají vhodná místa pro příjem potravy, starší nymfální stadia jsou sedentérní. Nymfy se v přírodě objevují od konce léta a po přezimování dorůstají postupně koncem jara v dospělé jedince.
Přítomnost velkého počtu štítků vizuálně znehodnocuje hostitelské rostliny. Silně napadené výhony pokryté vrstvami štítků mají strupovitý charakter a působí značně nevzhledně. Četnější výskyt štítenek bývá zejména na chráněných částech výhonů. V závislosti na intenzitě a době napadení může docházet u infikovaných rostlin ke žloutnutí listů, krnění výhonů, špatnému nasazování na květy apod. Opakovaný a dlouhodobý výskyt štítenek výrazně snižuje vitalitu napadených rostlin.
Možnosti regulace
Štítenky mají v přírodě své přirozené nepřátele, kteří je aktivně vyhledávají, napadají je a snižují tak jejich výskyt na rostlinách. Významnou skupinou jsou např. parazitoidé ze skupiny blanokřídlého hmyzu – pukličníci, kteří štítenky spolehlivě usmrcují. Bohužel, jejich počet a tím i regulační účinek nebývá dostatečný a zejména rostliny stresované pěstováním v nevhodných podmínkách, často i s nedostatečnou péčí, mohou být štítenkami značně poškozovány. Ochranná opatření jsou založena především na používání insekticidů. Postřiky účinnými látkami je vhodné provádět zejména v době výskytu mladých, aktivně se pohybujících nymf na přelomu léta a během podzimu. Napadené rostliny lze ošetřit i v jarních měsících. S ohledem na úpornost, s jakou štítenky odolávají naší snaze o jejich regulaci, je nezbytné přípravky aplikovat opakovaně. Nesprávně prováděná regulační opatření nevedou ke zlepšení zdravotního stavu napadených rostlin, které se následně mohou stát zdrojem infekce růží v blízkém okolí. Postřiky insekticidně působícími přípravky lze též doplnit mechanickým odstraňováním silně poškozených výhonů. Zajištění kvalitní výživy a dostatečné zalivky patří k samozřejmým a nezbytným podpůrným opatřením ke zlepšení vitality napadených rostlin.
