V souvislosti se střevní nákazou, která zasáhla Evropu na přelomu května a června, se rozvířila diskuse na téma domácích potravin. V nabídce českých obchodů figurují, na pultech však nalezneme ještě širší nabídku potravin původem ze zahraničí. Klasikou v zelenině je salát ze Španělska, kopr z Izraele, mrkev z Nizozemska či česnek z Číny. Při pohledu na tyto potravinové cestovatele se tak může zdát, že potraviny toho za pár dní najezdí více než většina lidí za celý život.
Samozřejmě tomu tak nebylo odjakživa. V době komunismu hlásily příchod svátků pomeranče z Kuby či banány ze Střední Ameriky. Co jsme si vypěstovali, to bylo, maximálně pomohla spřátelená země. S pádem železné opony se situace změnila. Na náš trh nastoupily zahraniční obchodní společnosti a pulty obchodů postupně zaplňovaly produkty z ostatních zemí. V roce 2000 byla ještě více než polovina zeleniny, kterou Češi zkonzumovali, tuzemská. Podíl dovážených potravin výrazně stoupl až po našem vstupu do Evropské unie a v roce 2008 bylo např. dovážené zeleniny téměř 90 procent.
Nabídka českých supermarketů je tedy světová. Už jsme si zvykli na hroznové víno v lednu, broskve v dubnu, dýně v červnu či na prosincové jahody. Maruška by to měla v dnešní době zkrátka jednodušší. Otázkou zůstává, co pro tento luxus musíme obětovat. Nejde jen o tisíce zbytečně projetých kilometrů, ale i o chuť, vůni a vyzrálost konzumovaných potravin. Uměle je upravována životnost plodů šlechtěním či genetickými modifikacemi. Plodiny jsou podtrhávány před dozráním a skladovány při nízkých teplotách, ve speciální atmosféře nebo za působení plynů. To ovšem představuje další spotřeby energií. Otázkou zůstává i pokles vitamínů při dlouhé přepravě či skladování.
Logicky se tak nabízí řešení v konzumaci čerstvých potravin vyprodukovaných v našem okolí. V České republice se zvýšila poptávka po domácích produktech v souvislosti s již zmiňovanou smrtící baktérií. Této situace je třeba využít a ukázat, že naše česká produkce obstojí v konkurenci se zahraničními produkty. Více podpory domácím pěstitelům sliboval i ministr zemědělství, např. prostřednictvím podpory exportu čerstvého ovoce a zeleniny. Mezi návrhy figuruje i podpora odbytových organizací, která by prvovýrobcům zajistila silnější pozici vůči obchodním řetězcům.
Je jasné, že pokud budou zákazníci chtít čerstvý salát na Vánoce či cherry rajčata v únoru, dovozům se nevyhneme. Ale plodiny jako cibule, jablka, brambory či mrkev? Ty umíme vyrobit ve vysoké kvalitě a díky moderním technologiím skladování je nabízet v průběhu většiny roku. Ponechme stranou otázku ceny výrobků, která by logicky při absenci dopravy, měla být nižší. Pokud alespoň trochu napodobíme Němce či Francouze, kteří si na domácích výrobcích zakládají, je z poloviny vyhráno. Zákazníci totiž představují sílu, která je schopna vrátit české potraviny na pult.
