Minulý článek byl věnován šalvějím z příbuzenstva druhu Salvia nemorosa. Tyto odrůdy sice dominují nabízenému sortimentu, nicméně nabídka vytrvalých zahradních druhů je daleko pestřejší. Druhy vhodné pro naše podmínky pocházejí obvykle z mírného pásma Eurasie a Středomoří. V posledních letech se občas objevují i některé novinky z Číny a USA.
Šalvěj luční
V předchozím článku byla již jednou zmíněna šalvěj luční (Salvia pratensis) jako jeden z rodičů hybridního druhu S. x sylvestris. V kultuře se samozřejmě pěstuje i samostatně a v naprosté většině se jedná o semenem množené odrůdy. Šalvěj luční roste v teplejších oblastech jižní, střední až východní Evropy a zasahuje až na Krym a do Malé Asie. Je typickou rostlinou slunných luk a vytrvalou, poměrně dlouhověkou bylinou s nápadným hlavním kořenem a krátkým, dřevnatějícím oddenkem. Rostliny tvoří listovou růžici a z ní pak vzpřímené, v horní části obvykle větvené lodyhy. Výška rostlin bývá obvykle 50 až 80cm. Botanický druh kvete tmavě fialově a odrůdy zahradního sortimentu pak v odstínech fialové, růžové a bílé barvy. Na půdu obvykle není příliš náročná, nicméně lépe roste v mírně vlhkých, propustných půdách s vyšším obsahem humusu. Ideální stanoviště je na plném slunci. Poměrně dobře snáší i mírné přísušky a naopak přílišné zimní vlhko může rostlinám škodit. Rostliny lze množit generativně i vegetativně, nicméně dělení nebo řízkování není díky minimálnímu množitelskému koeficientu komerčně významné. Odrůdy jsou obvykle nabízeny v barevných sériích (tedy jako více či méně stabilizované populace). Případná barevná nebo výšková nevyrovnanost není u tohoto druhu na závadu. Obvykle se totiž, díky svému trochu rozvolněnému habitu, nepoužívá pro kobercové výsadby, ale spíše pro přírodní záhony či plochy s nižšími nároky na údržbu. Jako většina šalvěji, je i S. pratensis velmi atraktivní pro hmyz a jedná se rovněž o rostlinu medonosnou. Z nabízeného sortimentu lze zmínit např. sérii Ballet s kultivary ´Rose Rhapsody´, ´Swan Lake´, ´Twilight Serenade´ a ´Meadow Ballet Blend´. Poměrně známá je i jasně růžovokvětá odrůda ´Lapis Lazuli´ nebo ´Haematodes Group´ se světle, nicméně intenzivně modrými květy.
Z Rumunska a Balkánu
Blízce příbuzným druhem šalvěje luční je Salvia transsylvanica. Pochází z Rumunska, dorůstá až devadesáti centimetrů a tvoří přízemní růžici protáhlých, tmavě zelených listů. Kvete fialově, popř. bíle (´Alba´). V našich podmínkách je bez problémů zimovzdorná se stejnými nároky a použitím jako předchozí druh. Množí se výsevem.
Neobyčejně atraktivním a zajímavým druhem je Salvia jurisicii, původem z Balkánu. Jde o nižší rostliny, dorůstající 30 až 40 cm. Celá rostlina (včetně kalichů a pysku květů) je hustě pokrytá trichomy. Nápadné jsou rovněž úzké, až čárkovité listy (resp. laloky čepele). Druh se hodí na sušší a slunná stanoviště (velmi dobře snáší i déletrvající přísušky). Kvete modrými, popř. i bílými nebo růžovými květy. Množí se výsevem. Díky kůlovému kořenu velmi špatně snáší přesazování.
Hezkým, ale poměrně málo nabízeným druhem je Salvia recognita, původem ze středního Turecka, kde roste do nadmořských výšek zhruba 1200 m. Rostlina je nápadná velkými, světle růžovými květy a až 1 – 1,3m vysokým květním stonkem. Rostliny nakvétají v květnu a červnu a mohou kvést až do září. Nápadné jsou i velké, šedozelené listy. Dává přednost stanovišti na plném slunci, popř. v mírném polostínu a velmi dobře drenážované půdě, kde se zejména v zimě příliš nedrží voda. Dle literatury není příliš dlouhověká, nicméně na vhodném stanovišti se může sama přesévat. Množí se výsevem, případně řízky při rašení.
Šalvěje přeslenitá a lepkavá
Zcela bezproblémovým druhem v kultuře je Salvia verticillata (šalvěj přeslenitá). Jde o poměrně bujně rostoucí byliny s tlustým hlavním kořenem a zřídka větvenou kořenovou hlavou. Rostliny mohou dosahovat výšky 70 až 100 cm, přičemž kultivary bývají obvykle nižší. Druh je domovem ve Středomoří, areál rozšíření zasahuje do panonika střední Evropy a evropské části Ruska, na východě pak sahá až Kavkazu a Íránu. V ČR roste na slunných travnatých místech převážně na Moravě, zda je zde ale původní, není zcela jisté. V kultuře ji vyhovuje plné slunce a hlubší, živné, propustné půdy. Poměrně dobře snáší přísušky a obvykle se sama snadno přesévá. V nabídce jsou obvykle semenem množené odrůdy jako ´Purple Rain´, ´White Rain´, Hannay´s Purple´, ´Hannay´s Blue´. Výška odrůd bývá kolem padesáti centimetrů. Kultivary se liší intenzitou fialové barvy květů a kalichů. Z důvodu množení osivem je nutné počítat s jistým stupněm nevyrovnanosti potomstva.
Poměrně robustním druhem, dorůstajícím sto i více centimetrů výšky, je šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa ). Je domovem ve střední a východní Evropě a zasahuje do západní Asie (Kavkaz, Írán). Roste na vlhčích místech, ve světlých lesích nebo křovinách a i v kultuře dává přednost vlhčím, humózním, spíše zásaditým půdám (není podmínkou) a pěstování v polostínu. Barva květů je špinavě žlutá. Kvete obvykle od června do srpna. Kalich a květní stopky jsou nápadně lepkavé.
Léčivá i okrasná
Velmi známým druhem je šalvěj lékařská (Salvia officinalis). Pěstuje se jako okrasná i léčivá rostlina. Jde o poloopadavý polokeř dorůstající výšky čtyřicet až sedmdesát centimetrů se zelenošedými, hustě plstnatými listy. Pochází ze Středomoří a Malé Asie. Rostlina má protizánětlivé a desinfekční účinky, omezuje pocení. Používá se i v kuchyni jako koření. Vyžaduje propustnou půdu a stanoviště na plném slunci. V našich podmínkách (minimálně v teplejších oblastech) zimuje obvykle bez problémů, nicméně lehký zimní kryt, resp. přístin není na škodu. V předjaří je vhodné rostliny sestřihnout a zpomalit tak stárnutí trsů. Rostliny jsou ozdobné zejména svým stříbřitým, popř. i pestře zbarveným olistěním. Některé odrůdy ale i poměrně bohatě kvetou, obvykle v odstínech světle modré nebo růžové barvy. Množí se výsevem nebo řízkováním (barevnolisté odrůdy). Z kultivarového sortimentu lze zmínit např. odrůdy ´Purpurascens´ (s načervenale až purpurově zbarvenými mladými listy), ´Icterina´ (panašovaná s nepravidelnými žlutými plochami na okraji listové čepele), ´Tricolor´ (rovněž panašovaná odrůda, u které se zejména na mladých listech objevuje mimo krémově žluté barvy i nápadně růžová), a dále odrůdu ´Crispa´ se zkadeřeným okrajem listů, ´Berggarten´ s nápadně širokou, šedozelenou listovou čepelí a konečně ´Nazareth´ s velmi výrazně stříbřitými listy a další. Blízce příbuzným druhem šalvěje lékařské je Salvia lavandulifolia, někdy uváděná jako S. officinalis var. lavandulifolia, popř. i ´Lavandulifolia´. Pochází z jihozápadní Evropy až Španělska. Listy má bělavě šedé, plstnaté a liší se zejména nápadně užší listovou čepelí a více kompaktním vzrůstem.
Novinky a zajímavosti
Novějším druhem v nabízeném sortimentu je Salvia flava var. megalantha (nabízená obvykle pod jménem S. bulleyana). Druh je atraktivní zejména neobvyklou barvou květů. Koruna je tmavě žlutá a pysk pak kaštanově hnědý. Listy jsou tmavě zelené. Pochází z čínské provincie Yunnan, kde roste na horských svazích a při okrajích lesů ve výšce 2400 až 3900 m n. m. V kultuře ji svědčí vlhčí, dobře propustná půda a spíše rozptýlené světlo, ne přímý sluneční úpal. Kvete zhruba od poloviny června do poloviny července. V době květu dorůstá 40 až 70 cm.
Spíše určitou zajímavostí je japonský druh Salvia nipponica. V kultuře se víceméně objevuje pouze její panašovaný kultivar ´Fuji Snow´. Ozdobná je zejména listy, které vynikají nápadným, nepravidelným smetanově bílým panašováním na vnější straně listové čepele. Květy jsou světlounce žluté (kvete ale poměrně neochotně). Jde o zimovzdorný druh, vhodný spíše do polostínu a vlhčí, humózní půdy. Na zimu neškodí lehký kryt.
Krátkověké šalvěje
Některé druhy jsou pouze dvouleté nebo krátkověké. K těm nejatraktivnějším z nich patří jistě Salvia sclarea (š. muškátová), domovem v teplejších oblastech Středomoří a Malé Asie. V době květu jde o robustní rostlinu, dorůstající až 140 cm a ozdobnou zejména díky velkým a nápadným listenům. Barva listenů může být narůžovělá, nafialovělá nebo i bílá. Vlastní květy jsou světle fialové, popř. bělavé a mezi velkými listeny téměř zanikají. V zahradě jí vyhovují slunná a teplá stanoviště s propustnou půdou. V době květu je to nádherná solitéra. Množí se osivem a na vhodném místě se obvykle sama přesévá. Sortiment tvoří několik typů s různě zbarvenými listeny. Velmi atraktivní je např. ´Vatican White´ s bílými listeny i květy. Pěkným druhem je S. lyrata, pocházející ze severní Ameriky. Tvoří nápadnou, plochou, listovou růžici, z jejíhož středu vyrůstá začátkem léta asi 30 až 50cm dlouhý květní stonek. Kvítky jsou modré až purpurové. Atraktivním je odrůda ´Purple Knockout´ s purpurově červenými listy. Rostliny často po odkvětu odumírají, většinou se ale samy přesévají, takže s udržitelností na stanovišti nebývá problém. Krátkověkou rostlinou je i S. aethiops (šalvěj habešská), zasahující svým severním okrajem rozšíření až na Jižní Moravu (Pavlovské vrchy). Jde o teplomilný druh travnatých a skalních stepí Balkánu až západní Asie. Rostliny tvoří mohutnou listovou růžici šedě plstnatých listů a v létě nakvétají bílými květy s nažloutlým pyskem. Po odkvětu odumírá, ale na vhodném stanovišti se dokáže sama přesévat. Podobný habitus, tedy mohutnou růžici šedě plstnatých listů tvoří i S. argentea rostoucí v jižní Evropě od Portugalska po Bulharsko. Kvete rovněž bílými květy, popř. narůžovělými nebo nažloutlými a po odkvětu odumírá a sama se přesévá.
S vyššími nároky
Z vytrvalých, ale náročnějších asijských druhů lze zmínit nádhernou S. hians, rostoucí v nadmořských výškách 2 400 – 4 000 m na horských loukách a v křovištích Himálaje. Rostliny dorůstají 40 až 60 cm a v létě nakvétají velkými, modrofialovými květy. Vyžaduje dobrou zahradní zem s obsahem humusu, ale zároveň propustnou, protože nesnáší stagnující vodu, ale ani letní přísušky a vedro. Lze udržet i v polostínu, ve vyšších nadmořských výškách i na plném slunci. Z Číny pak pochází podobný druh (habitem i nároky) S. przewalskii. Velmi zajímavým, a snad i perspektivním druhem, je S. pachyphylla z jihozápadu USA. Rostliny rostou jako polokeře a dorůstají až 50 až 60 cm. Vytvářejí neobyčejně krásná květenství s barevnými (purpurovými) listeny, mezi nimiž vyrůstají modrofialové květy. Celá rostlina je velmi výrazně aromatická a celoročně šedě olistěná. V našich podmínkách zatím chybí zkušenosti ze zimovzdorností, nicméně mírné zimy přežívá bez problémů. Ta letošní ji asi prověří víc. Vyžaduje velmi dobrou drenáž.
