Pokud se vydáte do dovolenou do Irska, nemůžete kromě vyhlášených historických památek vynechat návštěvu místních zahrad a parků. Příjemné klima a dostatek vody zajišťuje rostlinám optimální podmínky pro rozvoj a růst. Typický Středoevropan je potom doslova přemožen bujností a svěží zelení místních výsadeb.
Irské podnebí je ovlivňováno Golfským proudem s převládajícími jihozápadními větry přicházejícím od Atlantického oceánu. To přináší mírné, relativně teplé oceánské klima. V průběhu roku jsou teploty vyrovnané a nejchladněji bývá v lednu a únoru, kdy průměrné denní teploty klesají ke 4 až 7 °C. Červenec a srpen jsou měsíci nejteplejšími s denním průměrem 14 až 16 °C. Ročně zde spadne v průměru 750 až 1400 mm srážek. Počasí je velmi proměnlivé, a tak se na naší výpravu nezapomeňte vybavit nepromokavým oblečením i kvalitním opalovacím krémem.
Powerscourt Gardens
Místní zahrady a parky se mohou pochlubit dřevinami, které my v našich podmínkách považujeme za choulostivé. Mírné klima a časté srážky dovolují irským zahradníkům použít široký sortiment rostlin.
Jižně od Dublinu, ve Wicklow Mountains zvaných zeleným srdcem Irska, leží Powerscourt House and Gardens. Jsou považovány za jedno z evropských bohatství a v Irsku patří k nejznámějším výletním místům a ani na naše poměry vysoké vstupné (8 eur) na hojné návštěvnosti nic nemění. Rekonstrukci domu v roce 1731 následovalo i vytvoření zahrad v přírodním neformálním stylu. O století později se na pozvání majitele panství pustil do práce architekt britského původu Daniel Robertson († 1849), který vytvořil nový koncept zámeckých zahrad. Jako zastánce formálního stylu vycházel ze zahrad italské renesance. Trpěl prý dnou a práce tak řídil z trakaře s lahví sherry v ruce. Když došla, skončil i pracovní den. Smrt majitele ukončila práci Daniela Robertsona. Po šesti letech došlo k obnovení práce na zahradě, tentokrát se však vycházelo nejen z plánů D. Robertsona, ale i jiných zahradních architektů. Byl dokončen soubor hlavních teras, vysázeno mnoho druhů dřevin a trávník oživen mnoha uměleckými díly. Další generace rodiny majitelů přidaly japonskou zahradu, vyhlídkovou věž a pokračovaly ve výsadbách vzácných dřevin, kterých je zde v dnešní době více než 200 druhů. Součástí zahrad je celá skupina jezírek a vodních kanálů. Největší z nich, Tritonové, tvoří optické zakončení formálních teras a protipól paláce. Místo posledního odpočinku v zahradách nalezli i zvířecí miláčci majitelů, a to na místě formálního zvířecího hřbitova. Nedaleká výsadba vzrostlých stálezelených i opadavých rododendronů přináší v průběhu jarních měsíců mnoho jasných a výrazných barev. Okružní trasa místními zahradami zabere asi 45 minut a její část mohou absolvovat i vozíčkáři. Pro unavené cestovatele zde funguje příjemná kavárna a nedaleké zahradnictví nabídne rostliny, které vás v průběhu prohlídky zaujaly.
Zachováno z historie
Jedněmi z nejstarších zahrad zachovaných v původním stylu ze 17. století jsou zahrady náležející k panství Killruddery. Na jejich tvorbě v roce 1682 se podílel francouzský zahradní architekt Filip Bonet, který byl žákem slavného Andréa le Nôtrea, tvůrce královských zahrad paláce Versailles. I zde narazíme na jméno Daniela Robertsona, a to v souvislosti s rekonstrukcí, kterou zahrady prošly v roce 1846. Střední část zahrady tvoří aleje z hlohů, lip a buků vytvářející systém trojúhelníků potkávajících se ve dvou hlavních bodech. Jejich délka přesahuje 5,5 kilometrů. Na ně navazuje řada cesmín ze 17. století. Park obsahuje i část zvanou divočina – zalesněnou plochu s podrostem s minimální údržbou. Mnoho ze dřevin zde vysázených vyniká věkem, cizokrajností či unikátností. Součástí zahrad je i jediné v Irsku zachované lesní divadlo z 18. století. Je obklopeno živým plotem a za sedátka slouží vymodelované schody v trávníku. Pojme 250 osob. Okraje formální části zahrady jsou ukončeny vodním příkopem, který ji odděluje od okolí, ale neruší výhled do krajiny. Pro zásobování místní kavárny slouží produkční plochy se zeleninou či ovocnými stromy.
V neformálním stylu
Jižně od Powerscourt House and Gardens narazíme na Mount Usher Gardens (zahrady u hory Usher). Rozkládají se podél řeky Vartry a byly tvořeny kolem roku 1870 ve stylu Williama Robinsona (1838 – 1935) známého irského zahradního architekta. Ten upřednostňoval neformální a přírodní styl zahrad z domácích a odolných rostlin a vyhýbal se tehdy hojně používanému stylu dekorativnímu, tropických rostlinám či pravidelným záhonům letniček a růží. Připisuje se mu objevení „divokého“ zahradničení, které je dnes samozřejmostí, ale v tehdejší době se jednalo o něco revolučního.
O plochu devíti hektarů Mount Usher Gardens pečuje pět zahradníků. Systém je udržován bez chemie v organickém systému hospodaření od roku 1980 a za posledních dvacet let se zde podle vrchního zahradníka Seana Heffernana nevyskytlo žádné kalamitní množství škůdců. Plocha slouží i jako sbírková zahrada s přehlídkou pěti tisíc různých botanických druhů často i vzácných dřevin. Zahrada se může pochlubit rozsáhlými sbírkami rododendronů, azalek, magnólií a kamélií. Procházku lze uzavřít ve stylové restauraci, kavárně či nákupem v potřebách pro zahrádkáře.
Pro odpočinek uvnitř města
Nejenom okolí hlavního města Irska se může pochlubit zajímavými parky a zahradami. Na dublinském okraji funguje již od poloviny 18. století městská farma Airfield. Hospodaří zde na osmi hektarech půdy, plocha celé farmy dosahuje hektarů 14. Prostřednictvím mnoha programů a akcí pomáhají všem z okolí k poznání života na farmě. Součástí jsou i plochy věnované okrasným i produkčním rostlinám. K jejich údržbě se nepoužívají žádné chemické přípravky.
Jiným zeleným skvostem uvnitř Dublinu je zahrada Heleny Dillonové. Jedná se o soukromou zahradu na ploše čtyř tisíc metrů čtverečních. Její majitelka Helena Dillonová je v Irsku známou postavou a autorkou populární zahradnické literatury. Práce na této zahradě započala před 40 lety, kdy se do přilehlého domu rodina Dillonových nastěhovala. Původní typickou městskou zahradu s okrasnou a produkční částí a okrasným trávníkem přeměnila Helena k nepoznání. Dnes zde nenajdeme ani stopu po trávníku, v záhonech si lebedí zelenina společně s tradičními i vzácnějšími trvalkami, vše doprovází cibuloviny a zahrada je takovým malým kvetoucím rájem. Dominantou je ve středu zahrady umístěný vodní kanál na každé straně lemovaný barevným trvalkovým záhonem.
A aby návštěv soukromých zahrad nebylo málo, doporučím příjemnou Rathmichael Lodge nedaleko Dublinu, v péči rodiny Hewatových. Plocha o rozloze 2,5 hektaru je plná barev a vůní. Je osázena více než sto druhy růží, trvalkami, keři a dřevinami a svou krásou zaujme i profesionálního zahradníka.
Text a foto Helena Piková
