Na území dnešního Ruska vznikaly v minulém století v důsledku šlechtitelské práce ovocné odrůdy, které by byly odolné vůči drsnějším klimatickým podmínkám. Důraz byl kladen na jejich mrazuodolnost. Mezi jedny z těchto odrůd patří mezidruhoví kříženci jeřábu, hlohu, mišpule, jabloně a hrušně. Tito kříženci vynikají antioxidačními vlastnostmi a vysokým obsahem pektinů. Cílem našich měření bylo stanovit vybrané minerální prvky u osmi odrůd. Potvrdili jsme plnohodnotnost co se týká obsahu minerálních prvků ve srovnání s jinými druhy jeřábu a vysoká množství těchto prvků ve srovnání s jinými druhy jádrového ovoce, například jablky nebo hruškami.
Jeřáby jsou stromy nebo keře patřící do čeledi růžovitých (Rosaceae), podčeledi jabloňovitých (Pomoideae), samostatného rodu jeřáb (Sorbus) a řadí se mezi jádrové ovoce. Rod Sorbus je pokládán za jeden z nejpůvodnějších rodů podčeledi jabloňovitých, jehož zástupci byli rozšířeni již ve třetihorách. Místem původu a počátečního vývoje rodu je východoasijská oblast, kde se v dnešní době nachází největší koncentrace druhů původních taxonů. Většina ze zástupců rodu Sorbus má nízké nároky na životní prostředí a dobře prospívají i v klimaticky a půdně horších podmínkách. Díky této vlastnosti je dnes areál rozšíření jeřábu velmi široký a zaujímá téměř celou severní polokouli. Nejvíce je rozšířen v severních státech nebo na jihu v hornatých oblastech (Šobek, 1962). Plodem jeřábů jsou malvice kulovitého, vejčitého nebo hruškovitého tvaru uspořádané do nápadných dekorativních plodenství různé barvy a velikosti. Stromovité jeřáby, díky svému výraznému plodenství a listům, představují okrasné rostliny. Jen několik z nich je zajímavých z pohledu ovocnářů (Miko, 2003). Je to například jeřáb oskeruše (Sorbus domestica). Ten se u nás nejvíce vyskytuje v Pomoraví, hlavně na Moravském Slovácku (Tetera, 2006). Dnes se zde z plodů vyrábí jeden z našich nejhodnotnějších destilátů (Rop a Hrabě, 2009).
Potravinářsky významné druhy
Dalším potravinářsky významným druhem jeřábu je jeřáb aronie (Sorbus melanocarpa). Malvičky dozrávají začátkem září a jsou tmavě zbarvené. Plody mají vysokou antioxidační kapacitu, značné množství vitaminu C, rutinu a minerálních látek. Lze je pro jejich sladce navinulou chuť konzumovat syrové, ale zpravidla se zpracovávají konzervárensky nebo kulinárně na kompot (Kopec a Balík, 2008). Dalším významným druhem je jeřáb ptačí moravský (Sorbus aucuparia subsp. moravica). Pochází ze severní Moravy, kde byl vyšlechtěn ze skupiny divoce rostoucích jeřábů (Hričovský, 2002). Plody jsou bohaté na vitamíny a průmyslově se z nich získává sorbit – sladidlo vhodné pro diabetiky (Kutina, 1992). V plodech bychom našli hodně tříslovin a kyselinu sorbovou, která má konzervační účinky (Rop a kol., 2005). Tento druh jeřábu plní také ekologicko-estetickou funkci, je často používán do silničních stromořadí (Dlouhá a kol., 1997).
Ruské mezidruhové křížení
Ve snaze vypěstovat nové ovocné druhy a odrůdy, které by byly odolné extrémně nízkým teplotám, bylo v bývalém SSSR od počátku 20. let 20. století prováděno mezidruhové křížení těchto druhů: jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia), jeřábu aronie (Sorbus melanocarpa), hlohu obecného (Crataegus laevigata), mišpule obecné (Mespilus germanica), jabloně (Malus spp.) a hrušně (Pyrus spp.). Byli získáni kříženci, kteří vynikají vysokou mrazuodolností, mají značné množství pektinů, takže jsou vhodní pro konzervárenský průmysl. Obecně mají plody méně svíravou chuť než jeřáb ptačí (Hukkanen a kol., 2006). Vysoký obsah cukrů je předurčuje i k použití v nápojovém průmyslu (Rop a Hrabě, 2009). Velkým přínosem těchto kříženců je významný obsah antioxidantů, zejména fenolických látek (Hukkanen a kol., 2006).
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č. 3/2011.
Text a foto Ing. Otakar Rop, Ph.D., Univerzita T. Bati ve Zlíně
