Květiny jsou neodmyslitelnou součástí děl zahradní a krajinářské tvorby. Letničky, důležitá pěstitelskách skupina květin, vnášejí do kompozice svými květy výrazné barevné oživení, působící v průběhu celé vegetační sezóny. Ne náhodou, jsou proto ve většině našich měst na záhonech používané nenáročné, ale spolehlivě celé léto kvetoucí odrůdy Tagetes L., Salvia splendens Buchoz ex Etl., Ageratum houstonianum Mill. či Antirrhinum majus L. V konečném důsledku se pak záhony podobají jako vejce vejci.
Letničky ve veřejné zeleni
Soudobé trendy v navrhování a zakládání letničkových záhonů boří mýtus o nutnosti jejich vysoké náročnosti, o možnosti jejich použití pouze na reprezentativních plochách a boří zaběhlé přístupy kompozičního řešení. Můžeme je spatřovat v několika směrech:
• využití sortimentální nabídky letniček v plné míře. Soudobý sortiment letniček na našem trhu je bohatý a je potřeba říci, že semenářské firmy, zabývající se distribucí osiva, pružně reagují na zahraniční novinky. Důvodem, proč jsou novinky v praxi na záhonech málo používané může být opatrnost, nezkušenost, pohodlnost, neznalost, a to jak ze strany projektantů, investorů, tak ze strany firem, zabývajících se předpěstováváním sadby letniček. Velkou výzvou zůstává použití vybraných druhů zelenin (např. Brassica oleracea convar. capitata var. sabauda, Brassica oleracea var. acephala ´Nero di Toscana´, Beta vulgaris var. vulgaris, Allium fistulosum a mnoho jiných) či okrasných trav při zakládání letničkových záhonů,
• změna kompozičního schématu letničkových záhonů – od záhonů monokulturních či vnitřně jednoduše členěných do velkých ploch z málo druhů letniček k pestrým záhonům z mnoha druhů. Výsledným efektem je pak pestrá směs letniček navozující pocit rozkvetlé louky. Záhony na první pohled působí hodně dynamicky, podle zvolených barevných kombinací více nebo méně živě či klidně, až trochu chaoticky. I když se na první pohled může zdát, že kompozice záhonu je postavena na náhodě, chaosu, opak je pravdou. Zdánlivý chaos je důkladně propracován, vše vychází z principu opakování a řádu, z práce na úrovni jedince,
• využití všech technologií zakládání letničkových záhonů – vedle nejčastěji používané technologie zakládání z předpěstované sadby, zakládání metodou přímých výsevů či kombinací obou.
Zakládání letničkových záhonů z přímých výsevů ve veřejné zeleni není běžným způsobem jejich realizace. Důvodem jsou, mimojiné, malé zkušenosti s jejich realizacemi a také některé, dále uváděné nevýhody. Přesto lze tuto formu zakládání na některých místech ve veřejné zeleni doporučit. Za účelem ověření možnosti zakládání těchto záhonů, jejich působení v kompozici, finanční náročnosti a dalších skutečností, probíhají na Zahradnické fakultě MZLU v Lednici od roku 2003 různé ověřovací pokusy.
Metoda přímého výsevu
Výhody záhonů zakládaných metodou přímého výsevu:
• odpadá potřeba předpěstovávání sadby,
• nižší náklady na založení 1m2 v porovnání se záhony zakládanými z předpěstované sadby (zhruba 100 Kč; liší se od výchozího stavu stanoviště),
• nižší náklady na péči na 1m2 v porovnání se záhony zakládanými z předpěstované sadby (především odpadá okopávka spojená s nakypřováním; zhruba 150 Kč včetně zrušení záhonu),
• pestrý vzhled záhonu, neokoukanost možných kombinací letniček.
Nevýhody záhonů zakládaných metodou přímého výsevu:
• nejistota výsledku (klíčivost osiva, vliv povětrnostních podmínek, nezkušenost projektanta, realizátora či osob zajišťujících péči),
• poměrně dlouhá doba záhonu bez květu (min. 6 – 8 týdnů od výsevu),
• vysoké nároky na odbornou znalost a manuální práci po založení záhonu výsevem – potřeba rozlišit klíční rostliny plevelů od rostlin letniček,
• omezené působení záhonu v kompozici (při špatné skladbě sortimentu),
• rozmístění taxonů na ploše založeno zcela na náhodě. Rovnoměrné rozmístění vzrůstných dominant můžeme zajistit jejich bodovým výsevem do předem určených míst, semena nemícháme do směsi s ostatními druhy.
Největší nevýhodou záhonů zakládaných přímým výsevem je poměrně dlouhá doba záhonu bez květu. I když termín výsevu posuneme co nejvíce do jara (zhruba do poloviny dubna), nelze očekávat kvetení nejranějších taxonů dříve než v první polovině června. Z uvedeného důvodu je nutné důkladně zvážit, na kterých místech můžeme záhony použít.
Sestavení výsevní směsi musí předcházet stanovení kompozičního cíle, ve kterém si ujasníme barevnost záhonu, jeho výškové řešení a časové působení (krátkodobé – jednodušší na namíchání výsevní směsi, dlouhodobé – pokrývající maximálně délku vegetační sezóny, náročnější na namíchání výsevní směsi). Další základní otázkou při sestavování směsí je výběr taxonů a jejich procentuální zastoupení ve směsi a stanovení optimálního výsevku na 1m2.
Cíle založeného pokusu
Za účelem doporučení okruhu letniček vhodných pro přímý výsev bylo v letech 2006 – 2008 na pozemcích školního zahradnictví Zahradnické fakulty MZLU v Lednici vyseto každým rokem 110 – 140 taxonů letniček. V prvním a ve druhém roce byly do sortimentu záměrně zařazeny i druhy, které se běžně v zahradnické praxi předpěstovávají a literatura u nich možnost pěstování z přímého výsevu neuvádí. Jednalo se např. o Ageratum houstonianum Mill. ´Bukett´, Celosia cristata L. var. cristata, Dahlia pinnata Cav. mix, Lobelia erinus L.´Kryšťálový Palác´, Craspedia globosa (Bauer ex Benth.) Benth.a další. Ve třetím roce byly z potenciálně nevhodných druhů v sortimentu ponechány pouze ty, které v některém z prvních dvou let vzešly. Cílem pokusu bylo získat odpovědi na otázky:
• jak rychlý je vývoj taxonu,
• kdy nastupuje do květu,
• jak dlouho kvete,
• může se i jinak než květem uplatnit v kompozici?
Ze 138 vysetých taxonů letniček v letech 2006 – 2008 lze 31 taxonů (22,5 %) označit za druhy nevhodné k zakládání záhonů metodou přímého výsevu, 20 taxonů (14,5 %) jako potenciálně vhodné a 87 (63 %) taxonů jako vhodné. Tříleté opakování výsevu více než stovky taxonů potvrdilo u většiny druhů možnost jejich pěstování přímým výsevem v souladu s literaturou. Nevyklíčení osvědčených druhů (Bassia scoparia (L.) Voss, Malope trifida Cav. Amberboa moschata (L.) DC.) v některých letech mohlo být zapříčiněno špatnou klíčivostí osiva. Potvrdila se množnost přímého výsevu u mnoha dalších, méně běžných druhů (Ammi majus L., Bupleurum rotundifolium L., Linaria maroccana Hook., Silene coeli-rosa (L.) Modr. ´Oculata´) a u druhů, které jsou v zahradnické praxi za účelem výsadby běžně spíše předpěstovávány: všechny druhy rodu Tagetes L., Ricinus communis L., Cosmos bipinnatus Cav., Cosmos sulphureus Cav., a mnohé jiné. Velmi cenné jsou poznatky o možnosti přímého výsevu druhů s dlouhodobým vývojem, běžně v praxi předpěstovávané v únoru až březnu. Tyto taxony jsou cennou složkou směsí pro pozdně letní a podzimní aspekt: Dahlia pinnata Cav., Salvia coccinea ´Buchoz´ ex Etl., Celosia cristata L, Ageratum houstonianum Mill., Antirrhinum majus L.
Rozdělení do pěti skupin
Na základě šetření v pravidelných týdenních intervalech můžeme hodnocené taxony podle nástupu do kvetení a délky doby kvetení rozdělit do skupin A – E. Pokud je našim cílem vytvořit směs s maximální dobou kvetení, musí být ve směsi zastoupeny taxony ze všech uvedených skupin.
A/ letničky s rychlým nástup do kvetení a omezenou dobou kvetení. Nakvétají v 8 – 9 týdnu od výsevu, v záhonu působí v počáteční fázi, jejich celková doba kvetení je krátká, přibližně 3 až 4 týdny. Ve druhé polovině vegetace zaschnou a je potřebné je ze záhonu odstranit. Z hodnocených jedinců patří do této kategorie osm taxonů (5,8 %). Jedná se např. o Vaccaria hispanica (Mill.), Phacelia tanacetifolia Benth., Phalaris canariensis L., Iberis umbellata L.´Karmínový´, Ammi majus L.
B/ letničky s rychlým nástupem do kvetení a dlouhou dobou kvetení nebo letničky brzy výrazně působící barvou svých listů. Nakvétají v 8 – 9 týdnu od výsevu, jejich celková doba kvetení je velmi dlouhá, jsou schopny se uplatnit v kompozici do konce vegetační doby i když některé v mírně zhoršeném vzhledu. Do uvedené skupiny bylo zařazeno 10 (7,2 %) taxonů. Jsou to např. Gypsophila elegans N. Bieb. Salvia viridis L., Calendula officinalis L., Ricinus communis L., Eschscholtzia californica Cham.
C/ letničky s pomalejším nástupem do kvetení (10 – 11 týden od výsevu) a omezenou dobou kvetení na 3 – 4 (5) týdny. S jejich působením až do konce vegetační doby nelze počítat. Po skončení kvetení často prosychají, ze záhonu je vhodné je odstranit. Celkem se jedná o 49 taxonů (35,5 %). Jsou to např. odrůdy Helianthus annuus L., Moluccella laevis L., Xeranthemum annuum L., všechny druhy rodu Nigella L., Clarkia ungiuculata Lindl., Consolida regalis S. F. Gray.
D/ letničky s pomalejším nástupem do kvetení a dlouhodobou působností. Nakvétají nebo barvou listů se výrazněji uplatňují od 10 – 11 týdnu od výsevu, v kompozici působí od poloviny vegetační sezóny až do zámrazu. Do této skupiny bylo zařazeno celkem 15 taxonů (10,9 %). Jsou to např.: Godetia grandiflora Lindl., Amaranthus caudatus L., Chrysanthemum carinatum Schousb., Ch. segetum L., Celosia argentea L.
E/ letničky s pomalým nástupem do kvetení (od 12 týdne po výsevu) ale spolehlivým kvetením až do zámrazu. V kompozici se uplatní ve druhé polovině vegetačního období. Celkem bylo do této skupiny zařazeno 28 taxonů (20,3 %) jako např. Cosmos bipinnatus Cav., Rudbeckia hirta L., Scabiosa atropurpurea L., Malope trifida Cav., Mathiola incana (L.) R. Br., Celosia cristata L.