Vzrostlá zeleň dokáže vhodně doplnit, podtrhnout a také zvýšit atraktivitu kulturní památky, proto k sobě neodmyslitelně patří. Skupiny zeleně ale mohou samy o sobě tvořit kulturní památku. Dřeviny, především pak stromy mají velký význam v systému posuzování zeleně a kulturní památky. Je tedy nutné věnovat pozornost nejen jejich provozní bezpečnosti, ale také péči o ně a předcházení jejich poškozování. Nad těmito a dalšími s tématem spojenými otázkami přijeli na seminář do Dobříše diskutovat zástupci městských úřadů, Národního památkového ústavu, soukromých firem a mnozí další.
Seminář proběhl 14. prosince loňského roku a ústředním titulem přednášek byla údržba a ochrana stromů u kulturních památek, spolu s povolováním kácení. Organizace se ujal Svazek obcí Blatenska a pobočka Dendrologická Dobřichovice, ČLS. Celodenní akce proběhla pod patronací spisovatelky knih o památných stromech PhDr. Marie Hruškové.
Legislativní úpravy
Úvodní přednáška Ing. Petra Žižky z Magistrátu statutárního města České Budějovice, odboru životního prostředí, nastínila důležité legislativní úpravy při péči o dřeviny u kulturní památky. Péčí je rozuměna výchova koruny řezem po výsadbě, zajištění závlahy v době sucha, zdravotní řez v pozdějším věku či řez zabezpečující provozní bezpečnost dřeviny (redukční řez, instalace bezpečnostní vazby). Součástí péče o dřevinu jsou také postřiky proti škůdcům a případné přihnojování. Pokud se nejedná o zvláště chráněná území přírody, nepotřebuje vlastník pozemku, na němž dřevina roste, pro jmenované zásahy vyjádření orgánu ochrany přírody. V legislativě není vždy jednoduché se orientovat a proto je důležité si všechny skutečnosti s ní spojené pečlivě hlídat. Dřeviny u kulturní památky mohou, ale ne vždy musí podléhat ochraně z hlediska památkové péče. Podstatné je, kde konkrétně dřevina roste, jestli to je přímo na pozemku podléhajícímu památkové ochraně, v ochranném pásmu kulturní památky nebo pouze roste u kulturní památky, ale samotný pozemek již památkově chráněný není. V případě, že je pozemek památkově chráněn nebo spadá do ochranného pásma památky, musí si vlastník opatřit nejedno rozhodnutí od příslušných orgánů, která jsou podkladem pro orgán ochrany přírody, který vydává povolení výjimečného kácení dřeviny rostoucí mimo les, který také vychází z rozhodnutí příslušného orgánu státní památkové péče, ale není jím vázán. Dřeviny u památek jsou speciální skupinou, která může používat hned několik typů ochrany a protože se velmi často jedná o letité stromy, jsou s tím spojeni i vzácní živočichové a rostliny.
Jitka Říhová z Městského úřadu Blatná, státní památkové péče, popsala postup vlastníka nemovité kulturní památky při údržbě dřevin, konkrétně zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Pokud se kompozice dřevin či solitérní stromy nacházejí v areálu památkově chráněných staveb nebo v území památkově chráněném, stávají se zároveň předmětem památkové ochrany. Zájmem státní památkové péče je chránit kulturní památky jako nedílnou součást kulturního dědictví lidu, svědectví jeho dějin, významného činitele životního prostředí a nenahraditelné bohatství státu. Zákon č. 20/1987 Sb., stanovuje povinnosti a práva vlastníka kulturní památky či nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny (tj. staveb, pozemků a dřevin na nich se vyskytujících). Pro zachování významných krajinných celků jsou v České republice vyhlašovány Krajinné památkové zóny, jichž v současnosti nalezneme na našem území devatenáct. Jmenujme například Lednicko – Valtický areál či bojiště bitvy u Slavkova. Pro ochranu nejen těchto zón se podařilo prosadit Plán ochrany památkových rezervací a památkových zón. Názorným příkladem ochrany důležitých kulturních památek může být zámek Blatná a jeho přilehlý park. Park, v němž jsou vysázeny staleté duby, byl v roce 2002 poškozen povodněmi a vichřicí. Podařilo se zde ale prosadit Plán záchrany a údržby nebo obnovy a ten vymezuje zásahy na každém stromu v parku.
Zámecký park Červený Dvůr
Péči o porosty v památkově chráněných parcích představila na názorném příkladu Červeného Dvora u Českého Krumlova Ing. Marie Pavlátová z Národního památkového ústavu, odborného pracoviště České Budějovice. Zámecký park v Červeném Dvoře patří k nejvýznamnějším historickým parkům v České republice a veřejnosti je přístupný až od roku 2003. Součástí parku je psychiatrická léčebna, specializovaná na léčbu závislostí na návykových látkách a patologického hráčství. Léčebný program je zde spojen s celým areálem parku. Park během své existence prošel mnohými změnami, plánovanými i těmi nečekanými, které přinesly rozmary počasí. Například v roce 1844 postihla původní barokní zahrady silná bouře a tím se započala přeměna do romantické krajinářské podoby parku, tato významná renovace trvala až do konce 19. století. V roce 1998 byl zámecký park, za využití finančního příspěvku ze Státního fondu životního prostředí, zregenerován zejména na dvou problémových okruzích – vegetační složce parku a vodohospodářském systému. Hlavní zásahy probíhaly na odstranění vzrostlých náletových dřevin (podrůstajících solitéry, skupiny dřevin, rozšiřujících na okrajích porosty, rostoucích v průhledech, v loukách, v cestách nebo jiným způsobem nežádoucí), jichž byla na ploše asi 420 arů více než 3000 kusů. V rámci regenerace byla také obnovena podstatná část velké okružní promenády v zadní části parku, tzv. Zelená cesta, původně sloužící k projížďkám na koni. Po vyhledání přesné původní trasy pomocí sond byly vyřezány náletové dřeviny a pro pěší návštěvníky se otevřely nové působivé pohledy do parku i mimo jeho hranice.
Park v nedávné minulosti sužovaly neustálé přírodní katastrofy, v roce 2002 a 2003 větrné smrště, při kterých bylo poškozeno více než 300 dřevin, v roce 2004 a 2005 byly zase dřeviny napadeny kůrovcem a v roce 2007 padlo zhruba 80 stromů při orkánu Kyrill. V letech 2007 až 2009 proběhla, opět za příspěvku Státního fondu životního prostředí, třetí etapa regenerace parku. V této fázi došlo k revizi a ošetření stávajících dřevin, dosazení chybějících a například statickému zabezpečení památkově cenných stromů pevnou vazbou. V současné době je zpracovávána studie na špatný vodovodní systém, který nevítaně zamokřuje některé partie zámeckého parku.
Svědecké stromy
Zajímavou přednáškou byl příspěvek Svědecké stromy v zaniklých obcích Karlovarského kraje od RNDr. Jaroslava Michálka z Muzea Sokolov, p. o. Karlovarského kraje. Co jsou vlastně svědecké stromy? Jsou to významné stromy, které přežily zánik sídla či významného objektu, stromy se rozměry a pozicí v terénu výrazně odlišují od okolního dřevinného náletu. Velká část těchto stromů je dnes v havarijním stavu, neboť i když dřív tyto stromy měly významnou polohu a zároveň funkci ve vesnici, dnes tato vesnice neexistuje a proto se ani stromu nepřikládá velký význam. Na Karlovarsku je těchto stromů mnoho (a jsou jistě i v jiných krajích), jmenujme pro ukázku alespoň některé. Například jasan z Popova na Jáchymovsku – tento jasan je druhý nejmohutnější jasan v České republice a byla mu věnována vysoká pozornost, protože v roce 2002 zvítězil v anketě Strom roku. Díky této výhře byl strom osamostatněn a z jeho okolí byly odstraněny nevhodné náletové dřeviny. V Oboře je zajímavým stromem vrba jíva, která je jedinou památně chráněnou vrbou v České republice. Tato vrba pravděpodobně v minulosti vymezovala nějaké významné místo, neboť nestojí u vody, jak bývá u těchto stromů zvykem.
Historické aleje
Problematikou revitalizace historických alejí se zabývají Ing. Ondřej Keclík a Ing. Jiří Konfršt ze společnosti Arbores v Písku. Jako konkrétní příklad si zvolili Revitalizaci aleje ke kostelu sv. Jana Křtitele v Radomyšli. Jak uvedli oba odborníci realizace revitalizačních opatření je až posledním článkem často zdlouhavého a hlavně administrativně náročného procesu. V předprojektové přípravě je důležitý záměr vlastníka (kterým by mělo být zlepšení stavu), jenž se zpravidla snaží o dlouhodobé udržení stromů na daném stanovišti za současného zajištění jejich provozní bezpečnosti. V této fázi jsou důležitá také stanoviska orgánů státní správy a samosprávy, mezi něž se řadí odborné posudky Agentury ochrany přírody a krajiny (dendrologický, entomologický nebo ornitologický) a vyjádření a závazná stanoviska Národního památkového ústavu (pokud je alej součástí kulturní památky nebo je sama kulturní památkou, je toto stanovisko nezbytné).
Samotný projekt revitalizace musí vycházet ze záměrů vlastníka a zároveň být v souladu s doporučeními či závaznými stanovisky příslušných orgánů státní správy, případně s dohodami podepsanými s dalšími osobami. Navrhovaná revitalizační opatření by samozřejmě měla vést ke zlepšení zdravotního stavu a provozní bezpečnosti jednotlivých dřevin. Také by měla zajistit dlouhodobou perspektivu aleje jako celku a zároveň i pozitivně ovlivnit požadované funkce (kulturní, izolační, rekreační a naučná, biologická atd.) aleje na konkrétním místě.
Text a foto Jana Klečková
