Rozličné druhy jalovců, cypřišků a zeravů jsou v dnešní době trvalou součástí zahradní architektury. Pěstování různých kultivarů těchto stálezelených okrasných dřevin formou solitérně vysazovaných exemplářů či výsadby ve skupinách v parcích a zahradách je v současnosti velmi oblíbené.
Zvyšující se počty pěstovaných kusů a jejich koncentrace na relativně prostorově omezené plochy parků a zahrad s sebou ale přinášejí určitá rizika spočívající například ve vytváření příznivých podmínek pro rozvoj a šíření škodlivých organismů. Tak jako jiné rostliny jsou i cypřišovité dřeviny vyhledávaným potravním zdrojem pro některé druhy fytofágních organismů. Přítomnost potravně specializovaných druhů herbivorů na těchto okrasných dřevinách vyvolává zákonitě nevoli u pěstitelů, neboť rostliny, poškozené při příjmu potravy či vývojem následných generací potomků škůdců, přestávají často plnit roli, pro kterou byly předurčeny při plánované výsadbě.
Běžně se vyskytující červec
Jedním ze škodlivých druhů, který v posledních letech čím dále častěji trápí producenty a zejména finální pěstitele cypřišovitých dřevin, je štítenka jalovcová (Carulaspis juniperi). Tato štítenka patří spolu s jinými příbuznými druhy do skupiny červců v rámci hmyzu, kteří se vyznačují velmi dobrou schopností přežívat a škodit na rostlinách i přes prováděná regulační opatření, jejichž účinek bývá často z různých důvodů nedostačující. Štítenka jalovcová je běžně se vyskytujícím druhem červce v řadě evropských států včetně naší republiky. V současné době lze pozorovat nárůst četnosti jejího výskytu u nás. Jednou z možných příčin zvětšující se populace této štítenky je stále vzrůstající obliba v pěstování rozmanitých kultivarů zeravů, cypřišků a jalovců v okrasných zahradách suburbií, kde tyto dřeviny kromě výrazné estetické role plní velmi často také úlohu živých plotů tvořících neprůhlednou bariéru spolehlivě oddělující pozemky jednotlivých majitelů. Problém nastává v okamžiku, kdy tyto role přestávají být naplňovány v důsledku prosychání dílčích částí výhonků, jednotlivých větviček a v krajních případech velkých částí větví či celých exemplářů. Příčiny tohoto stavu mohou být různé – od nevhodného způsobu pěstování a péče přes působení abiotických faktorů až po negativní vliv jiných organismů včetně škůdců. Pro laiky či méně zkušené pěstitele je přitom štítenka jalovcová snadno přehlédnutelným organismem, jehož počáteční přítomnost unikne nezkušenému oku pěstitele. Teprve, když se na výhonech začnou objevovat příznaky typické pro napadení hmyzem s bodavě savým ústním ústrojím, které se zpravidla projevují postupným žloutnutím a následným usycháním posátých pletiv, začne pěstitel hledat příčinu tohoto stavu a snažit se o nápravu.
Text a foto RNDr. Jan Kabíček, CSc., ČZU v Praze
Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2010.
