Rododendrony patří k žádaným a často pěstovaným okrasným dřevinám v parcích a okrasných zahradách. Zejména v době květu bývají tyto stálezelené keře výraznou dominantou mnoha městských i zámeckých parků a zahrad. Solitérně i skupinově vysazované rododendrony jsou proto pravidelně využívány v kompozicích jednotlivých zahrad a parků a naplňují tak beze zbytku požadavky na zvýšení estetické úrovně krajiny.
Obdobně, jako jiné druhy rostlin, jsou i pěnišníky napadány různými druhy fytofágů, z nichž někteří mohou způsobovat vizuálně nápadné poškození. Déletrvající napadení rododendronů některými druhy škůdců negativně ovlivňuje jejich vitalitu a může být i příčinou výrazného snížení počtu květů. Jedním z takových fytofágů je ploštice – síťnatka pěnišníková (Stephanitis rhododendri). Tato ploštice je řazena do čeledi síťnatkovití – Tingidae, jejíž představitelé jsou zastoupeni více než 2000 druhy v různých oblastech světa.
Škodí ploštice
Dospělé síťnatky se vyznačují charakteristicky utvářeným tělem. Mají většinou průsvitná přední křídla tegminálního charakteru se síťovitou strukturou a nediferencovanou membránou. Křídla svrchu kryjí zadeček. Častá přítomnost listovitých nebo bublinovitých výrůstků na těle je typická pro zástupce ploštic této čeledi. Nymfy síťnatek mají tělo porostlé specificky utvářenými chloupky nebo trny. Velikostí těla patří spíše k drobným zástupcům ploštic. Jsou málo pohyblivé a často potravně specializované. Žijí na vegetaci, některé druhy v mechu, jiné na bylinách nebo dřevinách. Mnohé druhy žijící v tropech jsou považovány za škodlivé. Síťnatka pěnišníková je v současné době známa z různých částí evropského kontinentu, na který byla zavlečena na přelomu 19. a 20. století ze Severní Ameriky, která je místem původního výskytu této síťnatky. Na území České republiky lze pozorovat případy sporadického i masového napadení rododendronů síťnatkou pěnišníkovou.
Převažující sedentérní způsob života je hlavní příčinou lokálního výskytu této ploštice. V oblastech, kde je síťnatka pěnišníková rozšířena, lze tak běžně spatřit rododendrony s typickými příznaky poškození a v jejich blízkosti i zcela zdravé, nenapadené keře, vzdálené jen několik metrů od infestovaných keřů.
Délka těla se u dospělých jedinců síťnatky pěnišníkové pohybuje kolem 4 mm. Na těle převládá světlé, nažloutlé zbarvení včetně tykadel a nohou. Hnědavé skvrny jsou výraznější na hrudi. V přední části relativně širokých křídel se síťovitou, krémově žlutavou žilnatinou bývá pozorovatelná k ose těla příčně probíhající, často málo výrazná, úzká, nahnědlá skvrna. Tělíčka nymf jsou porostlá četnými tmavými trnovitými chloupky. Dospělci i nymfy jsou málo aktivní.
Síťnatky se zdržují přednostně na rubové straně listů, kde probíhá i celý jejich ontogenetický vývoj od nakladení vajíček až po svléknutí nejstarší nymfy v dospělou ploštici. Samičky kladou vajíčka koncem léta a během podzimu do pletiva na rubu mladých listů, obvykle v těsné blízkosti hlavní žilky. Nakladená vajíčka samičky překrývají hnědavě zbarveným, na vzduchu tuhnoucím sekretem. Po přezimování se na jaře z vajíček líhnou malé nymfy, které často sají ve skupinkách, tvořených větším počtem jedinců, na rubu listů. Vývoj probíhá přes čtyři nymfální instary. Počátkem léta se v přírodě objevují dospělí jedinci nové generace. Jsou-li dospělci vyrušeni, snaží se změnit své stanoviště na rubu listu přemístěním na jinou část téhož listu, případně přelezou na jeho lícní stranu. Imága, přestože mají vyvinuta letuschopná křídla, nemají vůbec tendenci odletět na jiný list. Křídla jsou síťnatkami používána k přeletům spíše výjimečně. Tato vlastnost předurčuje jejich lokální výskyt a škodlivost. Případný let dospělců je vzhledem k velikosti a nenápadnému zbarvení těchto ploštic jen obtížně sledovatelný.
Příznaky napadení
Keře infestované sítěnkami lze již z dálky rozeznat od nenapadených odlišným zbarvením listů. Sání ploštic na rubu listů se projevuje na jejich lícní straně vznikem drobných, světle zbarvených skvrn. Při silnějším poškození jsou listové čepele zřetelně skvrnité. Intenzivněji posáté listy ztrácejí sytě zelenou barvu a jsou na líci nápadně světlé se zvýrazněným průběhem hlavní žilky, neboť v její těsné blízkosti zůstává zachován chlorofyl. Na spodní straně listů se hromadí tmavé kupičky exkrementů ploštic a rub napadených listů získává charakteristické hnědavě bronzovité zabarvení. Listy se někdy mírně deformují, ztrácejí turgor a mají tendenci předčasně opadávat. Příznaky víceletého napadení keřů rododendronů síťnatkami lze pozorovat u keřů pěstovaných na slunných i stinných stanovištích.
Počínající napadení síťnatkou pěnišníkovou snadno unikne pozornosti i pečlivým pěstitelům. Příčinou bývá především malá aktivita těchto ploštic v kombinaci s nenápadným zbarvením jejich těla. Napadené keře je vhodné opakovaně ošetřit postřikem běžnými insekticidy. Přípravky je nezbytné aplikovat precizně s ohledem na fakt, že síťnatky se zdržují přednostně na rubu listů. Případné represivní opatření se doporučuje provést nejpozději počátkem léta. Vitalitu napadených keřů lze podpořit optimálně prováděnou zálivkou.
