Pokud si obyvatel velkého města udělá čas a navštíví během jediného dne několik městských částí, určitě si všimne velkých rozdílů v kvalitě trávníkových porostů. Někde je kvalita vyšší, jinde se o pěkných travnatých plochách nedá mluvit ani náhodou. Tyto rozdíly jsou dány nejen množstvím finančních prostředků, které jednotlivé městské části do údržby travnatých ploch investují, ale do značné míry i zvoleným systémem péče. Za stejnou cenu je totiž možné dosáhnout rozdílného stavu trávníku.
Je třeba si uvědomit, že ve městech se můžeme setkat s trávníky parkovými, trávníky obytných ploch, ale i veřejnými travnatými sportovišti atd. Každá z těchto ploch vyžaduje různou úroveň ošetřování, nicméně většinou jsou všechny, až na výjimky, ošetřovány stejně. Nechci se zde rozepisovat o tom, jaké zásahy jsou pro trávníky nezbytné. O tom bylo napsáno již mnoho a bylo by to pro většinu čtenářů nudným opakováním. Každý asi ví, že je třeba trávník sekat, hnojit, zavlažovat, ošetřovat proti plevelům, vertikutovat atd. Rád bych věřil tomu, že je to známo i pracovníkům městských částí, kteří nesou odpovědnost za stav trávníků ve městech. Pokud bychom se jich zeptali, proč není trávníkům věnována taková pozornost, jakou by si zasloužily, jistě bychom se dozvěděli, že je to způsobeno nedostatkem finančních prostředků. Otázkou zůstává, jestli tomu je skutečně tak, nebo zde hrají roli i další faktory.
V tomto příspěvku bych se rád věnoval výhradně jen způsobu sekání trávníků, protože vím, že jiné zásahy nejsou obvykle ve městech prováděny vůbec. Je proto zbytečné se zde o nich zmiňovat. Dle mého názoru je i do budoucna jedinou cestou zlepšení travnatých ploch ve městech správný výběr frekvence a především způsobu sekání trávníků. I když se na první pohled zdá, že sekání je jen jedno a může se měnit jen frekvence během roku, možnosti jsou podstatně širší.
Frekvence a výška sečení
Sekat můžeme sekačkami s rotačním kosícím ústrojím, ve výjimečných případech se používají sekačky s kosícím ústrojím vřetenovým. Trávníkové plochy jsou sekány obvykle pět až 11krát za rok, což je pro dosažení kvalitního trávníku naprosto nevyhovující. Někde je sekáno dokonce méně než pětkrát, ale to už by se skutečně stávat nemělo. Jen na reprezentativních plochách města je koseno častěji, někdy až 20krát za rok. Norma ČSN 83 9031 uvádí u parkových trávníků počet sečí v rozmezí 8 až 20krát za rok. V této normě je rovněž uvedeno, že by se mělo sekat při výšce porostu max. 10 cm na 4 cm. Lidem z praxe mohou tyto hodnoty připadat směšné. Trávníky se sice obvykle kosí na výšku 4 cm, ale není už dodržována maximální výška porostu před sečí. Jinde se naproti tomu můžeme setkat s tím, že najatá firma seká na maximální možnou výšku nastavení sekačky, aby nemusela odvážet tolik posekané hmoty. Je zcela běžné, že se kosení provádí až při výšce trávníku 20 někdy i 30 cm. Takový zásah je pro trávník zcela nevhodný. Především v jarním období, kdy je nárůst trávníku největší, se často nestíhá seč provádět v takových intervalech, jaké by byly potřeba. Často je dána výška sekaného porostu i tím, jaké bylo od poslední seče počasí a na jakou výšku trávník narostl. Někdy je totiž sestaven plán kosení nedostatečně fundovanými pracovníky paradoxně předem a je dodržován bez ohledu na stav travního porostu. V posledních několika letech jsme svědky tropických teplot, kdy teploty dosahují na slunci více než 40 °C. V takových podmínkách je třeba intenzitu kosení i výšku kosení upravit a nedržet se striktně normy. Je doporučováno zvýšit výšku sekání, čímž dáme porostu šanci, aby se lépe vyrovnal s těmito, pro něho velmi nepříznivými podmínkami. Ať už je nízký počet sečí dán čímkoliv je jasné, že pokud chceme dosáhnout kvalitního trávníku, musíme se snažit kosit tak, abychom odstraňovali jednu třetinu, maximálně jednu polovinu výšky sekaného porostu. Takového pravidla ale není při frekvenci sekání 5krát ročně možné dosáhnout.
Mulčování parkových trávníků
Alternativou ke kosení je v poslední době čím dál oblíbenější a propagovanější mulčování, popřípadě kosení trávníku bez sběru hmoty. Je to dáno především udávanými nižšími náklady oproti kosení. U tohoto systému totiž odpadá sběr, odvoz a likvidace pokosené hmoty. Hmota je rozprostřena na plochu, postupně je rozkládána mikroorganismy a živiny v ní obsažené mohou být znovu využity rostlinami. V tropických letních dnech může rozprostřená hmota částečně zpomalovat vypařování vody, což může mít rovněž velmi pozitivní efekt. Dříve byl tento zásah prováděn pouze u trávníků podél komunikací či jiných extenzivních trávníků, kde se provádí pouze několik zásahů za rok. S mulčováním parkových trávníků jsou prozatím jen několikaleté zkušenosti, a proto není možné zcela s přesvědčením tvrdit, jaký má vliv na kvalitu trávníku z dlouhodobé perspektivy. Podle mého názoru mohou být skutečně ušetřeny finanční prostředky, aniž by došlo ke zhoršení kvality trávníku, ale musí být dodrženy určité zásady. Z výsledků pokusů, které jsou prováděny na našem ústavu, vyplývá, že mulčované porosty jsou oproti porostům sekaným v lepším stavu a lépe překonávají především letní měsíce. Bylo u nich ale dosaženo i vyšší výšky, což je spojeno opět s potřebou četnější frekvence mulčování. Pokud je totiž porost příliš vysoký, činí průměrné sekačce velký problém takový porost zmulčovat. Vedle kvalitního mulčovače, hraje velkou roli i skladba porostu, který mulčujeme. Pokud v našem trávníku převládá jílek vytrvalý, lipnice luční či další trávy, které mají měkký list, je rozklad mulčované hmoty bezproblémový. Problém nastává v okamžiku, kdy je porost tvořen převážně z kostřavy červené či kostřavy ovčí, v jejíchž buněčných stěnách je obsaženo velké množství ligninu, který způsobuje tvrdost listů. Mulčovaná hmota z těchto porostů se rozkládá velmi špatně a časem dochází ke zhoršení kvality trávníku. Velkou roli samozřejmě hraje i počasí. Při extrémním suchu či naopak deštivém počasí je hmota rovněž hůře rozkládána. Každý problém se dá ale řešit a v tomto případě tomu není jinak. K tomu, aby nedošlo ke zhoršení kvality trávnatých ploch slouží speciální vyčesávače, které přebytečnou stařinu odstraňují. Tento zásah se provádí obvykle v podzimním období, při dostatku finančních prostředků i častěji. Pokud chce někdo přejít z režimu sečení na režim mulčování, měl by zvážit navýšení počtu zásahů během roku. Můžeme rovněž použít stroj, který je kombinací vertikutátoru a vysavače. Při jednom přejezdu je velké množství stařiny vyčesáno a zároveň odklízeno vysáváním do zásobníku.
Takhle raději ne!
V poslední době jsem zaznamenal systém údržby trávníků, který není podle mého názoru zcela vhodný. Mám na mysli způsob, kdy se trávník poseká křovinořezem opatřeným strunou, hmota se pohrabe na hromady a nechá několik dnů na ploše a následně se naloží a odveze. Problém při tomto systému je, že strunovou sekačkou není možno dosáhnout takové kvality sekání, jak je tomu u sekaček rotačních. Dalším problémem je často to, že hmota není odvezena včas a dochází k odumírání trávníku pod těmito hromadami. Po odvezení pak zůstávají prázdná kola, které nepůsobí esteticky právě nejlépe a kde se prosazují plevelné druhy. Tento systém je možná vhodné používat u extenzivních ploch a k obsekávání stromů či keřů, ale k ošetřování trávníkových ploch jako celku ve městech či vesnicích je naprosto nevhodný.
Do budoucna bude nutno vedle systému péče o trávníky řešit i otázku skladby travní směsi. Oteplování klimatu nás bude postupně nutit k použití druhů odolných vyšším teplotám a nedostatku vody ve vegetační době.
Je mi jasné, že peněz není mnoho, a o to větší roli budou hrát i v budoucnu znalosti o údržbě trávníků. Cestou, jak zlepšit vzhled trávníků je správně zvolený systém péče a rovněž výběr kompetentní firmy a kontrola její činnosti. Přispět k tomu může i vzdělávání pracovníků odpovědných za veřejnou zeleň. Jistou možností je i vypracování určitých metodik ošetřování trávníků veřejné zeleně, kterou by se mohli, popřípadě museli městské části řídit.
