Nejčastější problémy při pěstování pelargonií I.

Většina z téměř 300 známých druhů pelargonií (Pelargonium spp., Geraniaceae) pochází z jižní Afriky. Nejsou však jen tradičními okrasnými rostlinami, ale pěstují se i pro nazelenalou geraniovou silici využívanou v parfumérii nebo se využívají jako zelenina. K okrasným účelům se nejčastěji pěstují hybridy P. grandiflorum, P. hortorum (syn.: P. zonale) a P. peltatum. I když jsou pěstovány již desetiletí, může některé pěstitele zaskočit změna zbarvení či utváření listů a květů, vadnutí či hniloba.

Na rostlinách pelargonií se kromě bakteriálních a houbových onemocnění můžeme setkat s celou řadou poškození, ať už se jedná o fyziologické poruchy nebo změny způsobené viry.

Poruchy a poškození pelargonií
Snad nejznámějším poškozením pelargonií, vyskytujícím se stejnou pravidelností jako nová sezóna, je korkovitost. Její první příznaky se většinou objevují na rubové straně listů, a to v podobně světle zelených až světle hnědých puchýřků. Jejich výskyt souvisí s hospodařením s vodou. Ke korkovitosti totiž vede vysoká vzdušná vlhkost při dlouhodobé vysoké nabídce závlahové vody, často ve spojitosti s nedostatkem světla a nadbytkem živin, zejména dusíku. Při neznalosti symptomů mohou být někdy příznaky zaměněny za poškození sviluškami či třásněnkami. Ochranná opatření spočívají především ve snížení vzdušné vlhkosti, silném větrání, zálivce v ranních či dopoledních hodinách, nepřehuštěných výsadbách a za deštivého nebo zamračeného počasí jen velmi slabým přihnojováním.
Občas se na pelargoniích objeví odlišné zbarvení listů, které může signalizovat nedostatek živin. Zpomalený či nedostatečný růst, žlutozelené zbarvení, načervenalý okraj nejstarších listů a postupné odumírání – to jsou symptomy celkového nedostatku živin. Přestože nedostatek dusíku nepatří mezi nejčastější poruchy, občas je zaznamenán u rostlin v lehkých substrátech. Mladé listy jsou světle zelené (u P. hortorum s červeno-bronzovým zbarvením prstence), starší listy načervenalé se žlutým zbarvením čepele u řapíku. Listy postupně zasychají, ale neopadávají. Rostliny málo kvetou a květy nejsou dostatečně vybarvené. Podobný symptom, bělavé zbarvení vrcholových částí, se může vyskytnout také u některých kultivarů během zimních měsíců jako následek nízkých teplot. Se stoupající teplotou ale zmizí.
Pokud zůstávají mladé listy tmavě zelené s tmavě hnědým prstencem, starší listy od okrajů ke středu červenají, zasychají a brzy opadávají, je příčinou nedostatek fosforu. Žloutnoucí čepele se zelenými žilkami se vyskytují i při nedostatku manganu, hořčíku, případně železa, ale nejčastěji je příčinou nedostatek draslíku. Mladé listy jsou bledě žlutozelené s tmavě zelenými žilkami, starší listy na okrajích a mezi žilkami šedožluté až červenohnědé s rezavě hnědým prstencem a žlutými, šedými nebo hnědými tečkami či skvrnami na čepeli. K odstranění nedostatku živin je poměrně široká nabídka vhodných hnojiv, například Cererit, Kristalon, Osmocote aj.

Virózy pelargonií
Mnohem závažnější a nebezpečnější změna zbarvení listů a květů vzniká následkem napadení viry. Vegetativní rozmnožování pelargonií podstatně zvyšuje nebezpečí přenosu i rozšíření virů, které negativně ovlivňují kvalitu i produkci rostlin.
Na pelargoniích bylo dosud nalezeno a popsáno třináct druhů virů, jejichž symptomy zahrnují například prodlužování a kroucení listů (Beet curly top geminivirus), mozaiky (Arabis mosaic virus, Cucumber mosaic virus, Tobacco mosaic virus, Impatiens necrotic spot virus a Tobacco rattle virus), pestrokvětost (Pelargonium flower break virus), čárkovité (Pelargonium line pattern virus, Pelargonium ring pattern virus) a kroužkovité vzory a skvrny (Tomato ringspot virus, Tobacco ringspot virus, Pelargonium zonate spot virus) či prosvětlení žilek (Pelargonium vein clearing virus). Některé z nich se mohou infikovat více druhů rostlin (např. Cucumber mosaic virus, Tobacco rattle virus, Impatiens necrotic spot virus aj.), některé jsou specifické pro pelargonie Pelargonium flower break virus či Pelargonium leaf curl virus. Polyfágní virus mozaiky okurky (Cucumber mosaic virus – CMV) charakterizují symptomy, které jsou dobře viditelné pouze na jaře jako bílé až žlutobílé skvrny. Se stoupající teplotou a během léta tvorba symptomů ustává. Virus se přenáší mechanicky a mšicemi.
Pelargonium leaf curl virus (PLCV) vyvolává na listech okrouhlé, později hvězdičkovité skvrny, které mohou nekrotizovat. Následkem silné infekce jsou poruchy růstu, vydutí, zkadeření, deformace a dírkovitost čepelí listů. Symptomy se objevují pouze v chladných měsících roku, tj. v zimě a brzy na jaře. Během léta příznaky zcela zmizí, aby se v příštím roce obět objevily. Virus se nečastěji přenáší řízky, ale je přenosný i živočišnými vektory a mechanicky šťávou.
Na listech P. peltatum, občas i na P. hortorum, byl zaznamenán výskyt Pelargonium ringspot virus (PRSV) v podobě žlutozelených skvrn či prstenců, které se zvýrazňují se stoupajícími teplotami, a s poklesem teplot ke konci roku se ztrácejí.
Jedním z nejčastěji se vyskytujících virů ve sklenících v západní Evropě je Pelargonium flowerbreak virus (PFBV) patřící do rodu Carmovirus. Napadení pelargonií je nejvýraznější koncem dubna až začátkem května, a to v podobě deformací a neočekávaného zbarvení okvětních lístků. Nejsilněji poškozeny bývají růžově kvetoucí kultivary. Virus se často vyskytuje v bezpříznakové formě (P. peltatum, obvykle i u P. hortorum), u některých kultivarů se mohou objevit na květech bílé čárky. Během zimních měsíců se může vyskytnout mírná chlorotická skvrnitost mladých listů a krnění. Při napadení matečných rostlin dochází spíše k potlačení růstu a silnému větvení. Vzhledem k mechanickému přenosu se virus šíří velmi snadno.
Přítomnost Pelargonium line pattern virus u P. peltatum je bez příznaků, u P. hortorum převážně také, během zimy se však mohou objevit žlutozelené skvrny na žilkách a čárkovité vzory podél žilek. Nepřenáší se hmyzem ani semenem, ale mechanicky.
Základem ochranných opatření proti virózám na pelargoniích jsou především zdravé matečnice. Protože v létě většinou dochází k maskování symptomů, je třeba provádět prohlídky průběžně po celý rok. První symptomy na listech jsou dobře viditelné v procházejícím světle. V současné době nelze dostupnými prostředky napadené rostliny vyléčit. Mnohé viry jsou přenosné šťávou, která ulpí na používaném nářadí, a proto se někdy doporučuje raději řízky odlamovat. Při používání nožů je při přechodu mezi jednotlivými rostlinami nezbytná dezinfekce nástrojů.