V minulém čísle časopisu jsme se v úvodní části článku o cesmínách věnovali symbolice této dřeviny. Pro mnohé Asijské, Evropské a Americké národy byla významnou rituální rostlinou opředenou magií, pro kterou je pěstována dodnes.
Přestože jsou cesmíny druhově velice početně zastoupeny, pro naše klimatické podmínky je vhodné pouze několik druhů vyskytujících se v mírném pásmu. Největší pozornost jsme věnovali nejběžněji pěstované cesmíně ostrolisté a jejím kultivarům. Zajímavým druhem je rovněž cesmína temná, která je oblíbená zejména v Severní Americe. Druhový výčet jsme zakončili čínskou cesmínou Perniovou. Na následujících stránkách se můžete seznámit s dalšími zajímavými druhy a kultivary cesmín. Věnovat se budeme rovněž pěstebním nárokům, chorobám a škůdcům této jedinečné dřeviny.
Cesmína stopečkatá (Ilex pedunculosa)
Tvarem listů se podobá plané hrušce. Jedná se o strom, který v příznivých podmínkách může dorůst až do výšky 10 m, u nás je však podstatně menší, spíše keřovitý. Listy nejsou kožovité jako u ostatních stálezelených druhů, ale poměrně měkké. Jsou na dlouhém řapíku, celokrajné. Květy vyrůstají obvykle jednotlivě. Plody jsou na až 5 cm dlouhých stopkách. Planě roste ve střední a východní Číně, Japonsku (Kyushu a Honshu), Koreji a Tajwanu. V horách stoupá na jihu areálu do výšky 3000 m n. m. U nás je dostatečně mrazuvzdorná.
Cesmína rohatá (Ilex cornuta)
Pochází ze střední Číny a Koreje, kde roste v keřovitých porostech, řídkých lesích a na neudržovaných plochách kolem vesnic. Většinou v nižších polohách, v horách na jihu areálu stoupá do výšky 2000 m n. m. V Číně se často pěstuje jako bonsaj. Je oblíbená dřevina především v USA, kde je zastoupena v řadě kultivarů. Pro naše podmínky není příliš vhodná, většina kultivarů u nás v zimě namrzá.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2010.
Text a foto RNDr. Pavel Sekerka, Botanická zahrada hl. m. Prahy
