V roce 2011 uplyne 20 let od založení Svazu květinářů a floristů (SKF) ČR. Není to žádná dlouhá historie, ale jistě si zaslouží připomenutí.
K lepšímu pochopení souvislostí vzniku se vrátím trochu do historie. Svaz květinářů existoval krátce již v roce 1968 a měl sídlo v Olomouci. Tady bylo v té době centrum aktivit oboru, v rámci toho vznikala tradice výstav Flora Olomouc. Následovala „normalizace“, zákaz všech organizací mimo Národní frontu a zastavení činnosti Svazu v původní podobě.
Sdružování občanů na bázi odbornosti nebylo od „února“ žádoucí, sdružování podniků ale možné bylo. Již v 50. letech bylo při Ministerstvu vnitra založeno Celostátní zájmové sdružení zahradnických podniků. To proto, že zahradnictví většinou náležela do podniků „místního hospodářství“ měst a obcí, jejichž nadřízeným centrálním orgánem bylo a i dnes je Ministerstvo vnitra. Sdružení mělo sídlo a fungovalo při podniku Sady, lesy a zahradnictví města Prahy. Tam byl i sekretariát, tam se odehrávaly oficiální akce. Řídícím orgánem byla rada ředitelů (zahradníky nazývaná „Rada bohů“). Sdružení mělo odborné sekce, v čele kterých byl vždy některý z ředitelů, aby zajistil vedoucí úlohu strany. Některé byly aktivní, některé méně, záleželo na členech, ale spíše na předsedech. Sekce květinářská byla tím druhým případem, opakem s vysokou aktivitou byla např. sekce ochrany rostlin.
V tomto historickém období byla ještě jedna možnost sdružování se na bázi odbornosti a to při Československé vědeckotechnické společnosti (ČSVTS). Tam v 80. letech vznikla Odborná skupina květinářská při Zemědělské společnosti, která byla podstatně aktivnější a navázala na sebe aktivní zahradníky.
Svaz květinářů
Po roce 1989 se staré pořádky a omezení sesypaly i v našem oboru a v dubnu 1991 svolala OS květinářská s podporou zástupců Zájmového sdružení podniků přípravnou schůzku do Průhonic. Zájem byl opravdu velký, přišlo asi 50 až 60 lidí. Tam bylo dohodnuto založení československého „Svazu květinářů“. Byli vybráni zástupci, kteří připraví založení svazu a podepíší podání žádosti o zápis a schválení stanov nového občanského sdružení na Ministerstvo vnitra. Byli to: Ing. Jiří Gregorek z Košic, Ing. Milan Šofránek z Prešova, Ing. Josef Roušar z Olomouce, prof. František Kobza z Lednice a já. Sídlem svazu byla zapsána Praha, abych mohl snáze vyřizovat potřebné formality na centrálních úřadech. V červnu následovalo podání žádosti se stanovami a v září 1991 byla žádost ministerstvem kladně vyřízena. Tím okamžikem byl svaz povolen.
V listopadu 1991 se konala ustavující valná hromada, která schválila základní dokumenty, ustavila sídlem svazu Olomouc, zvolila první předsednictvo, revizní komisi a sestavila první pracovní plán. Tím byly naplněny všechny podmínky a Svaz byl oficiálně založen.
O umístění Svazu do Olomouce velmi stál tehdejší „staronový“ ředitel Výstaviště Flora Olomouc Dr. Ing. Sítař, který v tom viděl pokračování svazu ze 60.let, kde se osobně angažoval. Na adrese Výstaviště od té doby byla a dosud je adresa Svazu.
Svaz v té době neměl žádné zázemí, všechny aktivity se realizovaly prostřednictvím členů, především členů předsednictva. Funkce se vykonávaly mimo zaměstnání, nebyly placené, cestovní náklady hradili zaměstnavatelé. Korespondenci a papírování Svazu vyřizoval hlavně Ing. Roušar, který byl zaměstnán na Výstavišti.
Mladším kolegům musím připomenout, že v té době nebyla takové komunikační prostředky, jak je známe dnes. Např. bylo složité až nemožné získat telefonní linku do bytu, neexistovaly mobily, fax jako drahá technická novinka byl jen v několika podnicích, o počítačích se mluvilo v budoucím čase, o sítích elektronické pošty, e-mailech apod. se ještě ani nevědělo. Přesto se společnými silami zajišťovalo mnoho úkolů ve prospěch členstva.
Stručné dějiny Svazu
Činnost Svazu ovlivňovaly mnohé souvislosti dané vývojem ve státě i ve Svazu. Další milníky Svazu:
K 1.1.1993
– se rozdělil stát Československo na dva, stejně tak se rozdělil Svaz květinářů. Vypořádání proběhlo naprosto korektně. Slovenští kolegové nebyli nadšeni, jakoby tušili další vývoj. Ale museli uznat, že má-li být Svaz partnerem centrálních úřadů na Slovensku, nejde to zařídit z Olomouce. Oficiální rozdělení proběhlo na valné hromadě v únoru 1993 v Olomouci,
– na stejné valné hromadě došlo k přistoupení organizace floristů ze Společnosti pro zahradní a krajinářskou tvorbu, která se stále více profilovala směrem k zahradní architektuře,
– změnil se název Svazu na „Svaz květinářů a floristů“.
Text Ing. Zdeněk Nachlinger, předseda SKF ČR 1991-1999
Celý text článku naleznete v tištěné verzi časopisu Zahradnictví č.7/2011.
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.
Rád bych krátce okomentoval nemoudrý článek pana Nachlingera - jde hlavně o jeho úvodní část, ve které rozkrývá vedoucí úlohu strany - předpokládám že komunistické - ve vedení odborných sekcí Zájmového sdružení zahradnických podniků.
Měl jsem možnost poznat detailně činnost Sdružení , znal jsem i předsedy jednotlivých sekcí a mohu potvrdit, že nikdo z nich neuplatňoval v praxi vedoucí úlohu strany jak p. Nachlinger uvádí , centrem činnosti byla činnost odborná a nikdo nikoho nevyzýval, aby šel do prvomájového průvodu, byť v té době vládla tuhá normalizace. V té době Sdružení zajišťovalo konání odborných seminářů, výstav i činnost jednotlivých sekcí jako koordinátor. Samostatnou kapitolou byly zájezdy na zahradnické výstavy -převážně do států západní Evropy, pořádané každoročně - např. Bundesgartenschau v NSR. Těchto zájezdů se zúčastnily desítky zahradníků z celé republiky - včetně páně Nachlingera - ke všeobecné své spokojenosti.
Tady by tedy asi ta vedoucí role strany až tak nevadila, že ?
Závěrem snad jen malé povzdechnutí - škoda, že Sdružení již neexistuje, škoda, že skončil podnik Sady., lesy a zahradnictví hl.m. Prahy - stačí se podívat do Vídně jak takový podnik může prosperovat ku blahu veřejnosti a škoda, že máme Zahradnickou akademii na Mělníce, to vše jen dokumentuje dnešní nevalnou úroveň zahradnické osvěty u nás. Ale to by bylo na dlouhé psaní a to jsem nechtěl, chtěl jsem jen okomentovat duchaprosté soudy p. Nachlingera.
S pozdravem M. Tryml