Dutilka jasanová Prociphilus bumeliae (Schrank, 1801) je relativně velká mšice z podčeledi dutilkovitých (Pemphigidae). Jedná se o běžný druh severozápadní, střední a východní Evropy, který se v posledních letech hojně objevuje v korunách jasanů, které deformuje nápadnými listovými hnízdy.
Dospělé samičky dutilky jasanové dorůstají velikosti 3,8–5,5 mm. Jejich zbarvení je světle hnědé až žlutavě načervenalé. Vzhledem k produkci voskových výpotků je však jejich tělo místy kryto šedavým popraškem a nápadnou bělavou vatou. Nymfy, dosahující délky 1,3 mm, jsou bílým voskem pokryté celé. Díky značné velikosti a životu v koloniích lze přítomnost tohoto škůdce jen obtížně přehlédnout. Hlavními hostiteli tohoto druhu jsou obvykle jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jedle (Abies spp.). Příležitostně se však může vyskytovat i na šeříku obecném (Syringa vulgaris) či ptačím zobu (Ligustrum vulgare).
Několik generací do roka
První mšice se objevují z jara na čerstvě vyrašených listech či kůře mladých výhonů jasanu. Sáním na rašících listech způsobují jejich podvinování, zkadeření a tvorbu tzv. listových hnízd. Při silném napadení jsou tato hnízda patrna již z dálky. Dalšími typickými příznaky přítomnosti tohoto druhu jsou, díky silné produkci medovice, potřísněné listy cukernatými šťávami, na kterých posléze rostou černě, a větší výskyt mravenců v korunách stromů. Na jasanech zastihneme dutilky především v květnu. Během června přelétají okřídlené samičky na kořeny jedlí, kde rodí živé larvy, z nichž se vyvíjejí samičky bezkřídlé. Podobně jako na jasanech i zde vytváří několik generací voskem pokrytých kolonií. Od konce srpna migrují mšice zpět na jasany, kde posléze kladou vajíčka, která přezimují.
Dutilka hnízdová
Kromě zmiňované dutilky jasanové se na jasanech může vyskytovat méně častá dutilka hnízdová Prociphilus fraxini (Fabricius, 1777). Její bionomie a s ní spojená poškození jsou velmi podobná. Listová hnízda d. hnízdové jsou však hustá a dosti uzavřená, zatímco u d. jasanové jsou poněkud volnější. Oba druhy se liší i v produkci vosku, neboť d. hnízdová jej vylučuje mnohem méně.
Text a foto Ing. Jakub Beránek, Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně
