Jinan – relikt z období permu

Opadavý jehličnan Gingo L. je v současné době diskutovanou a pro své dobré sadovnické vlastnosti často používanou dřevinou. Patří do čeledi Ginkgoaceae a zůstal pouze jejím jediným zástupcem. Kdysi však byl rozšířen téměř po celém světě, což dokládají nálezy fosílií a to i na našem území.

Ještě v třetihorách byl rozšířen po celé severní polokouli. Na Zemi se tak v nezměněné podobě vyskytuje už 200 milionů let. Původně bylo druhů na Zemi více (viz. obr. Ginkgo adianthoides). Do dnešní doby se však dochoval pouze jediný druh. Z Číny se dostaly rostliny nejprve do Japonska a teprve v roce 1727 byl první exemplář dovezen do Evropy (Botanická zahrada v Utrechtu). V Čechách byla první introdukce zaznamenána v roce 1809 v Hluboši.
Nejen z televizních reklam známe spoustu přípravků obsahujících výtažek z této dřeviny. Ve farmaceutickém průmyslu je ceněn pro látky – kempferol, kvercetin a skupinu bioflavonoidů, které jsou obsaženy v listě.

Morfologie Ginkgo biloba L.
Původní druh dorůstá ve své domovině zhruba čtyřicetimetrové výšky a může se dožít až 2000 let. Jelikož se jedná o starou kulturní a kultovní rostlinu Východní Asie, je těžké určit, kde byl u současných i bývalých lidských sídel vysazen a kde roste v přírodě „původně“ bez zásahu člověka. Za přírodní oblast výskytu se považuje čínská provincie Chekiang.
Koruna je v mladém věku úzce kuželovitá (připomíná hrušeň a to zvláště u samčích rostlin), což je vhodné při použití do uličních stromořadí. Kůra na mladých větvích je stříbřitě šedá (na letorostech světlehnědá) a na starých exemplářích hluboce rozpraskaná až brázditá. Listy jsou vějířovité, rozdělené na dva laloky, dlouze řapíkaté; jednotlivě nebo ve svazečcích po třech až pěti. Na podzim s výrazným žlutým zbarvením.
Jedná se o rostlinu dvoudomou a podle některých zdrojů opadává samčí strom o tři až čtyři týdny později než samičí. Květy rozkvétají z jara a objevují se ve stejné době s mladými rašícími listy. Samčí květy jsou ve formě malých strobilů a samičí se objevují jednotlivě nebo po dvou v paždí listenů.
Plody jsou kulovité, asi 3 cm velké a připomínají peckovici. V době zralosti jsou sytě žluté a po opadu výrazně zapáchají. Vlastní tvrdé semeno se v praženém stavu využívalo v čínské kuchyni. Naopak měkký žlutý obal semene může způsobovat silnou alergickou reakci (!), která je více popsaná v odstavci pojednávajícím o množení.

Ošetřování a řez
Jedná se o světlomilnou dřevinu, která má raději teplejší sušší oblasti s propustnou půdou. Dobře snáší exhalace a znečištěné městské prostředí. Výhodou je i jeho dobrá odolnost k chorobám a škůdcům. Starší rostliny vzhledem k dlouhému kůlovému kořenu špatně snáší přesazení (pokud nejsou v dostatečném předstihu k tomuto úkonu připravovány).
Řez provádíme minimálně, pouze výchovný nebo z důvodu odstranění poškozených či provozu překážejících větví. V Botanické zahradě Univerzity Karlovy v Praze (BZ UK) je vzácný exemplář Ginkgo biloba ´Praga´ řezán nanejvýš v loňském dřevě. V roce 2010 byl z důvodu lepšího vyniknutí kmene zvolen řez, který se používá při řezu bonsají.

Množení
Kultivary množíme vegetativně, tzn. řízky nebo roubováním v zimních měsících po opadu listů na semenáče původního druhu. Množení řízky se v BZ UK příliš nevyužívá. Postup je však stejný jako u většiny dřevin. Rouby odebíráme po opadu listů a pícháme do množárenského substrátu. Generativní množení je poněkud složitější z důvodu nutné stratifikace a opatrnosti s manipulací alergenních plodů. Semena se sbírají po opadu zhruba na konci listopadu. Po nasbírání se nechají několik dní v nádobách. Zhruba v prosinci se očistí a zbaví měkkých částí. Při sběru či manipulaci s plody je třeba používat gumové rukavice (i na nich bývají patrné stopy chemické reakce). Vyvolávají silnou alergickou reakci při styku s kůží! Postižená (potřísněná) část tak může enormně natékat do obřích rozměrů. V některých těžkých případech je i nutná hospitalizace! Po očištění klademe vrstvy semen a prokládáme je říčním pískem.

Text a foto Bc. Tomáš Vencálek, kurátor Botanické zahrady Univerzity Karlovy v Praze

Celý článek naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 9/2010.