Zahraniční konference a semináře jsou vynikající příležitostí nejen pro čerpání nových informace pro další práci ve výzkumu, ale mohou přispět k hlubším zamyšlením. Nejde jen o dílčí poznatky např. v metodách ochrany, šlechtění apod., ale hlavně o celek, o výzkum jako takový, jeho úroveň, zaměření, strategii, logiku a úlohu ve vztahu k praxi.
Následující příspěvek vznikl na základě účasti na letošní mezinárodní konferenci o ekologickém pěstování ovoce konaném na konci února v Německu. Cílem sdělení je nejen seznámit čtenáře s hlavními trendy v ovocnářství v Evropě a ve světě, ale také popsat situaci v oblasti uplatňování nových technologií u nás a zamyslit se nad důvody pomalého přijímání ekologické produkce, ale v této souvislosti také charakterizovat vztah mezi výzkumem a praxí.
Výzkum versus praxe v ČR
Jedním z klíčových prvků, které umožňují vývoj oboru, je kvalitní a tématicky vhodně orientovaný výzkum. Pokud se chceme dočkat co nejefektivnějšího využití prostředků investovaných do vědy, je zřejmé, že struktura a provázanost výzkumných aktivit nesmí být dílem náhody, ale promyšlenou strategií. Kam by se měl v současné době výzkum zemědělský, a tím i ovocnářský, nasměrovat? Jako nejpotřebnější se jeví vynaložení maxima úsilí na rozvoj technologií souvisejících s ochranou životního prostředí, zdravím konzumentů, tvorbou krajiny a dalších navazujících aspektů. Ale ať už se řeší jakékoli téma, nenahraditelnou úlohu hraje pojítko mezi výzkumem a praxí. Bez něj zůstává věda osamocena a pro běžnou veřejnost se stává uzavřenou a obtížně čitelnou.
Výsledkem takového stavu, charakteristického pro situaci v ČR, je nepružné uplatňování nových technologií. Z příčin, kterých je celá řada, jmenujme především nevhodně nastavené motivační prostředí výzkumu – to zvýhodňuje především publikování v prestižních zahraničních časopisech. Systém bodování publikací (tzv. RIV – viz http://www.vyzkum.cz) sice zohledňuje některé typy výstupů určených pro praxi (např. certifikované metodiky), ale nikdo v současné době neřeší, jaká je nejen forma, ale také užitná hodnota příslušného sdělení. Důsledkem je jednostranné zaměření vědeckých pracovníků na bodové zisky, což vytěsňuje práci pro veřejnost. Postupně se uplatňuje zcela absurdní jev, který je degradací úlohy a pozice aplikovaného výzkumu ve společnosti: motivace není nasměrována potřebami uživatele, ale obráceně. Výzkumník vytvoří metodiku, patent, či technologii a až potom hledá vhodného uživatele, který podepíše patřičnou smlouvu. Autoři různých forem takto „aplikovaných“ výstupů, ale i řešitelé rozsáhlých a finančně náročných výzkumných projektů, se pak mohou dle svého vkusu realizovat v celém spektru na sebe jen těžkopádně navazujících témat. Těm pak v konečném důsledku chybí společný jmenovatel a jednotný cíl.
A takový cíl, který je zároveň v souladu s potřebami praxe, v současné době chybí v oblasti ekologické a potažmo i integrované produkce ovoce – ať už na úrovni přijímání dílčích metod nebo celé technologie. Není kupříkladu náhoda, že přijetí stěžejních biologických či biotechnických metod ochrany (metody dezorientace a entomopatogeních virů) proti obaleči jablečnému v zahraničí zaznamenalo u nás zpoždění 20 let a ve stejném vývojovém stádiu se nachází i ekologická produkce jako celek. Neblahá situace se bohužel promítá i do integrovaných systémů, které můžeme z hlediska přejímání tzv. environment friendly (k přírodě ohleduplných) metod ochrany charakterizovat obdobně. Např. z údajů získaných na základě inspekcí prováděných v loňském roce v rámci dotačních titulů byla u pěstitelů s integrovanou produkcí zjištěna pouze 2% zastoupení biotechnických a 1% biologických metod ochrany.
Jak situaci změnit? Inspiraci je třeba hledat u našich západních sousedů, kde zároveň úspěšně funguje celá řada národních a nadnárodních aktivit, zaměřených na strategii výzkumu ve prospěch praxe. Z nejvýznamnějších příkladů zaměřených na ochranu ovoce jmenujme především International Organisation for Biological Control (http:// http://www.iobc-wprs.org ), na níž je navázána řada mezinárodních projektů. Jde např. o projekt Sustain CpGV http://www.sustaincpgv.eu/index.html), kde výzkumné organizace a producenti přípravků na bázi CpGV společně řeší otázku rezistence obaleče jablečného. Celosvětový význam má organizace IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements, http://www.ifoam-eu.org) zaměřená na zavádění ekologicky, kulturně a ekonomicky funkčních pěstebních systémů založených na principech organické produkce. Evropská skupina IFOAMu (IFOAM EU Group), zahrnující více než 300 organizací, asociací a firem, určuje vývoj organické produkce v Evropě. Tato organizace byla jedním z garantů 14. ročníku Mezinárodní konference o organickém pěstování ovoce, která se tentokrát uskutečnila v Německu, a jíž jsme měli možnost se ve druhé polovině letošního února zúčastnit. Setkání se odehrálo v areálu univerzity v Hohenheimu (https://www.uni-hohenheim.de) a jak název mítinku napovídá, ústředním tématem přednášek a diskuzí bylo nejen sdílení nových informací z výzkumu, ale také formulování strategií ochrany a technologií v organické produkci. Pestrost témat byla poměrně značná, takže se zaměříme pouze na sdělení, která nás v průběhu programu zaujala. Sborník s plnými verzemi příspěvků bude v dohledné době k dispozici na www.ecofruit.net. Nyní se zkusme zamyslit nad otázkou konfliktu mezi obhájci ekologické a integrované produkce.
Ekologická nebo integrovaná produkce?
Častým diskusním tématem, s kterým se často setkáváme, je spor mezi zastánci obou těchto modelů pěstování (nejen) ovoce. Abychom získali nějaký pevný podklad pro srovnání a posouzení zmíněných úhlů pohledu, je potřeba se podívat na definice obou způsobů hospodaření: Ekologické (správněji organické) zemědělství představuje produkční systém zahrnující zdraví půdy, ekosystému a lidí. Upřednostňováno je využití přirozených procesů daných místními podmínkami více než umělé zásahy s vedlejšími negativními účinky. Ekologické zemědělství je kombinací tradice, nových technologií a výsledků výzkumu, která je prospěšná ekosystému a vede ke zvýšení kvality života (http://ifoam.org). Na rozdíl od integrovaných systémů je zde velký důraz kladen na zdraví půdy (viz např. http://bioinstitut.cz). Integrovaná ochrana (jež tvoří jádro integrované produkce) je trvale udržitelný přístup v ochraně, který je tvořen kombinací biologických, kulturních, fyzikálních a chemických metod způsobem, jenž minimalizuje ekonomická, zdravotní a environmentální rizika (http://www.ag.ndsu.nodak.edu/aginfo/ndipm/ipmdefinition.htm).
Pomineme-li skutečnost, že ekologické zemědělství neakceptuje používání průmyslových hnojiv, chemických přípravků a volí ucelenější pohled na složky ekosystému, jsou obecné cíle integrované i ekologické produkce velmi obdobné. Vzhledem k používaným nástrojům se dá očekávat, že prvý model bude snadněji naplňovat poslání environmentální a druhý naopak produkční a ekonomický. Ať už se rozhodneme výše položenou otázku zodpovědět jakkoli, do budoucna je nezbytné, aby se integrované systémy začaly ekologickým co nejvíce přibližovat. Je jenom otázkou, do jaké míry a jak rychle. Stávající utilitární pojetí IO, založené na příjmu dotací bez ohledu na rozsah využívání ekologicky šetrných metod, nemá budoucnost – ani ekonomickou, ani etickou. Současný stav nevede k vývoji a podnikatelské autonomii ovocnářů, ale ke stagnaci a k závislosti na byrokracii, která o dotacích rozhoduje. V zahraničí (a to bez nadsázky jen pár kilometrů od našich hranic), kde je k dispozici stále více postupů usnadňujících získat z ekologického režimu pěstování ovoce tržní kvality, se můžeme přesvědčit, že lze jít i jinou cestu. A právě některé z těchto technologií byly prezentovány v rámci konference IFOAM.
Témata konference
V době konání prvního ročníku konference, které se uskutečnilo před dvaceti lety, se ekologické pěstování nacházelo v úplných počátcích. Snahu pokrývalo jen několik pěstitelů pokoušejících se amatérsky a bez potřebných znalostí o ekologickou produkci ovoce. Zároveň se tímto tématem zabývalo jen velmi málo výzkumníků. Řadu klíčových problémů se však od té doby podařilo vyřešit a v současné době jsou farmáři lépe vybaveni technikou, účinnějšími biologickými přípravky pro ochranu rostlin a také mají k dispozici více teoretických podkladů v ochraně proti patogenním organismům a živočišným škůdcům. Přestože ekologická produkce principielně funguje dobře a tato forma pěstování ovoce je nyní na vzestupu, potýká se s některými dílčími obtížemi. V obecné rovině jsou výzkumné projekty a národní výzkumné rámce zaměřeny na bílá místa v systémech ekologické produkce ovoce. I přes řadu kladených a nezodpovězených otázek je zformulována vize pro strategii výzkumu do roku 2025. V rámci ní je hlavní důraz kladen na posílení ekologické produkce, a tím zlepšení ekonomiky v regionech, posílení komunikace mezi pěstiteli a spotřebiteli, podporu agroturistiky, vyzdvižení původu ekologických potravin v daných regionech, zlepšení technologických znalostí mezi farmáři zaměřených na formy hospodaření ohleduplné k životnímu prostředí.
Současné nejnovější strategie ošetřování v systému ekologického pěstování ovoce byly prezentovány na konferenci v samostatných sekcích. Největší pozornost byla věnována otázce ochrany proti následujícím klíčovým škodlivým organismům: z chorob jmenujme především strupovitost jabloně, padlí jabloně, bakteriální spálu jabloňovitých, původce skládkových chorob, obaleče jablečného, obaleče švestkového, mšici krvavou a další. Stojí za povšimnutí, že všechny tyto organismy jsou i žhavým diskusním tématem v integrované produkci, takže získané informace mohou najít uplatnění i zde. Nejprve se zmíníme o strategii pěstování odrůd jabloní a trendy ve šlechtění.
Více informací naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví 7/2010.
Text a foto
Ing. Vladan Falta, Ph.D., 1
Ing. Radek Vávra,2
1)VÚRV Praha-Ruzyně, v. v. i.
2) VŠÚO Holovousy, s. r. o.
