Bude zachováno světové kulturní dědictví UNESCO – LVA (Lednicko – valtický areál) s jeho centrální částí tj. zámeckým parkem Lednice nebo se změní v „Chráněnou krajinnou oblast Soutok“, která současně zastřeší řadu maloplošně chráněných území, které se v prostoru LVA nacházejí včetně dalších způsobů ochrany,které se v prostoru nacházejí např. Natura 2000, EVL, NPP apod.
Tento rozsáhlý úvod byl použit proto, aby byly zřejmé hlavní body střetů, které způsobily současný neutěšený stav světoznámého lednického parku tak, aby bylo zřejmé, kde jsou skutečné příčiny a aby si čtenář mohl sám odpovědět na otázku článku uveřejněného již v prvním čísle 2009 v časopise Zahradnictví s titulkem Kdo zodpovídá za stav zámeckého parku v Lednici na Moravě.
Pro plné pochopení je třeba vycházet z těchto otázek:
1. Proč byl LVA vyhlášen světovým kulturním dědictvím jako v pořadí třetí krajinářský objekt na této zeměkouli?
2. Jaké byly v době vyhlášení kulturní i přírodní a krajinářské hodnoty tohoto areálu?
3. Jaké jsou současné příčiny devastace kulturních i přírodních hodnot po vyhlášení velmi početných vzájemně se plošně i významově překrývajících ochranných opatření?
4. Jaké jsou dosavadní výsledky a budoucí předpoklady zachování všech dosavadních hodnot?
Jako třetí na světě
K bodu 1. LVA byl zapsán výborem světového dědictví mezi světové památky v prosinci 1996 v mexické Meridě na Yucatanu (uprostřed mayských památek) jako třetí kulturní krajina na světě po rýžových terasách na filipínských Kordillierách a portugalské umělecky ztvárněné krajině v Sintře a jako zcela první v rovinatém terénu. Primárním důvodem pro tento zápis byla skutečnost, že LVA jedinečným a neopakovatelným způsobem byl již v letech 1805 – 1836 za vlády knížete Jana Josefa I. z Liechtensteinu (díky soustředění světově významných odborníků, které do svých služeb získal z oblastí botaniky, architektury zahradnictví a krajinářství, lesnictví, myslivosti a dalších profesí a současně navázal na zahradnicko krajinářské hodnoty předchozích generací) dotvořen do podoby, kdy od 40. let 19. století byl všeobecně uznáván jako „Zahrada Evropy“. Svým utvářením, v němž byly vzájemně propojeny ekonomicky produkční, architektonické, krajinářské, přírodní i kulturní hodnoty vznikl areál, který předběhl svou dobu minimálně o 100 let a vytvořil neopakovatelný příklad propojení všech lesnických, krajinářských, architektonických a přírodních hodnot, které se ve většině případů dochovaly až po naše časy. Na přípravě nominace se rozhodující měrou podílel Ing. Zdeněk Novák, v té době náměstek ministra kultury a doporučil doc. Ing. arch. O. Kuča, CSc.
Ve správě Školního závodu
K bodu 2. Do doby vyhlášení světovým kulturním dědictvím UNESCO v roce 1996 prošel areál relativně dlouhým obdobím vývoje, které bylo již v období první republiky a především 2. světové války poznamenáno sníženým ekonomickým potenciálem vládnoucího rodu a tím také sníženou péčí. Proto byl tento areál v některých případech značně poškozen. Štěstím pro jeho obnovu bylo to, že již záhy po válce (1947) byla péče o park svěřena Školnímu závodu vinařsko zahradnickému (později školnímu statku) tehdejší VŠZ (dnešní Mendelově univerzitě) v Brně. O tuto skutečnost se mimořádně zasloužil prof. Dr. Ing. Jaromír Scholz (pozdější rektor VŠZ Brno), který se již od počátku věnoval intenzivní obnově parku v Lednici. Po celou dobu působení bydlel přímo v prostoru parku. Vybudoval základ dnešní Zahradnické fakulty a osobně se v intencích své profese tj. sadovnictví a květinářství, včetně období svého rektorského působení (1950 – 1954) angažoval při obnově a dalším působení parku a v souladu s nedělitelnými vazbami na LVA. Park metodicky, technicky a organizačně spravoval podle „zásad památkové obnovy a dalšího rozvoje parku“, které záhy po začátku svého působení stanovil a které jsou uveřejněny v publikaci J. Nerudy „Vysokoškolské statky Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity“ v kapitole 2.6.9. ŠZP Lednice a péče o zámecký park v Lednici na straně 170 – 194 – MZLU Brno – 90. výročí založení 1919 – 2009. Je možno konstatovat, že tyto zásady byly jejich autorem, který v Lednici působil až do doby svého politicky vynuceného odchodu z Lednice do roku 1960 a až do poloviny 80. let jeho žáky a následovníky ve všech podstatných bodech, dodrženy. Koncem 80. a počátkem 90. let byl lednický park postupně zpětně převeden do přímé péče památkové správy.
Péče o park
V relativně krátkém článku nelze podrobněji popsat způsoby a metody péče o park. Ve své podstatě vycházely ze světových klasických metod v návaznosti na metody uplatňované klasikem A. S. Sylva Tarroucou z Průhonic, kde prof. Scholz svou odbornou kariéru začínal. Výsledky působení na park lze velmi stručně charakterizovat takto:
• Období působení prof. Scholze (1947 – 1960) – důsledná obnova dochovaných památkových hodnot jak v prostoru a zahradně architektonickém uspořádání i druhovém složení formou soustavného působení přímo v terénu a kontinuální péčí a spoluprací s potenciálními následovníky – studenty a výkonnými zahradníky.
• Období působení Ing. J. Machovce, CSc., ve spolupráci s odborníky Katedry sadovnictví a krajinářství (Prof. Ing. B. Wagner, CSc., Ing. Ivan Otruba, CSc., v návaznosti na Ing. Z. Horsáka z památkové péče a především výkonnými zahradníky v rámci ŠZP VŠZ (později MZLU) – 1960 – 1985. Do tohoto období spadá i období budování Novomlýnských nádrží a rozsáhlých úprav krajiny, kdy existence parku byla ohrožena megalomanskými představami o „československé Kalifornii“ na základě rozsáhlého území určeného pro závlahové hospodaření. V tomto smyslu byla plánována levobřežní protipovodňová ochrana na řece Dyji proti stoleté vodě, kdežto na pravý břeh (na němž se nachází lednický park) měl plánovánu pouze ochranu proti desetileté vodě. Tato hrozba preliminovala možný zánik lednického parku a byl s velkým úsilím za spolupráce řady funkcionářů z VŠZ, školního statku a památkové péče revokována u správních a poltických orgánů. Díky pochopení projektantů vodohospodářských úprav, především Ing. Karla Marhouna, byla tato hrozba zažehnána tím, že byly přepracovány projekty a realizovány tak, aby i pravobřežní ochrana byla proti stoleté vodě. Ostatní velmi četné negativní vnější vlivy, které však bezprostředně neohrožovaly existenci parku byly v rámci možných situací upraveny tak, aby byla zachována podstata parku včetně přírodních hodnot. Díky uvedeným opatřením v období vyhlašování LVA byla situace taková, že jak kulturní tak i přírodní hodnoty zachovaly velmi vysoké parametry vybudované již v polovině 19. století. Vyhlašovaný areál v rámci České republiky zahrnoval nejen kulturní a historické hodnoty, ale současně i nejvyšší biodiverzity v řadě přírodních fenoménů, ať už se to týká řady fytocenóz či zoocenóz vytvořených systémovou péčí o celou krajinu.
Příčiny devastace
K bodu 3. Hlavní příčiny současného neutěšeného stavu vycházejí myšlenkově z paradigmatického myšlení, které v Kuhnově pojetí vědy představuje komplex názorů a koncepcí, určujících cíl v určité historické (např. současné pozn. autora) etapě volbou vědecké problematiky i způsobu řešení. V teoretické rovině reprezentuje kumulativní etapu nějaké disciplíny, specifikuje způsob myšlení i výzkum vědců a charakterizuje fáze tzv. normální vědy. Tato období normální vědy se střídají s kritickými etapami naznačených problémů nastupuje tzv. revoluční období vytvářející nová paradigmata soupeřící o prvenství. teprve po „probojování“ těchto teorií dochází k návratu k normální vědě.
V současné době soupeří celá řada nově se formulujících vědních disciplin (ekologie, enviromentalistika a řada návazných disciplin) s vědami zahradnickými a krajinářskými a souvisejícími a přisvojuje si priority svých přístupů. přitom mnohdy není respektován jiný způsob vědeckého myšlení.
Typickým příkladem je způsob prezentace prosazovaného „Plánu péče o CHKO Soutok“ , který byl vypracován AOPK ČR, která se v prostoru LVA zabývá pouze ochranou přírody a skutečnost a nerespektuje unikátnost krajiny LVA. Ta ve filosofickém smyslu není přírodou o sobě, ale přírodou přetvořenou prací, a k udržení jejích nepominutelných hodnot je nezbytné zachovávat neustálou tvořivou prací (samozřejmě zahrnující zachování přírodních hodnot) a ne bezzásahovými způsoby tyto hodnoty rušit. Toto pojetí vylučuje jakékoliv řešení, které zachovává všechny dosavadní hodnoty objektu. Proto vznikají naprosto nesmyslné spory o tom, co je přednější, zda systémové péče o park a celý LVA nebo ochrana bobří populace, dalších vzácných živočichů (z nichž se mnohé v prostoru LVA udržely právě pro způsob obhospodařování a přetvoření přírody prací). Proto je potřeba se propracovat k normálnímu, ne konfrontačnímu pojetí.
Osm milionů na péči
K bodu 4. Dosavadní výsledky a veškeré pokusy jsou pro obě strany prozatím velmi tristní. Park je ve stále horším stavu, v celém areálu LVA se šíří invazní a expanzivní dřeviny, které postupně pronikají do okrajových částí parku. Zachování optimálních hodnot pro celou řadu rostlinných (i živočišných) organismů v důsledku prostorových a vztahových změn vynucovaných „přírodními“ zájmy v časovém horizontu mizí. Stačí si jenom připomenout, že škody způsobené bobrem v minulém roce v parku přesáhly šest milionů korun, škody způsobené některými druhy vodního ptactva (kormorán) – ničí trusem vzácné stromy – odhadem tři miliony korun, způsoby předržování parkově již nefunkčních stromů s nemožností výsadby náhrad představují minimálně další tři miliony korun ročně. Přitom náklady na celkovou péči v parku představují ročně osm milionů korun ročně.
V době působení Školního statku pracovalo v parku a palmovém skleníku v průměru 25 lidí a v zásobních sklenících dalších asi osm zaměstnanců. Jejich činnost řídili tři zahradníci, z nichž jeden měl na starost palmový skleník s parterem, druhý spodní tzv. přírodně krajinářský park, a třetí zásobní zahradu. Do řízení práce v parku jim nikdo nezasahoval. Dnes je pro všechna tři oddělení zahradník jenom jeden s 18 zaměstnanci na plný úvazek a dvěmi na úvazek částečný. Tito zaměstnanci pečují o celý zámecký park, palmový skleník, zásobní zahradu a 3,5 km dlouhý úsek Lednicko-Valtické aleje. Jejich práce je navíc ztěžována množstvím zákazů a nařízení plynoucích ze současné legislativy. S těmito prostředky nelze udržet park v běžném provozu a už vůbec ne při vynucovaných požadavcích ochránců přírody, které se opírají už o existující zákony a vyhlášky.
Meziresortní pracovní skupina pro LVA
Důkazů o tom, že v dílčích procesech péče o lednických park, existuje množství střetů uveřejněných v různých publikacích např. Zahrada-Park-Krajina, ale i v regionálním denním tisku, v různých peticích a které je možné nalézt jejich webových stránkách.
Uváděné skutečnosti si postupně vynutily řešení, které vyústilo v opatření dále uvedené.
Pro řešení těchto sporných momentů byla vládou ČR ustanovena Meziresortní pracovní skupina pro LVA jako její poradní orgán. Členy této poradní skupiny jsou zástupci ministerstva pro místní rozvoj, m. obrany, m.zemědělství, m. životního prostředí, Správy CHKO Pálava, Národního památkového ústavu, Lesů ČR, Jihomoravského kraje, ČSOP, VÚKOZ, v.v.i., Mendelovy univerzity, obce Lednice, Biosférické rezervace Dolní Morava, o. p. s. atd. Právě posledně jmenovaná organizace byla touto komisí pověřena zpracováním Management plánu LVA.
Na posledním jednání této skupiny, které proběhlo v pátek 7. května 2010, byl také diskutován jako bod jednání návrh na vyhlášení CHKO Soutok. Se zásadním příspěvkem zde vystoupil děkan Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně, doc. Ing. Petr Kučera, Ph.D, který vyjádřil jednoznačně odmítavý postoj univerzity k tomuto záměru. Vrchní ředitel sekce pro UNESCO a památky Ing. Zdeněk Novák z Ministerstva kultury konstatoval, že záměr – vyhlášení CHKO Soutok na území LVA – nebyl ani předběžně Mezioborovou pracovní skupinou projednán, takže nemohly být zohledněny zásadní připomínky zde zastoupených organizací a obcí. Přitom zpochybnil i způsob oznámení záměru, respektive, jakým se k výše zmíněným institucím dostal.
Je tedy naděje, že v důsledku těchto opatření se celá situace pohne ve smyslu zachování všech hodnot LVA (kulturních i přírodních) a my všichni k tomu můžeme přispět svými připomínkami a požadavky na www.zahrada-park-krajina.cz nebo www.agroweb.cz a požadavky na příslušné instituce.
Text prof. Jaroslav Machovec, Lednice
Foto Bc. Oto Bernad
