Choroby nadzemních částí miříkovité zeleniny

Přestože pěstitelé většinou rozdělují zeleninu podle konzumních částí, tzn. na kořenovou, plodovou, listovou, košťálovou apod., choroby rostlin (ale i škůdci) se na své hostitele specializují podle jejich botanického zařazení. Proto se nebudu v následujících řádcích zabývat zeleninou kořenovou, kam se zařazují např. i ředkve, ředkvičky, tuřín, vodnice, salátová řepa (botanicky shodný mangold pak do zeleniny listové) a křen, ale zeleninou patřící do čeledi miříkovitých (Apiaceae), dříve mrkvovitých (Daucaceae) a ještě před tím do čeledi složnokvětých (Compositaceae). Patří sem především mrkev obecná (Daucus carota), petržel zahradní (kořenová i listová forma - Petroselium crispum), pastinák (Pastinaca sativa) a celer (správně miřík celer – bulvová, řapíkatá i listová forma - Apium graveolens).

Suchá skvrnitost listů mrkve
Jednoznačně nejrozšířenější a nejvýznamnější chorobou mrkve je suchá (alternariová) skvrnitost listů mrkve, která je rozšířena prakticky po celém světě. Jejím původcem je houba Alternaria dauci, ve starší literatuře uváděná jako Alternaria porri f. sp. dauci. Hlavním zdrojem šíření této choroby jsou infikovaná semena. Kromě toho patogen přežívá i v půdě na napadených posklizňových zbytcích. V průběhu vegetace se mezi rostlinami rozšiřuje pomocí větru a deště konidiemi, které vznikají na napadených listech. Vedle mrkve může napadat i fenykl, ale ne již petržel nebo pastinák. Příznaky na listech se ve větším rozsahu objevují až ve druhé polovině vegetace. Na nejstarších listech vznikají jeden až dva milimetry veliké žlutohnědé skvrny se světlejším lemem. Skvrny se postupně zvětšují, splývají a tmavnou. V pozdějších fázích jsou všechny listy, s výjimkou nejmladších („srdéčkových“) zcela suché a odumřelé. Silná redukce listů má za následek nejen podstatné snížení výnosů kořenů, ale i znemožnění sklizně (především mechanizované), protože není za co kořeny vytáhnout ze země. Choroba se většinou vyskytuje ohniskově, při silnějším výskytu však i celoplošně. Intenzitu napadení podporuje vlhčí počasí, teploty nad 25 °C a husté porosty. Stejný původce může způsobovat i padání klíčních rostlin nebo i poměrně málo běžnou černou strupovitost kořenů. V semenných porostech je pak především příčinou úhynu kořenů v době tvorby květenství. Základem ochrany je dostatečný časový odstup při pěstování hostitelských rostlin na jednom místě (minimálně tři roky), pěstování mrkve na vzdušných a slunných místech, používání zdravého osiva, řidší výsevy, pouze omezená závlaha a likvidace posklizňových zbytků. V náchylnosti odrůd existují v některých případech i značné rozdíly. Účinné je moření osiva přípravky Captan 50 WP nebo Merpan 50 WP. Za vegetace je možné použít pouze přípravek Ortiva, v semenných porostech pak i přípravky na bázi mědi (Champion 50 WP, Flowbrix, Funguran-OH 50 WP, Kuprikol 50, Kuprikol 250 SC) a nebo mancozebu (Dithane DG Neotec, Dithane M 45, Novozir MN 80 New).

Další listové skvnitosti
Značně podobné vizuální příznaky jako alternariová skvrnitost listů má na listech mrkve cerkosporová skvrnitost listů mrkve, jejíž původcem je houba Cercospora carotae. Houba však dává přednost mladým listům a objevuje se tedy dříve než Alternaria dauci. Škodlivost houby C. carotae, ale i houby Alternaria radicina (dříve Stemphylium radicinum), na nadzemních částech rostlin je však v našich podmínkách minimální.
Alternariové skvrnitosti listů mrkve je vizuálně podobná septoriová skvrnitost listů petržele, jejíž původcem je houba Septoria petroselini. Na všech nadzemních částech (listech, řapících, lodyhách, květenstvích i na semenech) petržele způsobuje tmavé skvrny, které se postupně zvětšují a splývají. Následkem toho postižené listy postupně odumírají. Na napadených nekrotických pletivech jsou i pouhým okem viditelné drobné černé plodničky (pyknidy). V posledních letech byla v některých lokalitách zaznamenána zvýšená škodlivost této choroby. Obdobně jako u alternariové skvrnitosti listů mrkve, i v tomto případě rozvoj choroby podporuje vlhké počasí, avšak upřednostňuje nižší teploty. Kromě petržele houba infikuje i plevelnou tetluchu kozí pysk (Aethusa cynapium), proto základem agrotechnickým opatřením je nejen dostatečná prostorová a časová izolace mezi jednotlivými porosty petržele, ale i důsledná likvidace tohoto plevele. Moření osiva a ochrana semenných porostů je shodná jako u mrkve.
Především na petrželi, ale i na mrkvi, pastináku, kopru, fenyklu, kmínu, libečku, anýzu, koriandru, ale i na mnoha volně rostoucích rostlinách (např. kerblíku, krablici, bolehlavu, bršlici, bedrníku, tetluše, bolševníku a dalších) se vykytuje padlí miříkovitých, jejímž původcem je houba Erysiphe heraclei, dříve známá jako Erysiphe umbelliferarum. Základním příznakem jsou typické bělavě moučné povlaky na všech nadzemních částech rostlin (listové čepele – obě strany, především ale vrchní, listové řapíky, lodyhy, okolíky). Na starších povlacích, které částečně tmavnou, se objevují drobné tmavé kulovité plodničky (kleistothecia). Patogen je typickým ektofytem, tzn. že roste jen na povrchu rostlin a do buněk pokožky proniká jen prostřednictvím haustorií. Vlivem zmíněných povlaků se však snižuje intenzita asimilace a v případě intenzivnějšího a včasného napadení je zpomalen celkový růst rostlin s následným snížením výnosu kořenů. V případě kultur, kde se sklízejí listy, pak tato choroba toto znesnadňuje nebo zcela vylučuje. Zkrmování napadené natě je velmi častou příčinou střevních kolik hospodářských zvířat. Největší škody však padlí způsobuje v semenných porostech. Především u petržele je padlí limitujícím faktorem, který výrazným způsobem ovlivňuje jak výši, tak kvalitu sklizeného osiva. Před několika málo desítkami let bylo toto padlí známou, ale téměř neškodnou chorobou u petržele a prakticky neznámou u mrkve. V současnosti je u mrkve běžnou a občas škodící chorobou a u petržele chorobou zcela běžnou, středně škodlivou. Výskyt a vývoj tohoto padlí podporuje především horké, slunečné počasí se střídavou vzdušnou vlhkostí a přehnojení dusíkem. Za těchto podmínek dochází k intenzivnímu napadení většinou již v srpnu. Hlavním zdrojem šíření padlí jsou napadené posklizňové zbytky. Na velké vzdálenosti se pak šíří především prostřednictvím infikovaných semen. Preventivními ochrannými opatřeními je nepřehnojování porostů dusíkem, pěstování hostitelských plodin na jednom pozemku nejdříve za 3 až 4 roky, dostatečná prostorová izolace mezi porosty hostitelských plodin, závlaha v době sucha, pečlivá likvidace nejen miříkovitých plevelů, ale i volně rostoucích miříkovitých druhů v blízkosti pozemků (např. bolševník velkolepý, bršlice kozí noha, kerblík lesní, tetlucha kozí pysk), důsledná likvidace posklizňových zbytků a hluboká orba. Jak konzumní, tak i semenné porosty mrkve a petržele je možné ošetřovat v průběhu vegetace přípravky na bázi síry (Kumulus WG, Sulikol K) nebo přípravkem Ortiva, který je použitelný i na konzumní prosty pastináku.

Vliv na výnos
Nejzávažnější chorobou celeru je septoriová skvrnitost listů celeru (Septoria appiicola), která snižuje výnos bulev o 50 až 70 i více procent. U celeru řapíkatého a listového jsou škody ještě větší. Na všech nadzemních částech, zejména ale na starších listových čepelích, vznikají drobné (1 až 3 mm) světle hnědé skvrny, podle kterých se choroba někdy nesprávně označuje jako „rez“ či „rzivost“. Skvrny jsou žlutě lemovány a na odumřelém pletivu skvrn, někdy ale i dokonce mimo skvrny, jsou drobné (0,1 mm) černé plodničky (pyknidy). Počet skvrn a jejich velikost se postupně zvyšuje a silněji napadené listy odumírají. Bez napadení zůstávají jen nejmladší srdéčkové listy. Vlivem snížení asimilační plochy a stálého obnovování odumřelých listů a jejich nahrazování novými mladými listy jsou bulvy malé a podřadné kvality. Hlavním zdrojem infekce je napadené osivo a infikované posklizňové zbytky. Rozvoj choroby v mladých porostech je pomalý, rychlejší je až po uzavření porostů, kdy pro rozvoj choroby nastávají vhodnější mikroklimatické podmínky, protože výtrusy se z plodniček uvolňují jen jsou-li vlhké. Rozvoj choroby podporuje vlhké počasí, zejména dešťové srážky nebo raní rosy a nevhodná závlaha. Teplota není rozhodující, pokud je vyšší než 12 °C. Základním preventivním opatřením je desinfekce pěstebních substrátů, minimální dvouletý odstup v pěstování hostitelských rostlin na jednom pozemku, vhodným způsobem prováděná závlaha a likvidace posklizňových zbytků. Avšak vhodná závlaha a především vyvážená výživa podporují růst nových listů a regeneraci listů napadených. Není-li možné používat zaručeně zdravé osivo, je vhodné používat osivo starší než 3 roky, neboť v takovémto osivu patogen již není vitální, avšak osivové hodnoty zůstávají stále dobré. Odrůdové rozdíly v náchylnosti jsou významné pouze při slabším infekčním tlaku a při silné infekčním tlaku jsou tyto rozdíly prakticky bezvýznamné. Ošetření porostů měďnatými přípravky je většinou méně účinné. Účinnější jsou přípravky Score 250 EC a Ortiva. Ve všech případech se první ošetření doporučuje již koncem června, další pak podle průběhu počasí.

Viry v semenných porostech
Uvedené druhy zeleniny jsou napadány několika druhy virů. K nejčastějším patří
virus tenkolistosti mrkve (Carrot thin leaf virus – CTLV), virus červenolistosti mrkve (Carrot red leaf virus – CRLV), virus strakatosti mrkve (Carrot mottle virus – CMoV) a virus mozaiky celeru (Celery mosaic virus – CeMV). Kromě nich to však může být i virus mozaiky vojtěšky (AMV), virus kadeřavosti vrcholu řepy (BCTV), virus žluté skvrnitosti pastináku (PYFV) a i některé další. V prvém roce vegetace, tj. v roce, kdy rostliny sklízíme pro jejich kořeny, většinou způsobují jen určité drobné deformace nebo změny barvy listů a větší škody způsobují až ve druhé roce pěstování, tzn. v semenných porostech a to většinou nevytvářením semen nebo tvorbou semen s nízkou biologickou hodnotou.
Pro úplnost je třeba se třeba zmínit i o stolburu (Potato stolbur phytoplasma), který v našich podmínkách nenapadá jen brambory, ale asi 15 druhů rostlin a mezi nimi i celer, kde způsobuje žloutnutí a úhyn listů, zakrslý růst a později často celkový úhyn rostlin. Tuto chorobu rozšiřuje křís žilnatka virtonosná (Hyalesthes obsoletus). U nás se vyskytuje především v teplejších oblastech jižní Moravy.