Realizace trvalkových výsadeb s dominujícím pozdně letním až časně podzimním okrasným aspektem není při tvorbě zahrad či sadovnických úpravách veřejných prostor stále příliš obvyklá. Souvisí to pravděpodobně s termíny realizací, kdy se většina zahrad zakládá spíše v jarních měsících a pravděpodobně i s přáním zákazníků, mít po výsadbě zahradu co nejdříve v květu a nečekat až na konec léta. Svou roli zřejmě hraje i informovanost a povědomí veřejnosti o později kvetoucích druzích trvalek.
Řada zákazníků nakupuje trvalky často spíše emotivně, podle okamžité nálady, resp. toho, co kvetoucího vidí v zahradním centru. Díky tomu, že v době největší poptávky v jarních měsících nejsou pozdně kvetoucí druhy vizuálně příliš atraktivní (většina je pouze ve fázi listové růžice) a později v letních měsících zájem o nákup rostlin výrazně klesá, jsou zástupci toho pozdějšího sortimentu trochu v nevýhodě. Svou roli může hrát i často vyšší výška pozdně kvetoucích druhů, kdy je pak lze jen s obtížemi nabídnout v době květu v zahradních centrech.
Ze Severní Ameriky i Evropy
Přesto je z čeho vybírat a sortiment zajímavých a pozdně kvetoucích druhů je velmi pestrý.
Vraťme se nyní k období, které je uvedeno jako „pozdní léto“. Možná že přesnější by bylo popsat tuto dobu spíše jako přelom léta a podzimu. Tedy zhruba doba od poloviny srpna přes září až do poloviny října. Rostliny, které kvetou v tomto období pocházejí především z prérií severní Ameriky. Nemnoho zástupců nalezneme ale i v evropské flóře a rovněž také mezi druhy střední a východní Asie.
Z původem severoamerické provenience lze zmínit zejména velmi bohatý rod hvězdnice (Aster; v původním, širokém pojetí), zlatobýly (Solidago), třapatky (Rudbeckia), třapatkovky (Echinacea), rod Chrysopsis (resp. Heterotheca), svíčkovec (Gaura) a dále rody Silphium, Boltonia. Dále rovněž zavinutka (Monarda), záplevák (Helenium) nebo Veronicastrum (zde je pozdní okrasný aspekt dám především atraktivním zbarvením listů). Nelze opomenout ani okrasné trávy jako Panicum virgatum, Sorghastrum nutans, Bouteloua gracilis či Sporobolus heterolepis a rod Andropogon.
Evropským pozdějším trvalkám dominují hvězdnice chlumní (Aster amellus), nabízená v několika odrůdách, hvězdnice zlatovlásek (Aster linosiris), kvetoucí žlutě, Sedum spectabile a především opravdu pozdě kvetoucí luhovnice pozdní (Leucanthemela serotina).
K typickým východoasijským druhům pak patří listopadky (Chrysanthemum), sasanky (Anemone hupehensis, A. vitifolia, A. tomentosa), Actea spicata a např. i vzácněji pěstovaná, polokeřovitá Elsholtzia stauntonii. Důležité jsou pak rovněž mnohé kultivary ozdobnice čínské (Miscanthus sinensis), které prodlužují okrasný efekt trvalkových výsadeb dlouho do zimy.
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 8/2010.
Text a foto Ing. Petr Hanzelka, Ph.D., Botanická zahrada hl. m. Prahy
